Minimum o Elfech a Skřítcích
Na žádost některých čtenářů Ritual.cz, jsem se rozhodl udělat takovou menší osvětu na téma Elfové a Skřítkové:-) Tyto informace zde obsažené jsem opsal slovo od slova z knihy „Keltská magie“ od D.J.Conwayové, takže nechci tvrdit, že jsem tyto znalosti získal cestou osobního pokusu a omylu:-)))
A závěrem svého úvodu bych ještě rád případným skeptikům připomenul jeden citát od Friedricha Leyena: Mýty jsou sny národů a ničit cizí sny? No to snad né!!!
Elfové:
Název pro skupiny nadpřirozených bytostí v Británii. Ve Skotsku se dělí na Dvůr Seelie a Unseelie. Je to jméno malých kouzelných chlapečků. Je-li někdo zasažen jejich šípem, může mu to způsobit nemoc nebo nevolnost.
Faires/Faeries (nepřesně skřítkové):
Jejich dřívější název byl Fays. Termín fairy nyní zahrnuje anglosaské elfy, Daoine Sidhe ze Skotské vysočiny, Danany z Irska, ale také mnohé jiné podobné bytosti. Někteří faires jsou přátelští, jiní divocí a k lidem nepřátelští. Jako podzemní jsou označováni ti, kteří žijí v jezerech, řekách, tocích nebo v moři.
Skřítkové mohou být nepatrní, ale mohou dosahovat výšky až půl metru. Jiní faires jsou vysocí jako člověk, případně ještě větší.
Zatímco mnozí skřítkové rádi žijí ve velkých i malých skupinách, jsou mezi nimi i takoví, kteří žijí o samotě. Samotářští skřítkové se neoblékají tak nádherně, jako ti, kteří žijí ve skupinách. Nosí obleky z liščí kůže, listí, mechu, květin, krtčí kožešiny nebo z pavučin.
V Irsku nosí skřítkové, kteří žijí ve skupinách, Daoine Sidh a Shafro, zelené pláště a červené čepice a jejich ženy zelené šaty a červené střevíce. Skřítkové milují parádu; čepice si zdobí peřím, šaty zlatými šňůrami, zlatými třpytkami, a nosí čelenky, někdy perlové. Někteří skřítkové nosí žluté rajtky.
Elfové tradičně chodí v zeleném, kdežto skřítkové z Manxu mají rádi modrou. Při popisu skřítků se také někdy objevuje bílá. Ať už dávají přednost v oblékání čemukoli, tíhnou k oblečení země, kde žijí.
Oblíbená barva skřítků v Keltských zemích je zelená a po ní náskeduje červená. A právě proto, že dávají přednost zelené, je tato barva u Keltů spojována se smrtí. Skřítkové mívají vlasy rezavé, hnědé, černé nebo plavé .Ženští skřítkové nosí vlasy dlouhé a rozevláté.
Skřítkové potřebují jídlo a spánek, podléhají nemocem a mohou být zabiti. Ve svých společenstvích předou a tkají. Skřítkové mají své trhy, lovy, obchodní cesty, hry, války mezi klany (v Irsku) a své radovánky. Zvlášť oblíbeným sportem mezi irskými skřítky je druh kopané (hurling). Jejich koně jsou chundelatí a často jsou šedí grošáci. Skřítkové vyloženě nemají rádi, když je lidé chtějí vyslídit.
Podle knihy J.G.Cambella: Superstitions of the Highland and Island of Scotland (Pověry z Vysočiny a skotských ostrovů) pořádají hodokvasy z kořínků mochny stříbrné, stvolů vřesu, jeleního a kozího mléka, jedí kroupy, chléb, houby, med a rosu.
Skřítkové velice milují hudbu a tanec. Mezi jejich hudebními nástroji najdeme Panovu flétnu, dudy, činely, tamburinu, harfu, píšťalu a buben.(Dechová kapela z Londoderry se prý učila od skřítků).
Faires rádi uchovávají svá skutečná jména v tajnosti, místo toho udávají lidem jména falešná. Někteří se dokáží proměnit v ptáky a utéct z vězení. Když se střetnou s lidskými bytostmi, často používají čáry. V Irsku se těmto čárům říká pishogue.
K tomu, jak se chránit před nepřátelskými faires, existuje spousta způsobů. Žádný z nich nemá rád studený kov. Když člověk přeskočí přes tekoucí vodu, přestanou ho pronásledovat. Také je odstrašíme, když použijeme chléb, sůl, zvonky, podkovy, budeme hvízdat, luskat prsty nebo si obrátíme šaty naruby. Rostliny, keré nemají rádi jsou černobýl, sporýš, sedmikrásky, jeřáby. Ale nejúčinnější je čtyřlístek, který chrání proti zelené záři. Faires prý může vidět ten, kdo se dívá přez dírku v kameni, která vznikla přirozenou cestou.
Faires oceňují u lidí čistotnost, schopnost udržet tajemství a štědrost. Jsou rádi, když jim lidé nechají venku čerstvou vodu, aby mohli vykoupat své děti, a když jim objetují mléko, chléb a sýr.
Elphame je skotská podoba norského slova Alfheim, říše elfů neboli kouzelná říše. Prý ti, kdo mají okultní schopnosti, mohou vidět faires, jak mění své rezidence a cestují v den Imbolcu. Beltaine, Lugnasadu a Samainu. Ve skotském čarodějnictví se nejvyšší kněžka sabatu nazývá „Královna říše elfů“.
Jak Velšané, tak Irové nazývají ženské faires matkami a považují kouzelnou říši za říši žen. Kořeny této víry sahají nejspíš do dob, kdy Keltové žili v matriarchátu.
V knize Dun Cow je popsáno podzemní království skřítků a vil. Ačkoli většina keltských faires s oblibou obývá kopce nebo mohyly, někteří žijí i v hlubokých lesích a jezerech. Jejich oblýbeným časem je soumrak nebo svítání, doba mezi dnem a nocí. Člověk prý může otevřít vstup do kopce tak, že kopec třikrát obejde ve směru pohybu hodinových ručiček.
mart4, 2002-10-01 02:57:21
Views: 10
