Staroušci IV.
Další díl Staroušků je zaměřen zase filosofičtěji. Pomůže najít odpověď na otázku smyslu života – možná 🙂
Pracuji v domově důchodců, ale v současné době si připadám trochu jako Buddha. Je to možná divné, ale vysvětlím to. Popíšu velmi jednoduše část jeho příběhu a pokusím se ukázat, jak to vnímám. Buddha se oženil a měl děti a až do té doby se otec snažil, aby byl mimo kontakt s běžným životem, ale užíval si svého postavení a neměl starosti. Jeho otec totiž věděl o proroctví, které říkalo, že bude buď silným vládcem nebo zachráncem lidstva a on vybral pro svého syna to lepší. Osobně mě nikdo od vnímání života ve svém celku nikdo neodrazoval. Viděl jsem a vnímal mnohé stránky života a mohl jsem se s nimi seznámit i blíže, ale i přesto jsem neměl o některých aspektech vůbec představu a snad jsem je i ze své mysli nějak vytěsňoval a asi jsem si je ani nechtěl uvědomit. (To je možná ta paralela s jeho otcem.)
Jednu chvíli ale měl Buddha přání vyjet si mimo palác a potkat obyčejné lidi a tam se setkal se třemi situacemi a aspekty života, které zásadně ovlivnily zbytek jeho života. Poznal stáří, nemoc a smrt.
Se stářím a nemocí se tady v domově důchodců setkávám běžně a to i s různými případy těžších nemocí spojených se stářím a dlouhodobým pobytem na lůžku. (Kdo ví o čem mluvím, ten pochopí, co myslím.) Nicméně dnes v noci jsem se setkal osobně i se smrtí. A to setkání bylo zvláštní. Nechci se příliš rozepisovat, neboť myslím, že to není zapotřebí. Kdo ví, ten pochopí. Ale bylo zvláštní být vzbuzen sestrou kolem jedné v noci s tím, že máme smrťák a že mám pomoct „pohřebákovi“ snést tělo dolu. Dost rozespalý a trochu s překvapením a očekáváním, co mě čeká jsem přišel do pokoje. Tam už tělo bylo připravené. Dali nám prostěradlo na přikrytí a sestry mi vnutili rukavice, čemuž se pohřebák usmíval. Tak jsme toto vláčné tělo přemístili na nosítka, upravili, ať se tam dobře nese, a vyrazili jsme na cestu po schodech třemi poschodími. Cestu ten druhý trochu v úsměvném duchu komentoval, že to ještě nic není, že je ještě lehký a že bych měl zažít ty těžší a třeba i z desátého patra. U auta moje cesta zkončila. Poslední část zážitku byl komentář sestry, která když mě uviděla, tak se ptala, jestli mě to nějak nezasáhlo. Na to jsem odpověděl, že jsem rozespalý a trochu unavený (kdo někdy něco přenášel po schodišti mi dá zapravdu, že to není nic snadného a to tělo, ač to je zvláštní, opravdu nebylo nijak zvlášť lehké). Pak jsem si šel zpátky lehnout a (opět musím říci – ač je to zvláštní) poměrně hned jsem usnul. Většina věcí a detailů, se kterými jsem se tam v místnosti a s lidmi tam setkal, se mi vybavuje až teď zpětně. Je to hodně subjektivní, osobní a soukromý zážitek, který možná nemá význam pro nikoho jiného než pro mne, tak případně promiňte, že se s ním takhle s vámi dělím. . Pro Buddhu byly tyto setkání popudem k tomu, že zásadně změnil svůj život a to, čím ho chce tady na zemi naplnit. A díky tomu za to, že se to tak stalo. A jaký vliv to třeba bude mít na mne, se uvidí později.
Zaznamenal jsem i nějaké reakce na tato svá povídání, od toho, jen ať pokračuji, přes takové, že to zní uměle, až po takové lehké odmítnutí. Nejvýstižněji to asi popsal jeden můj kamarád, který mi řekl, že by se dalo na mnohé věci určitě zareagovat a že třeba nejsou úplně tak, jak to popisuji a jak o tom přemýšlím, ale že to jsou právě jen takové osobní a osobité úvahy a že se tak na to musí asi nahlížet. Nevím, jak vy ostatní, ale z mé strany to je opravdu jen takové přemítání o tom, co se mi tam přihodilo a jak to vnímám. Myslím, že ne každý má možnost takovéto zkušenosti a v takovém rozsahu a tak to, že se posdílím bude možná i ku prospěchu věci.
Jeden kamarád mi odepsal: „.děkuju Ti za to co jsi napsal. Jen si tak říkám, jestli bůh je, proč to musí být. V životě člověka má přece všechno svůj smysl. Tomu konci života moc nerozumím.“ Je to opravdu silná myšlenka a otázka. Směřuje do oblastí smyslu života a sfér, které právě život přesahují a to v mnoha rovinách. Jedno z mých osobních vysvětlení vychází z filozofie a Aristotela (jeho pojetí HÝLÉ x MORFÉ, DYNAMIS x ENERGEIÁ a TELOS nebo ENTELECHEIÁ). Například semeno stromu. Je v něm skrytý celý strom, ale zatím je to jen semeno a v plodícím stromě má svůj cíl (zacílení svého života nebo existence). Podíváme-li se na vitalitu nebo životní sílu, jako na jakousi schopnost organizmů odolávat vnějším (rozkladným) vlivům (systémy mají obecně tendence ke snižování entropie, tedy k jakémusi navozování chaosu, tedy k ředění shluků, viz třeba Brownův pohyb) a prostředku jak naplňovat Telos (cíl), pak se to projevuje právě jakousi silou, či spíše energií, která se nějak uskutečňuje právě v tom odolávání vnějším vlivům a růstu nebo udržování. Avšak tato energie ve svém naplňování není bezedná a je nějak vázaná na naplnění nějakého účelu, či svého cíle. Poté už začnou v boji sil udržujících (vitálních) a rozkladných (vnějších vlivů) postupně převládat ty vnější. (Tolik velmi zhruba Aristoteles). A strom, poté co byl košatý a plodný, začne odcházet a tíha jeho větví už začne být na obtíž a začne se pod ní rozpadat. Je to proces, který vidíme kolem sebe neustále a je obsažen naprosto všude s tím, že délka této periody je různá. To je jeden z náhledů.
Děkuji za vaši pozornost, pokud jste v tomto textu dospěli postupně až sem.
Příště se pokusím pro změnu popsat další z úsměvných zkušeností, které mě potkaly.
A je jich už zase dost.
Vindy
Archiv komentářů pro tento článek:
2003-01-17 13:57:01 Re: Staroušci 4
To je hezké.
Odpověz mi na jednu otázku: co kdyby si na Tebe některý z těch lidí zvykl tak, že touží po tom, abys ho navštěvoval i když už tam nebudeš pracovat, ty mu /jim/ to slíbíš, budeš mu i volat, ale pak přijde doba, kdy zjistíš, že už nechceš jet na návštěvu, kdy zjistíš, že z několika důvodů ani nemůžeš volat. Jak se na tohle díváš? Co si budeš o sobě myslet v tomto případě?
2003-10-18 20:00:31 Re: Staroušci 4
Tady je Vindy
Odpovědnost za sebe a své činy neseme vždy jenom my samy. Na takovouto otázku asi není podle mne jiné odpovědi než toto.
Views: 3
