Posvátná místa starých Keltů
Keltové, jakožto národ pevně spjatý s přírodními živly, se především ve svých prvotních dobách bránili prosté svatyni, která reprezentovala symbol materializmu, který nedovoloval proniknouti k bohům a do nitra přírodních sil. Proto své rituální obřady konali ve volné přírodě a né mezi strohými zdmi modlitebny. Za svatá místa byly považovány posvátné lesy, vřesoviště, opuštěné ostrovy… Svatými symboly poté stromy (především duby, související s kultem stromů, vztyčené kameny (megality), přirozené skály, vodní prameny (př. pramen Seiny v Burgundsku ve Francii) a hory, z nichž pramen vytékal a na jejichž vrcholech se člověk přibližoval k bohům.Pokud však budovali prosté svatyně, jednalo se jen o čtvercové ohrady obehnané palisádovou hradbou a chráněné příkopy. Uvnitř se nacházela buď svatyně, v níž se případně nacházela socha božstva či posvátný strom a obětní jáma či ohniště.
V dobách římské okupace Keltové začali budovat svatyně po vzoru středomořské kultury a jejich náboženská dynamika začala upadat. Ani tak však nadobro nezanikla, neboť existují zprávy od křesťanských mnichů a kněžích z Anglie, kteří zaznamenali, že zde Keltové ve svých starých svatyních uctívali jeleny a jiná posvátná zvířata ještě v 8. století n.l.
Finnbennach
Archiv komentářů pro tento článek:
Views: 20
