Čarodějství v severních Čechách

Lidský rod, co jeho historická paměť sahá, se věnuje magickým a čarodějným praktikám. Magii využíval stejně šaman před svou pralesní chýší, babylonský či egyptský kněz v chrámě, ale i středověcí theurgové a alchymisté. Tajná učení s rozmanitými rituály zaznamenáváme ve všech dobách i kulturách po celém světě. Ale co stará a dobrá Evropa a zvláště země koruny české? Pochopitelně, že nezůstávají stranou. Čarodějství a magie zde jsou obsaženy nejen v pohádkách, legendách a pověstech, ale také ve starých kronikách. Jako příklad možno uvést balkánského mnicha Chabra, který v 10. století psal o Slovanech, že ?črtami a zářezy počítali a hádali?. Dávno před nimi zde své obřady uskutečňovali keltští čarodějové – druidové. Nálezy votivních předmětů z ještě starších kultur (např. pohřebních „chrastítek“ lidu popelnicových polí) dokazují, že magické praktiky jsou nedílnou částí naší historie od prvopočátku.

Zaměřme však naši pozornost na dobu v podstatě ?nedávnou?, středověk. Magické žaltáře, čarodějné grimoáry, či faustovské knihy byly tehdy jakousi proticírkevní „indexovou“ literaturou. Tyto spisy tak naplňovaly podvědomou potřebu lidové magie. Známou oblastí, kde měla magie silné zázemí a kde historie zaznamenala několik význačných osobností na tomto je oblast severních Čech v podhůří Lužických a Jizerských hor, oblast drsná a současně kouzelně krásná. A tam žilo několik čarodějů, černokněžníků, vlchovců a zázračných léčitelů. O všech se tvrdilo, že mají uzavřen pakt s ďáblem a všichni měli mít kouzelné knihy, kterým se říkalo Höllenzwang.
Snad nejkurióznější knihou, bezesporu čarodějnou, byl tzv. Koraktor. Byla tištěna bílými písmeny na černém papíru. Vlastnil ji černokněžník z lužickosrbských Velkých Žďárů, zvaný mistr Krabat. Nejedná se o pohádkovou bytost jako je Krakonoš, ale o zchudlého chorvatského šlechtice Jana Šadoviče. Ten byl do čarodějných praktik zaučen černochlumským mlynářem a od něj také obdržel plášť (údajně lehčí jak vzduch), na kterém mohl podnikat daleké cesty. Bohužel, Šadovičův Koraktor se nedochoval resp. se ještě nenašel. Nevlastnil ho ani největší sběratel čarodějných knih, bývalý celní ředitel Eckhardt z Drážďan. Jsem však přesvědčen, že tato kniha, která je navíc literární raritou, někde existuje. Buď ji opatruje některý soukromý sběratel nebo se nachází v méně známém zaprášeném archivu. Pevně však věřím, že se Šadovičův Koraktor nalézt podaří.

Je všeobecně známo, že k magii má velmi blízko také mystika. A právě v této oblasti, konkrétně ve starém Zhořelci, žil a rozjímal světoznámý mystik Jakub Böhme.

Vraťme se však k magii a čarování. Jan Šadovič alias mistr Krabat zemřel v r. 1704. A ve stejném roce (!) spatřil světlo světa Jan Josef Antonín Eleazer Kittel. (V počeštělé formě jeho jména jako Kytl). Byla to osobnost, která zasluhuje větší pozornost než ostatní. Od mládí bylo jeho hlavním zájmem léčitelství, které během svého života tak zdokonalil, že se o něm mluvilo jako o „zázračném doktoru“. Narodil se v podhůří Jizerských hor v obci Bzí u Železného Brodu. Tam se také oženil a měl šest synů a jednu dceru. Pět jeho synů vystudovalo lékařství, poslední syn se stal knězem. Dcera Jenoféfa byla hostinskou v Maršovicích.

Ale co bylo na doktoru Kytlovi tak zajímavé, že se stal námětem mnoha povídek, básní, divadelních her a národopisných studií? Slavná Ema Destinová o něm dokonce napsala loutkohru. Odpověď je zcela jednoznačná. Byl vynikajícím lékařem, jehož schopnosti vysoce přesahovaly tehdejší průměr. A podle jednoho historického pramene obdržel od krajského gremia v Mladé Boleslavi titul chirurga. Byl výtečný fytoterapeut, chiropraktik, psychoterapeut, magnetisér a znalec vodoléčby. Neprováděl zubařské zákroky (od toho byli kováři) a porody (ty nechával porodním bábám).

V početné staré literatuře se udává, že bydliště Dr. Kytla bylo v Šumburku (něm. Schumburg). Ale původní název vesnice je již přejmenován a nový název je Krásná. Rozkládá se asi 7 km od Jablonce nad Nisou. Tam měl Dr. Kytl velké roubené stavení s laboratoří, knihovnou a snad i pitevnou. Byly zde i vany na vodoléčbu. Historické prameny uvádějí, že v r. 1758 financoval výstavbu kostela zasvěceného sv. Josefovi. Jistou částkou přispěl také probošt svatovítské kapituly F. K. Strachovský, jako vyjádření vděčnosti Dr. Kytlovi, který ho vyléčil od rychle postupující slepoty. Další významné datum, které nutno připomenout je 15. 9. 1779, kdy Krásnou navštívil císař Josef II. a velmi pochvalně se o Dr. Kytlovi vyjádřil. Kytl ho požádal o zřízení fary a císař jeho přání vyhověl. Dr. Kytl zemřel 16. 11. 1783.

Nás by mohlo zajímat, kolik vlastně Dr. Kytl za svoji léčbu účtoval. Chudé a nemajetné prokazatelně léčil zdarma, bohatým účtoval jen ceny léků a režijní náklady. V archivu zámku Hrubý Rohozec u Turnova se zachoval záznam, podle kterého Dr. Kytl účtoval hraběnce Karolině Des Fours 150 zlatých za dvacetiletou léčbu. Zajímavý je také úřední příkaz hraběte Quido Harracha, kterým nařizuje nově jmenovanému chirurgu Kajetánovi Kittelovi (syn našeho doktora), aby „veškeré zámožné i chudé ošetřoval a jilemnickému lékaři o nich zprávu podával“. Jinými slovy, hrabě Harrach ve svém panství zavedl bezplatnou lékařskou péči. Můžeme jen povzdechnout ?o tempora, o mores!? Psal se rok 1758.

Již za života Dr. Kytla vznikaly fámy, že je ve spojení s pekelnými silami. Zvláště jeho daleké cesty po celém panství a dokonce až do Prahy vytvářely názor, že je to jeho starý kabát, který nikdy neodkládal, a který mu tyto cesty, spíše však lety, umožňuje. Lety pomocí pláště již používal Šadovič. Tento fenomén se také připisuje polskému šlechtici a černokněžníku Twardovskému. Kouzelný plášť také vlastnil jizerskohorský kovář Andreas Kunze a pochopitelně Dr. Faust.

V této souvislosti je zaznamenána zajímavá historka, která se týká jeho vzdálenějšího příbuzného Eliáše Kittela, zámečníka z Jablonce nad Nisou. Ten byl totiž skálopevně přesvědčen, že jeho příbuzný opravdu svého kabátu používá k letu. A tak jej jednoho krásného dne ukradl. V kapse kabátu pak našel záhadný text, kterému nerozuměl a o kterém předpokládal, že je kouzelné zaklínadlo, kterého je nutno použít před letem. Nelenil a spěchal do Žitavy (40 km) za tamějším katem s žádostí o přeložení záhadného textu. Kat se na tento text podíval a k velkému zklamání našeho zámečníka prohlásil, že se jedná o nějakou recepturu na hojivou mast. Náš zámečník byl nucen s velkými omluvami kabát vrátit. Je zajímavé, že tato receptura se zachovala a německý národopisec prof. Maschek ji zveřejnil v původní podobě. Asi před padesáti lety ji náš národopisec Dr. Pulec s pomocí jedné paní magistry převedl do metrické soustavy (to znamená přepočítal loty a funty) a takto text publikoval:

Ingredience:
Oleum arborum (čistý olivový olej) 512 grsulphuris praecipui rubri (suřík) 192 grpřírodní žlutý vosk 256 grterpentýn 384 grkafr 96 gr

Ingredience se pomalu rozpustí v pocínovaném kotlíku nad mírným ohněm a důkladně se promíchají. V tekutém stavu se vlijí do předem připravených látkových váčků nebo trubiček a ve studené vodě se nechají zchladnout. Recept končí slovy: Probatum est (vyzkoušeno jest). Mast údajně sloužila na všechny nemoci, ale s největší pravděpodobností mohla zmírnit kloubové a svalové bolesti. Zámečník Eliáš ji začal vyrábět, prodávat a měl s ní velký úspěch. Začalo se jí říkat „zámečnická mast“.

Dr. Kytl, podle všeobecného mínění, jak jeho současníků, tak i badatelů jeho díla, musel mít také kouzelnou knihu. Ale kde se nachází? Podle jedné verze ji měl před smrtí zakopat poblíž svého obydlí, kterému se začalo říkat BURK. Podle druhé verze ji měl jeden z posledních příbuzných odvézt těsně po válce do Německa. V žádném případě nevěřím, že byla zničena a bude-li se po ní intenzivně pátrat, nakonec se objeví.

Nedaleko Krásné, na druhé straně Černé studnice, leží městečko Smržovka.
A právě tam v bývalém Lučním mlýně byl nalezen dokonalý opis čarodějné knihy připisované samotnému Faustovi. První ji tam objevil řídící učitel pan Meissner ze Smržovky. Pustil se ihned do přepisu špatně čitelného rukopisu a po několika letech jej publikoval v jednom německém vlastivědném časopisu. Předtím, asi v pětadvacátém roce ji též konzultoval s již jednou zmíněným celním ředitelem panem Eckhardtem. A ten byl přímo nadšen. Zjistil totiž, že smržovský rukopis, na rozdíl od všech čarodějných faustovských knih, obsahuje navíc i tzv. Klíč. Pan Meissner na základě opravdu detektivního pátrání zjistil, že udaný letopočet 1469 nesouhlasí a domnívá se, že rukopis je mnohem mladšího data. I když se jednalo o velice erudovaného a pokrokového učitele, považoval rukopis jen a jen za výtvor lidových pověr. Posléze ji se souhlasem mlynáře uložil do jabloneckého archivu, kde ležela bez vážnějšího zájmu skoro padesát let.

O smržovském rukopise jsem věděl z jednoho novinového článku asi dvacet let starého. Ale teprve v loňském roce jsem se odhodlal jablonecký archiv navštívit. Pracovníci archivu byli velice ochotní, zvláště pan Pilz, který mi také vzácný rukopis ukázal. Předtím jej již dal odborně zrestaurovat a současně nechal pořídit věrnou kopii. Na moje přání dal také zhotovit CD-ROM celého rukopisu. Zpracování CD a překlad knihy ze staré němčiny byly pro mě téměř nepřekonatelnou překážkou. Štěstí mi přálo, že jsem se čistě náhodou seznámil s turnovskými záhadology ze skupiny GNÓM, jejíž šéf pan Kallwach kupodivu o knize věděl z literatury a s nadšením mi přislíbil pomoc. Nakonec měl i on štěstí. V krátké době se seznámil s vynikající turnovskou překladatelkou a germanoložkou paní Popovičovou. A ta se s chutí do složitého německého textu doslova zakousla. Byla tak ochotná, že některé méně známé termíny si telefonicky ověřovala přímo v Německu. Pro náš záměr, event. knihu vydat, to byl opravdový dar z nebes. Složitý text čarovné knihy je po staletích přeložen do češtiny…

Tím však vzniklo i velké dilema. Zjistilo se totiž, že kniha upozorňuje na vážná nebezpečí v případě jejího zneužití. Některé pasáže přímo hrozí i smrtí. Takže vydat či nevydat? A když vydat, tak pro koho? Opravdoví znalci magie a esoteriky by vytištění knihy přivítali. Zasvěcenci však vědí, že s opravdovou magií nejsou žerty. Pan Fišer, majitel Lučního mlýna jen s těžkým srdcem rukopis věnoval panu Meissnerovi. Věděl velmi dobře, že kniha nesmí být předána druhé osobě. Mnozí to budou brát jako pověru, ale fakta jsou nepopiratelná. Luční mlýn totiž v r. 1947 do základů vyhořel…
Kdo se zabývá magií, moderně řečeno šamanstvím, ví také, že taková kniha není jenom návodem či učebnicí, ale také významnou magickou pomůckou. Pochopitelně, že v sobě musí mít jakousi zvláštní, těžko definovatelnou energii. Ale jak to udělat? Před lety mě na to upozornil jeden velice starý jogín a tak trochu esoterik. Tvrdil, že každá magická pomůcka (a pochopitelně i kniha) musí být touto energií ?nabita?. Upozornil také, že existují zvláštní místa, kde tato energie prýští ze země. Stačí, když tam nějaký předmět ponecháme 24 hodin. Sám takové místo někde v Drábských světničkách u Turnova navštěvoval a cítil se potom jako znovuzrozený. Odkud to věděl? Podobné praktiky používají také šamani v Mexiku a jinde, např. na dalekém severu. Mnohem lepším a správnějším termínem než ?zemská energie? je termín ?místa síly?, protože i z fyzikálního hlediska se jedná o silové pole. Ale jak se dají tato místa najít? Staří mágové a šamani tvrdili, že je vidí jako místa se sírově žlutým zabarvením. Bohužel, normální člověk nevidí nic. Přesto se dají poměrně dobře zjistit, a to na základě pocitů. Jsou většinou na vyvýšených místech a šamani tvrdí, že se těmto místům vyhýbá dravá zvěř, což u nás nehrozí, ale je zajímavé, že se jim vyhýbají i komáři.

Zmínil jsem, že se chystá vydání Smržovského žaltáře. Jak by to mělo v praxi vypadat? Rozměry knihy by měly být zachovány, otištěn originál i překlad, jednotlivé výtisky by byly číslovány a každý majitel by musel do knihy napsat svoje jméno, a to tuší, nikoliv propiskou. Zkrátka a dobře staré rituály musí být dodrženy. Ale jen pro opravdové zájemce o magii a esoteriku v širším smyslu. Každý výtisk by byl před distribucí ponechán 24 hodin na již vytipovaném místě síly. Vydávání by bylo postupné, jen na základě předběžných objednávek a pouze v omezeném nákladu. Svým způsobem tedy půjde o bibliofilii.

Co vy na to, vážení čtenáři? Pokládáte jako já za avantgardní počin, vydat víc jak pět století starou magickou knihu, dle znalců nejlepší ze všech faustovských knih?

Ladislav Loutchan

---

Archiv komentářů pro tento článek:

2001-04-02 21:54:15 Re: Čarodějství v severních Čechách.
Skvelej clanek!!
Nesla by ta kniha objednat pres Vas???:)
Ja bych ji nevydaval.I kdyz na trhu je celkem dost knih kterymy muzete ublizit ale i pomoct zalezi na Vas.
Mejte se skvele:)
Luke

2001-04-04 12:42:15 Re: Čarodějství v severních Čechách.
kdesi bylo psáno, že na světě je mnoho knih jež zjevují universální pravdu, ale dostanou se pouze do rukou připraveného.Tím chci říct, že dle mého názoru jsou knihy síly chráněny Božskou Prozřetelností.Pak není třeba chránit trh před příchozím neznabohem.(také kdo by jej soudil)
Také se mi zdá, že jde o jakési Zasvěcení.To znamená, že za informace jež kniha podává člověk nebere na sebe pouze odpovědnost, ale také jistý závazek, který je stvrzován podpisem čili upsáním a to ne sobě samému nýbrž někomu pro mě neznámému. V článku uvádíte že kniha je učebnicí Magie a však není zde uvedeno jaký charakter kniha má a co je přesný účel knihy. Sám mám zájem o okultní nauky a možná tato kniha by byla pro mě vhodným pomocníkem, ale možná mě chce pouze někam přitlačit. A je pravdou že na trhu je dnes takových knih mnoho, avšak při koupi se nikomu neupisuji.

Pjopej



2001-04-05 17:01:18 Re: Čarodějství v severních Čechách.
Vážený pane,
knihu jsme se opravdu rozhodli vydat i přes četná varování, která obsahuhje. Možná se nám to vrátí, ale kostky jsou již vrženy. Co se týče upsání - není to někomu, nýbrž sám sobě. Kniha bude jen Vaše a varování je i o jejím nepůjčování, proto podpis do knihy. Pokud to však neuděláte, je to jen a jen vaše věc. Co se týče obsahu, jsou zde vyvolávány mocnosti jako Aziel, Ariel atd. Kniha se také správně jmenuje Trojnásobné pekelné zaříkání. Chcete-li i nějakou citaci, v dohledné době ji uveřejním na stránce http://www.mujweb.cz/www/smrzovsky.grimoar.
Mnoho štěstí.
Jindřich Kallwach
GMÓM
Box 81
511 01 Turnov


2001-04-07 21:51:25 Re: Čarodějství v severních Čechách.
Bohemicko-Keltská magie je krásná,tajemná a harmonická. Myslím,že kombimací moderní a Bohemicko-Keltské magie docílime překrásné a romanticé vědy. Všem stoupencům slovanskokeltské magie, hodně štěstí a míru v duši.

PS.:Pokud potřebujete poradit v magii,alchymii,či jen uznáváte sílu slovanského ducha v čechách, můžete mi napsat. Bude mi ctí se s vámi poradit.
mart4

2001-04-09 16:14:35 Re: Čarodějství v severních Čechách.
Nevím nevím, ale mám pocit, že jsem tenhle článek (takřka doslovně stejný) čet nedávno v jednom časopise... ...Přesto mi přijde zajímavý.
DRUID

Views: 314