Ji\u017e je to tak m\u011bs\u00edc, co jsem nastoupil na civiln\u00ed slu\u017ebu do Domu klidn\u00e9ho st\u00e1\u0159\u00ed, co\u017eje vlastn\u011b domov d\u016fchodc\u016f. \u010clov\u011bk si mysl\u00ed, \u017ee v\u00ed nebo alespo\u0148 tu\u0161\u00ed (p\u0159edpokl\u00e1d\u00e1),jak by to asi m\u011blo nebo mohlo vypadat. Ale ono to v realit\u011b b\u00fdv\u00e1 obvykle naopak.Jist\u011b, pracuj\u00ed tam mnoz\u00ed jin\u00ed lid\u00e9 a je tam kolektiv sester, pradlen, \u00fa\u0159ednic apracovnic v kuchyni, ale to nejpodstatn\u011bj\u0161\u00ed jsou pr\u00e1v\u011b starou\u0161ci, tedy d\u016fchodci.<\/p>\n\n\n\n
A to je opravdu v\u011bc, na kterou mnoz\u00ed lid\u00e9 p\u0159ipraveni nejsou. Tedy obvykle n\u011bjakoup\u0159edstavu m\u00edv\u00e1me – \u017ee, ale kdy\u017e nakonec uvid\u00edme ty v\u0161echny mo\u017enosti, jak to s n\u00e1mim\u016f\u017ee skon\u010dit, n\u00e1hle se uvnit\u0159 n\u00e1s cosi zm\u011bn\u00ed. Je to jak\u00fdsi konflikt, kdy si \u0159\u00edk\u00e1me,\u017ee takhle snad skon\u010dit nechceme, ale ot\u00e1zkou je jestli se m\u016f\u017eeme vyb\u00edrat, co? \u010clov\u011bkzpo\u010d\u00e1tku ty v\u011bci p\u0159ehl\u00ed\u017e\u00ed a d\u00edv\u00e1 se jinam, ale to \u0159e\u0161en\u00edm nen\u00ed a tak se posl\u00e9ze sv\u011bcmi, co vid\u00ed kolem sebe, n\u011bjak sna\u017e\u00ed vyrovnat. Ka\u017ed\u00fd n\u011bjak po sv\u00e9m a to nejrad\u011bjitak, aby ke sv\u011btu kolem m\u011bl st\u00e1le optimistick\u00fd p\u0159\u00edstup a mohl a dok\u00e1zal se spont\u00e1nn\u011ba up\u0159\u00edmn\u011b sm\u00e1t. Jist\u011b, \u017ee realita je trochu jin\u00e1 a nikdy n\u00e1s to nezas\u00e1hne tolik, aleje zaj\u00edmav\u00e9 si skute\u010dn\u011b s\u00e1hnout a\u017e k t\u00e9hle stran\u011b cel\u00e9 t\u00e9 \u0161k\u00e1ly mo\u017en\u00fdch pocit\u016f, kter\u00e9mohou vyvstat. I j\u00e1 s\u00e1m jsem se vyrovnal se situac\u00ed pom\u011brn\u011b snadno, nicm\u00e9n\u011b jsoust\u00e1le okam\u017eiky, kter\u00e9 m\u011b dok\u00e1\u017eou zas\u00e1hnout a zastihnout nep\u0159ipraven\u00e9ho.<\/p>\n\n\n\n
Domov, kde jsem, je tak pro 50 starou\u0161k\u016f a \u0161k\u00e1la toho, jac\u00ed jsou, jde od naprost\u00fdchle\u017e\u00e1k\u016f a\u017e po ty opravdu \u010dil\u00e9 a kmitaj\u00edc\u00ed, od vcelku velmi inteligentn\u00edch a\u017e podosti seniln\u00ed. V\u0161e tak n\u011bjak p\u016fl na p\u016fl – mus\u00edm se p\u0159iznat, \u017ee jsem zde u n\u00e1svid\u011bl i zaj\u00edmav\u00e9 kombinace t\u011bchto mo\u017enost\u00ed.<\/p>\n\n\n\n
Pros\u00edm, nevykl\u00e1dejte si m\u00e9 n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed z\u00e1\u017eitky nijak myln\u011b. Ned\u011bl\u00e1m si legraci ztoho, co jsem tam vid\u011bl nebo za\u017eil, a m\u00e1m pocit, \u017ee jsem se s t\u00edm u\u017e n\u011bjak srovnal,jen se chci pod\u011blit o n\u011bkolik zku\u0161enost\u00ed, co jsem se starou\u0161ky m\u011bl, proto\u017ee n\u011bkter\u00e9jsou skute\u010dn\u011b kuri\u00f3zn\u00ed, \u00fasm\u011bvn\u00e9, \u0161okuj\u00edc\u00ed, smutn\u00e9 i hroziv\u00e9, ale v\u0161echny jsourozhodn\u011b pou\u010dn\u00e9. V posledn\u00ed dob\u011b jsem za\u010dal i v\u00edce p\u0159em\u00fd\u0161let o takov\u00e9m n\u00e1pisu, co seobvykle nach\u00e1z\u00ed na bran\u00e1ch na h\u0159bitov. „Co jste vy, byli jsme i my. Co jsme my budetei vy.“ V t\u00e9to souvislosti se \u010dasto pozastavuji a rozj\u00edm\u00e1m o shrnuj\u00edc\u00ed v\u011bt\u011b jednohomodern\u00edho filosofa. „Pohyb je mrtvola, co zbyla po tendenci.“ Meditujte o n\u00ed,budete-li cht\u00edt. A v neposledn\u00ed \u0159ad\u011b se v t\u00e9to souvislosti chci zm\u00ednit i o jednomcit\u00e1tu z Paracelsa, kde hovo\u0159\u00ed o \u010dlov\u011bku a lidsk\u00e9m t\u011ble jako o zv\u011bt\u0161uj\u00edc\u00edm seh\u0159bitov\u011b, kter\u00fd nakonec pohlt\u00ed cel\u00e9ho lidsk\u00e9ho jedince.<\/p>\n\n\n\n
Za\u010dnu s jedn\u00edm z\u00e1\u017eitkem, co m\u011b opravdu zasko\u010dil a kter\u00fd byl opravdu inicia\u010dn\u00ed ohledn\u011bjak\u00e9hosi vyrovn\u00e1n\u00ed se s nemohoucnost\u00ed a ztr\u00e1t\u011b pov\u011bdom\u00ed n\u011bkter\u00fdch starou\u0161k\u016f o okoln\u00edrealit\u011b.<\/p>\n\n\n\n
Byl to jeden z prvn\u00edch dn\u016f, co jsem ukl\u00edzel pokoje, ale o t\u011bchto povinnostech mocmluvit nechci. Tentokr\u00e1te to bylo u le\u017e\u00e1k\u016f. Vejdu a hlasit\u011b pozdrav\u00edm, aby tov\u011bt\u0161inou zaslechli a moc se nevylekali, kdy\u017e n\u011bkdo takhle do jejich pokojov\u00e9 bu\u0148kyp\u0159ijde. S t\u011bmito starou\u0161ky to moc nepohlo a tak jdu d\u00e1l a za\u010d\u00edn\u00e1m si um\u00fdvat podlahu.N\u00e1hle se od pan\u00ed \u0160. za\u010dalo oz\u00fdvat t\u00e1hl\u00e9 nesrozumiteln\u00e9 vol\u00e1n\u00ed. Cht\u011bl jsem pomoci apt\u00e1m se co je. Po tak 20 sekund\u00e1ch jsem z t\u00e1hl\u00e9ho vol\u00e1n\u00ed pochopil, \u017ee vol\u00e1 „pomoc“.Pt\u00e1m se tedy co je a po dal\u0161\u00ed asi p\u016flminut\u011b vyrozum\u00edm, \u017ee pot\u0159ebuje na z\u00e1chod (nebou\u017e pot\u0159ebovala? nev\u00edm to se pochopit nedalo). A najednou i druh\u00e1 pan\u00ed M. tak\u00e9za\u010dala t\u00e1hle volat a zde jsem u\u017e snadn\u011b ji poznal, \u017ee pot\u0159ebuje tak\u00e9. Inu co ale te\u010f?Nikdo mi nic ne\u0159ekl. \u0160el jsem tedy hledat sestry, ale v tuhle dobu marn\u011b. Tak jsempotkal dal\u0161\u00edho civilk\u00e1\u0159e a popisuju mu situaci. Na to mi \u0159ekl, a\u0165 si toho nev\u0161\u00edm\u00e1m,\u017ee za chv\u00edli stejn\u011b budou sestry p\u0159ebalovat, proto\u017ee je kolem ob\u011bda a v\u016fbec \u017ee j\u00e1bych na ty lidi nem\u011bl ani moc p\u0159i ukl\u00edzen\u00ed sahat a \u017ee to nen\u00ed moje kompetence. Na\u010de\u017ese tam za\u0161el pod\u00edvat se mnou a \u0159ekl, \u017ee takov\u00e9 to je tady na tomhle pokoji po\u0159\u00e1d.Uklidnil jsem se a neust\u00e1le ob\u011bma pan\u00edm \u0159\u00edkal, \u017ee za chv\u00edli p\u0159ijdou sestry a ty jimpom\u016f\u017eou, co\u017e byla pravda. Nicm\u00e9n\u011b pob\u00fdvat v tom pokoji, ukl\u00edzet a vyt\u00edrat a p\u0159itomneust\u00e1le poslouchat vol\u00e1n\u00ed o pomoc bylo opravdu s\u00edla a p\u0159izn\u00e1m se, \u017ee jsem pokojuklidil rychle a pon\u011bkud jsem z pokoje i vyb\u011bhl. Takhle to nen\u00ed st\u00e1le, ale ob\u010das sestane, \u017ee sestry jsou jinde a ti lid\u00e9 se prost\u011b nedovolaj\u00ed pomoci tak rychle.<\/p>\n\n\n\n
V t\u00e9to souvislosti jsem byl upozorn\u011bn, \u017ee pokud m\u011b n\u011bkdy odchytne sestra, a\u0165 j\u00ed sn\u011bk\u00fdm pom\u016f\u017eu oto\u010dit nebo posunout, tak a\u0165 si jdu pak um\u00fdt ruce. Svrab se pr\u00fd u\u017e taksnadno chytit ned\u00e1 a naposledy ho n\u011bkdo dostal asi p\u0159ed rokem. Sestry i civilk\u00e1\u0159i, cojim pom\u00e1haj\u00ed, nos\u00ed takov\u00e9 ty jemn\u00e9 b\u00edl\u00e9 doktorsk\u00e9 rukavice a n\u00e1m uklize\u010d\u016fm dalihrub\u0161\u00ed \u017elut\u00e9. M\u00e1me v nich pr\u00fd ukl\u00edzet a m\u016f\u017eou se pou\u017e\u00edt i p\u0159i um\u00fdv\u00e1n\u00ed n\u00e1dob\u00ed, alezkou\u0161eli jste to n\u011bkdy um\u00fdvat v takov\u00fdch gumov\u00fdch rukavic\u00edch? I \u017eensk\u00e9 z kuchyn\u011bn\u011bkdy musely, proto\u017ee se asi z vody objevila jak\u00e1si ko\u017en\u00ed infekce a m\u011bly z tohozarudl\u00e9 klouby a prsty.<\/p>\n\n\n\n
Z\u00e1\u017eitek dva se mi stal p\u0159i ukl\u00edzen\u00ed jedn\u00e9 \u0161atny. M\u011bl jsem otev\u0159eno a tak sly\u0161el, cose d\u011bje na chodb\u011b. Tam se objevili pan\u00ed \u0160i. a pan\u00ed Sl. Vedli n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed pozoruhodn\u00fdrozhovor.<\/p>\n\n\n\n
„Mysl\u00edte tudy?“
„To ne!“
„A co takhle t\u00e1mhle?“
„J\u00e1 nev\u00edm.“
„Tak to zkus\u00edme tamhle.“
„Hmmm. Uvid\u00edme kam dojdem.“<\/p>\n\n\n\n
Rozhovor byl del\u0161\u00ed, ale mysl\u00edm, \u017ee jsem zachytil podstatu. K tomu bych dodal, \u017ee ob\u011bjsou lehce seniln\u00ed a nemaj\u00ed moc p\u0159edstavu, kde jsou. Obvykle je mus\u00edme nav\u00e9st k v\u00fdtahua i sm\u011brem, kam maj\u00ed j\u00edt do pokoje. V ten okam\u017eik ale byli v chodb\u011b kudy sepravideln\u011b chod\u00edv\u00e1 do j\u00eddelny. Pamatov\u00e1n\u00ed nen\u00ed jejich siln\u00e1 str\u00e1nka.<\/p>\n\n\n\n
Z\u00e1\u017eitek t\u0159i je z j\u00eddelny. Zde pan\u00ed Pr. dojedla, vstala a za\u010dala kmitat p\u00e1r krok\u016f sema p\u00e1r tam od m\u00edsta, kde sed\u011bla. Je to tak\u00e9 takov\u00fd p\u0159\u00edpad senility. Kdy\u017e jsem k n\u00edp\u0159i\u0161el, tak \u0159\u00edk\u00e1: „J\u00e1 nev\u00edm, kde jsem. Nev\u00edte jak j\u00edt dom\u016f za synem?“ Op\u011bt to bylojeden z prvn\u00edch m\u00fdch kontakt\u016f s t\u00edmto fenom\u00e9nem a tak jsem byl p\u0159ekvapen, ale vcelkubravurn\u011b jsem j\u00ed nasm\u011broval t\u00edm jedn\u00edm jedin\u00fdm v\u00fdchodem z j\u00eddelny sm\u011brem na chodbusm\u011b\u0159uj\u00edc\u00ed k pokoj\u016fm.<\/p>\n\n\n\n
Na z\u00e1v\u011br jako \u010d\u00edslo \u010dty\u0159i o jedn\u00e9 pan\u00ed D. Jej\u00ed chov\u00e1n\u00ed nen\u00ed seniln\u00ed, ale sp\u00ed\u0161etrochu d\u011btsk\u00e9. Je na druhou stranu zaj\u00edmav\u00e9, \u017ee v jej\u00edm pokoji je knihovna, kde jev\u011bt\u0161\u00ed mno\u017estv\u00ed knih, kter\u00e9 maj\u00ed svou v\u00e1hu. Takhle pan\u00ed z\u016fst\u00e1v\u00e1 v j\u00eddeln\u011b v\u017edy jakoposledn\u00ed, hraje si s j\u00eddlem, neust\u00e1le si bere \u010daj a p\u0159id\u00e1v\u00e1 si pol\u00e9vky. Jednou takhledojedla, poposedla si na \u017eidli dop\u0159edu a dala nohy na st\u016fl a oddechla si. A takhle sitam hov\u011bla del\u0161\u00ed dobu, ne\u017e se mi ji poda\u0159ilo p\u0159emluvit, \u017ee na pokoji bude m\u00edt v\u011bt\u0161\u00edklid. S touhle pan\u00ed se mi stala je\u0161t\u011b jedna v\u011bc. Rozn\u00e1\u0161\u00edm druh\u00e9 ve\u010de\u0159e diabetik\u016fm atak jdu i k n\u00ed na pokoj. \u0164uk\u00e1m, zdrav\u00edm, ale nikde nikdo. Tak vych\u00e1z\u00edm na chodbi\u010dku,kde je vchod do druh\u00e9ho spojen\u00e9ho pokoje a spole\u010dn\u00e9 koupelny, kdy\u017e tu najednou vid\u00edm,jak tak bab\u010da vych\u00e1z\u00ed z koupelny cel\u00e1 nah\u00e1. Vych\u00e1z\u00ed tak n\u011bjak \u00fapln\u011b uvoln\u011bn\u011b avpohod\u011b. Nepatrn\u011b se m\u011b lekne, ale pak jde d\u00e1l p\u0159es chodbi\u010dku a kolem mne do sv\u00e9hopokoje. Pokusil jsem se neb\u00fdt moc vyd\u011b\u0161en\u00fd a rychle to zamluvil, \u017ee nesu druhouve\u010de\u0159i a tak v\u016fbec a tak rad\u011bji dobou noc. No mus\u00edm se p\u0159iznat, \u017ee m\u011b na to n\u011bjakupozornili, ale n\u011bjak jsem asi pozapomn\u011bl a to p\u0159ipomenut\u00ed bylo opravdu siln\u00fdmz\u00e1\u017eitkem.<\/p>\n\n\n\n
Zat\u00edm tedy s m\u00fdmi z\u00e1\u017eitky konec a ozvu se n\u011bjak p\u0159\u00ed\u0161t\u011b z\u00e1\u017eitkem \u010d\u00edslo p\u011bt.<\/p>\n\n\n\n
Vindy<\/p>\n\n\n\n
<\/p>\n\n\n