Podzimní rozjímání

výrok v kryptě římského kostela

Na přelomu října a listopadu slavíme tajemný a magický svátek Samhain neboli Dušičky. Tento čas je poslední sklizní a je věnováno našim zesnulým předkům. V čase svátku je otevřená „brána“ mezi živými a mrtvými, ve které můžeme uvidět či poznat, co je jinak skryto. Duše zemřelých v tuto dobu se prochází po zemi a navštěvují své rodiny a přátelé.

Nechávání pokrmů mrtvým a zapálené svíce venku nebo za oknem je rozšířený zvyk, který se pak stal základem moderního pojetí tohoto svátku (viz. americká verze Samhainu/Halloweenu).

Tyto základní informace známe a já se chci podívat na svátek trochu jinak. Naši předkové dávali do hrobů zemřelým různé předměty a jídlo na poslední cestu. Každá starobylá civilizace to měla jiné, přesto základ je stejný, jestli duše přejde na druhou cestu jako čistá bez poskvrny, aby se znovuzrodila. Uctívání mrtvých předků, rituální obřady na propojení s mrtvými, zdobení náhrobků a domovů, svíčky a vůně, rituální tanec smrti nebo jen tichá vzpomínka, to je jen pár příkladů, jak můžeme oslavit tento čas a vzpomenout si na své mrtvé příbuzné.

Ale jak je to možné, když se duše zemřelých vrací o tomto čase na zem, a my věříme na minulé životy? Vždyť to nevadí, neboť každý věří něčemu jinému, a základem je „pochopit“ smrt s uctěním našich předků. S našimi zemřelými komunikujeme po celý rok vědomě i nevědomě pomocí snů, vzpomínkami na ně a co jsme s nimi zažili či díváním se na fotky. Hlavně sny jsou důležité, když jsem v úzkých či prožíváme těžké dny a oni pak k nám promlouvají v symbolických snech, aby nám ukázali řešení.

V každém okamžiku něco umírá – květiny, stromy, zvířata. I člověk každý večer prožívá takovou malou smrt. Abychom lépe „pochopily“ cyklus života a smrti, lze se spojit s předky nebo prožít vlastní smrt při rituální meditaci/vizualizaci. Ke svému rituálu si přivoláme umírající/stárnoucí božstvo nebo bohyni Hekaté na propojení temnou Zemí mrtvých i s podsvětím. Na této cestě můžeme vnímat vlastní smrt, rakev i přechod na druhou stranu, pachy, strach i klid, temnotu i světlo…

Sama jsem něco podobného vnímala, hlavně nejsilnější prožitek byl, když jsem dala převozníkovi minci za převoz na druhou stranu. I když převoz přes temně černou vodu byl poklidný, tak jsem cítila chlad i strach, že se nevrátím. Při přistání okamžitě nastal tanec smrti, pak nastal klid a poté jsem se zrodila přes strom tis. Nechci tvrdit, že jedním okamžikem jsem pochopila cyklus života a smrti, přesto je to zkušenost k další práci, protože co je konec je zároveň začátek, a to je znovuzrození/transformace.

Když se řekne život a smrt, každý si představí něco jiného. Přesto tyto dvě slova mají tisíce podob, tvarů, emocí, tváří, vůní, barev, cest, tradic, rituálů, obřadů, zpěvů s tanci, božstev, rodinných vazeb, klidných časů i chaotických…

Co je život ? Co je smrt? A jak ho chápu? Filozofické, náboženské i magické otázky.

Každý má možnost o tom přemýšlet a meditovat. A dá se na to odpovědět, když různé knihy o mysteriu života, umírání a smrti mají jiný názor. Ať je to tak či onak, záleží na nás, jak vnímáme sami sebe i svět okolo sebe.