\u0160la kolem potoka a\u017e k borovici, kterou m\u011bla tak r\u00e1da. Zula si boty a nohy zlehka pono\u0159ila do vody. Z\u00e1dy se op\u0159ela o kmen sv\u00e9ho obl\u00edben\u00e9ho stromu a zhluboka vdechovala tu nezapomenutelnou v\u016fni lesa. Zav\u0159ela o\u010di a jen lehk\u00fdmi doteky rukou kolem sebe zji\u0161\u0165ovala,\u017ee sed\u00ed na m\u011bkk\u00e9m mechu.<\/p>\n
Zaklonila hlavu a za\u010dala p\u0159em\u00fd\u0161let. Takov\u00fdch v\u011bc\u00ed mus\u00ed stihnout, ne\u017e vydechne naposledy. Ano. Ur\u010dit\u011b by se cht\u011bla je\u0161t\u011b jednou pomilovat, ne v\u0161ak s mu\u017eem. V tu chv\u00edli si pro mu\u017ee p\u0159i\u0161la p\u0159\u00edli\u0161 \u010dist\u00e1. Sundala si tri\u010dko, kr\u00e1tk\u00e9 kalhoty a opatrn\u011b se postavila na kamenit\u00e9 dno potoka. \u0160la jen kousek k mal\u00e9 t\u016f\u0148ce, kde pono\u0159ila cel\u00e9 sv\u00e9 t\u011blo do chladn\u00e9 vody. Ano??\u00a0 tak um\u00ed milovat jen ona. Nechala ji, aby se dot\u00fdkala cel\u00e9ho jej\u00edho t\u011bla. Aby pohladila ka\u017ed\u00fd kousek jej\u00ed hebk\u00e9 k\u016f\u017ee tak, jak by to mu\u017e nikdy nedok\u00e1zal. Byla k n\u00ed n\u011b\u017en\u00e1 a opl\u00e1cela j\u00ed jemnost, kterou od n\u00ed dost\u00e1vala stejn\u00fdm d\u00edlem. Koukala do korun strom\u016f. r\u00e1li si v nich pt\u00e1ci a jejich p\u00edsn\u011b byly t\u011bmi posledn\u00edmi baladami…<\/p>\n
\u0160la o kousek v\u00fd\u0161,kde byly docela malink\u00e9 pe\u0159eje. Lehla si a hlavu op\u0159ela o m\u011bkk\u00fd b\u0159eh. Vlnky ji lehtaly a laskaly, a\u017e j\u00ed z toho naskakovala hus\u00ed k\u016f\u017ee. Uvolnila se a vn\u00edmala pohyby vody,kter\u00e1 si s n\u00ed cht\u011bla hr\u00e1t. Nev\u011bd\u011bla,jak dlouho tam le\u017eela. Mo\u017en\u00e1 p\u011bt minut, mo\u017en\u00e1 t\u0159eba dv\u011b hodiny. V tu chv\u00edli to bylo jedno. Jedin\u00e9 co te\u010f bylo opravdu d\u016fle\u017eit\u00e9, aby byla spokojen\u00e1. Ano, aby jen ona se c\u00edtila kr\u00e1sn\u011b a bylo j\u00ed v\u0161e co d\u011blala p\u0159\u00edjemn\u00e9.<\/p>\n
Pomalu se dostala z vody, nesp\u011bchala, snad nebylo ani kam. Sedla si na sv\u00e9 p\u016fvodn\u00ed m\u00edsto u borovice a koukala na hladinu. V mysli d\u011bkovala vod\u011b za tu rozko\u0161, kterou j\u00ed dala. Voda se st\u00e1le vlnila do nekone\u010dna a zp\u00edvala si na tuhle v\u011b\u010dnou cestu. Obl\u00e9kla se a otev\u0159ela ta\u0161ku, kterou si sebou p\u0159inesla. Vyndala l\u00e1hev v\u00edna. Bylo to oby\u010dejn\u00e9 v\u00edno, kter\u00e9 si vzala z lednice kdy\u017e odch\u00e1zela z domu. Otev\u0159ela ji a ochutnala. Snad je\u0161t\u011b \u017e\u00e1dn\u00e9 v\u00edno co kdy pila ji nechutnalo tak dob\u0159e. Vzpom\u00ednala na v\u0161echny p\u0159\u00edle\u017eitosti, kdy pila v\u00edno. Kdy\u017e byla se zn\u00e1m\u00fdmi, pila v\u00edno z krabice pod bodaj\u00edc\u00edm sluncem v parc\u00edch. P\u0159i p\u0159\u00edjemn\u00fdch „soukrom\u00fdch“ ve\u010derech pila tak\u00e9 v\u00edno. Za chladn\u00fdch ve\u010der\u016f, kdy sama pozorovala m\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed sv\u011btlo, bylo jej\u00edm spole\u010dn\u00edkem zase v\u00edno.<\/p>\n
Postavila l\u00e1hev vedle sebe a vyt\u00e1hla z mo\u0161ny mal\u00fd uzl\u00ed\u010dek. Byl v n\u011bm \u017eelezn\u00fd n\u016f\u017e. D\u011blala ho sama ve v\u00fdhni, kterou tak\u00e9 sama roz\u017ehavila. Byla na n\u011bj velice hrd\u00e1. Opatrn\u011b ho vybalovala z \u010dist\u011b b\u00edl\u00e9ho pl\u00e1tna a obdivovala jeho ost\u0159\u00ed na obou stran\u00e1ch. Dlouho si ho prohl\u00ed\u017eela. Jeho ostrou hranu a k\u016f\u017ei na rukov\u011bti. Moc se j\u00ed l\u00edbil. Zlehka ho chytla mezi dva prsty a za\u010dala si s n\u00edm hladit nohy. Bylo to p\u0159\u00edjemn\u00e9, ale najednou n\u016f\u017e prudk\u00fdm pohybem vzd\u00e1lila od t\u011bla pod\u00edvala se na prav\u00e9 stehno. Necht\u011bn\u011b se \u0159\u00edzla. Ale to j\u00ed nevadilo, jen se tro\u0161ku lekla. V\u017edy\u0165 se p\u0159eci nic nem\u00e1 usp\u011bchat.<\/p>\n
Je\u0161t\u011b naposledy se postavila rozhl\u00e9dla po kraji. Posadila se zp\u011bt a zase chytla do ruky n\u016f\u017e, te\u010f v\u0161ak bylo jej\u00ed sev\u0159en\u00ed pevn\u011bj\u0161\u00ed a jist\u011bj\u0161\u00ed. Vzala jej do prav\u00e9 ruky a s \u00fasm\u011bvem pozorovala svoj\u00ed levou dla\u0148. \u0160pi\u010dkou no\u017ee p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bla po p\u0159edlokt\u00ed. Od lokte a\u017e k dlani. P\u0159ilo\u017eila n\u016f\u017e na \u017e\u00edly pod dlan\u00ed a se sm\u00ed\u0159liv\u00fdm v\u00fdrazem zvedla o\u010di k nebi. Rty se j\u00ed zachv\u011bly jakoby ze sebe cht\u011bly vydat je\u0161t\u011b slov. Rychl\u00fdm pohybem si otev\u0159ela t\u011blo a to stejn\u00e9 ud\u011blala i na druh\u00e9 ruce.<\/p>\n
Je\u0161t\u011b chvilku m\u011bla o\u010di zav\u0159en\u00e9 …ale pak se odv\u00e1\u017eila… Dlan\u011b m\u011bla od krve. Odvr\u00e1tila bolestn\u00fd pohled do korun strom\u016f a \u010dekala… P\u0159em\u00fd\u0161lela nad lidmi, kter\u00fdm to co ud\u011blala, ubl\u00ed\u017e\u00ed. Ale oni nebyly schopni pomoci ji vymluvit tento \u010din…nem\u00e1 si tedy co vy\u010d\u00edtat. Myslela na to, jak\u00e9 to TAM asi bude. C\u00edtila, \u017ee se jej\u00ed energie z t\u011bla vytr\u00e1c\u00ed chvilku po chvilce.<\/p>\n
A pak nastal…<\/p>\n
……..KONEC?<\/p>\n
Irvinia<\/p>\n