Luc\u00eda La Palidez Mortal
Vzty\u010dila se, podep\u0159ena lokty, st\u0159apatou hlavu sklon\u011bnou na stranu. Naslouchala. Nen\u00e1padn\u011b zachytil povlak pe\u0159iny mezi dva prsty, zlehka zat\u00e1hl – a c\u00edp deky jako masit\u00fd okv\u011btn\u00ed pl\u00e1tek pomalu vyloupnul pest\u00edky kv\u011btenstv\u00ed jej\u00ed hrudi.
Nerv\u00f3zn\u011b odstr\u010dila jeho ruku pry\u010d ze sv\u00e9ho \u0148adra a plynul\u00fdm pohybem zajela prsty do vlas\u016f. Ohrnula si je z o\u010d\u00ed a op\u011bt strnula.
„Hele Time, u\u017e zase tlu\u010de! Te\u010f! Poslouchej, sly\u0161\u00ed\u0161 to?“
Zdvihla vzty\u010den\u00fd ukazov\u00e1k, m\u00edrn\u011b se st\u00e1\u010dej\u00edc\u00ed ke zdi, z n\u00ed\u017e vych\u00e1zely r\u00e1ny. Ze v\u0161eho nejv\u00edce p\u0159ipom\u00ednaly \u00fadery kladiva na hlavi\u010dku h\u0159eb\u00edku. Opakovan\u00e9, rychl\u00e9 klep\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 v\u017edy vych\u00e1zelo z jednoho m\u00edsta.
„T\u0159eba tlu\u010de na n\u00e1s. Nemysl\u00ed\u0161, \u017ee bysme to m\u011bli kapku zti\u0161it?“ Hodila hlavou sm\u011brem k reproduktor\u016fm.
P\u0159ekulil sv\u00e9 t\u011blo \u00fasporn\u011b na bok, zaklonil hlavu a vzhl\u00e9dl k n\u00ed z tohoto m\u00edrn\u011b nepohodln\u00e9ho \u00fahlu.
„A to jako pro\u010d? B\u00e1ba si zatlu\u010de a my hnedka vypnem muziku? Ta ze\u010f u\u017e z jej\u00ed strany mus\u00ed bejt d\u00e1vno samej h\u0159eb\u00edk, nebo co to tam d\u011bl\u00e1. To vona ru\u0161\u00ed n\u00e1s, kr\u00e1va star\u00e1!“
Pohor\u0161en\u011b nas\u00e1la vzduch, a\u017e to syklo. „T\u00ed\u00edm\u00e9. Pr\u00f3s\u00edm. T\u0159eba by to sta\u010dilo jen o tro\u0161i\u010dku. A\u0165 na n\u00e1s nen\u00ed na\u0161tvan\u00e1\u2026“ P\u0159e\u0161la do prosebn\u00e9ho t\u00f3nu mal\u00e9 holky. „Zkus jednou ud\u011blat n\u011bco, o co t\u011b pros\u00edm. T\u00edm\u00e9. Timou\u0161ku.“
Jal se skrze z\u00e1hyby duchny prod\u00edrat ke stolu, sm\u011brem k ovlada\u010di. P\u0159ihl\u00ed\u017eela s nad\u011bj\u00ed.
„Daisy, v\u00edc jak v polovin\u011b byt\u016f v tomdle dom\u011b \u017eijou geronti. Oni sou na\u0161tvan\u00fd po\u0159\u00e1d. T\u00fd b\u00e1b\u011b prost\u011b \u0161ibe, tak je to. Mysl\u00ed\u0161, \u017ee n\u011bco \u0159ekne, kdy\u017e ji potk\u00e1m na chodb\u011b? Jestli j\u00ed teda vad\u00ed ta muzika? Ani m\u011b neodpov\u00ed na pozdrav. Geronti.“ Posledn\u00ed slova p\u0159e\u0161la do tlumen\u00e9ho zast\u00e9n\u00e1n\u00ed, jak se nat\u00e1hl p\u0159es pupek a b\u011bhem tohoto v\u00fdpadu kup\u0159edu uko\u0159istil \u010dernou krabi\u010dku.
„Nen\u00ed skoro ani p\u016fl des\u00e1t\u00fd!“ Za\u0161klebil se v\u00edt\u011bzoslavn\u011b, zm\u00e1\u010dkl knofl\u00edk a hudbu zes\u00edlil je\u0161t\u011b v\u00edc. Vibrace kytar prosvi\u0161t\u011bly vzduchem, basy nadzdvihly dno postele. V Daisin\u00fdch o\u010d\u00edch zahl\u00e9dl t\u0159pytiv\u00e9 zklam\u00e1n\u00ed, jako by na malou chvilku uv\u011b\u0159ila tomu, \u017ee ji p\u0159ece jen poslechne. Odhodil ovlada\u010d zp\u00e1tky na st\u016fl a vrhl se na ni s rozpa\u017een\u00fdma rukama, vr\u010del jako zv\u00ed\u0159e, \u0161krabal ji odrostem vous\u016f po tv\u00e1\u0159\u00edch, ale pod kontrolou. Pochopila hru a s chichot\u00e1n\u00edm se pokou\u0161ela vymanit z pouta pe\u0159iny. Vyloupla se mu p\u0159\u00edmo do n\u00e1ru\u010de, zklam\u00e1n\u00ed briskn\u011b p\u0159epnut\u00e9 do polohy cht\u00ed\u010de a smyslnosti. S \u00fasm\u011bvem j\u00ed pohl\u00e9dl do tv\u00e1\u0159e: „A tahleta holka cht\u011bla, abych ztlumil hudbu! Miluju, jak st\u00e9n\u00e1\u0161 a jak p\u0159itom k\u0159i\u010d\u00ed\u0161. Ta b\u00e1ba to nemus\u00ed sly\u0161et, st\u011bny sou tu tenk\u00fd.“
Daisy to bylo moment\u00e1ln\u011b \u00fapln\u011b jedno, v\u0161echno co cht\u011bla bylo p\u0159itisknout se k tomu chlapovi, c\u00edtit jeho prsty pronikat skrz chum\u00e1\u010d chlup\u016f sv\u00e9ho ohanb\u00ed, sm\u011brem ke klitorisu. L\u00edbala ho a kousala, aby se n\u011bjak zam\u011bstnala ve vrcholech n\u00e1por\u016f rozko\u0161e. A\u017e bude \u00fapln\u011b p\u0159ipraven\u00e1, kluzk\u00e1, chyt\u00ed svou malou ru\u010dkou jeho obrovsk\u00fd \u00fad a nasm\u011bruje ho dovnit\u0159. A za t\u00edmto macat\u00fdm klackem p\u016fjde hned v z\u00e1v\u011bsu i celej ten zlobivej, neposlu\u0161n\u011bj chlap, a\u017e ji d\u00e9lkou \u00fadu a vahou t\u011bla p\u0159ip\u00edchne dol\u016f k posteli, na doraz. A pak znova a znova.
Steny obou dvou prot\u00ednaly pl\u00e1\u0161t\u00edk hudby jak ohn\u011bm \u0161it\u00fd ornament.
Mu\u017e od policie st\u00e1l s hlavou zaklon\u011bnou a vzhl\u00ed\u017eel do pr\u00e1zdn\u00e9ho prostoru schodi\u0161t\u011b. Nas\u00e1val atmosf\u00e9ru. N\u011bkdo si va\u0159il ob\u011bd, zaslechl i tlumen\u00e9 zvuky televize. Naho\u0159e v pat\u0159e k\u0148ouralo d\u00edt\u011b, nebo to mohl b\u00fdt klidn\u011b i zam\u010den\u00fd ps\u00edk. Dneska jeden nev\u00ed. Skute\u010dn\u00fdch rodin s d\u011btmi ub\u00fdvalo.
Trosky dve\u0159\u00ed za policajtov\u00fdmi z\u00e1dy op\u00e1sala \u017eluto\u010dern\u00e1 p\u00e1ska.
Je to stejn\u011b divnej bar\u00e1k, pomyslel si, jedny z prvn\u00edch dru\u017estevn\u00edch bytovek, co tady ve m\u011bst\u011b postavili. P\u00e1r t\u011bch z p\u016fvodn\u00ed generace n\u00e1jemn\u00edk\u016f zem\u0159elo a m\u00edsto nich se nast\u011bhovali mlad\u00ed, kte\u0159\u00ed za\u010dali genera\u010dn\u00ed selekci z let socialismu nahlod\u00e1vat. Z\u016fstatek zakl\u00e1daj\u00edc\u00edch \u010dlen\u016f dru\u017estva se d\u00e1l brodil z\u00e1v\u011bjemi spadan\u00e9ho list\u00ed podzimu jejich \u017eivot\u016f, a\u017e tam, co le\u017e\u00ed v\u011b\u010dn\u00fd sn\u00edh.
I kdy\u017e z\u00e1sahovka pracovala rychle a p\u0159esn\u011b, p\u0159esto mu p\u0159ipadalo, \u017ee se je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edl\u00ed chodbou rozl\u00e9haly zvuky p\u00e1\u010didel, sk\u0159\u00edp\u011bn\u00ed d\u0159eva a kovu, dup\u00e1n\u00ed t\u011b\u017ek\u00fdch bot a hlasy vys\u00edla\u010dek. V\u011bt\u0161ina obyvatel tr\u00e1vila v\u0161edn\u00ed dny doma, av\u0161ak \u017e\u00e1dn\u00fd z nich po celou tu dobu ani nevystr\u010dil hlavu ze dve\u0159\u00ed, aby se pod\u00edval. Takov\u00e1 byla zkr\u00e1tka doba. \u017d\u00e1dn\u00e9 zv\u011bdav\u00e9 sousedky, kter\u00e9 by vyb\u011bhly v \u017eupanu ven p\u0159i sebemen\u0161\u00edm \u0161elestu, hlavu je\u0161t\u011b plnou nat\u00e1\u010dek. Lidi tu \u017eili jeden druh\u00e9mu za krkem a proto jim nezb\u00fdvalo nic jin\u00e9ho, ne\u017e se nau\u010dit zvuky ciz\u00edch spoluobyvatel vyt\u011bsnit a co nejl\u00e9pe ignorovat ve\u0161ker\u00e9 projevy jejich \u017eivot\u016f. To se stalo nezbytnou schopnost\u00ed du\u0161evn\u00edho p\u0159e\u017e\u00edv\u00e1n\u00ed, uprost\u0159ed rostouc\u00edho m\u011bsta. Urban surviving. \u010cetl, jak p\u0159ed \u010dasem uprost\u0159ed n\u011bjak\u00e9ho velk\u00e9ho s\u00eddli\u0161t\u011b ubodal psychopat svou ob\u011b\u0165 no\u017eem, v\u0161em na o\u010d\u00edch. Ta \u017eena k\u0159i\u010dela, br\u00e1nila se, volala o pomoc a asi t\u0159icet lid\u00ed p\u0159ihl\u00ed\u017eelo z oken a balk\u00f3n\u016f. Na policii nezavolal nikdo. Jak\u00e9 to mus\u00ed b\u00fdt v t\u011bch opravdu velk\u00fdch a studen\u00fdch m\u011bstech, o tom bylo lep\u0161\u00ed ani neuva\u017eovat. Ka\u017edop\u00e1dn\u011b tvrdej d\u017eob pro policajty.
Fotograf a ho\u0161i z laborky odvedli svou pr\u00e1ci rychle, profesion\u00e1ln\u011b, jako nacvi\u010denou rutinu. Zato domovn\u00ed d\u016fv\u011brn\u00edk, kter\u00e9ho se mezit\u00edm poda\u0159ilo sehnat, nakonec odm\u00edtl by\u0165 jenom vkro\u010dit do puchem zamo\u0159en\u00e9ho bytu, ve tv\u00e1\u0159i \u0161edo\u017elut\u00fd, jako list um\u00edraj\u00edc\u00edho ka\u0161tanu p\u0159ed jejich domem. Kvapn\u011b se pak odpot\u00e1cel beze slova kamsi do horn\u00edch pater a u\u017e se ani neuk\u00e1zal.
V\u016fn\u011b \u010dp\u00edc\u00ed sma\u017een\u00e9 cibulky p\u0159e\u0161la do sladce karamelov\u00e9ho n\u00e1dechu, za n\u011bkterou zd\u00ed u\u017e zku\u0161en\u00fd kucha\u0159 odstavil \u0161kv\u00ed\u0159\u00edc\u00ed p\u00e1nev z plamene. Znovu se za\u010dal dr\u00e1t na povrch hnilobn\u00fd puch, i kdy\u017e po z\u00e1sahu z\u016fst\u00e1valy je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d ob\u011b p\u016flky domovn\u00edch dve\u0159\u00ed zakl\u00ednkovan\u00e9 doko\u0159\u00e1n. „Pros\u00edme n\u00e1jemn\u00edky, aby zamykali.“ P\u0159e\u010detl bez probl\u00e9mu obr\u00e1cen\u00fd n\u00e1pis z pap\u00edrov\u00e9 cedulky, p\u0159ilepen\u00e9 na skle. Pr\u00fd ten smrad nevy\u017eaduje \u017e\u00e1dn\u00fd nezbytn\u00fd z\u00e1sah, sta\u010d\u00ed, kdy\u017e teprve z\u00edtra dojede hygienik – bylo mu \u0159e\u010deno. Ale mo\u017en\u00e1 si tady n\u011bkdo jen uleh\u010dil pr\u00e1ci.
Necht\u011bl zbyte\u010dn\u011b marnit \u010das, tak se oto\u010dil k nejbli\u017e\u0161\u00edm dve\u0159\u00edm a zazvonil. Z kapsy u\u017e tahal pr\u016fkazku s odznakem.
Zaslechl \u0161ourav\u00fd zvuk papu\u010d\u00ed na linoleu, kuk\u00e1tko na mal\u00fd okam\u017eik zjasn\u011blo a hned zase potemn\u011blo, v konjunkci zatm\u011bn\u00ed s okem. Zdvihl placku do zorn\u00e9ho \u00fahlu a \u010dekal. Po chv\u00edli se dve\u0159e p\u0159ece jen malinko pootev\u0159ely, jen na nezbytnou \u0161kv\u00edrku. Z\u00e1pach cibulky zes\u00edlil, p\u0159ece jenom se to tro\u0161ku p\u0159ip\u00e1lilo.
Podle v\u0161eho, co ze sousedky spat\u0159il, tak by se dala popsat jako drobn\u00e1, nen\u00e1padn\u00e1 sta\u0159enka. Skoro nic na n\u00ed nevybo\u010dovalo z \u0159ady. Bezhlesn\u011b p\u0159ihl\u00ed\u017eela skrz siln\u00e9 br\u00fdle jeho slu\u017eebn\u00edmu zahl\u00e1\u0161en\u00ed, ani\u017e by to v jej\u00ed tv\u00e1\u0159i vyvolalo jakoukoliv odezvu. Marn\u011b hledal v pam\u011bti jm\u00e9no, kter\u00fdm by ji oslovil a za tuto profesion\u00e1ln\u00ed chybu si v duchu vynadal do blb\u016f. Jak to, \u017ee se nechal tak rozhodit? P\u0159e\u0161el rad\u0161i hned k j\u00e1dru.
„Dobr\u00fd den, pan\u00ed. P\u0159ed chv\u00edl\u00ed tady bylo trochu ru\u0161no, na chodb\u011b a ve vedlej\u0161\u00edm byt\u011b. Nic jste nesly\u0161ela?“
Sta\u0159enka stydliv\u011b zavrt\u011bla hlavou, pak se p\u0159ece jen rozmyslela, povylezla trochu ven a \u0161kv\u00edra dve\u0159\u00ed se t\u00edm m\u00edrn\u011b zv\u011bt\u0161ila. Za\u0161ilhal j\u00ed p\u0159es hlavu, ale za jej\u00edmi z\u00e1dy nespat\u0159il o nic v\u00edc ne\u017e mal\u00fd kousek podlahy.
Vz\u00e1p\u011bt\u00ed se v\u00e1hav\u011b rozmluvila: „Byla jsem v kuchy\u0148ce do dvora. Zrovna si d\u011bl\u00e1m ob\u011bd, v\u00edte?“
„Aha.“ P\u0159ik\u00fdvl. To d\u00e1v\u00e1 smysl. „Znala jste se dob\u0159e se sousedy, co bydleli hned vedle v\u00e1s?“
„Skoro v\u016fbec.“ P\u0159imhou\u0159ila o\u010di. „V\u00edte, tady se lidi moc neznaj, zvl\u00e1\u0161\u0165 ti nov\u00ed. Na sch\u016fze nikdo nechod\u00ed, vlastn\u011b ani nev\u00edm, kdo tady dneska bydl\u00ed.“
„Nev\u0161imla jste si ani za posledn\u00ed dny n\u011b\u010deho divn\u00e9ho, hlavn\u011b u nich?“ Oto\u010dil bradou sm\u011brem ke dve\u0159\u00edm. Povyt\u00e1hla krk, prohl\u00ed\u017eela si pomalu policejn\u00ed pr\u00e1ci, rozt\u0159epen\u00e9 t\u0159\u00edsky na okraj\u00edch a pruhovanou p\u00e1sku.
„Tamti vodvedle ob\u010das d\u011blali krav\u00e1l, to jo, ale te\u010f byli n\u011bjakou dobu docela zticha. V\u0161ecko se jednou usad\u00ed a srovn\u00e1, v\u00edte?“
N\u011bkde, patrn\u011b bl\u00edzko za p\u0159iv\u0159en\u00fdmi dve\u0159mi, zaslechl st\u00e9kat vodu. N\u00e1jemn\u00edci z horn\u00edch pater spl\u00e1chli z\u00e1chod a obsah te\u010f prot\u00e9kal kameninovou trubkou p\u0159es cel\u00fd d\u016fm, a\u017e do \u00fapadnic v z\u00e1kladech. V\u0161ichni bydl\u00edc\u00ed n\u00ed\u017ee si to u\u017e\u00edvali spolu s nimi, trubky vedly pod\u00e9l zd\u00ed. Bar\u00e1k postavili za komunist\u016f jako jeden z prvn\u00edch a tehdy se na takov\u00e9 detaily moc nehled\u011blo, hlavn\u011b aby bylo rychle kde bydlet.
„No\u2026 \u0159ekn\u011bme, asi tak t\u00fdden?“ Ov\u011b\u0159oval si.
„Co, t\u00fdden? Nerozum\u00edm v\u00e1m.“
„Je to tak t\u00fdden, co jste od soused\u016f p\u0159estala sly\u0161et hluk?“ A pak doplnil, co ho aktu\u00e1ln\u011b napadlo. “ Co p\u0159estali pou\u0161t\u011bt vodu, splachovat z\u00e1chod a bouchat dve\u0159mi?“
„N\u011bjak tak. Nev\u00edm, j\u00e1 u\u017e to ani nevn\u00edm\u00e1m. Nev\u0161\u00edm\u00e1m si. J\u00e1 nikoho nesleduju. O druh\u00fd se nezaj\u00edm\u00e1m, kdy\u017e to nen\u00ed nutn\u00e9. \u010clov\u011bk v m\u00fdm v\u011bku m\u00e1 dost starost\u00ed s\u00e1m se sebou, detektive, aby se o sebe postaral a nebyl druh\u00fdm na obt\u00ed\u017e.“ Ohradila se sta\u0159ena. Hlas j\u00ed ztvrdl. „Pro\u010d jste vlastn\u011b tady? A co chcete po m\u011b?“
N\u011bco se zm\u011bnilo, ot\u00e1zky nesly stopu nal\u00e9havosti. \u017de by se ve star\u00e9 probudil norm\u00e1ln\u00ed lidsk\u00fd z\u00e1jem? Te\u010f mu ve sv\u00e9m postoji p\u0159ipadala najednou n\u011bjak bli\u017e\u0161\u00ed.
„V\u00edte,“ napodobil mimod\u011bk sta\u0159enin zp\u016fsob mluvy, „oni jsou mrtv\u00ed. T\u00fdden je nikdo nevid\u011bl. Pr\u00e1v\u011b jsme odvezli jejich t\u011bla. Proto se taky pt\u00e1m.“
„Ach, tak proto. J\u00e1 je ale ani neznala. Tady se lidi moc nepotk\u00e1vaj\u00ed. \u0160koda mladejch \u017eivot\u016f.“ Sta\u0159ena zas monot\u00f3nn\u011b opakovala v\u011bty jako z nahr\u00e1vky, ale bylo vid\u011bt, \u017ee informaci vst\u0159ebala bez probl\u00e9mu. V rozpa\u010dit\u00e9 odmlce, kter\u00e1 zavl\u00e1dla, nerv\u00f3zn\u011b c\u00edtil, \u017ee by m\u011bl je\u0161t\u011b n\u011bco k otev\u0159en\u00e9mu t\u00e9matu dodat.
„Jo, vedle v\u00e1s bydleli dva mlad\u00ed. P\u00e1novi pat\u0159il byt a jeho d\u00edvka tam ob\u010das p\u0159espala. Rodi\u010de toho d\u011bv\u010dete nem\u011bli pon\u011bt\u00ed, kam jejich dcera chod\u00ed. Na\u0161la si zam\u011bstn\u00e1n\u00ed jako obsluha v jednom klubu a \u010dasto ani nechodila mezi sm\u011bnami dom\u016f. Moc jim asi nechyb\u011bla. Nejsp\u00ed\u0161 mysleli, \u017ee u\u017e se kone\u010dn\u011b toho sv\u00fdho p\u0159ichytla a je jen ot\u00e1zkou \u010dasu, kdy si p\u0159ijde sbalit kufry. Asi by to tak i dopadlo.
Zato mlad\u00fdho za\u010dali postr\u00e1dat ve firm\u011b. Byl pr\u00fd tak trochu do tvrd\u00e9 muziky, samorost s\u00e1m pro sebe, dost na prachy, ale svou pr\u00e1ci si zvl\u00e1dal, blbej nebyl a hlavn\u011b jako jedinej tam m\u011bl \u0159idi\u010d\u00e1k na \u00e1vii. Zkusili mu volat na mobil, ale v\u00edte, m\u011bl to vypnut\u00fd. Tak to nakonec nahl\u00e1sili k n\u00e1m.“ Uv\u011bdomoval si, \u017ee toho namluvil zbyte\u010dn\u011b moc, v\u010detn\u011b spekulativn\u00edch a subjektivn\u00edch n\u00e1zor\u016f, ale na tom vlastn\u011b u\u017e ani nez\u00e1le\u017eelo. Akce prob\u011bhla jak m\u011bla, pracovali s p\u0159\u00edkazem k prohl\u00eddce, tak se nem\u011bl \u010deho ob\u00e1vat.
„Jo tak. Ti mlad\u00ed. V\u00ed se u\u017e, na co zem\u0159eli? Co se jim stalo?“ V dal\u0161\u00edch ot\u00e1zk\u00e1ch post\u0159ehl zachv\u011bn\u00ed. Vypad\u00e1 to, \u017ee star\u00e1 m\u00e1 strach z n\u00e1sil\u00ed, loupe\u017en\u00e9 vra\u017edy nebo nemoci. A kdo by nem\u011bl?
„No, zat\u00edm m\u00e1me p\u0159\u00edkaz nikomu nic ne\u0159\u00edkat\u2026 \u00e1le co.“ M\u00e1vl rukou. Za zd\u00ed vedle n\u00ed zem\u0159eli dva lidi a t\u00fdden tam v tom le\u017eeli. Star\u00e1 si zaslou\u017e\u00ed trochu podrobnost\u00ed, t\u0159eba ji to uklidn\u00ed. A i kdyby to n\u011bkomu vypov\u011bd\u011bla, kdo j\u00ed bude v\u011b\u0159it, v jej\u00edch letech? Sta\u0159\u00ed lid\u00e9 si dost v\u011bc\u00ed navym\u00fd\u0161l\u00ed, jejich mysl nem\u00e1 nic jin\u00e9ho na pr\u00e1ci.
„To se pr\u00e1v\u011b je\u0161t\u011b nev\u00ed. N\u00e1silnou vra\u017edu m\u016f\u017eeme skoro s ur\u010ditost\u00ed vylou\u010dit. A jak \u0159\u00edk\u00e1m, teprv laboratorn\u00ed testy uk\u00e1\u017eou. Ale,“ zti\u0161il spiklenecky hlas, „voba dva le\u017eeli naz\u00ed v posteli. Zrovna to spolu\u2026no\u2026 d\u011blali a\u2026smrt si je vzala b\u011bhem toho. Voba dva nar\u00e1z. Mo\u017en\u00e1 to nen\u00ed a\u017e tak \u0161patnej konec, m\u011bli to hned za sebou. Nemus\u00edte m\u00edt strach, “ dodal vz\u00e1p\u011bt\u00ed, „na \u017e\u00e1dnou zn\u00e1mou nemoc to nevypad\u00e1, to by ne\u0161lo tak rychle. A\u017e p\u0159\u00edpad uzav\u0159eme, bude to ve zpr\u00e1v\u00e1ch a v \u010dern\u00fd kronice. Prost\u011b jenom koukejte na televizi, jo?“
A ani ho z n\u00ed je\u0161t\u011b nesta\u010dil vyt\u00e1hnout, dosadil si v duchu chyb\u011bj\u00edc\u00ed detail, p\u0159ed n\u00edm\u017e sta\u0159enku u\u0161et\u0159il. Vid\u011bl ty t\u011bla, na jeden zlomek okam\u017eiku. Sta\u010dilo.
I kdy\u017e n\u011bjak\u00e9 to S\/M tajn\u011b pro\u017e\u00edval ve sv\u00fdch p\u0159edstav\u00e1ch, jako fantazijn\u00ed alternativu ze sv\u011bta barevn\u00fdch \u010dasopis\u016f a taky dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee mezi policajtama n\u011bkte\u0159\u00ed ob\u010das p\u0159ekro\u010d\u00ed \u010d\u00e1ru mnohem d\u00e1l, takov\u00e1 sra\u010dka by rajcovala jen nemocn\u00fdho \u00fachyla. V\u0161ude smrad, nafouknut\u00fd a flekat\u00fd t\u011bla mrtvejch milenc\u016f v sob\u011b, on le\u017e\u00ed zadkem nahoru, po\u0159\u00e1d zasunutej v n\u00ed a\u017e po sv\u00fd chlupat\u00fd koule\u2026 mockr\u00e1t nechutn\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e chlapsk\u00fd kulky norm\u00e1ln\u011b b\u00fdvaj\u00ed, modr\u00fd, zdeformovan\u00fd a nafoukl\u00fd, slit\u00fd do jedn\u00e9 velk\u00e9 \u0161i\u0161at\u00e9 homole, jak mrtvoln\u00fd procesy konaly sv\u00fd d\u00edlo. Ten detail mu utkv\u011bl v hlav\u011b, nafoukl\u00fd \u0161edomodr\u00fd koule mezi rozta\u017eenejma stehnama, jen co je zahl\u00e9dl ode dve\u0159\u00ed. Vypadaly \u00fapln\u011b jak vos\u00ed hn\u00edzdo pln\u00fd sr\u0161\u00e1\u0148\u016f, jen vylet\u011bt. Na mal\u00fd okam\u017eik, kdy\u017e u\u017e odvracel hlavu a sna\u017eil se zadr\u017eet dech, aby potla\u010dil nutk\u00e1n\u00ed zvracet, jako by z toho nedostatku vzduchu spat\u0159il pr\u016fhledn\u00fd obraz vl\u00e1\u010dn\u00e9 velk\u00e9 vosy, se h\u0159eb\u00edkem m\u00edsto \u017eihadla, tr\u010d\u00edc\u00edm ven ze zadku. Zahnal tu p\u0159edstavu pry\u010d a vypadnul ven. Cht\u011bl b\u00fdt chvilku s\u00e1m, trochu se vyd\u00fdchat a uklidnit. Dokonce kdy\u017e u\u017e byly dve\u0159e zape\u010det\u011bny, poslal sv\u00e9ho kolegu do auta a z\u016fstal jak posledn\u00ed p\u011b\u0161\u00e1k s\u00e1m, na opu\u0161t\u011bn\u00e9 chodb\u011b.
„No, tak\u017ee, s nejv\u011bt\u0161\u00ed pravd\u011bpodobnost\u00ed si na to \u0161lehli n\u011bjak\u00e9 drogy a seklo to s nima, m\u00e1m takovej pocit a n\u011bkdy b\u00fdv\u00e1m docela bl\u00edzko.“ Hlavn\u011b nic ne\u0159\u00edkat!
„Zat\u00edm jsme ale nena\u0161li d\u016fkazy, \u017e\u00e1dn\u00e9 jehly a zbytek drogy, ale to pro\u0161et\u0159\u00edme. Nebyli to \u017e\u00e1dn\u00ed svatou\u0161ci, ale i tak je to opravdov\u00e1 \u0161koda, dvou mlad\u00fdch \u017eivot\u016f. Nemus\u00edte se b\u00e1t n\u00e1kazy. Skute\u010dn\u011b v\u00e1m nic nehroz\u00ed.“
Vyt\u00e1hl z kapsy blo\u010dek. Tak, konec uklid\u0148ov\u00e1n\u00ed ustra\u0161en\u00e9 b\u00e1by, je\u0161t\u011b by se do toho sv\u00fdma \u0159e\u010dma n\u011bjak zapletl. Aspo\u0148 n\u011bjak\u00e1 jistota. N\u011bco se ani se v\u0161ema t\u011bma novinkama v policejn\u00ed pr\u00e1ci nezm\u011bn\u00ed. Pap\u00edrov\u00e1n\u00ed tu bude po\u0159\u00e1d.
Na\u010dmrkal si vestoje p\u00e1r pozn\u00e1mek, pak z\u00e1pis podtrhl dvojitou \u010darou a p\u0159ipsal velk\u00fdmi p\u00edsmeny: Feeling: NIC. 0!!! V\u00e9H\u00e1!!!
„Kdybychom n\u011bco pot\u0159ebovali, tak se v\u00e1m od n\u00e1s n\u011bkdo ozve.“
M\u00e1me tady z\u00e1hadu zam\u010den\u00e9ho pokoje. Snad to v\u011bda zvl\u00e1dne za n\u00e1s – pomyslel na hochy v pitevn\u011b. Te\u010f je to v jejich ruk\u00e1ch.
„D\u011bkuji v\u00e1m, mil\u00e1 pan\u00ed, nashledanou\u2026“ Zase zapomn\u011bl jej\u00ed jm\u00e9no, ale to u\u017e ho netr\u00e1pilo a honem sp\u011bchal ven, na \u010derstv\u00fd vzduch. P\u0159\u00ed\u0161t\u011b si zas m\u00e1kne jeho par\u0165\u00e1k.
Sta\u0159ena pe\u010dliv\u011b zav\u0159ela, dvakr\u00e1t cvakla bezpe\u010dnostn\u00ed z\u00e1padkou u dve\u0159\u00ed. Oto\u010dila se, snad vr\u00e1tit se k \u010dinnosti, b\u011bhem nich\u017e byla vyru\u0161ena, ale pak z\u016fstala na m\u00edst\u011b, op\u0159en\u00e1 z\u00e1dy o v\u00fdpl\u0148. Cel\u00fdm sv\u00fdm t\u011blem se svezla n\u00ed\u017e, vzp\u00edrala svou v\u00e1hu dlan\u011bmi a k\u0159e\u010dovit\u011b zaryt\u00e9 nehty vepisovaly d\u00edry do zvet\u0161el\u00e9 ko\u017eenky polstrov\u00e1n\u00ed. C\u00edtila se tak slab\u011b! Za to m\u016f\u017ee ten zmaten\u00fd policajt. Ne a ne odej\u00edt, \u010dmuchal tady kolem jako lasice pod\u00e9l plotu.
Ale d\u011blal p\u0159ece jen, co musel, krotila se. Nebyl tak zl\u00fd. Myslel to dob\u0159e, i kdy\u017e nic nech\u00e1pal. Jeden z t\u011bch, co m\u00e1 trochu toho\u2026 jak se tomu dnes modern\u011b \u0159\u00edk\u00e1\u2026 feeling. Mu\u017eov\u00e9 jej\u00edho ml\u00e1d\u00ed takov\u00ed neb\u00fdvali, nebo tuto schopnost tajili a potla\u010dovali. Ale na druh\u00e9 stran\u011b, pr\u00e1v\u011b proto j\u00ed toho p\u0159ece tolik napov\u00eddal! V\u0161echno, co pot\u0159ebovala v\u011bd\u011bt. Hlasit\u011b si oddechla a uvolnila sev\u0159en\u00ed. Te\u010f u\u017e ji nikdo nebude otravovat, policajt je pry\u010d a ti dva odvedle taky!
Co si s nimi jenom zkusila!
Tolik r\u00e1musu! Ten chlap si ka\u017ed\u00e9 odpoledne nahlas pou\u0161t\u011bl stra\u0161liv\u011b nesnesiteln\u00fd, pekeln\u00fd rachot, kter\u00e9mu se ani hudba nedalo \u0159\u00edkat, pravideln\u011b bouchal dve\u0159mi, jako by neznal kliku – a\u017e se zdi t\u0159\u00e1sly a okna drn\u010dela. Kdy\u017e si obouval boty, vrzal p\u0159itom nohama od \u0161tokrlete po parket\u00e1ch. Mameluk! Mnohokr\u00e1t se odhodl\u00e1vala, \u017ee s n\u00edm o tom promluv\u00ed, ale kdy\u017e na chodb\u011b spat\u0159ila ten jeho b\u00fd\u010d\u00ed v\u00fdraz, tu jeho tvrdohlavou palici s \u010delem sklon\u011bn\u00fdm vp\u0159ed, a\u017e se j\u00ed z n\u011bho d\u011blalo zle. Dob\u0159e si na takov\u00e9 mu\u017ee vzpom\u00ednala. V\u011bd\u011bla, \u017ee ti si nenechaj\u00ed od nikoho poradit. Takov\u00ed u\u017e jako mal\u00e9 d\u011bti poznali, \u017ee kdy\u017e se budou chovat sobecky, budou pak odm\u011bn\u011bni mnohem v\u00edc, ne\u017e ti hodn\u00ed.
Hned, co p\u0159i\u0161la ta nov\u00e1 holka, sta\u0159ena zadoufala, \u017ee ho jejich spole\u010dn\u00e9 sou\u017eit\u00ed zm\u011bn\u00ed, tak trochu zklidn\u00ed. Ale bylo to je\u0161t\u011b hor\u0161\u00ed, proto\u017ee toto nebylo spojen\u00ed se v\u0161\u00edm v\u0161udy, jako m\u00e1 b\u00fdt sd\u00edlen\u00ed. Nakonec on prom\u011bnil ji. Rajtovali tam spolu jako dva la\u010dn\u00ed sobci, ve dne a v noci, na rozvrzan\u00e9 star\u00e9 posteli. Nenasytn\u00ed \u0159\u00e1dili t\u0159eba i n\u011bkolikr\u00e1t po sob\u011b, potom pou\u0161t\u011bli vodu a sprchovali se. Kdy\u017e se j\u00ed p\u0159ece jenom poda\u0159ilo usnout, vypukl cel\u00fd ten r\u00e1mus nanovo. A jak ta \u017eensk\u00e1 do toho hystericky hekala, st\u00e9nala a kvi\u010dela! A zas ten r\u00e1mus.
V\u0161echno to dohromady bylo k zbl\u00e1zn\u011bn\u00ed, nemohla tomu uniknout, sama ve sv\u00e9m vlastn\u00edm byt\u011b. Na star\u00e1 kolena, kdy\u017e u\u017e j\u00ed t\u011blo dosluhovalo, revma v kloubech hlodalo d\u00edry jak chodby \u010dervoto\u010de a na nic, co kdy b\u00fdv\u00e1valo, se u\u017e nemohla spolehnout, kdy\u017e u\u017e si tolik zaslou\u017eila odpo\u010dinek, tak se m\u00edsto toho stala nedobrovolnou rukojm\u00ed lidsk\u00e9 bezohlednosti. A to jenom proto, \u017ee tomu nebylo kam ut\u00e9ct!
Venku toti\u017e \u010dekal bl\u00e1zniv\u00fd, chaotick\u00fd sv\u011bt, pln\u00fd sebest\u0159edn\u00fdch lid\u00ed, mlad\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00ed hled\u00edc\u00edch z billboard\u016f a na ka\u017ed\u00e9m kroku elektrick\u00e9 stroje\u010dky, jejich\u017e hloup\u011b komplikovan\u00e9mu \u00fa\u010delu zpravidla nerozum\u011bla, nebo\u0165 chyb\u011bly o\u010dividn\u00e9 spojitosti. Vzpomn\u011bla si, jak jednou prost\u00e1la na \u010dervenou u p\u00e1su d\u00e1lni\u010dn\u00ed p\u0159\u00edpojky bezm\u00e1la p\u016fl hodiny, proudy aut p\u0159ed n\u00ed svi\u0161t\u011bly sem a tam, ne\u017e ji napadlo nasadit si br\u00fdle a pot\u00e9 objevila schovan\u00e9 mal\u00e9 tla\u010d\u00edtko na sloupu semaforu. A na n\u011bm n\u00e1pis: ZM\u00c1\u010cKN\u011aTE\u2026 Divn\u00e9, jak z \u0158\u00ed\u0161e div\u016f, v\u017edy\u0165 p\u0159ece ka\u017ed\u00fd sleduje pan\u00e1\u010dka na druh\u00e9m b\u0159ehu! Kdo se kdy d\u00edval na sloup!
Ale rozhodla se, \u017ee to nevzd\u00e1, \u017ee bude bojovat. Nesn\u00e1\u0161ela bezmoc. Bude se br\u00e1nit! Ovl\u00e1dne sv\u00e9 vlastn\u00ed kr\u00e1lovstv\u00ed, teritorium, proto\u017ee v jednom m\u00e1 p\u0159ed nimi v\u00fdhodu, jakkoliv by jim to p\u0159ipadalo sm\u011b\u0161n\u00e9. Cel\u00fd ten dlouh\u00fd b\u011bh, napln\u011bn\u00fd \u017eivotem a prac\u00ed. Opravdov\u00fdmi zku\u0161enostmi! Ne z\u00edr\u00e1n\u00edm do obrazovek, cesty labyrintem supermarket\u016f a modern\u00edch hal, vylhan\u00fdch p\u0159\u00edb\u011bh\u016f, importovan\u00fdch tradic a p\u0159edst\u00edr\u00e1n\u00ed opravdovosti, ale zku\u0161enostmi z \u017eiv\u00e9ho sv\u011bta! A ty se j\u00ed vepsaly do pam\u011bti t\u011bla a bylo na \u010dase, aby promluvily. A n\u011bkdy tehdy se j\u00ed zd\u00e1l ten sen poprv\u00e9, kdy\u017e byla p\u0159ipravena naslouchat. Procitla ze zamy\u0161len\u00ed, jen zam\u017eikala o\u010dima. Vztek ji u\u017e p\u0159e\u0161el, \u00fanava z\u016fstala.
S vd\u011bkem a b\u00e1zn\u00ed poprv\u00e9 vzhl\u00e9dla na st\u011bnu, tu spole\u010dnou se sousedn\u00edm bytem. Opsala pohledem celou jej\u00ed plochu. Jedin\u00e9 m\u00edsto na n\u00ed nebylo pr\u00e1zdn\u00e9! Kousek vedle kousku, u podlahy i naho\u0159e pod stropem, visely ke zdi p\u0159itlu\u010den\u00e9 panenky, loutky, jedna vedle druh\u00e9. T\u011bl\u00ed\u010dko nam\u00e1\u010dkl\u00e9 k t\u011bl\u00ed\u010dku, jako v n\u011bjak\u00e9m spole\u010dn\u00e9m hrob\u011b. Hadrov\u00e9 panenky r\u016fzn\u00fdch barev, nepravideln\u00fdch tvar\u016f, ka\u017ed\u00e1 ru\u010dn\u011b vyroben\u00e1 z had\u0159\u00edk\u016f. V\u0161ak taky musela kv\u016fli nim vyb\u00edrat popelnice a kontejnery na star\u00fd textil, obch\u00e1zet d\u00e1lnice a v\u00fdpadovky z m\u011bsta, kde p\u00e1trala po n\u011bjak\u00e9m tom vyhozen\u00e9m kusu oble\u010den\u00ed. Nen\u00e1padn\u011b si je nosila v ta\u0161k\u00e1ch dom\u016f a pak u\u017e jenom vyr\u00e1b\u011bla panenky, ve dne i v noci, ka\u017edi\u010dkou volnou minutku, kdy zrovna netr\u00e1vila \u010das j\u00eddlem, sp\u00e1nkem a minim\u00e1ln\u00ed nutnou \u00fadr\u017ebou sv\u00e9ho chatrn\u00e9ho t\u011bla.
Bolest\u00ed zkroucen\u00fdma prstama jim podvazovala hlavi\u010dky, ka\u017ed\u00e9 pak vetkla skrz smotek t\u011bl\u00ed\u010dka prou\u017eek na ru\u010di\u010dky, zakroutila, omotala nit\u00ed. Kdy\u017e byla hotov\u00e1, nast\u0159\u00edhala dal\u0161\u00ed pruhy l\u00e1tky a d\u011blala nov\u00e9 panenky.
A dal\u0161\u00ed den znova: v\u00e1zala, \u0161ila, st\u0159\u00edhala. Kdy\u017e jich m\u011bla hotov\u00fdch v\u00edc, p\u0159itloukala je systematicky h\u0159eb\u00edky na st\u011bnu, p\u0159i\u010dem\u017e dbala, aby ani m\u00edste\u010dko nez\u016fstalo voln\u00e9. Kdy\u017e zrovna umdl\u00e9vala a odvedle se ozval zas ten hluk, postavilo ji to z\u00e1zra\u010dn\u011b na nohy, zp\u00e1tky do sev\u0159en\u00ed onoho podivn\u00e9ho transu.
Prodava\u010d v \u017eelez\u00e1\u0159stv\u00ed si musel myslet, \u017ee z\u00e1sobuje celou bedn\u00e1\u0159skou d\u00edlnu, jak tam po\u0159\u00e1d nakupovala dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed krabice h\u0159eb\u00edk\u016f. Ale nikdy se na nic neptal. Jen co ji uvid\u011bl st\u00e1t ve dve\u0159\u00edch, s\u00e1m od sebe sahal do reg\u00e1lu pro dv\u011b krabice, kter\u00e9 pak ml\u010dky zaplatila a schovala do kabely. Skoro by vypadali jako spiklenci. Ale kdyby jen tu\u0161il\u2026
Ve snech se j\u00ed zd\u00e1valo o hadrov\u00fdch panenk\u00e1ch, hlavn\u011b ten jeden sen, co p\u0159i\u0161el prvn\u00ed. V tom snu loutky o\u017e\u00edvaly, kroutily se, sv\u00edjely jako chapadla chobotnic, natahovaly sv\u00e9 ru\u010dky a tenou\u010dk\u00fdmi hl\u00e1sky zp\u00edvaly kostrbatou \u0159\u00edkanku:
Co vyrovn\u00e1 se mlad\u00e9 s\u00edle, v\u00ed\u0161, v\u00ed\u0161?
Jenom mno\u017estv\u00ed mal\u00e9 s\u00edly, v\u00edc a v\u00edc!
Co n\u00e1m k tomu pr\u00e1vo d\u00e1v\u00e1?
Kdy\u017e zlo \u0161kodit nep\u0159est\u00e1v\u00e1!
Jen zapln\u00ed se posledn\u00ed mezera,
N\u00e1\u0161 po\u010det vysaje jim jejich s\u00edlu z t\u011bla!
Pak nastane v\u011b\u010dn\u00fd klid,
s mati\u010dkou my budem sn\u00edt!
Nev\u011bd\u011bla, odkud se p\u0159esn\u011b ten sen vyno\u0159il, prost\u011b byl najednou tady a jednodu\u0161e sd\u011bloval, co je t\u0159eba ud\u011blat. Spoustu mal\u00fdch panenek. Po\u010detn\u00ed p\u0159evaha mal\u00fdch a neviditeln\u00fdch jedinc\u016f dokon\u00e1 toto d\u00edlo. Upjala se k tomu snu jako ke sv\u00e9 posledn\u00ed z\u00e1chran\u011b.
Ale i kdy\u017e ob\u010das pochybovala, propadala beznad\u011bji, p\u0159ece jen v ten \u0161\u00edlen\u00fd n\u00e1pad n\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem v\u011b\u0159ila v\u00edc a v\u00edc. Proto\u017ee s ka\u017ed\u00fdm dal\u0161\u00edm opakov\u00e1n\u00edm se jej\u00ed vzpom\u00ednky t\u011bla jakoby rozjas\u0148ovaly, zhmot\u0148ovaly do pojm\u016f a slov a ona za\u010d\u00ednala ch\u00e1pat, \u017ee na zemi existuj\u00ed prad\u00e1vn\u00e9 s\u00edly, kter\u00e9 by bylo mo\u017en\u00e9 zjednodu\u0161en\u011b pojmenovat jako dobro a zlo. Jejich pozn\u00e1n\u00ed se vyno\u0159ilo z ba\u017ein nev\u011bd\u011bn\u00ed mnohem d\u0159\u00edve, vyneseno mysl\u00ed prad\u00e1vn\u00fdch \u0161aman\u016f kmene, kte\u0159\u00ed byli schopni plout v t\u011bchto proudech i s cel\u00fdm kmenem a m\u011bnit tak podle moment\u00e1ln\u00ed pot\u0159eby to, co je obklopovalo a bylo pak nazv\u00e1no skute\u010dnost\u00ed.
Najednou v\u0161ak do\u0161lo ke katastrof\u011b. N\u011bkde na sv\u011bt\u011b vznikl prvn\u00ed b\u016fh, jako p\u0159ek\u00e1\u017eka, br\u00e1n\u00edc\u00ed \u010dlov\u011bku v p\u0159irozen\u00e9m pou\u017e\u00edv\u00e1n\u00ed t\u011bchto sil. Dok\u00e1zal se prom\u011bnit t\u0159eba i ve v\u011bdu, techniku a ve v\u0161echny sv\u00e9 nep\u0159\u00e1tele, kte\u0159\u00ed se jej pokou\u0161eli zni\u010dit, a\u017e je nakonec pohltil \u00fapln\u011b, jako v\u0161echno, s \u010d\u00edm se jen na okam\u017eik setkal. Proudy se p\u0159eru\u0161ily natrvalo a jejich koryta vyschla. B\u011bh dobra i zla byl zvr\u00e1cen, nav\u00edc do\u0161lo k naru\u0161en\u00ed pam\u011bti lidstva a schopnosti \u010dlov\u011bka ch\u00e1pat spojitost v\u011bc\u00ed. Ka\u017ed\u00fd \u010din se stal pevn\u011b dop\u0159edu ozna\u010den dobr\u00fdm nebo zl\u00fdm, mnohem d\u0159\u00edve, ne\u017e se v\u016fbec odehr\u00e1l.
Ale ob\u010das to n\u011bkomu p\u0159em\u00fd\u0161liv\u00e9mu nedalo. Jak to, \u017ee se tedy opravdu d\u00e1 rozeznat povaha \u010dinu a\u017e potom, co se ji\u017e ud\u00e1l? Pak t\u0159eba zlo poslou\u017e\u00ed k dobru a naopak? Jako by si tito osam\u011bl\u00ed pochybova\u010di vzpom\u00ednali, \u017ee to kdysi na sv\u011bt\u011b chodilo jinak.
A nakonec se pr\u00e1v\u011b j\u00ed samotn\u00e9 poda\u0159ilo vyschl\u00fd tok obnovit, skrze tis\u00edce mal\u00fdch postavi\u010dek, zat\u00edm bez \u017eivota a bez du\u0161e. Tok byl napojen alespo\u0148 tenounk\u00fdm n\u00e1znakem a v\u011bci se daly do pohybu. \u017divoty t\u011bch dvou mlad\u00fdch to vytrhlo v jedin\u00e9m spojit\u00e9m okam\u017eiku, kter\u00fd p\u0159eskl\u00e1dal jednotliv\u00e9 \u010dasov\u00e9 \u00faseky, tak\u017ee zapadly p\u0159esn\u011b do sebe s nejvhodn\u011bj\u0161\u00ed mo\u017enou konstelac\u00ed. Jejich \u017eivou podstatu to v ten sam\u00fd okam\u017eik rozporcovalo na nejmen\u0161\u00ed \u010d\u00e1ste\u010dky. D\u0159\u00edv, ne\u017e by se sta\u010dily rozplynout, tyto cenn\u00e9 drobty alespo\u0148 na chv\u00edli zacelily n\u011bkolik propastn\u00fdch mezer, mezi mnoha \u00farovn\u011bmi, kde u\u017e se v\u016fbec nejednalo o tyto dva bezv\u00fdznamn\u00e9 mlad\u00e9 v\u00fdtr\u017en\u00edky, sta\u0159enu, d\u016fm a o tento sv\u011bt. Ale oni si stejn\u011b ni\u010deho nesta\u010dili v\u0161imnout, jejich konec prob\u011bhl rychleji ne\u017e jak\u00e1koliv oby\u010dejn\u00e1 smrt.
Zam\u00ed\u0159ila si lehnout do postele, proto\u017ee j\u00ed nohy slabost\u00ed p\u0159est\u00e1valy slou\u017eit. U\u017e To o n\u00ed v\u00ed a tak\u00e9 ji To prom\u011bn\u00ed, dostane ji. O sv\u00e9m osudu si ned\u011blala zbyte\u010dn\u00e9 iluze. To, co kr\u00e1\u010d\u00ed s \u010delem kup\u0159edu je nemilosrdn\u00e9, ale na tom u\u017e te\u010f nez\u00e1le\u017e\u00ed. Co m\u011blo b\u00fdt vykon\u00e1no se ji\u017e stalo. K podobn\u00fdm prosak\u016fm ven i dovnit\u0159 doch\u00e1zelo u\u017e d\u0159\u00edv a bude se to st\u00e1vat \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm \u010dast\u011bji, ne\u010dekan\u00fdmi zp\u016fsoby a na r\u016fzn\u00fdch m\u00edstech zd\u00ed, dokud se p\u0159eru\u0161en\u00e9 cykly op\u011bt nespoj\u00ed natrvalo.
Odlo\u017eila br\u00fdle, ale je\u0161t\u011b neus\u00ednala, jen ti\u0161e vy\u010dk\u00e1vala, a\u017e zaslechne tlumen\u00e9 cinknut\u00ed, jako kdy\u017e uvoln\u011bn\u00fd h\u0159eb\u00ed\u010dek dopadne na linoleum. \u010cekala. Semkla jen pevn\u011bji v\u00ed\u010dka k sob\u011b, zk\u0159\u00ed\u017eila ruce na hrudi a \u010dekala, a\u017e d\u011bti sesk\u00e1\u010dou ze sv\u00fdch h\u0159eb\u016f, kter\u00e9 si ohebn\u00fdmi tlapkami vyt\u00e1hnou z t\u011bl. A a\u017e jejich z\u00e1stupy p\u0159istoup\u00ed k n\u00ed, p\u0159imknout se k jej\u00edmu t\u011blu.
<\/p>\n\n\n