P\u0159ed ned\u00e1vnem jsem pro\u017eil bolestn\u00e9, ale tak\u00e9 velmi d\u016fle\u017eit\u00e9 a podn\u011btn\u00e9 setk\u00e1n\u00ed\u2026 Nezaujat\u00fd pozorovatel by vid\u011bl asi toto: Jaroslav se potkal s kamar\u00e1dkou sv\u00e9 d\u00edvky a rozpomn\u011bl si, \u017ee ji zn\u00e1, respektive znal z doby p\u0159ed cca sedmi lety. Pov\u00eddali si o star\u00fdch \u010dasech a pak \u0161li ka\u017ed\u00fd svou cestou. Nic zvl\u00e1\u0161tn\u00edho.
Ale uvnit\u0159 se d\u011blo n\u011bco tak\u0159ka nepopsateln\u00e9ho.Nesetkal jsem se toti\u017e jen s n\u011bk\u00fdm ze sv\u00e9 minulosti, ale tak\u00e9 s\u00e1m se sebou. S devaten\u00e1ctilet\u00fdm Jaroslavem. B\u011bhem hovoru mi nab\u00edhaly nejen vzpom\u00ednky, ale i pocity s nimi spojen\u00e9, a\u017e jsem jakoby vid\u011bl p\u0159ed sebou sv\u00e9 devaten\u00e1ctilet\u00e9 ego. Bylo to d\u011bsiv\u00e9. V\u0161e, co jsem pro\u017eil, cel\u00fdch t\u011bch sedm let, najednou zmizelo. Nedok\u00e1zal jsem skute\u010dn\u011b vn\u00edmat svou d\u00edvku, sed\u00edc\u00ed vedle, zapomn\u011bl jsem na sv\u00e9ho psa, vr\u00e1tily se pocity d\u00e1vno zapomenut\u00e9. <\/p>\n\n\n\n
Ud\u011blalo se mi z toho \u0161patn\u011b.<\/p>\n\n\n\n
V jedn\u00e9 sci-fi o cestov\u00e1n\u00ed \u010dasem je hlavn\u00edmu hrdinovi fyzicky \u0161patn\u011b, kdy\u017e potk\u00e1 s\u00e1m sebe. Kdy\u017e jsem to kdysi \u010detl, nech\u00e1pal jsem. Nyn\u00ed u\u017e ano.
Ud\u011blalo se mi \u0161patn\u011b ze sebe\u2026<\/p>\n\n\n\n
P\u0159i\u0161li jsme dom\u016f. Le\u017eel jsem a zoufale jsem nemohl usnout – jako u\u017e mnohokr\u00e1t v minulosti. Nemyslel jsem na nic konkr\u00e9tn\u00edho, jen mi bylo fyzicky i psychicky mizern\u011b. Postupn\u011b jsem se v\u0161ak vracel do p\u0159\u00edtomnosti.<\/p>\n\n\n\n
Kdy\u017e jsem se alespo\u0148 \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b vzpamatoval, p\u0159i\u0161la vhodn\u00e1 doba k p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed\u2026<\/p>\n\n\n\n
Kdo byl ten \u010dlov\u011bk, kter\u00e9ho jsem potkal?<\/p>\n\n\n\n
Byl jsem to skute\u010dn\u011b j\u00e1?<\/p>\n\n\n\n
Jak bych mohl b\u00fdt n\u011bk\u00fdm tak stra\u0161liv\u011b jin\u00fdm?<\/p>\n\n\n\n
Nebo l\u00e9pe:<\/p>\n\n\n\n
Jak jsem mohl b\u00fdt n\u011bk\u00fdm tak stra\u0161liv\u011b jin\u00fdm?<\/p>\n\n\n\n
My\u0161lenky eskalovaly a nakonec p\u0159e\u0161ly v ticho. Nejen rozumem, ale srdcem jsem poznal, \u017ee jsem to nebyl j\u00e1, a \u017ee to nejsem j\u00e1 ani te\u010f. \u017de se pouze setkala dv\u011b rozd\u00edln\u00e1 ega, ka\u017ed\u00e9 bylo zd\u011b\u0161eno t\u00edm druh\u00fdm a bojovalo o sv\u00e9 byt\u00ed. Ten boj je vy\u010derpal. Nezni\u010dil, ob\u00e1v\u00e1m se, ale alespo\u0148 oslabil. Vid\u011bl jsem (a v t\u00e9to chv\u00edli st\u00e1le je\u0161t\u011b vid\u00edm) prom\u011bny sv\u00e9ho ega, kter\u00e9 obaluje a zasti\u0148uje Pr\u00e1zdnotu buddhist\u016f \u010di Eckhartovu bo\u017e\u00ed jisk\u0159i\u010dku. Jen se ob\u00e1v\u00e1m, \u017ee tak, jako u\u017e po tolik\u00e1t\u00e9, najde si ego n\u011bjak\u00e1 ta zadn\u00ed vr\u00e1tka a vr\u00e1t\u00ed se. Zat\u00edm se v\u017edy vr\u00e1tilo. Snad ale bude zase o n\u011bco slab\u0161\u00ed, m\u00e9n\u011b zotro\u010duj\u00edc\u00ed. Zvl\u00e1\u0161t\u011b nyn\u00ed ale hluboce uvnit\u0159 rozum\u00edm tvrzen\u00ed Dona Juana z jedn\u00e9 Castanedovy knihy: „Jedin\u00e1 v\u011bc, kter\u00e1 m\u00e1 v \u017eivot\u011b smysl, je boj za vlastn\u00ed svobodu.“ Za svobodu od iluze fale\u0161n\u00e9ho j\u00e1, od \u017erav\u00e9ho a sobeck\u00e9ho ega, br\u00e1n\u00edc\u00edho porozum\u011bt podstat\u011b.<\/p>\n\n\n\n
P\u0159ed ned\u00e1vnem jsem pro\u017eil bolestn\u00e9, ale tak\u00e9 velmi d\u016fle\u017eit\u00e9 a podn\u011btn\u00e9 setk\u00e1n\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
Byl to ot\u0159esn\u00fd z\u00e1\u017eitek, ale jsem za n\u011bj vd\u011b\u010dn\u00fd.<\/p>\n\n\n\n
Zase jsem n\u011bco m\u00e1lo pochopil\u2026<\/p>\n\n\n\n
<\/p>\n\n\n\n
Jaroslav<\/p>\n\n\n\n