Tenhle \u010dl\u00e1nek nen\u00ed moje d\u00edlo,\u010detla sem ho v jedn\u00fd \u010dajovn\u011b,ale fakt m\u011b vzal a mysl\u00edm,\u017ee by si ho m\u011blo p\u0159e\u010d\u00edst v\u00edc lid\u00ed.tak tedy\u2026<\/p>\n\n\n\n
Prvn\u00ed strom, kter\u00fd mne probudil, st\u00e1l za zd\u00ed star\u00e9ho h\u0159bitova. Byl to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed obraz \u017eivota a smrti. Zelen\u00e1 koruna, siln\u011b von\u00edc\u00ed kv\u011bty ag\u00e1tu a kmen roztr\u017een\u00fd bleskem. T\u011blo odhalen\u00e9 ve sv\u00e9 vnit\u0159n\u00ed nahot\u011b. Fascinoval mne. Chodil jsem za n\u00edm znovu a znovu. Vodil jsem za n\u00edm sv\u00e9 p\u0159\u00e1tele. Jednoho dne jsem ho na\u0161el roz\u0159ezan\u00fd na stejn\u011b dlouh\u00e9 \u0161palky. Bylo mi jako kdybych ztratil dobr\u00e9ho p\u0159\u00edtele. <\/p>\n\n\n\n
Zafoukal v\u00edtr,koruny ostatn\u00edch strom\u016f se roz\u0161um\u011bly. „Jsme s tebou,je s n\u00e1mi“. Sv\u011bt se mi rozrostl o spoustu zaj\u00edmav\u00fdch p\u0159\u00e1tel. Odm\u00edtl jsem jezdit na kole,autem. P\u0159i t\u00e9 rychlosti jsem nevid\u011bl jejich tv\u00e1\u0159e. Cht\u011bl jsem b\u00fdt s nimi a ne je jen pozorovat, jak se jejich kmeny a koruny m\u00edhaj\u00ed kolem m\u00fdch o\u010d\u00ed, jak se sl\u00e9vaj\u00ed jejich tvary. Ka\u017ed\u00fd z nich je pro mne jedine\u010dn\u00fd. P\u0159i\u0161lo zvl\u00e1\u0161tn\u00ed obdob\u00ed. Vn\u011bj\u0161\u00ed samoty a hled\u00e1n\u00ed. Hled\u00e1n\u00ed toho,pro\u010d tu vlastn\u011b jsem, jak\u00fd m\u00e1m \u00fakol. Bylo zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, kdy\u017e mi stromy za\u010daly d\u00e1vat obrazy, odkr\u00fdvaly sv\u00e9 tv\u00e1\u0159e, sm\u011bl jsem je portr\u00e9tovat. Mo\u017en\u00e1 to bylo v\u011bt\u0161\u00edm zcitliv\u011bn\u00edm, mo\u017en\u00e1 pro\u0161lou bolest\u00ed. Kdy\u017e p\u0159i\u0161lo hodn\u011b t\u011b\u017ek\u00e9 obdob\u00ed objevil se „pt\u00e1k“ v k\u016f\u0159e stromu – zvl\u00e1\u0161tn\u00ed let\u00edc\u00ed bytost, kter\u00e1 \u0159\u00edkala – „nejsi ohrani\u010den tak le\u0165!“<\/p>\n\n\n\n
Dlouho jsem m\u011bl strach ze smrti. Vzpom\u00ednka na ni m\u011b zm\u00e1\u010dkla do mal\u00e9ho rozklepan\u00e9ho klubka. A jedna z v\u011bc\u00ed, kter\u00e1 mi pom\u00e1hla smrt p\u0159ijmout, byl pr\u00e1v\u011b strom. Uk\u00e1zal mi jak\u00e1 je. C\u00edtil jsem teplo. T\u011bla a formy se pro mne staly obydl\u00edm.<\/p>\n\n\n\n
V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee jsem \u010dlov\u011bk, ale to \u017ee jsem mu\u017e mne m\u00e1tlo – nev\u011bd\u011bl jsem co s t\u00edm. P\u0159i\u0161lo mi to podivn\u011b komplikovan\u00e9 – partnersk\u00e9 hry a h\u0159\u00ed\u010dky. Nevyznal jsem se v tom. Toulal jsem se.<\/p>\n\n\n\n
Pot\u0159eboval jsem rozchodit tu zvl\u00e1\u0161tn\u00ed bolest, kter\u00e1 m\u011b uvnit\u0159 trhala, abych se p\u0159izp\u016fsobil tomuhle typu sv\u011bta, abych p\u0159ijal jeho hry. Moji brat\u0159i st\u00e1li trp\u011bliv\u011b kolem mne, d\u00edvali se z v\u00fd\u0161ky a hu\u010deli ve sv\u00fdch korun\u00e1ch. Bloudil jsem mezi nimi, a\u017e mne jeden z nich zavolal. Nevedla k n\u011bmu \u017e\u00e1dn\u00e1 cesta. T\u00e1hl mne k sob\u011b zvl\u00e1\u0161tn\u00ed intenzivn\u00ed silou. Objal jsem ho. C\u00edtil jsem, jak mne obl\u00e9v\u00e1 vlna hust\u00e9ho \u010derstv\u00e9ho vzduchu. Od zdola ze zem\u011b jsem byl spojen s ko\u0159eny zem\u00ed a vodou. P\u0159es cel\u00fd kmen, t\u011blo a m\u00edzu a\u017e do v\u011btv\u00ed, do nebe a v\u011btru. Byl jsem sou\u010d\u00e1st\u00ed stromu. Z\u00e1rove\u0148 jsem byl naho\u0159e i dole, c\u00edtil jsem s\u00edlu Zem\u011b a s\u00edlu v\u011btr\u016f, energii zdola i zhora. Strom jemn\u011b vrn\u011bl. Cel\u00fdm t\u011blem mi proch\u00e1zelo p\u0159\u00edjemn\u00e9 chv\u011bn\u00ed. Nab\u00edjel mne. Nev\u00edm,jak dlouho jsem s n\u00edm byl, jako by se to odehr\u00e1valo v jin\u00e9m \u010dase, v jin\u00e9 dob\u011b.<\/p>\n\n\n\n
d\u00edky Brat\u0159i<\/p>\n\n\n\n
keltka<\/p>\n\n\n\n