Jak to půjde dál se světem i lidstvem?
od Jiřího Mésla
„…Ohlédněte se jen kolem nezkaleným zrakem, nezaujatým nějakou samolibou ideou, pak musíte přece poznati, jak nyní všechno, co není podle vůle Boží, víc a více kolísá a řítí se! Není žádné moci, která by se od nynějška mohla vzpírati Božím zákonům ve stvoření! Dbejte těchto slov a poznejte v nynějším a přicházejícím dění ruku Boží, která viditelně zasahuje do lidského díla!…
O. E. Bernhardt
Chce-li si člověk zodpovědět nějakou otázku, týkající se světového dění a vlastního bytí v něm, nemůže jako dosud hledat v nízkém houští lidských názorů. Celé z toho plynoucí snažení jest jen slepé a bezradné tápání v záplavě nejednou i poctivě myšlených úvah, ve kterých však nikdy nelze dojít k jasným a srozumitelným závěrům, odpovídajícím skutečnosti. Neboť co člověk, to názor. Skutečnost je však pouze jediná. Veškeré dění má pouze jediný průběh stejně, jako každý jednotlivý v něm děj, což přirozeně nepřipouští více než jeden, skutečnosti odpovídající výklad. Tato skutečnost vylučuje zcela jednoduše a zákonitě pojem “relativní pravda”, kterým se lidská nevědomost snažila posvětit pestrost nepravd jednotlivých mylných názorů.
Rovněž tak světové dění a v něm se odvíjející osud lidstva s osudy jednotlivých lidí má jeden jediný, zcela konkrétní průběh se zcela konkrétními souvislostmi příčin a následků. Jejich poznání a pochopení začne se otevírat úžaslému zraku teprve tehdy, jsou-li osvětleny paprskem skutečného\r\n vědění, které nemůže pocházet ze zmatku lidských názorů, nýbrž z důkladné znalosti zákonů stvoření, poněvadž tyto zákony svým samočinným působením vše prostupují. Jimi se řídí vznik vesmíru i rozpad jeho částí stejně, jako procesy v mikrostrukturách atomového jádra. Nic v celém všehomíru neděje se a dít ani nemůže mimo rámec a “scénář”, daný těmito zákony. Nemělo by podle čeho…
Život člověka i lidské společnosti není v tom vyjímkou. Děje s tím spojené jsou jen rozšířeny o prvek lidského chtění, které dává impulsy pro směr a druh působení zákonů stvoření. Vlastní průběh takto vyvolaných dějů však je již výlučně v moci přírodních sil, které pak vše zpracovávají jen zákony daným způsobem, do kterého již člověk nemá možnost zasahovat. Může se například rozhodnout, kterým směrem vrhne zvolený kámen nebo zda si bude hrát se zápalkami u otevřené nádrže s benzinem. Let vrženého kamene, jeho dráha, dopad i následky jsou však již člověkem neovlivnitelné stejně jako to, co se odehraje při onom hraní se zápalkami.
Naprosto stejně, poněvadž v působení stejných zákonů, odehrávají se v každé vteřině dvacet čtyři hodin denně a po miliony let nespočetné děje v životě lidí i lidstva. Každý jeden člověk této planety neustále “vrhá” nebo vkládá svými činy, slovy, myšlenkami i city něco působícího do samočinného působení sil stvoření, které se pak toho ujmou a svými neúplatnými, zákony pevně semknutými účinky dávají proběhnout všem následkům každého konání. Přitom je lhostejno, zda-li toto konání jest dobré nebo zlé a týká-li se celosvětových mírových procesů, Hirošimy, cílených náletů letadel do mrakodrapů, či “jen” myšlenek na válku, štvavých řečí nebo nejnepatrnějšího hnutí citu v nejskrytějším záhybu duše. Všechno, ale naprosto všechno bez nejmenšího zbytku tvoří setbu, která v samočinném působení přírodních zákonů vzchází a její ovoce je stejného druhu, jako byla setba.
Říká-li tedy lidová moudrost, že druh plodí stejný druh a že se všechno vrací zpět k původci, nebylo tím zformováno výstražné zaklínadlo, které je možné ignorovat, nýbrž přesně popsán projev mocných účinků dvou ze základních zákonů stvoření: zákona stejnorodosti a zákona zvratného\r\n působení.
Už jen tyto dva zákony udržují pohyb, pořádek a rovnováhu v celém stvoření, z něhož nám viditelný vesmír je tou nejmenší částí. Kromě jiného zákon stejnorodosti také “zajišťuje”, že druh vždy zplodí stejný druh. Že tedy ze semene dubu nevyroste smrk a z bodláčí pšenice stejně, jako ze štvavých řečí a posměšků nevzejde harmonie, z negativního myšlení pozitivní činy a z citů nenávisti láska. Zákon stvoření toho zkrátka nepřipustí.
Zákon zvratného působení obecně vyvolává návrat všeho zpět ke svému východisku nebo původu, což kromě jiného vytváří člověku dobře známý koloběh. Ať už koloběh vody, krve, potravy, ale také planet, hvězdných systémů i celých galaxií. Je tím také zaručena rovnováha celého vesmíru, poněvadž jeho hrubá hmota i jemnější energie jsou nuceny pohybovat se v koloběhu, čímž je samočinně zabráněno nerovnovážnému a chaotickému přesunu hmoty na některou stranu s následným zhroucením celého systému.
Stejný zákon také vrací každému člověku jako původci vše, co svým působením, a lhostejno jakého druhu, kdy vytvořil. Tento opět zákonitý, trvalý a ani na zlomek vteřiny nepřerušený proces nese v sobě neúplatnou spravedlnost, která je sice v představách lidí subtilní nejasností, avšak ve skutečném dění jest jí neúprosně podroben a sevřen každý člověk bez možnosti úniku. Před zákonem stvoření není jak ani kam se\r\n schovat. Dokonalost této spravedlnosti je opět zákonitá, poněvadž dává každému prožít jen to, co si sám “vypěstoval”.
Promítne-li si pozorný čtenář toto nanejvýš jednoduché dění na 5,5 miliardy lidí, není pro něj již vůbec těžké pochopit, že\r\n lidské konání na straně jedné a neúprosné působení zákonů stvoření na straně druhé jsou se všemi z toho plynoucími důsledky jedinou příčinnou nespočetných osudů, dějů, vzestupů i pádů jednotlivců i celého lidstva a chápe také, jakénepředstavitelné množství stejně nepředstavitelné rozmanitosti prožívání je tím trvale vyvoláváno. Každý člověk neustále něco chce, myslí, mluví, koná nebo cítí. Toto jeho souhrnně nazvané konání je určitého druhu a dává ve svém účinku vznikat stejnému. Vezmeme-li k tomu ještě v potaz zákon násobení setby (z jednoho semínka pampelišky vzejde jich celý chomáč, stejně tak u zrna obilí atd.), pak je každému jednotlivci vše neúprosně vraceno zpět ve znásobené míře a podle svého druhu jej pozvedá nebo utiskuje.
Vycházeje z poznání těchto skutečností není pak dnešní stav světa již pro nikoho záhadou a každý sám, bez cizího přispění dokáže odvodit si, “co bude dál”. Jestliže lidé po statisíce roků zasévali v převažující míře zlo, násilí a nezdravotu, nemůže přítomnost přinášet sladké plody míru, harmonie, štěstí a zdraví stejně, jako je nemůže přinést budoucnost. Lidstvem již dávno zvolený nesprávný směr musí pod neúprosným tlakem zákonů vyústit jen v jediné: v naprosté zhroucení všeho. Přitom už je pak lhostejno, jakými ději. Zda- li zhroucením hospodářství, mezilidských vztahů, nemocemi, převládnutím teroru či přírodními katastrofami. To není proroctví ani vizionářský obraz, nýbrž zákonité, lidmi rouhavě vyvolané a vyvolené dění, které, žel, už není možno ničím zastavit. Pustošení světa, člověka i jeho myšlení zašlo již příliš daleko…Dává-li kdo lidem v dobrém úmyslu ve vlastním fantazírování bláhovou naději v cokoliv jiného, jest falešným prorokem, jehož vize se nikdy neuskuteční. Dokazuje tím také, že je mu zákony dané dění ve stvoření naprosto neznámé a že o stvoření samotném nemá ani potuchy. To však nelze mu vytýkat, protože sdílí tuto nevědomost se všemi svými bližními, učenými i neučenými…
Možnost záchrany a spásy je zde nyní jen pro jednotlivce, který se včasným poznáním vymaní z dosavadních bludů v hmotné i duchovní rovině a vpravením se do zákonů stvoření alespoň v té míře, aby ho podrželi a zákonitě ochránili ve chvílích, kdy se kolem něj všechno ostatní bude měnit v trosky…
Pro celek již záchrany, žel, není. Nahromaděné spousty ničivého zvratného, lidmi vyvolaného působení jsou tak obrovské, že obrácení se celého lidstva k dobrému (a to se, opět žel, nestane) by pouze zmírnilo jejich dopad. V tomto vše zasahujícím dění může člověku pomoci jedině Bůh! Ale to jen tehdy, pozná-li Jeho vůli a dokáže se do ní vpravit. Kdo čeká radu či pomoc od lidí, zajde i s nimi! Při všeobecně převládajícím odvrácení se od jediného Pána těch, kteří sami chtějí být pány, není těžké pochopit následky. Také nikomu nepomůže rozebírání politiky a ekonomiky s kritizováním jejích přestavitelů a už vůbec bezbřehé množství informací a poznatků, shrnutých dnes pod pojem “esoterika”, což jest jen nepotřebná náhražka pravého vědění a niterného, vroucího vztahu k Bohu. V hodině, kdy o každém rozhodne spolu s vnitřním stavem právě tento vztah k Nejvyššímu, ukáže se nicotnost všeho, za čím dnes lidé v tzv. “poznávání” jdou a čemu dávají přednost před poznáním prosté Pravdy, kterou odmítají jen proto, že se sami učinili neschopnými Ji vnímat. Ze stejných důvodů nikdo nepřemýšlí nad tím, proč tomu všemu “úžasnému” jen lidskému neučil samotný Boží Syn…
Na závěr jsem dlužen ještě následující:
Vesmírné zákony, nebo-li zákony stvoření, jsou projevy všetvůrčí síly, mající původ ve Stvořiteli všech věcí, v Bohu. Vznik duchovna a posléze hmoty z Jeho bezbytostného vyzařování s oním “Budiž světlo!” odvíjelo se jako opět jen zákonité dění, jehož objasnění jest vyhrazeno jiným osvětlujícím přednáškám. Vše zde řečné není překládáno ke slepému přijímání a ke stejně bezcennému hodnocení nevědomých. Pouze vlastní samostatné, nikým a ničím neovlivněné promyšlení a procítění může přinést užitek. Jakékoliv jiné snahy nechají a spolehlivě nechávají hodnotitele a komentátory na povrchu věci bez možnosti využití toho, co je i pro ně velmi potřebné a co jim právě pro takové přístupy zůstává uzavřeno pod sedmi pečetěmi…
Zákony stvoření a lidské bytí v jejich působení byly lidstvu rozkryty v díle “VE SVĚTLE PRAVDY”, které bezmezerovitě objasňuje v činnosti zákonů stvoření všechno, co je nyní pro člověka nezbytné, aby našel cestu ze všeho chaosu dnešních zmatků a obstál v příboji nadcházejícího dění svým poznáním a neotřesitelnou vírou v Nejvyššího, vyrůstající jedině z vědoucího přesvědčení, ke kterému je možné dojít jedin bezohledným odvažováním, důkladným zkoumáním a vědomým procítěním všeho dosud naučeného i slyšeného, jakož i stejně pojatým zkoumáním uvedeného díla.
RUF.cz
post@ruf.cz
Přímo související text: „Lidské bytí v zákonech stvoření“
Archiv komentářů pro tento článek:
Views: 34
