CESTA ČASEM
Před nedávnem jsem prožil bolestné, ale také velmi důležité a podnětné setkání… Nezaujatý pozorovatel by viděl asi toto: Jaroslav se potkal s kamarádkou své dívky a rozpomněl si, že ji zná, respektive znal z doby před cca sedmi lety. Povídali si o starých časech a pak šli každý svou cestou. Nic zvláštního.
Ale uvnitř se dělo něco takřka nepopsatelného.Nesetkal jsem se totiž jen s někým ze své minulosti, ale také sám se sebou. S devatenáctiletým Jaroslavem. Během hovoru mi nabíhaly nejen vzpomínky, ale i pocity s nimi spojené, až jsem jakoby viděl před sebou své devatenáctileté ego. Bylo to děsivé. Vše, co jsem prožil, celých těch sedm let, najednou zmizelo. Nedokázal jsem skutečně vnímat svou dívku, sedící vedle, zapomněl jsem na svého psa, vrátily se pocity dávno zapomenuté.
Udělalo se mi z toho špatně.
V jedné sci-fi o cestování časem je hlavnímu hrdinovi fyzicky špatně, když potká sám sebe. Když jsem to kdysi četl, nechápal jsem. Nyní už ano.
Udělalo se mi špatně ze sebe…
Přišli jsme domů. Ležel jsem a zoufale jsem nemohl usnout – jako už mnohokrát v minulosti. Nemyslel jsem na nic konkrétního, jen mi bylo fyzicky i psychicky mizerně. Postupně jsem se však vracel do přítomnosti.
Když jsem se alespoň částečně vzpamatoval, přišla vhodná doba k přemýšlení…
Kdo byl ten člověk, kterého jsem potkal?
Byl jsem to skutečně já?
Jak bych mohl být někým tak strašlivě jiným?
Nebo lépe:
Jak jsem mohl být někým tak strašlivě jiným?
Myšlenky eskalovaly a nakonec přešly v ticho. Nejen rozumem, ale srdcem jsem poznal, že jsem to nebyl já, a že to nejsem já ani teď. Že se pouze setkala dvě rozdílná ega, každé bylo zděšeno tím druhým a bojovalo o své bytí. Ten boj je vyčerpal. Nezničil, obávám se, ale alespoň oslabil. Viděl jsem (a v této chvíli stále ještě vidím) proměny svého ega, které obaluje a zastiňuje Prázdnotu buddhistů či Eckhartovu boží jiskřičku. Jen se obávám, že tak, jako už po tolikáté, najde si ego nějaká ta zadní vrátka a vrátí se. Zatím se vždy vrátilo. Snad ale bude zase o něco slabší, méně zotročující. Zvláště nyní ale hluboce uvnitř rozumím tvrzení Dona Juana z jedné Castanedovy knihy: „Jediná věc, která má v životě smysl, je boj za vlastní svobodu.“ Za svobodu od iluze falešného já, od žravého a sobeckého ega, bránícího porozumět podstatě.
Před nedávnem jsem prožil bolestné, ale také velmi důležité a podnětné setkání.
Byl to otřesný zážitek, ale jsem za něj vděčný.
Zase jsem něco málo pochopil…
Jaroslav
Archiv komentářů pro tento článek:
2001-05-31 00:32:09 Re: CESTA ČASEM
Dovolil bych si poznamenat pár drobností:
To, co jste popsal, je vskutku velmi pěkný zážitek. Pravda, ve Vašich očích a v této době pro Vás trochu drsný, snad právě ta drsnost Vás přiměla vícero nad situací přemýšlet.
Existuje však ještě jeden pohled na Vaši situaci. To, co jste nazval cestou časem, snad ani nebyla cesta časem (možná ve vzpomínkách), ale předně přesun do vyššího stavu vědomí - cesta ve vědomí (náznak Duševního cestování). Přesun, kdy jakoby stojíme sami za sebou a můžeme současně sledovat sami sebe i jiné jak jednáme, jak mluvíme, jak myslíme,jak pociťujeme emoce..., My - ve skutečnosti Duše - jsme měli tu čest a Dar nahlédnout na Nás samotné z Vyššího stavu vědomí. Viděli jsme (i Vy osobně) sama sebe v lidském stavu vědomí, kdy jste jako člověk hájil své přirozené tužby a přání běžného člověka. Viděl jste sám sebe a své ego a právě tohle je ten obrovský dar i svízel.
Vaše vyvedení z rovnováhy nebylo zapříčiněno faktem, že jste shlédl své já , ale tím, že jste jej shlédl Z VYŠŠÍHO POHLEDU, kde se již takové věci nedělají, tahle propast, tenhle skok vás vykolejil. Pokud si dokážeme výše napsané uvědomit, nabudeme jistého nadhledu i vůči sobě samým. Neříkám souhlasu s naším konáním, ale nadhledu, který nám umožní bez emocí situaci vyhodnotit a dále pracovat.
To je to, co Vám dává šanci uvidět alespoň střípek Skutečnosti o nás samotných, co Vám dává šanci začít další úsek života, ve kterém budete moci (pokud se pro nějakou duchovní cestu rozhodnete)POSTUPNĚ své ego eliminovat , jinými slovy - zdokonalovat se.
Tak jak tak to však NENÍ důvod sám sebe ponižovat a znevažovat jakýmkoliv způsobem (ty stesky ohledně svého ega)a už vůbec ne sám se sebou BOJOVAT - byť s egem! Už pouhý princip zachování energie, vzato napříč všemi fyzickými i Duchovními světy i v časovém horizontu - zvaný jako zákon karmy, by nutně hovořil ve Váš neprospěch - sám sobě byste ubližoval. Neboť žijete-li zde na fyzické pláni, vždy budete mít a budete muset mít ego (alespoň nepatrné) - to vás zpočátku chrání pro přežití (musíte zajistit jako člověk své oprávněné potřeby), později se naučíte se bez něj téměř obejít.
Pokud se přenesete do vyššího stavu vědomí (dá se to časem naučit) a především si UVĚDOMÍTE, že můžete své nižší já , třeba jen občas, zahlédnout, dá vám tohle tu nejlepší informaci, jak a na čem máte na sobě pracovat.Co vylepšit, na co se zaměřit v příštích týdnech, měsících či letech. Ale určitě ne bojovat. Spíš cílevědomě a VYTRVALE po troškách měnit a formovat své já. Tak, abyste jako jedinec nevybočil příliš mnoho z rovnováhy, což by vás později mohlo srazit na kolena.
P.S. Naleznete ve svých větách úseky, kdy v rámci jediné věty se spojují oba pohledy na věc - Pohled Vás jako Duše a pohled Vašeho já - ega ?
S přáním mnoha pěkných a poučných zážitků
PM
e-mail: ilpm@seznam.cz
Views: 13
