Pachatelé v bílém

SPOR LÉKAŘI KONTRA LÉČITELÉ

Prolog

Vážená redakce,

Jsem pravidelnou čtenářkou Ringu a nemohu jinak než zareagovat na článek Pachatelé v bílém, zveřejněný v č. 2/2002. Obzvláště hluboce mnou otřásl článek o zbytečné smrti paní Věry Juhaňákové, neboť naše rodina prožívá v současné době podobnou tragédii. Případ mého otce je sice případem člověka o 30 let staršího, ale troufám si tvrdit, že stejně otřesným, třebaže otec zatím žije ? ale nikdo neví, jak dlouho ještě. Můj otec byl až do svých téměř 60 let v podstatě zdravý člověk, až na mírný diabetes a dost velkou nadváhu. V říjnu loňského roku mu však začaly velké bolesti zad, a když neustávaly, vyhledal obvodní lékařku, které důvěřoval, třebaže se tato paní netěší v našem okolí valné pověsti. Ta ho nejdříve ?léčila? pouze prášky proti bolesti a tvrdila, že si nemá stěžovat a jako chlap musí něco vydržet. Byl s kratičkými přestávkami na neschopence a téměř nevycházel ven z bytu. Až v prosinci ho paní doktorka poslala na několik vyšetření (plíce, endoskopie, ortopedie) ? s negativními výsledky. Kolem Vánoc se situace zhoršila natolik, že když byli mí rodiče jako každý Štědrý večer u nás na návštěvě, nemohl tatínek bolestí ani sedět, a tak hned po večeři museli odjet domů. S koncem roku se jeho stav stále rapidně zhoršoval. 3. ledna telefonoval tatínek lékařce s tím, že má velké bolesti a není k ní schopen ani dojet autem, a aby se tedy na něj přijela podívat. Tuto velice slušnou prosbu paní doktorka odmítla s tím, že otec má přece léky proti bolestem. Až tehdy mu tedy nezbylo nic jiného, než zavolat jinou lékařku ? mimochodem svou spolužačku a kamarádku, která ho ihned ochotně navštívila. Okamžitě vyslovila domněnku, že by se mohlo jednat o tumor, a že je nutný převoz do nemocnice. Ten večer se už tatínek nemohl udržet na nohou a dojít na WC. Druhý den ráno šla maminka k obvodní lékařce s prosbou o napsání sanitky. Bylo jí neochotně vyhověno se slovy, ať tedy v nemocnici ukážou, co umí. Do sanitky ho v pátek 4. ledna museli odvézt jako invalidu na kolečkovém křesle. Z interny ve Zlínské Baťově nemocnici ho po vyšetření poslali na neurologii, kde se konečně setkal s příjemnými a ochotnými lékaři i personálem. Byla mu provedena punkce, a původní diagnóza zněla jako zánět kořenových nervů. Tatínkovi nasadili kapačky a slíbili, že do týdne by sám měl být schopen dojít na WC.

Musím zdůraznit, že o něho na tomto oddělení opravdu vzorně pečovali jak lékaři, sestry tak i rehabilitační pracovník, který s ním zpočátku cvičil ? než otec přestal hýbat nohama úplně. Tatínek byl péči sestřiček doslova nadšen a neustále nám opakoval, že za svou fyzicky náročnou a odpovědnou práci by měly pobírat opravdu odpovídající plat. Plný elánu plánoval, že až se z toho dostane, napíše do místních novin článek s názvem „Povolání: Anděl“. Přesto se však bohužel po týdnu jeho stav rapidně zhoršil. Přestal močit a nohy byly úplně nehybné. Po rentgenu páteře se vstříknutím kontrastní látky přišla šokující diagnóza, která nás zasáhla jako blesk. Na páteři byl objeven nádor cca o velikosti vejce, který tlačil na míchu a jehož povaha byla už předem víceméně diagnostikována jako zhoubná.

Tatínek byl po nezbytných předoperačních vyšetřeních převezen do Fakultní nemocnice v Olomouci, kde v pátek 19. ledna podstoupil těžkou téměř šestihodinovou operaci. Včera nám bylo dovoleno navštívit ho na jednotce intenzivní péče. Opět musím říci, že i tady byli lékaři i personál až neuvěřitelně vstřícní, ovšem zprávy byly špatné. Ošetřující lékař nám potvrdil, že tento případ byl zanedbán, a sdělil velmi špatnou prognózu: nález na páteři se jevil jako metastáza, jejíž původ bude těžké objevit, protože se otec pro svou hmotnost a rozložitost (i když už zhubl aspoň 10 kg) nevejde do tzv. „tunelu“.

Pokud tatínek přežije pooperační stav a nedostane embolii či zápal plic, hrozí mu kromě zhoubného nádoru jako takového trvalé ochrnutí. Dnes nevíme co se stane, a s maminkou cítíme strašnou bolest. I když jsem ateistky, začaly jsem chodit do kostela. Modlíme se, věříme, doufáme?

Nejsem typ, který se kdekoliv stěžuje nebo píše do novin. Víceméně si nechám všechno líbit. Jako „pachatele v bílém“ bych zde označila nejmenovanou obvodní lékařku. Je už ve vysokém věku, a pokud na svou zodpovědnou práci nestačí, měla by ji přestat vykonávat.

Naopak poděkovat bych chtěla lékařům i personálu neurologického oddělení zlínské Baťovy nemocnice a neurologické kliniky ? JIP Fakultní nemocnice v Olomouci. Zde jsem se já i moje maminka setkaly s maximálním pochopením a lidským přístupem.

Případ mého tatínka je zatím otevřený. Jak skončí, ukáže jen čas. Chtěla bych vzkázat panu Juhaňákovi, že s ním hluboce soucítím, protože já osobně si nedovedu vůbec představit, že bych ztratila svého milovaného manžela. Navíc byl tento pár mladší než my, kteří jsme oba ročník 1968. Když jsem 8. ledna četla Váš článek, ještě jsem nevěděla, jak je s taťkou zle, ale už tehdy mě s hrůzou napadla jistá spojitost.

Vypsala jsem Vám náš smutný příběh, a cítím, že se mi tím i ulevilo.

Epilog

Tímto případ pachatelé v bílém bohužel zdaleka nekončí. Po náročné operaci v Olomouci, kde na uzdravení mého tchána usilovně pracovali a na úspěchu operace se nepodíleli jenom lékaři, ale i léčitelé jako je pan Patík a pan Blaba (a další nejmenovaní strážní andělé) se mému Tchánovi ulevilo. Prognóza lékařů po převozu na neurologickou kliniku ve Zlíně nebyla nijak příznivá. Zněla ?trvalé ochrnutí páteře?. Moje tchýně z vděčnosti za péči tchánovi nosila panu přednostovi věcné dary a on ji ubezpečil, že pro tchána udělá vše jen co je jen možné a že příště může přijít zas.

Druhý den ale tchána na svém pokoji nenalezla a našla jej na léčebně pro dlouhodobě nemocné. A přednosta ji odbyl se slovy ?My jsme o přemístění vašeho manžela na léčebnu pro dlouhodobě nemocné žádali už dlouho a teď se nám to konečně povedlo a pro vašeho manžela stejně nemohu více udělat?

Na onom ukrutném místě, kde se o pacienty a jejich zahnívající neotáčená těla starají seč můžou se slovy ?má to vůbec cenu stejně by bylo lepší kdyby umřeli?. Moje tchýně se starala o tchána asi 7 hodin denně neboť prý měl tchán vysokou nadváhu a jeho otáčení je pro personál moc namáhavé. Po čtrnácti dnech došlo ale k důrazné žádosti celé rodiny aby byl nehybný tchán převezen do domácího léčeni, ke své rodině, kde mu bude lépe.

K onomu převozu skutečně došlo. Tchán byl v té době pod velkou dávkou sedativ a morfia nezbytnému prý k jeho léčbě. Pro moji tchýni nebylo vůbec lehké obhájit si u pojišťovny postel od nadace, na které se tchán pomocí tlačítka mohl sám pomocí elekroniky zvedat. Proč prý nestačila jen obyčejná kovová nemocniční postel však je jen nehybný od pasu dolů. Za pomocí léčitelů jako byl hlavně pan Patík a jeho kapky se podařilo tchánovi ulevit od bolesti a téměř úplně vysadit morfium. Tchán začal cvičit nohama ze strany na stranu, jeho vůle k životu se zlepšila a vše se jevilo velmi dobře.

Ale po měsíci nastaly komplikace s dýcháním a tchán musel být převezen na plicní oddělení Baťovi nemocnice a tam asi díky nedostatku personálu anebo díky malé nepozornosti si jen přečetli ?pacient je těžce nemocen? a byla mu nasazena plná dávka morfia a tchán během 24 hodin na ono předávkování morfiem podlehl.

Přednostka výše uvedeného oddělení (nechvalně známá svým členstvím v jisté pochybné sektě) jen tchýni na ulici po úmrtí dodala? On váš manžel měl umřít, on to tak pánbůh chtěl aby dnes zemřel, protože má pro něj jiný úkol a tento svůj už splnil?. Divná to slova promovaného lékaře.

Otázka

Na kolik ještě omylem, nedbalostí nebo či dokonce záměrem zemřelých pacientů pod rukama lékařů má připravený pánbůh jiný úkol v nebi? Nezemřel snad díky sporu lékaři kontra léčitelé můj tchán úplně zbytečně.

Sgt Pepper

---

Archiv komentářů pro tento článek:

2002-10-14 12:32:35 Re: Pachatelé v bílém
Je to dluhé ja vím. Hlavně ta část, kterou psala moje žena.

Ale to se opravdu nenajede nikdo z vás komu by se stalo něco podobného.

To nemáte spadeno na žádného podvodného léčítele nebo hrubáckého doktora.

Sgt.Peppers
SgtPeppers

2002-10-21 10:49:08 Tím končím
S Daimondem a BLACKEM a ostaními, kteří si o sobě myslí, že jsou jedněmi z těch co na Zem přišli jen proto aby dělali zlo a to že jejich posláním nemá smysl vést nějaký dialog, protože neexistuje.

Proč by se někdo zabýval Karmou. Když má přece jen dělat zlo a to je jeho odvěkým postláním, tak je lépe říci že Karma je přístroj na ohřev vody, ža pane Daimond.

Pokud se anonyma (Lévoho) týče, tak nejsem ten kdo plácá tak nějak na dvě strany a snaží se být se všemi za dobře, jak s bílými a tak i s černými. Já netvrdím, že magie je jen jedna. Já nejsem ten, který neví kterou cestou se dát.

Já vám to řeknu úplně přesně: Ta cesta není cesta zla a ani dobrozla, ale jen a jen dobra. Vím nemusíte mi to věřit a pořád do mne šťoravě rýpat, ale to je tak všechno co proti tomu můžete dělat.

A pokud se pana Léviho týče.

Tak si pusťte moji WWW stránku na stránce o Lévim a pusťte si svoje repráčky na plný koule a pokud nebude slyše Oh My Best Friend a nic Vám potom nedojde, tak potom bůh s vámi milý pane.

Lévi, ať se vám to líbí nebo ne, byl svou definicí Krista, Satanismu, Čarodejnictví, Karmických vazeb a popisu sytému MATRIX nejblíže ze všech.

Tím dávám zde velký hold panu Abému Lévimu.

Tím končím a odcházím

S pozdravem

Sgt.Peppers

P.S: Tak jste se konečně pánové Neználkové, Anonymové (Léviové), ARExové, BLACKOVé a Daimondové dočkali a budiž Vám tedy přáno zde na WWW.Rituál.cz žit až do smrti.
SgtPeppers

Views: 5