Mezilidské vztahy
Nenechte se zotročit
Převzato ze serveru www.spirala.cz
Jakmile budeme o to Nekonečno žádat, dostane se nám moudrost a světlo, abychom poznali, co jsme sami sobě povinni. Lidé jsou jako posedlí představami o svých povinnostech k rodině (manžel/manželka), dětem, rodičům, příbuzným a přátelům. Cesta do nebe byla označována, jako by byla plná obětí a sebezapírání kvůli jiným a jakoby na ni bylo jen velmi málo dobra nebo blaha pro nás samé. Jestliže máme Krista vzít jako příklad v tomto směru, shledáme, že je tomu zcela jinak. Když byl obžalován, že nevěnuje dost pozornosti své matce, tázal se: „Kdo je matka má?“ Když mládenec prosil, aby mu bylo prominuto, poněvadž nemůže ihned následovat Krista, neboť synovská povinnost mu ukládá, aby šel a pochoval napřed svého otce, řekl mu Hlasatel nového a vyššího zákona: „Nechť jen mrtví svoje mrtvé pochovávají!“
To znamená jinými slovy: Jestliže otec a matka a sestra nebo bratr jsou pohrouženi po celý svůj život do proudu přestupků a hříchů ? jestliže jejich život byl neustálým urážením duchovního zákona, což přináší nevyhnutelně bolest a nemoc – jestliže jsou zatvrzelí a přímo zkamenělí ve své nepravé víře a považují-li vaše názory za něco nepraktického, nemožného a vysněného, pak se nemůžete bez škody s nimi stýkat. Jestliže se přetvařujete, aby byl mezi vámi mír, a hledíte-li zdánlivě s nimi souhlasit, tu žijete životem lživým, a jestliže se dopouštíte lži a žijete podle ní, zhmotňujete ji a vkládáte ji do svého těla, v němž se stane pařeništěm bolesti a neklidu. Když jiní nemohou zákony života vidět tak jasně jako vy a ve své slepotě klopýtají dále a plní se rozkladem a nemocemi, není pak v úmyslu nejvyšší spravedlnosti, abyste byli vždycky povoláni k nim, když onemocní, jako jejich ošetřovatelé, abyste pak vstřebávali jejich nemocné a nezdravé myšlenky a abyste jim za to dávali svůj život a svou svěžest (neboť to činíte, když na kohokoliv z nich myslíte) a abyste s nimi byli strženi dolů.
Nejste odpovědni za jejich slepotu a také nemůžete otevřít jejich oči, aby viděli to, co je vám dokázanou pravdou. To může učinit jenom Nekonečno. Neprokazujete lidem, kteří jsou zaujati nižšími a hmotnějšími myšlenkovými proudy, nijaké opravdové dobro, když je obsluhujete duchovně nebo tělesně (!!!). Protože máte silnějšího ducha, je možné, že je na nějakou dobu podepřete a vrhnete svoje myšlenky do jejich nitra, můžete jim dát svou sílu, ale nemůžete to činit stále, a když váš vliv ustane, jak se někdy stát musí, upadnou zase do svého starého stavu. Co jste pak vykonali? Vzali jste ze sebe velmi mnoho síly, kterou sami potřebujete, naučili jste je být závislými na vás, a nikoliv aby záviseli – jako má být u každého – od Nejvyšší Síly. Ať tedy mrtví, kteří jsou dosud na zemi, pochovávají svoje mrtvé. Dejte jim nějakou myšlenku a přejte si, aby se jim dobře vedlo, kdykoliv na ně myslíte, ale jinak je zanechte v péči boží.
Když do sebe vložíte vyšší lásku – když si ponecháte svoje síly, abyste se mohli povznést na vyšší stupeň bytí – když je vaším cílem a nepřetržitou modlitbou, abyste byli povzneseni do onoho duchovního stavu, kde nebude mít tělesná nemoc na vás vliv – když se snažíte dosáhnout každého smyslu a každé schopnosti, které jsou daleko za údělem nynějších smrtelníků – když začnete poznávat důkazy, které se k vám dostaví, že jsou to možnosti – pak budete každému dobrodějem. Pak jste důkazem zákona. Pak ukazujete, že existuje cesta, kterou můžeme vyjít ze zla, jež tísní lidstvo, a když jiní uvidí tyto věci dokázané vaším životem a budou se vás tázat, jak jich lze dosáhnout, můžete odpovědět: „Věřím v existenci Vševládnoucí veliké Síly, která mi ukazuje šťastnější způsob života, požádám-li ji o to. Věřil jsem jen nepatrně v tuto Sílu zpočátku, ale bylo mi vnuknuto, abych se modlil a žádal vidět, že je. Ted se moje víra v její skutečnost upevňuje“.
Vrhnout celou svou bytost, péči a myšlenku ve prospěch jiných lidí, ať jsou kýmkoliv, aniž jsme se předtím otázali Nejvyššího, zda-li je moudré učinit to, je hřích, neboť je to pokus použít sil, které nám byly dány onou Silou podle našeho vlastního úsudku. Výsledkem toho je, že si sami poškodíme a že velmi zmenšujeme svou schopnost konat pro druhé lidi opravdové dobro.
Mezi Nejvyšším Duchem a námi by měla být láska, která je zároveň láskou k nám samým a láskou k onomu Duchu. Musíme milovat vše, co od něho přijímáme, neboť vše, co přijímáme a co se stává naším podílem, je darem božím a je částí Boha. Každá myšlenka, kterou věnujeme Nejvyšší Moudrosti, obohacuje nás a vede nás na trvalou cestu ke štěstí. Každá myšlenka, kterou dáme lidem, kterou jsou puzeni Vyšší Moudrostí, je nemoudře promarněna. Tato Moudrost bude vést naše myšlenky, lásku a sympatii k těm lidem, jimž může být věnována bez poškození. Jestliže naše myšlenky neustále a bezděčně plynou k Nekonečnému Duchu, znamená to, že jsme zajedno s Bohem a že jsme moudrými, poněvadž se milujeme, neboť tím pociťujeme stále víc, že jsme částí Boha projeveného v těle.
Věnujeme-li svou sympatii a pomoc, ať hmotně nebo mravně, jiným lidem, kteří o to žádají a činíme-li to bez omezení a posuzování, přijdou k nám lidé a vezmou vše, co jim dáme, a budou chtít stále víc. A tak bude stále, dokud nebudeme nadobro vyčerpáni. Nikdo nepřijde zvenčí, aby vaše dávání omezil. To musíte učinit sami. To co často nazýváme velkodušnou pohnutkou, je někdy jiné jméno pro výstřednost a nespravedlnost k někomu jinému. Ti, kdo vyhazují peníze služebnictvu a značně přeplácejí nepatrné službičky, bývají často dlužni peníze jiným lidem nebo by je potřebovali sami. Ve skutečně duchovní říši života shledáváme tuto nespravedlnost páchanou v míře ještě větší. Soucitné povahy věnují často celý svůj život jiným. Toto obětování vlastního života a síly jiným lidem stane se jim ustáleným zvykem. Nejsou pak schopni zadržet nebo ovládnout svůj soucit. Překypuje jim, ať je o něj požádá kdokoliv. Tak se zbavují věcí, které sami nejvýš potřebují a spokojí se s věcmi nejbídnějšími, aby ukojili svou mánii utrácet čas, sílu, práci a myšlenky pro jiné.
Velmi rozšířeným názorem je myšlenka, že nikdy nemůžeme dost dát nebo vykonat pro jiné. Tato myšlenka by ráda dokázala, že spása je snadněji dosažitelná bezstarostným vydáváním sebe než cestami jinými. Nesejde na tom, jak pustý se stává náš život – nesejde na tom, oč se sami olupujeme, neboť ve příhodné době nám to bude desetkrát splaceno! To považujeme za veliký omyl. Domníváme se, že je božské hospodářství, které chce, abychom i při pouhé myšlence, kterou vydáváme, dali jen tolik, kolik by to jiným prospělo. Bezstarostné marnotratnictví hází dětem dolary, když by jim právě tak dobře posloužily centy. Bezstarostné marnotratnictví (silou) dává často někomu desetkrát víc, než může přijmout. A to, co si lidé nemohou přivlastnit, je u nich ztraceno, a když jste jim to dali; nemůžete to již nikdy přivolat.
Je jisté, že myšlenka věnovat sobě tolik lásky bude se zdát mnohým příliš chladnou, tvrdou a nemilosrdnou. Ale tato věc se nám bude jevit ve zcela jiném světle, když se přesvědčíme, že starat se o naše Já, jak je nařizováno Nekonečným Duchem, je ve skutečnosti starostí o naše bližní. A to je opravdu jediná trvalá cesta k dobru našich bližních. Dary udělené Nejvyšší Silou jsou „dokonalými dary“ a „dokonalý dar“, když jsme jej již dali, vychází z nás a prospívá mnohým. Jakmile někdo na této oběžnici obdrží „dokonalý dar“ nesmrtelnost v těle, s čímž bude spojeno dokonalé zdraví a zproštění všech bolestí, stane se tento dar nakažlivým, neboť zdraví se přenáší právě tak jako nemoc.
Základním kamenem všeho souměrného vývoje a stálého vzrůstu sily duchovní a tělesné je hospodaření a bedlivost při zacházení se silami myšlenkovými. Těchto vědomostí můžeme však nabýt pouze tehdy, když o ně budeme žádat Nejvyšší Silu. Často jsem byl tázán: „Jak víte, že je to pravda, co tak tvrdíte?“ Nebo: „Dokázal jste si tato tvrzení na sobě?“ Vím, že to, co tvrdím, je pravda, protože jsem viděl dobrodějné výsledky toho, pokud se týká zdraví a životních podmínek, jež věc dokázaly. A jiné důkazy neustále přicházejí. Je mi však jasné, že přesvědčování jiných lidí nemá trvalý vliv. Takový trvalý důkaz můžete nabýt jen sami, když budete používat hřivny sil, které vám byly dány Nekonečnem. Ve hmotném světě můžeme bezpečně důvěřovat tvrzení plavce, že objevil nějaký nový ostrov. Takový ostrov vypadá každému hmotnému oku stejně. Ale v říši duchovní nevypadají duchovní věci všem očím stejně! Jsou totiž, abychom tak řekli, duchovní ostrovy a duchovní věci, které jeden člověk vidí, a druhý je vidět nemůže.
Uvidíte a obdržíte důkazy o těchto silách v poměru, jak porostete, a je velmi pravděpodobné, že když povíte o těchto věcech jiným lidem, nazvou vás snílky anebo si budou vykládat hmotný důkaz vašeho duchovního vývoje nějakou příčinou hmotnou. V duchovním světě je každý člověk svým objevitelem, a nemusíte se proto rmoutit, když vašim objevům nebudou jiní věřit. Není vaší věcí, abyste se o nich s jinými přeli a dokazovali jim to. Vaší věcí je snažit se, abyste postoupili dál a abyste nalezli vyšší stupeň osobního štěstí. Kristus řekl těmto lidem, kteří žili i v jeho době: „Ačkoliv jeden křísil z mrtvých, přece mu věřit nebudete!“ V tomto ohledu se svět od doby, kdy Kristus na zemi užíval hmotného těla, mnoho nezměnil.
Prentice Mulford: Dar ducha – kráčejme neustále vpřed (str. 46 ? 52)
Eugenika, spol. s r. o., Bratislava 1995
Pozn. red.: Ačkoli si tento článek na Spirále poležel už nějakou dobu, nikdo ze čtenářů neměl potřebu vyjádřit se k němu. Podle mého názoru je na něm zajímavé už to, že (sice jinými slovy a několika citacemi Nového zákona) vybízí ke způsobu myšlení a života, který ve své době propagoval mj. i Anton Szandor LaVey, autor Satanské bible. Opravu má k sobě křesťanství a satanismus tak blízko?
Mum
Archiv komentářů pro tento článek:
2002-03-17 16:30:28 Křesťanství a asatanismus
Satanskou bibli i Bibli normální jsem četl. Nemohu říct, že by křesťanství a satanismus byly k sobě tak blízko (z hlediska teoretického by měly být svoje opaky), ale některé myšlenky satanismu jsou velice zajímavé a dalo by se říci, že se s nimi mohu ztotožnit. Ne ovšem se satanismem jako s celkem.
Ragimiri
2002-03-17 22:07:24 Re: PŘEVZATO - Téma: Mezilidské vztahy
Ono je to malinko posunuté. Mistr neříkal, že máme nutit ostatním své učení nebo je nutit žít stejným způsobem jako on. To nedělal ani Ježíš. Ten davu vykládal jen podobenství, ukazoval jim v zrcadle jejich vlastní chyby a svým učedníkům vykládal jen když ho sami nutili odpovědět. Jak můžete nutit ostatní aby vám věřili, když sami nedovedete o nic víc než oni ? Naučte se nejdříve říkat ano a ne, naučte se používat svá slova, svou sílu a svou vůli. Také se naučte poznat co který člověk potřebuje, vykládat hladovému o pravdách života opravdu většinou k ničemu nevede. Potom pochopíte, že jen v pomoci ostatním je skryto tajemství milosrdenství a tato pomoc vám nebude na obtíž. Potom vám jistě bude dáno vše oč si řeknete a rádi to předáte ostatním lidem, kteří pro to sami nedosáhnou. Protože Bůh je nekonečný je nekonečné vše co dává a nijak to nelze vyčerpat.
Jahu.
Views: 17
