Dub
Duby přežívají po staletí, a proto když se chcete napojit na staré bohy, stačí meditovat v jejích blízkosti. Dub má hluboké kořeny a často roste na křižovatce vodních pramenů, proto do něj udeří blesk častěji, než do jiných stromů. Již staré národy spojovali dub s hromovládci. Pro Kelty symbolizoval dub- duir – slunovraty, kdy přibývající sluneční paprsek zápasí s ubývajícím rokem v boji na život a na smrt. Strom byl považován za bránu, která umožňovala přechod mezi oběma polovinami roku. Slované uctívali Peruna, Germáni Donara a Keltové Taranise a Dagdu. Shromáždění rodu se konalo pod posvátným dubem. Náčelník nebo stařešina usednul přímo pod dubem, obličejem k východu. V Novgorodu stála socha Peruna a na jeho počest hořel dnem i nocí oheň, živen dubovým dřevem. Dub byl ve starém Římě zvláště zasvěcený Jovovi a králové z Alby nosili tradiční dubovou korunu. Jedna z nejslavnějších věštíren byla dubová věštírna v Dodoně. Pod do donským dubem seděly tři ženy, kterým se říkalo holubice. V extatickém stavu naslouchaly šumění listí, z nějž spřádaly věštby. Dub býval svědkem božského spojení Boha Dia a bohyně Diany (Junony) a tradičních oslav letního slunovratu.
Sir James Fraser ve své knize Zlatá ratolest píše: Král, který sedí na trůnu pod dubem, byl považován za inkarnaci slunečního boha, dárce plodnosti. Když král ztratil sílu, byl vyzván na souboj dalším následovníkem a v souboji byl zabit a pak odpovídajícím způsobem obětován a zpopelněn v ohni letního slunovratu.
Podle pověsti byl kulatý stůl, ke kterému svolával král Artuš své rytíře, vyřezán z kmene jediného dubu. Ještě ve středověku se pod duby skládaly slavnostní sliby. Pověra o plodnosti, která se k dubu váže, se udržela velmi dlouho. Křesťanští misionáři se snažili udělat z dubu strom čarodějnic. Čarodějnice se měly pod dubem scházet a čarovat špatné počasí. Z dubového dřeva se zhotovovaly brány, prahy, z duběnek barva na vlasy a textilie. Dubová kůra má svíravé účinky, a proto byla účinná při hemeroidech, ekzémech a zánětech dělohy. Již v Edee je doporučená dubová kůra proti úplavici. Káva z pražených žaludů má posilující účinky.
Antropofisická medicína Rudolfa Steinera vidí v dubu léčivý prostředek, kterým se dá podpořit Já (duch) a astrální tělo (duše), aby vzájemně pronikly a utvářely fyzično, a potlačily bující, ve všech tekutinách účinný plasticko- éterický princip tam, kde se projevuje příliš silně. Tento poznatek je využívám v biodynamickém zemědělství. Lebka domácího zvířete se naplní dubovou kúrou a zakope se tam, kde protéká voda zemí. Na jaře se lebka vykope a dubová kůra se přidává do kompostu. Přípravek pomáhá proti parazitním chorobám, plísní a sněti kulturních rostlin.
Terra Athanasa
Views: 47
