Jedno r\u00e1no sn\u00edm \u010d\u00ed bd\u00edm nad postel\u00ed v polosnu se vzn\u00e1\u0161\u00ed p\u0159ekr\u00e1sn\u00e1 tmavovlas\u00e1 \u017eena.<\/p>\n
Ta \u017eena ne mne hod\u00ed s\u00ed\u0165 a \u0159\u00edk\u00e1 : „Tak jsem t\u011b chytila.“ Ten sen byl jak \u017eiv\u00fd.J\u00e1 \u0159\u00edk\u00e1m j\u00ed: „Kdo jsi“?<\/p>\n
A ta \u017eena se zm\u011bn\u00ed v pan\u00ed s kosou a \u0159\u00edk\u00e1 mi : „Jsem smrt.“<\/p>\n
Potom se vzbud\u00edm a zase ta letargie, krv\u00e1cen\u00ed z nosu a ten pocit jako kdyby mne n\u011bkdo vys\u00e1l a p\u0159esto v\u0161echno velk\u00fd klid na du\u0161i.<\/p>\n
A j\u00e1 od t\u00e9 doby \u0159\u00edk\u00e1m jen : ?Je to zaj\u00edmav\u00e9, \u017ee smrt je moj\u00edm p\u0159\u00edtelem?.<\/p>\n
Nech\u0165 bo\u017esk\u00e1 Eleonora od Edgara Allana Poa je zat\u00edm jen t\u00edm jedin\u00fdm d\u016fkazem, \u017ee lid\u00e9 co n\u00e1s opou\u0161t\u011bj\u00ed jsou st\u00e1le s n\u00e1mi jako na\u0161i str\u00e1\u017en\u00ed and\u011bl\u00e9.<\/p>\n
Sgt.PeppersEdgar Allan Poe<\/p>\n
ELEONORA<\/p>\n
Sub conservatione formae specificae salva anima. \/ Raymond Lully<\/p>\n
((lat.) – Zachov\u00e1n\u00edm zvl\u00e1\u0161tn\u00ed podoby b\u00fdv\u00e1 du\u0161e zachr\u00e1n\u011bna).<\/p>\n
Poch\u00e1z\u00edm z rodu, kter\u00fd se vyzna\u010duje bohatou fantazi\u00ed a horouc\u00ed v\u00e1\u0161n\u00ed. Lid\u00e9 o mn\u011b \u0159\u00edkaj\u00ed, \u017ee jsem \u0161\u00edlen\u00fd; ale je\u0161t\u011b zdaleka nen\u00ed do\u0159e\u0161eno, zda \u0161\u00edlenstv\u00ed nen\u00ed vlastn\u011b vrcholnou inteligenc\u00ed, zda mnoh\u00e9 skv\u011bl\u00e9 hodnoty a v\u0161echno, co m\u00e1 niternou hloubku, nevyv\u011br\u00e1 z chorobn\u00e9, vy\u0161inut\u00e9 mysli, kter\u00e1 je tak povznesena, \u017ee zatla\u010duje b\u011b\u017en\u00fd intelekt. Ti, kdo sn\u00ed ve dne, pozn\u00e1vaj\u00ed mnoh\u00e9 z toho, co unik\u00e1 snivc\u016fm pouze no\u010dn\u00edm. V \u0161er\u00fdch vidin\u00e1ch je jim p\u0159\u00e1no nahl\u00e9dat do v\u011b\u010dnosti, p\u0159i procitnut\u00ed pak \u017easnout \u00fachvatn\u00fdm pozn\u00e1n\u00edm, \u017ee stanuli u sam\u00fdch bran velk\u00e9ho tajemstv\u00ed. Po drobtech u\u010d\u00ed se zn\u00e1t moudrost, v n\u00ed\u017e v\u011bz\u00ed dobro, ve v\u011bt\u0161\u00edch dou\u0161c\u00edch \u010derpaj\u00ed v\u011bdomosti, z kter\u00fdch poch\u00e1z\u00ed zlo. Ale i bez kormidla a bez kompasu pronikaj\u00ed do \u0161ir\u00e9ho oce\u00e1nu „nev\u00fdslovn\u00e9ho jasu“ a op\u011bt jako dobrodruzi nubijsk\u00e9ho zem\u011bpisce – „agressi sunt mare tenebrarum, quid in eo esset exploraturi“. ((lat.) – Za\u00fato\u010dili na mo\u0159e temnot, aby zkoumali, co v n\u011bm lze prozkoumat.)<\/p>\n
\u0158ekn\u011bme tedy, \u017ee jsem \u0161\u00edlen\u00fd. Alespo\u0148 p\u0159ipou\u0161t\u00edm, \u017ee se m\u016fj du\u0161evn\u00ed \u017eivot rozpad\u00e1 do dvou odli\u0161n\u00fdch stav\u016f:je to stav jasn\u00e9ho rozumu, o n\u011bm\u017e nelze pochybovat, spjat\u00fd s p\u0159edstavou d\u011bj\u016f, kter\u00e9 vytvo\u0159ily prvn\u00ed \u00fadob\u00ed m\u00e9ho \u017eivota – a stav t\u00edsn\u011b a pochyb, kter\u00fd se v\u00e1\u017ee k dob\u011b p\u0159\u00edtomn\u00e9 a v\u0161emu, co p\u0159ipom\u00edn\u00e1 druhou epochu m\u00e9ho byt\u00ed. V\u011b\u0159te tedy tomu, co v\u00e1m budu vypr\u00e1v\u011bt o prvn\u00edm obdob\u00ed; a z l\u00ed\u010den\u00ed doby pozd\u011bj\u0161\u00ed si vyberte jen to, co se v\u00e1m bude zd\u00e1t uv\u011b\u0159iteln\u00e9; anebo si pochybujte o v\u0161em; a nem\u016f\u017eete-li pochybovat, zahrejte si s tou h\u00e1dankou na Oidipa.<\/p>\n
Ta, kterou jsem v ml\u00e1d\u00ed miloval a o kter\u00e9 dnes klidn\u011b a p\u0159esn\u011b mohu ps\u00e1t tyto vzpom\u00ednky, byla jedinou dcerou jedin\u00e9 sestry m\u00e9 d\u00e1vno zesnul\u00e9 matky. Eleonora – tak se m\u00e1 sest\u0159enka jmenovala. St\u00e1le jsme \u017eili spolu pod tropick\u00fdm sluncem v \u00dadol\u00ed duhov\u00fdch trav. Do t\u00e9 doliny nikdo s\u00e1m nezabloudil, nebo\u0165 le\u017eela daleko a vysoko mezi h\u0159ebeny mohutn\u00fdch svah\u016f, je\u017e \u010dn\u011bly kolem n\u00ed a st\u00ednily jej\u00ed nejl\u00edbezn\u011bj\u0161\u00ed koutky. Nabl\u00edzku nebylo jedin\u00e9 vy\u0161lapan\u00e9 cesty; a kdo by se cht\u011bl dostat k na\u0161emu \u0161\u0165astn\u00e9mu domovu, byl by se musel prod\u00edrat listov\u00edm tis\u00edc\u016f lesn\u00edch velik\u00e1n\u016f a drtit n\u00e1dheru mili\u00f3n\u016f vonn\u00fdch kv\u011bt\u016f. A tak jsme si \u017eili docela sami, nestaraj\u00edce se o sv\u011bt, kter\u00fd byl mimo na\u0161e \u00fadol\u00ed\u010dko – j\u00e1, sest\u0159enka a jej\u00ed matka.<\/p>\n
Z \u0161er\u00fdch kon\u010din za kopci v horn\u00edm c\u00edpu na\u0161\u00ed odlou\u010den\u00e9 \u0159\u00ed\u0161e vyv\u011bral \u00fazk\u00fd, hlubok\u00fd potok, jeho\u017e \u010dirost p\u0159ed\u010dily jen o\u010di Eleonory; vinul se tichounce spletit\u00fdm tokem a posl\u00e9ze mizel ve stinn\u00e9 rokli mezi svahy je\u0161t\u011b chmurn\u011bj\u0161\u00edmi, ne\u017e z jak\u00fdch p\u0159it\u00e9kal. \u0158\u00edkali jsme mu \u0158eka ml\u010den\u00ed, nebo\u0165 v jeho plynut\u00ed jako by v\u0161e utichalo. Jedin\u00e9 \u0161plouchnut\u00ed se neozvalo z jeho \u0159e\u010di\u0161t\u011b a proudil tak n\u011b\u017en\u011b, \u017ee b\u011blostn\u00e9 obl\u00e1zky hluboko v jeho l\u016fn\u011b, obl\u00e1zky, na n\u011b\u017e jsme tak r\u00e1di hled\u00edvali, z\u016fst\u00e1valy le\u017eet, ka\u017ed\u00fd na sv\u00e9m odv\u011bk\u00e9m m\u00edst\u011b, v bla\u017een\u00e9 nehybnosti, skvostn\u011b sv\u00edt\u00edc\u00ed nav\u011bky.<\/p>\n
B\u0159ehy na\u0161\u00ed \u0159eky i mnoha blyskotav\u00fdch pot\u016f\u010dk\u016f, kter\u00e9 z\u00e1to\u010dinami klouzaly do jej\u00edho koryta, jako\u017e i svahy, t\u00e1hnouc\u00ed se dol\u016f do t\u016fn\u00ed tok\u016f a\u017e k sam\u00fdm dn\u016fm vykl\u00e1dan\u00fdm obl\u00e1zky, v\u0161echny ty kouty, ba celi\u010dk\u00e9 \u00fadol\u00ed od \u0159eky k hor\u00e1m, kter\u00e9 ji vroubily – v\u0161echno to vyst\u00fdlal hebk\u00fd, zelen\u00fd tr\u00e1vn\u00edk, hust\u00fd, n\u00edzk\u00fd, p\u011bkn\u011b vyrovnan\u00fd, provon\u011bn\u00fd vanilkou, a v n\u011bm v\u0161ude, kam jsme pohl\u00e9dli, naseto kv\u011bt\u016f – \u017elut\u00e9 blatouchy, b\u00edl\u00e9 sedmikr\u00e1sky, nachov\u00e9 fialy a rub\u00ednov\u00e9 asfodely, a jejich nesm\u00edrn\u00e1 kr\u00e1sa n\u00e1m j\u00e1sav\u011b hl\u00e1sala do srdc\u00ed l\u00e1sku a sl\u00e1vu bo\u017e\u00ed.<\/p>\n
Tu a tam probleskovaly z h\u00e1j\u016f, jako z hou\u0161tin sn\u016f, fantastick\u00e9 stromy, jejich\u017e dlouh\u00e9, \u00fatl\u00e9 kmeny nest\u00e1ly zp\u0159\u00edma, ale skl\u00e1n\u011bly se ladn\u011b k sv\u011btlu, kter\u00e9 v poledn\u00edch hodin\u00e1ch nahl\u00e9dlo do st\u0159edu doliny. Jejich k\u016fra byla \u017e\u00edhan\u00e1 sv\u011b\u017e\u00edm, m\u011b\u0148av\u00fdm jasem ebenu a st\u0159\u00edbra a byla tak hladk\u00e1, \u017ee jsem krom\u011b l\u00ed\u010dek Eleonory nepoznal nic hlad\u0161\u00edho, a neb\u00fdt skvouc\u00ed zelen\u011b rozlo\u017eit\u00fdch list\u016f, kter\u00e9 spl\u00fdvaly s jejich korun dlouh\u00fdmi, chv\u011bjiv\u00fdmi \u0159adami v la\u0161kovn\u00e9 h\u0159e s v\u00e1nky, mohli byste v nich vid\u011bt obrovit\u00e9 syrsk\u00e9 hady, vzd\u00e1vaj\u00edc\u00ed poctu sv\u00e9mu vl\u00e1dci slunci.<\/p>\n
Patn\u00e1ct let jsme se toulali s Eleonorou ruku v ruce t\u00edmto \u00fadol\u00edm, ne\u017e do na\u0161ich srdc\u00ed vstoupila l\u00e1ska. Bylo to jednou ve\u010der, na sklonku jej\u00edch patn\u00e1cti a m\u00fdch dvaceti let, tulili jsme se k sob\u011b pod plaziv\u00fdmi stromy a shl\u00ed\u017eeli na sv\u00e9 obrazy v hladin\u011b \u0158eky ml\u010den\u00ed. Do konce toho blah\u00e9ho dne jsme ji\u017e nepromluvili a tak\u00e9 p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed den jsme pronesli jen n\u011bkolik plach\u00fdch slov. P\u0159i\u010darovali jsme z t\u00e9 hlubiny boha Erota a te\u010f jsme c\u00edtili, \u017ee v n\u00e1s rozn\u00edtil horouc\u00ed du\u0161e na\u0161ich p\u0159edk\u016f. V\u00e1\u0161e\u0148 a s n\u00ed fantazie, po stalet\u00ed vyzna\u010duj\u00edc\u00ed n\u00e1\u0161 rod, draly se na povrch a vdychovaly opojen\u00e9 bla\u017eenstv\u00ed do cel\u00e9ho \u00dadol\u00ed duhov\u00fdch trav. V\u0161echno se m\u011bnilo. Podivn\u00e9, n\u00e1dhern\u00e9 kv\u011bty jako hv\u011bzdy pu\u010dely na stromech, na kter\u00fdch dosud nic nekvetlo. Koberec sv\u00edtil je\u0161t\u011b syt\u011bj\u0161\u00ed zelen\u00ed a tam, kde uvadla sedmikr\u00e1ska, vykvetlo za n\u00ed deset rub\u00ednov\u00fdch asfodel\u016f. Na ka\u017ed\u00e9m kroku se probouzel nov\u00fd \u017eivot; \u0161t\u00edhl\u00fd plame\u0148\u00e1k, dosud zde nev\u00eddan\u00fd, ukazoval na odiv sv\u00e9 nachov\u00e9 pe\u0159\u00ed a s n\u00edm tis\u00edce pt\u00e1k\u016f oslniv\u011b \u017ehouc\u00edch barev. Zlat\u00e9 a st\u0159\u00edbrn\u00e9 rybky se proh\u00e1n\u011bly v \u0159ece a z jej\u00edho l\u016fna stoupal \u0161um, kter\u00fd se pozvolna sl\u00e9val v melodii tak konej\u0161ivou, tak bo\u017eskou, jakou vyluzuje jen harfa Ai\u00f3lova, l\u00edbezn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e cokoli na sv\u011bt\u011b krom hlasu Eleonory. A od z\u00e1padu p\u0159iplul ohromn\u00fd oblak, kter\u00fd jsme ji\u017e d\u00e1vno v t\u011bch hespersk\u00fdch kon\u010din\u00e1ch vyhl\u00ed\u017eeli, zaskv\u011bl se karm\u00ednem a zlatem a den co den se pokojn\u011b sn\u00e1\u0161el n\u00ed\u017e a n\u00ed\u017e, a\u017e se lehounce usadil na vrcholc\u00edch hor, rozpt\u00fdlil, rozjasnil jejich ponurost, a jako by n\u00e1s cht\u011bl nav\u017edy uzamknout do kouzeln\u00e9ho \u017eal\u00e1\u0159e vzne\u0161en\u00e9 n\u00e1dhery.<\/p>\n
P\u016fvab Eleonory byl p\u016fvabem serafa, ale byla to d\u00edvenka prost\u00e1 a nevinn\u00e1, tak jako cel\u00fd jej\u00ed kr\u00e1tk\u00fd \u017eivot, kter\u00fd tu pro\u017eila uprost\u0159ed kv\u00edt\u00ed. Nedovedla lstiv\u011b zast\u00edrat horouc\u00ed l\u00e1sku, planouc\u00ed v jej\u00edm srdci – v srdci, jeho\u017e nejnitern\u011bj\u0161\u00ed taje mi odhalovala, kdy\u017e jsme spolu putovali \u00dadol\u00edm duhov\u00fdch trav a rozpr\u00e1v\u011bli o p\u0159evelik\u00fdch zm\u011bn\u00e1ch, je\u017e se v n\u011bm ned\u00e1vno ud\u00e1ly.<\/p>\n
A jednou tak\u00e9 v slz\u00e1ch promluvila o posledn\u00ed smutn\u00e9 prom\u011bn\u011b, kter\u00e1 st\u00edh\u00e1 \u010dlov\u011b\u010denstvo; od t\u00e9 doby se st\u00e1le vracela jen a jen k tomuto bolestn\u00e9mu t\u00e9matu, propl\u00e9taj\u00edc j\u00edm v\u0161echny na\u0161e hovory, tak jako se v p\u00edsn\u00edch barda \u0160\u00edr\u00e1ze opakuj\u00ed st\u00e1le stejn\u00e9 obrazy v nov\u00fdch a nov\u00fdch j\u00edmav\u00fdch variac\u00edch.<\/p>\n
V\u011bd\u011bla, \u017ee je poznamen\u00e1na sp\u00e1rem Smrti – \u017ee jako efemerida byla stvo\u0159ena do kr\u00e1sy, jen aby skonala; ale hrobu se d\u011bsila z jednoho pomy\u0161len\u00ed; \u0159ekla mi to jednou za soumraku u b\u0159ehu \u0158eky ml\u010den\u00ed. Rmoutila se p\u0159edstavou, \u017ee a\u017e ji pochov\u00e1m v \u00dadol\u00ed duhov\u00fdch trav, opust\u00edm nav\u017edy ty bla\u017een\u00e9 kouty, a l\u00e1sku, kter\u00e1 nyn\u00ed tak v\u00e1\u0161niv\u011b pat\u0159\u00ed j\u00ed, odnesu a d\u00e1m ji n\u011bjak\u00e9 d\u00edvce v dalek\u00e9m v\u0161edn\u00edm sv\u011bt\u011b. A tu jsem se vrhl k noh\u00e1m Eleonory a p\u0159\u00edsahou sl\u00edbil j\u00ed i nebes\u016fm, \u017ee se nikdy s \u017e\u00e1dnou dcerou t\u00e9to zem\u011b neo\u017een\u00edm – \u017ee se nikdy v ni\u010dem nezpronev\u011b\u0159\u00edm jej\u00ed drah\u00e9 pam\u00e1tce ani pam\u00e1tce vroucn\u00e9 n\u00e1klonnosti, j\u00ed\u017e mne ob\u0161\u0165astnila. A vyz\u00fdval jsem v\u0161emocn\u00e9ho vl\u00e1dce vesm\u00edru, aby byl sv\u011bdkem m\u00e9 zbo\u017en\u00e9, posv\u00e1tn\u00e9 p\u0159\u00edsahy. A svol\u00e1val jsem na sebe takovou kletbu od Boha i od n\u00ed, t\u00e9 elysejsk\u00e9 sv\u011btice – kletbu, kter\u00e1 mne m\u011bla stihnout, kdybych slib zradil -, \u017ee se ani neodva\u017euji hr\u016fzy tohoto trestu vyl\u00ed\u010dit. A jasn\u00e9 o\u010di Eleonory se p\u0159i m\u00fdch slovech je\u0161t\u011b v\u00edce rozjasnily; a povzdychla si, jako bych j\u00ed z hrudi s\u0148al nesm\u00edrn\u00e9 b\u0159\u00edm\u011b; a chv\u011bla se a p\u0159eho\u0159ce plakala; av\u0161ak p\u0159\u00edsahu p\u0159ijala (v\u017edy\u0165 byla pouh\u00e9 d\u00edt\u011b) a to j\u00ed velmi uleh\u010dilo um\u00edr\u00e1n\u00ed. A n\u011bkolik dn\u00ed nato mi \u0159ekla, kdy\u017e ti\u0161e um\u00edrala, \u017ee za \u00fat\u011bchu, kterou jsem vlil do jej\u00ed du\u0161e, bude tato du\u0161e, a\u017e ona odejde, nade mnou bd\u00edt, a bude-li j\u00ed to dovoleno, v hodin\u00e1ch no\u010dn\u00edho bd\u011bn\u00ed se ke mn\u011b bude ve viditeln\u00e9 podob\u011b vracet; nen\u00ed-li to v\u0161ak v moci du\u0161\u00ed v r\u00e1ji, d\u00e1 pr\u00fd mi aspo\u0148 \u010dasto znamen\u00ed, \u017ee je u mne: ve\u010dern\u00edm v\u00e1nkem na mne d\u00fdchne, napln\u00ed vzduch, kter\u00fd d\u00fdch\u00e1m, v\u016fn\u011bmi z and\u011blsk\u00fdch kadidelnic. A s t\u011bmito slovy se roz\u017eehnala se sv\u00fdm nevinn\u00fdm \u017eivotem a uzav\u0159ela tak prvn\u00ed epochu m\u00e9ho \u017eivota.<\/p>\n
A\u017e potud jsem v\u0161echno l\u00ed\u010dil v\u011brn\u011b. Kdy\u017e te\u010f ale m\u00edj\u00edm onen mezn\u00edk v b\u011bhu \u010casu, kter\u00fdm je smrt m\u00e9 milovan\u00e9, a chci l\u00ed\u010dit druhou \u010d\u00e1st sv\u00e9 existence, c\u00edt\u00edm, \u017ee mi jak\u00fdsi st\u00edn zavaluje mysl a j\u00e1 u\u017e nemohu spol\u00e9hat na pravdivost sv\u00fdch z\u00e1znam\u016f. Nu, ale pokra\u010dujme. – L\u00e9ta se vlekla a j\u00e1 jsem z\u016fst\u00e1val v \u00dadol\u00ed duhov\u00fdch trav; ud\u00e1la se v\u0161ak dal\u0161\u00ed prom\u011bna. Kmeny strom\u016f pohltily hv\u011bzdn\u00e9 kv\u011bty, kter\u00e9 se u\u017e neuk\u00e1zaly. Barvy zelen\u00e9ho koberce pobledly a rub\u00ednov\u00e9 asfodely jeden po druh\u00e9m uvadaly; a m\u00edsto nich vysko\u010dily v\u0161ude temn\u00e9 o\u010di mace\u0161ek, kter\u00e9 se ustra\u0161en\u011b choulily a v\u011b\u010dn\u011b je skr\u00e1p\u011bla rosa. A z na\u0161ich p\u011b\u0161in vymizel \u017eivot; \u0161t\u00edhl\u00fd plame\u0148\u00e1k nestav\u011bl ji\u017e na odiv sv\u00e9 \u0161arlatov\u00e9 pe\u0159\u00ed, odl\u00e9tl smutn\u011b z \u00fadol\u00ed do hor a s n\u00edm i tis\u00edce pt\u00e1k\u016f oslniv\u011b \u017ehouc\u00edch barev, kte\u0159\u00ed jej prov\u00e1zeli. A zlat\u00e9 a st\u0159\u00edbrn\u00e9 rybky odpluly roklinou v doln\u00edm konci na\u0161eho panstv\u00ed a ji\u017e nikdy nezdobily na\u0161i l\u00edbeznou \u0159eku. A konej\u0161iv\u00e1 melodie, n\u011b\u017en\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e v\u011btrn\u00e1 harfa ai\u00f3lsk\u00e1, \u00e9tern\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e v\u0161echno na tomto sv\u011bt\u011b krom hlasu Eleonory, pozvolna utichala v \u0161umu slab\u0161\u00edm a slab\u0161\u00edm, a\u017e se proud op\u011bt pono\u0159il do velebnosti d\u0159\u00edv\u011bj\u0161\u00edho ml\u010den\u00ed; a nakonec se zdvihl i ten ohromn\u00fd oblak, opustil vrcholky hor, kter\u00e9 r\u00e1zem potemn\u011bly jako d\u0159\u00edv, zapadl op\u011bt do z\u00e1padn\u00edch kon\u010din a odnesl z \u00dadol\u00ed duhov\u00fdch trav i onu vzne\u0161enou, zlatavou, z\u00e1zra\u010dnou z\u00e1\u0159.<\/p>\n
Eleonora v\u0161ak nezapomn\u011bla na sv\u00e9 sliby; sl\u00fdch\u00e1val jsem and\u011bly kol\u00e9bat kadidelnicemi a \u00fadol\u00edm v\u011b\u010dn\u011b vanuly nov\u00e9 a nov\u00e9 p\u0159\u00edvany svat\u00e9 v\u016fn\u011b; a v hodin\u00e1ch osam\u011bn\u00ed, kdy mi t\u00edsniv\u011b tlouklo srdce, p\u0159in\u00e1\u0161ely mi v\u00e1nky, ov\u00edvaj\u00edc\u00ed mi \u010delo, n\u011b\u017en\u00e9 vzdechy; a nez\u0159eteln\u00fd \u0161epot plnil \u010dasto no\u010dn\u00ed vzduch; a jednou – \u017eelbohu jen jedenkr\u00e1t! – byl jsem probuzen ze sp\u00e1nku, jen\u017e se podobal sp\u00e1nku smrti, dotekem nehmotn\u00fdch rt\u016f, je\u017e se p\u0159itiskly k m\u00fdm.<\/p>\n
Av\u0161ak pr\u00e1zdnota v m\u00e9m srdci se ani takto nenaplnila. Tou\u017eil jsem po l\u00e1sce, kterou p\u0159edt\u00edm p\u0159ekypovalo. Nakonec mne \u00fadol\u00ed mu\u010dilo st\u00e1l\u00fdm p\u0159ipom\u00edn\u00e1n\u00edm Eleonory a j\u00e1 jsem je nav\u017edy opustil pro marnou, vrtkavou sl\u00e1vu sv\u011bta.<\/p>\n
Octl jsem se v ciz\u00edm m\u011bst\u011b a v\u0161echno, co se d\u00e1lo kolem mne, mohlo snadno zahladit vzpom\u00ednky na sladk\u00e9 sny, kter\u00e9 jsem snil tak dlouho v \u00dadol\u00ed duhov\u00fdch trav. Pompa a ok\u00e1zalost vzne\u0161en\u00e9ho dvora, ohlu\u0161iv\u00fd t\u0159esk zbran\u00ed, oslniv\u00e1 kr\u00e1sa \u017een – to v\u0161echno ohromovalo a m\u00e1milo mou mysl. A p\u0159esto m\u00e1 du\u0161e z\u016fst\u00e1vala v\u011brna p\u0159\u00edsaze a v tich\u00fdch no\u010dn\u00edch hodin\u00e1ch dosud p\u0159ich\u00e1zela znamen\u00ed, \u017ee Eleonora je u mne. Pak n\u00e1hle v\u0161echno ustalo – a obest\u0159ely mne mr\u00e1koty. \u017dasl jsem, jak\u00e9 spaluj\u00edc\u00ed my\u0161lenky mne posedly, jak\u00e1 stra\u0161liv\u00e1 poku\u0161en\u00ed mne za\u010dala mu\u010dit. Na vesel\u00fd dv\u016fr kr\u00e1le, v jeho\u017e slu\u017eb\u00e1ch jsem byl, p\u0159i\u0161la odkudsi zdaleka, z nezn\u00e1m\u00e9 dalek\u00e9 zem\u011b d\u00edvka, jej\u00ed\u017e kr\u00e1se m\u00e9 proradn\u00e9 srdce nar\u00e1z podlehlo – k jej\u00edm\u017e noh\u00e1m ,jsem se v nejhoroucn\u011bj\u0161\u00edm, nejpokorn\u011bj\u0161\u00edm milostn\u00e9m zbo\u017e\u0148ov\u00e1n\u00ed bez v\u00e1h\u00e1n\u00ed sklonil. Ano, jak bych jen mohl p\u0159irovn\u00e1vat svou l\u00e1sku k d\u00edvence z \u00fadol\u00ed k tomuto blouzniv\u00e9mu planut\u00ed a povzn\u00e1\u0161ej\u00edc\u00edmu zbo\u017en\u00e9mu vytr\u017een\u00ed, s n\u00edm\u017e jsem v slz\u00e1ch vylil celou svou du\u0161i k noh\u00e1m nadzemsk\u00e9 Ermengardy? \u00d3 jasn\u00fd and\u011bl – Ermengarda! Jakmile jsem ji poznal, nemohl jsem pomyslit na jinou \u017eenu. \u00d3 bo\u017esk\u00fd seraf – Ermengarda! Jakmile jsem pohl\u00e9dl do hlubin jejich nezapomenuteln\u00fdch o\u010d\u00ed, musel jsem myslet jen na n\u011b – a na ni.<\/p>\n
O\u017eenil jsem se – kletba, kterou jsem na sebe svolal, mne nezastra\u0161ila, jej\u00ed ukrutnost mne nestihla. A jednou v tichu noci – ale jen jedenkr\u00e1t – dolehly ke mn\u011b m\u0159\u00ed\u017eov\u00fdm oknem znovu ty n\u011b\u017en\u00e9 vzdechy, kter\u00e9 mne opustily, a sl\u00e9valy se v zn\u00e1m\u00fd a l\u00edbezn\u00fd hlas, jen\u017e \u0159\u00edkal:<\/p>\n
„Spi klidn\u011b – nebo\u0165 duch l\u00e1sky v\u0161e ovl\u00e1d\u00e1 a \u0159\u00edd\u00ed. A proto\u017ee jsi p\u0159ijal do sv\u00e9ho horouc\u00edho srdce tu, kter\u00e1 se zove Ermengarda, jsi nyn\u00ed zpro\u0161t\u011bn slib\u016f – pro\u010d, to pozn\u00e1\u0161 a\u017e v nebi – jsi zpro\u0161t\u011bn slib\u016f, jich\u017e p\u0159\u00edsahu jsi slo\u017eil Eleono\u0159e.<\/p>\n
SgtPeppers<\/p>\n