Harmonie života – proč je tak důležitá?
Kája & Tomáš Gřeškovi
Zdraví je přirozený stav každého člověka. Jsme zdraví, pokud žijeme v souladu s univerzálními zákony, pokud máme v harmonii naše vnitřní já s našim egem, pokud máme naše postoje v rovnováze s naší duchovní podstatou a pokud náš duchovní záměr naplňujeme fyzicky. Pokud dochází k častému nebo dokonce k trvalému narušování rovnováhy a harmonie jakéhokoliv systému, pak přicházejí výstrahy, že to či ono není v rovnováze. Výstrahy na nás nejčastěji působí formou nemocí a úrazů. Když to, co děláme a jak žijeme, není v rovnováze, ztrácíme „moc“, „ne“ – „máme“ – „moc“ – jsme „ne“ – „mocní“, a tedy „nemocní“. Příčinou narušení naší rovnováhy jsou velmi často stresy a strachy, které se postupně stupňují do fobií, závislostí a posedlostí, které souhrnně nazýváme nutkavé chování.
Proč se s těmito problémy tak těžko vypořádáváme? Proč nás při našich každodenních činnostech ovlivňují strachy, proč jsme denně ve stresu? Každý z nás žije v nějakém společenství a prostředí, které ho více či méně ovlivňuje. Každý den vnímáme svými smysly celou řadu událostí, potkáváme spoustu lidí, zachycujeme informace vědomě i podvědomě a při tom všem zažíváme emoce. Co je to vlastně ta Emoce? Emoce je energie, je to reakce která se vytvoří, když svými smysly zachytíme nějakou událost a prožijeme ji vědomě nebo podvědomě. Naše podvědomí nerozlišuje realitu a fikci.Proto je z tohoto úhlu pohledu úplně jedno, jestli například jsme přímými účastníky automobilové nehody nebo tu samou nehodu vidíme v televizi. Proto je velmi nebezpečené usínat u televizní obrazovky. I když spíme, vnímáme, co se v televizním hororu děje a pak se ráno divíme, že je nám nějak divně, že se celí třeseme.
V kineziologických systémech se dobereme poznatku, že určité emoce ovlivňují stav jednotlivých meridiánů, a že tedy naše emoce přímo ovlivňují stav našich orgánů. Emoce jsou původcem řady onemocnění a taky blokád svalů a následně příčinou zranění. Metoda One Brain dokáže zablokované emoce identifikovat a zároveň pomocí systémových technik ve věkové regresi tyto emoce uvolnit. Tím se navodí znovu do těla i do života člověka rovnováha a harmonie. V rámci výzkumu metody One Brain byly objeveny souvislosti mezi emocemi a nemocemi a jednotlivými orgány a svaly. O tom se zmíníme podrobněji později.
Co vlastně způsobují emoce v našem těle? Emoce je pro naše fyzické tělo zdánlivě neuchopitelné nic. Emoce je energie, která dokáže změnit náš hormonální systém, lymfatický systém a metabolismus buněk. Emoce nás připravují na naši reakci na konkrétní podnět. (Je možná dobré si uvědomit, jak slovo vzniklo v angličtině. Emotion je ze slova motion – pohyb. Je tady vztah mezi emocí a pohybem.) Jelikož reakce, která se dostaví je nezávislá na našem vědomí, je to podvědomý reflex. Co se při takovém reflexu děje v našem těle? Představte si, co se asi bude dít, když na vás večer z pozarohu vyskočí pes. Naše smysly – oči zachytí „něco“. Tato obrazová informace je v našem zadním mozku vyhodnocena jako potencionální nebezpečí a v našem těle se rozběhnou činnosti tzv. reflexu boje nebo útěku. Tělo si uvědomí emoci – strach, uvolní se příslušné hormony, rozjede se náš vnitřní informační systém. Krev začne rozvádět kyslík do svalů, které potřebujeme pro útěk, změní se metabolizmus buněk, glykogén ve svalech se začne měnit na cukry, které jsou nezbytným palivem pro činnost svalů. Mozek vydá pokyn „běž, utíkej!“. Po několika rychlých skocích zjistíme, že ten pes není zas tak velký a nebezpečný, emoce mizí a vše se postupně vrací do rovnováhy. Tělo však zažilo hormonální a energetický šok. Pokud se vrátíme do rovnováhy rychle, nebo uvolníme nahromaděnou emoci nějakou relaxační technikou, vše se dostane rychle do rovnováhy. Pokud se však stresory opakují, přidá se vliv neharmonického rodinného prostředí, znečistěné prostředí, požíváme potraviny, které naše tělo stresují, zažíváme vlastně permanentní stres a naše tělo nemá šanci se dostat do rovnováhy. Rovněž negativní dopad na náš organizmus mají emoce, které takzvaně potlačíme. Určitě znáte situaci, kdy v práci šéf po Vás chce nesplnitelný úkol, vy byste nejraději řvali nebo utekli. Tělo se při konfliktu s šéfem připraví stejně jako při setkání se psem, ale vy emoci potlačíte a neutečete. Přestaneme dýchat, zatneme svaly a napětí ve vás zůstane. Podvědomí zaregistruje řadu dalších informací a podnětů (třeba zelená barva na kravatě šéfa), které propojí s daným emocionálním blokem. Po cestě domů jsme svědkem automobilové havárie. Ta se emocionálně prováže s konfliktem v práci přes zelenou barvu auta. Přijdeme z práce domů, tam prožijeme další konflikt s dětmi a podobně. Nerovnováha se zvyšuje a pokud emoci neuvolníme, pak to někde praskne a zlomíme si třeba ruku.
Autoři metody One Brain prokázali, že je přímá souvislost mezi emocemi a nemocemi případně úrazy. Tak například nedostatek sebevědomí způsobuje problém v oblasti kolen. Proto velká řada profesionálních sportovců, kteří jsou pod stálým tlakem trenérů, manažerů klubů a fanoušků, mívají zrovna problémy s koleny. Tlak okolí narušuje sebevědomí člověka a když už tlak a zodpovědnost nemohu unést – volím zdravotní problém. Celý systém vztahů a následků lze lépe pochopit na tkzv. „barometru chování. Podrobněji bych toto téma rozvedl v samostatném článku.
Podrobněji a z různých úhlů pohledu si probereme stres. Z jednoho našeho úhlu pohledu v každodenním životě prožíváme rovnováhu a nebo jsme ve stresu. Když hovoříme o stresu, málokoho napadne hovořit o pozitivním stresu. Jaksi automaticky vnímáme stres negativní a negativně. Ale co taková radost nebo nadšení. Tyto emoce považujeme za pozitivní. Máme k nim úplně jiný postoj než k negativním stresům – lépe řečeno k negativním emocím jako jsou například hněv, mrzutost, nepřátelství. Nadšení, radost a naladění přijímáme do našeho života bez omezení, umíme se jim úplně poddat. V našem těle způsobují stejné energetické změny jako emoce negativní. Proto se stává, že lidé zemřou na selhání srdce jehož příčinou byla radost nebo přílišné nadšení.
Emoce ovlivňují energii našich orgánů. Energie orgánů je ochranný plášť pro naše orgány. Nesprávná výživa stejně jako nepřiměřená emoce oslabuje energii orgánů. To vede k energetické podvýživě a orgán dostává méně energie než by potřeboval k vykonávání své funkce. Chybí-li orgánu tento přísun energie vyvolává to stres v orgánu samém. To nám možná ještě nedělá žádné citelné potíže. Ale přidá-li se k tomuto vnitřnímu stresu i stres vnější, možná nás to hned vyvede z míry. Někdy nepřiměřeně reagujeme už kvůli malé příčině, což je pro nás samotné rovněž nevysvětlitelné. Často to spočívá v tom, že kvůli stresu v jednotlivých orgánech už nesneseme žádný vnější stres.
Co oslabuje energii orgánů? V prvé řadě je za oslabení energie orgánů zodpovědná strava. Stejně důležité je to, co jíme, jako to, kdy jíme. Pod vlivem sdělovacích prostředků a různých názorových směrů držíme zázračné diety a silně tím stresujeme svůj organizmus. Nějak zapomínáme na pořekadlo „všeho s mírou“ a hlavně nevnímáme, co nám prospívá a co nám ubližuje a ztrácíme kontakt sami se sebou. Své výživě bychom měli věnovat více pozornosti. Účinek nesprávné výživy se neukazuje ihned, ale přichází pozvolna. Tyto permanentní a pomalé změny v těle často nevnímáme nebo svádíme nastupující potíže na přibývající věk.
Příčina našeho permanentního stresu začíná už v dětském věku, kdy si osvojujeme chování, které vede k „nejlepším“ šancím na přežití. Tyto reflexy nás chrání, když musíme rychle reagovat, když jsme třeba v nebezpečí života a nemáme čas hledat nová řešení. Používáme již zmíněný reflex boje a útěku. Naprogramujeme se jako počítač a tyto reakce používáme k manipulaci s okolím i se sebou samým. Naše chování je pak nepřiměřené reálné situaci. Např. když má dítě stres ze zkoušení nebo z písemné práce. Ráno před písemnou prací si dítě vyvolá horečku nebo žaludeční problémy a tedy nemůže jít do školy. Když je písemná práce (stresový faktor) pryč, zmizí i symptomy a dítě je neuvěřitelně rychle zase zdravé. Dítěti se podařilo, z počátku nevědomě, ale později naprosto programově, vyhnout se stresové situaci. Nemoc člověk považuje za nejlepší omluvu pro obcházení každé situace, s kterou se nechce konfrontovat. Toto chování mnozí lidé nevědomě přebírají i po škole: Jsou lidé, kteří při nadměrné zátěži (např. v práci, ve sportu, při rodinných nesvárech) náhle onemocní. Když se situace vyřeší, objeví se opět na svém pracovišti a jsou zdrávi. Někdy stačí zajít k lékaři, ten nám napíše neschopenku a nám se náhle uleví. Máme omluvenku a nástroj k manipulaci s okolím.
Někdy stačí jen jediné slovo, abychom se dostali do stresu. Když se doma dítěte zeptáte: „Už jsi napsal ten domácí úkol?“ nebo „Jak dopadla ta písemka?“ Když budete lépe své děti pozorovat, zjistíte, co se všechno s dítětem děje, když jen zaslechnou slovo „úkol“ nebo „písemka“. V těle se naruší rovnováha, vzniká stres, mění se nálada z vteřiny na vteřinu, může se dostavit apatie, únava a lhostejnost. A začnou se projevovat i fyziologické změny na těle.
Jak vlastně poznáme, je-li někdo ve stresu? Je to celkem jednoduché, stačí pozorovat sebe nebo ostatní. Hodně prozradí oči a naše pokožka. Stres se projeví na těle samotném ve třech snadno rozlišitelných stupních.
První stupeń stresu je charakterizován strnulým pohledem a lesklou pletí.
V okamžiku šoku (přemůže-li člověka únava), tělo/mozek odčerpávají krev z povrchových částí těla. Prioritou se stává „bojuj nebo utíkej“, a krev se nahrne do svalů, které tuto činnost zabezpečují. V podstatě tentýž proces probíhá i v mozku. Krevní oběh se odčerpává z povrchových oblastí do hlouběji umístěných center instinktivního přežití. Uvedený proces zredukuje uvědomělé myšlení na nejmenší možnou míru nevyhnutelnou k přežití. (Proto ve stresových situacích neumíme přemýšlet.)Bez normálního krevního oběhu se kožní póry uzavřou a na povrch vyloučí kožní maz. Zavřou se i slzovody a upřou tak očím vlhkost.
Účinek se dostaví okamžitě – suché oči, strnulý pohled, lesklá pleť. O něco později se působením vzduchu, maz a vlhkost ztratí, lesklý vzhled pokožky zmizí. Víčka poklesnou, aby chránila tupě hledící oči, jelikož jsou oční bulvy na povrchu vysušené.
V tomto stavu je naše mysl stejně tupá jako pohled očí a mentální aktivita klesá na nulu. Rozhodně nejsme v rovnováze. Místo toho jsme fyzicky, mentálně i emocionálně strnulí. Jinak řečeno – „nesvítí se a nikdo není doma“.
Člověk v prvním stupni stresu je stěží schopen konat, jak by měl. Ve skutečnosti je nejlepší nepodnikat nic, uvolnit se, napít se vody a dopřát si čas k získání ztracené rovnováhy. Úžasně pomůže si zdřímnout, nebo se v noci dobře vyspat.
Charakteristickým rysem pro druhý stupeň stresu je viditelné bělmo pod jednou duhovkou. Jsme-li stresu vystaveni celé hodiny, nebo dokonce dny, chemické reakce vyvolané stresem ovlivní naše vnímání hloubky. Následkem rozdílů v genetických vzorcích matky/otce má jedna strana našeho těla citlivější svalovou strukturu než druhá, což platí především pro jemné oční svaly. Pokud látky, vznikající následkem stresu zůstávají v organizmu, jemné okohybné svaly se smrští a začnou oční bulvu vytáčet směrem nahoru.
Stejný proces probíhá i ve svalech druhého oka, jestliže stres přetrvává déle a neuvolní se.Měli bychom se soustředit na to, že jedno oko se začne vytáčet jako první. Proč je nutné se zaměřit právě na tento aspekt? Dokud se totiž druhé oko nedostane na stejnou úroveň, přetrvávají problémy s vnímáním hloubky.
Odborný výraz pro toto vytočení bulvy směrem nahoru je vertikální strabizmus (šilhání). U lidí se sklonem ke svalové deformaci směrem dovnitř/ven mluvíme o „laterálním strabizmu“ (šilhání do stran). Když pod jednou duhovkou je vidět větší kus bělma, je člověk ve druhém stupni stresu.
Lidé ve druhém stupni stresu by si měli dávat pozor na to, co dělají a jak to dělají. Nejdůležitější je postarat se sám o sebe. Je třeba být opatrný, a raději nedělat takové činnosti, kde je vyžadována zvýšená pozornost například řízení auta.
Stres odstraníme, když vyřešíme nějaký nevyřešený problém – příčinu. Je vhodné pít více vody, relaxovat, odpočívat.
Ve třetím stupni stresu je bělmo je viditelné pod oběma duhovkami.
Jakmile se bělmo objeví pod oběma duhovkami, je to obvykle člověk s těžkými nevyřešenými fyzickými, mentálními nebo emocionálními problémy. Navíc: tyto problémy trvají dlouho, předlouho. Jde o třetí stupeň stresu. Bělmo je viditelné pod oběma duhovkami. Znamená to dlouho přetrvávající melancholii, žal, jež podbarvují veškeré myšlení a konání této osoby. Pocit, že není v harmonii a jednotě se sebou samým, jej provází na každém kroku.
Stres vyvolává stav sníženého uvědomování. Je-li úroveň stresu vysoká, dostáváme se do stavu „emocionálního přetížení“. Ve stavu přetížení nefungujeme účinně, cítíme, že přestáváme být pány situace, ztrácíme cestu k cíli, nevidíme možnosti řešení a doufáme, že se problém prostě vyřeší sám nebo se jednoduše vytratí. Stresu se nelze vyhnout. Stres je takový náš navigační sytém v životě. Můžeme ovlivnit intenzitu stresu. To jak vnímáme určité situace, je přísně individuální a je formováno našimi životními postoji. Někoho rozzuřený pes vyděsí k smrtí, jiný ani okem nemrkne. Jeden se bojí vstoupit do letadla, druhý lítá každý den – je třeba pilotem nebo má rád výšky.
Jak si můžeme pomoci?
Někdy je třeba navštívit odborníka, který se zabývá lidskou psychikou. Pokud chcete využít holistického přístupu můžete využít metodu One Brain. Pak potřebujete navštívit facilitátora této metody, který vám pomůže.
Jsou však chvíle, kdy člověk potřebuje pomoc okamžitě, nemůže čekat na sjednanou schůzku a musí si pomoci sám. Zde je pár technik, které tato metoda využívá:
- Vědomá chůze
Uvolňuje stres a napětí a napomáhá oběhu důležitých toků v těle. Při chůzi se některým jedincům lépe přemýšlí a lépe řeší problémy. - Frontálně – okcipitální držení (F/O) neboli předo-zadní
Jedna ruka je položená na čele a druhá na zátylku. Tato poloha způsobí, že krevní oběh směřuje do čelní části mozku a propojí se přední část mozku (přítomnost) se zadní (minulost). F/O pomáhá najít nové možnosti řešení, zbavit se strachu, hněvu, bolesti, smutku a bolestných vzpomínek. Po nějaké prožité negativní zkušenosti nebo obav z budoucí situace si může člověk na pár minut chytnout F/O a zhluboka dýchat, tak se vymaní z bezprostředního stresu. - Sluchový pomocník
Může se použít, když hučí či bolí v uších nebo slyšíte nesprávně. Jemně se několikrát rozvine vnější okraj ušních lalůčků, stimuluje se tím proud energie do uší. - Oči
Při špatném vidění nebo únavě očí, je dobré použít masáž tzv. zadních očí pomocí palců na rukou. Jde o akupresurní body, které se nachází asi 4 cm napravo a nalevo od středové čáry zadní části hlavy hned nad okcipitálním hrbolkem. Jejich stimulace má uklidňující účinky na oči. Může se používat denně jako prevence.
Křížové pohyby
Pomáhají propojit levou a pravou hemisféru, zlepšit jejich spolupráci a dosáhnout tak logické i tvořivé myšlení zároveň (je to velmi účinná korekce při dyslektických potížích, pro lepší koordinaci pohybů). Loktem ruky se dotknete protilehlého zvednutého kolena, pak se strany vymění. Cvičí se dvanáct párů křížových pohybů. Potom nastává změna, budete se dotýkat levou rukou levého zvednutého kolena a pravou rukou pravého. Opět provede dvanáct párů. Je nutné končit cvičení křížovými pohyby, proto se nakonec cvičí opět dvanáct párů s protilehlými končetinami.
Vnitřní světlo
V situacích, kdy člověk neví, kudy kam má tzv. tmu před očima. Ztratil své vnitřní světlo. Potřebuje, aby se mu zase „rozsvítilo“ a on viděl, jak dál. V takové chvíli si může při zavřených očích posvítit kapesní baterkou oblast mezi obočím. Svítí si tak dlouho, dokud se mu neuleví nebo neuvidí světlo. Pokud nemá při ruce baterku, stačí, když si bude představovat, jak mu do těla „do života“ vstupuje světlo.
Hluboké dýchání
Ve stresu lidé zapomínají dýchat, proto je důležité několikrát se zhluboka nadechnout.
Pití vody
Odplavuje nejen toxické škodliviny z těla, ale i negativní emoce. Ve stresové situaci se doporučuje vypít alespoň jednu sklenici vody, která spláchne prvotní šok. Pro tělo je velmi důležitá rovnováha a tedy i rovnoměrný přísun vody. Nejen ve stresu.
Na závěr bych rád uvedl alespoň jeden konkrétní příběh z naší praxe. Čtyřletá holčička trpěla více než dva měsíce kašlem, rýmou a občas i zvýšenou teplotou. V noci se často dusívala. Problémy se začaly projevovat ihned po nástupu do školky. Před nástupem do školky nebyla holčička vůbec nemocná. Malá slečna se sice těšila do školky, ale zároveň se bála, že ztratí kontakt s rodiči. Téma pro odblokování jsme vytestovali jako příčina nachlazení. Znechucená, odrazená a nepřijatelná“ to byly vytestované pocity děvčátka v přítomnosti v souvislosti s popsanými problémy. Příčinu problému jsme našli kineziologickým testováním ve čtvrté době porodní. Miminko je přivedeno do nového světa a ztrácí kontakt se svou jednotou a se svou maminkou. Pocity novorozence ve čtvrté době porodní byly odloučená a nemilovatelná. Miminko potřebovalo stále cítit jednotu. Nechtělo být odtrženo od maminky. Nechtělo se měřit a vážit. Toto je vlastně stejný princip jejího chování v přítomnosti. Děvčátko se potřebovalo cítit zainteresovaně, cílevědomě a potřebovalo být v rovnosti a jednotě s okolím. Jako korekci jsme použili svícení na glabelu, což dodalo děvčátku světlo do života – tedy cíl. K celkové harmonizaci pak ještě posloužil kamínek – růženín, který obnovuje a vyrovnává vědomí být potřebným. Děvčátko je od té doby ve školce spokojené a netrpí již více než rok žádnými zdravotními problémy. To je jen jeden z mnoha příběhů, na kterém je vidět, jak emoce prožité někdy v minulosti ovlivňují náš život a naše zdraví v přítomnosti. 2002-09-12 10:55:56
Views: 11
