Energetické vybití je stejně důležité jako nabití
Diskutujeme-li o pojmu energetické nabití, musíme zároveň věnovat pozornost termínu energetické vybití. Živý organismus může fungovat, jen když existuje rovnováha mezi nabíjením a vybíjením energie. Stará se o to, aby hladina jeho energie odpovídala jeho potřebám i možnostem. Vyvíjející se dítě bude přijímat více energie než vydávat. Přebytečnou energii spotřebuje k růstu. Totéž platí i o fázi rekonvalescence, dokonce i pro osobnostní růst. Ke každému růstu a uzdravování patří energie. Mimoto platí také obecně pravidlo, že přijímáme jen tolik energie, kolik můžeme vydat.
Energie je potřebná ke každé aktivitě: využívá se od činnosti srdce a peristaltiky střev až po chůzi, mluvení, práci a pohlavní styk. Živý organismus ale není žádný stroj. Jeho základní činnosti nejsou prováděny mechanicky, mnohem více jsou vyjádřením jeho bytí. Člověk se projevuje svými činy a pohyby. Je-li toto sebevyjádření svobodné a odpovídá-li realitě dané situace, umožňuje mu vybíjení energie pocit uspokojení a slasti. Uspokojení a slast znovu podněcují organismus k větší látkové výměně, jež se okamžitě projeví na hlubším a volnějším dýchání. Ve stavu slasti fungují rytmické a bezděčné životní pochody optimálně.
Činnosti, které slouží k sebevyjádření, produkují bezprostřední pocit slasti a uspokojení. Je-li omezováno právo člověka na sebevyjádření, zmenšuje se také jeho šance vnímat slast a žít tvořivě. Stejné je, když schopnost člověka projevovat sám sebe, své myšlenky a názory je omezována vnitřními silami (zábrany a chronická svalová napětí). Jeho schopnost prožívat slast se smršťuje. V takovém případě sníží dotyčný příjem své energie, aby energetická bilance těla zůstala vyrovnaná.
Hladinu energie člověka nemůžeme pozvednout jednoduše tak, že ho nabádáme, aby se nabil prostřednictvím lepšího dýchání. Cesta k sebevyjádření pohybem, hlasem a očima musí být nejdříve otevřena, aby bylo možné vybít více energie. Často k tomu dochází spontánně, již při nabíjení. Dech člověka se může stát hlubším spontánně, pakliže zaujme vhodný postoj, když se např. položí na dechovou stoličku. Možná začne náhle plakat, aniž by věděl proč. Hluboké dýchání otevřelo jeho hrtan, nabilo jeho tělo a aktivovalo potlačené emoce. Výsledek: pocit smutku si doslova proklestil cestu. Někdy se objeví zlost. Ve většině případů se však nestane nic, protože dotyčný má příliš mnoho strachu otevřít se a dát volný průchod svým pocitům. Potom si ale uvědomí tuto hráz a pocítí svalové napětí v hrtanu a hrudi, kterým je vyjádření těchto pocitů blokováno. Někdy se musí bariéra prolomit přímou prací s tělem a chronickým svalovým napětím.
Nabíjení a vybílení představují vzájemně související děje. Bioenergetika používá oba, aby pozvedla hladinu energie člověka, umožnila mu sebevyjádření a obnovila možnost proudění pocitů v těle. Důraz neustále leží na dechu, emocích a pohybu. Současně však usilujeme o to, abychom našli souvislosti mezi současnou energetickou situací pacienta a jeho dosavadním životem. Při tomto dvojím nasazení se uvolňují pozvolna vnitřní síly (konflikty), jež mu v tom brání a vyčerpávají jeho energetický potenciál. Pokaždé, když se uvolní některý z vnitřních konfliktů, stoupá u dotyčného hladina energie. Přijímá i odevzdává více energie při tvořivé činnosti, kterou považuje za příjemnou a uspokojující.
Nechtěl bych v žádném případě vzbudit dojem, že bioenergetika zvládne všechny skryté konflikty, odbourá všechna svalová napětí a znovu plně obnoví v lidském těle volné proudění pocitů. Nedosáhneme tohoto cíle možná zcela, ale můžeme spustit přinejmenším proces, který dotyčného povede správným směrem. Každá terapie trpí tím, že se kultura, v níž žijeme, neorientuje na kreativní činnost a slast. Není vyladěna na hodnoty a rytmus živého těla, nýbrž na hodnoty rytmu stroje a materiální produktivitu. Nemůžeme nevidět to, že síly, které zabraňují sebevyjádření (a tím překážejí energetickým funkcím), byly vyprodukovány touto kulturou a jsou její pevnou součástí. Každý citlivý člověk ví, že potřebuje spoustu energie na to, aby nebyl převálcován hektickým tempem moderního života s celým jeho napětím a tlakem, jeho brutalitou a nejistotou.
Bioenergetické proudění v nás
Koncepce proudění zde musím blíže osvětlit. Proudění je pohyb v organismu, jenž se dá nejlépe vysvětlit na příkladě krevního oběhu. Krev proudí tělem a nese produkty látkové výměny a kyslík k orgánům a tkáním: zásobuje je tak energií a současně odplavuje látky, které vznikly při procesu spalování. Je tedy více než jen nosičem ? je to energeticky nabitá tělesná tekutina. Když dosáhne určité části těla, dodává jí život, teplo, vzruch. Je ztělesněním a přenašečem erótu. Pomysleme jen na to, co se děje v erotogenních zónách ? rtech, prsních bradavkách a genitáliích. Když jsou prokrveny (všechny jsou bohaté na cévy), vzrušíme se, máme pocit tepla a lásky, pociťujeme či hledáme kontakt k druhému člověku. Sexuální vzrušení končí zesíleným zásobením periferie těla krví, zvláště erotogenních partií. Přivádí-li krev vzrušení, nebo je-li tomu naopak, nehraje žádnou roli. Obé od sebe nemůžeme oddělit.
Mimo krve existují ještě další energeticky nabité tělesné tekutiny ? lymfa, trávicí šťávy a buněčná tekutina. Proudění vzruchů se neomezuje jen na krev, nýbrž zahrnuje všechny tělesné tekutiny. Z energetického pohledu bychom mohli srovnat tělo s buňkou, jejíž membránou je kůže. Uvnitř buňky se může vzruch rozšiřovat všemi směry stejně nebo proudit podle toho, jak reagujeme na podnět. Tento způsob vnímání těla jako jedné buňky se dá spojit se skutečností, že je v něm mnoho specializovaných tkání, nervů, cév, sliznic, svalů, žláz apod., jež všechny spolupracují jako části celku, aby zachovaly a umožňovaly jeho život.
Proudění vzruchů můžeme prožívat jako city nebo pocity, které odporují všem anatomickým hranicím. Neprožili jste už někdy, jak v horní části vašeho těla vzplanul vztek a ?nabil? ruce, tvář a oči? Poté, co dojde k nahrnutí krve do hlavy a krku, se může stát ?límec příliš úzkým?. Je-li člověk zlostí bez sebe, že vidí rudě, jeho kůže je skutečně zaplavena krví. Lze také pociťovat hněv ?klidně? a být přitom ?bledý vzteky?. To je zapříčiněno stažením periferních cév, které brání krvi, aby se dostala na povrch těla. Pak ještě existuje ?temný vztek?, při němž se nám zuřivostí ?zatmí před očima?
Výše popsaný průběh proudění krve a vzruchů může vyvolat různé emoce. To závisí na tom, kterými kanály prochází a které orgány stimuluje. Když vzrušení proudí na přední stranu těla od srdce k ústům, očím a rukám, potom máme pocit toužení a žádosti, který se vyjadřuje postojem sebeotevírání a objímání. Vztek proudí hlavně na zadní stranu těla. Dolů proudící krev a vzruch mohou přivodit mnoho nejrůznějších pocitů, jež máme např. při jízdě na pouťové rychlodráze nebo když jedeme rychlovýtahem nahoru či dolů. Děti mají tento pocit obzvláště rády a navozují si jej často houpáním nebo točením. Nejpříjemnější a nejintenzivnější jsou ale tyto lahodné pocity v břiše, jež jsou doprovázeny silným sexuálním nábojem. Totéž proudění ale může být také spojeno se strachem a je potom pociťováno v břiše jako tíživý pocit ? ?srdce nám spadlo do kalhot?
Když si pomyslíme, že se tělo skládá z 90 procent z vody ? částečně ve vázané formě, ale z větší části jako tekutina ? můžeme si vzruchy, pocity anebo emoce snadněji představit jako proud či vlny. Pocity, city a emoce jsou vjemy vnitřních pohybů relativně ?tekutého? těla. Nervy zprostředkovávají tyto vjemy i koordinují reakce, ale nejzákladnější impulzy a podněty jsou neoddělitelně spjaty s energetickým nábojem těla, s jeho přirozenými rytmy a chvěním. Tyto ?interní pohyby? označujeme jako motilitu těla. Nejlépe ji můžeme pozorovat na mladých lidech.
Díváme-li se na tělo malého dítěte, můžeme sledovat neustálou hru pohybů, jež se podobají vlnám na jezeře, jen s tím rozdílem, že tyto pohyby jsou vyvolány vnitřními silami. Ve stáří motility většinou ubývá. Člověk se stává strukturovanějším, tužším, a poté, co zemře, končí jakýkoli pohyb.
Naše záměrné pohyby mají také svoji bezděčnou komponentu, a sice výše uvedenou motilitu organismu. Na bezděčnosti v záměrné aktivitě integrovaných komponent se zakládá čilost a spontaneita našich pohybů a činů. Když chybí nebo je redukovaná, působí pohyby mechanicky, neživotně. Čistě bezděčné pohyby nedají vzniknout žádným jiným pocitům než tzv. kinestetickému pocitu prostorového uložení. Pocitový element expresivního pohybu jde až k bezděčné komponentě ? tedy k té komponentě, jíž je odejmuta vědomá kontrola. Spojení vědomých a nevědomých komponent vede k pohybům, které jsou emocionálně zabarveny a současně představují koordinované a cílené jednání.
Emocionální život člověka závisí také na motilitě jeho těla, jež se vztahuje k proudění vzruchů v organismu. Poruchy tohoto proudění se projevují jako blokády nebo zábrany v těch částech, v nichž je motilita zmenšena. V těchto místech můžeme stupeň svalového napětí snadno nahmatat prsty. Slovíčka ?blokáda?, ?zábrana?, ?ochablost? a ?chronické svalové napětí? označují tentýž jev. Všeobecně můžeme usuzovat na existenci blokády, jestliže se podíváme na ochablou partii těla nebo si nahmatáme křečovitou ztuhlost, jež dělá tuto část neživou.
Protože je tělo energetický systém, je ve stálé energetické výměně se svým okolím. Člověk nezískává energii jen ze spalování potravy, nýbrž je také vzrušován nebo nabíjen, když se dostává do kontaktu s pozitivními silami. Jasný a zářící den, pěkný pohled, šťastný člověk ? to všechno může stimulovat. Tmavé, zatažené dny, nenávist nebo deprimovaní lidé mají negativní vliv na naši hladinu energie. Zdá se, že člověka doslova deprimují, to znamená utlačují. Všichni reagujeme citlivě na síly a energii, které jsou kolem nás, ale nepůsobí na všechny lidi stejným způsobem. Silněji nabitý člověk se lépe brání negativním vlivům. Současně pozitivně působí na druhé lidi, zvláště tehdy, když proudění vzruchů v jeho těle probíhá plně a bez překážek. Pobývat s takovým člověkem je radost, a to cítíme intuitivně všichni.
Ukázka z knihy Bioenergetika, nakladatelství Portál
Lea
Archiv komentářů pro tento článek:
2002-12-02 14:39:11 Re: Energetické vybití je stejně důležité jako nabití
Jde o citace knihy, takže jenom malá celkem ZBYTEČNÁ připomínka (protože autor nemůže reagovat). Pojem nabíjení, resp. vybíjení považuji za matoucí a neadekvátní. Spíše by mělo jít o příjem, resp. výdej energie (včetně bioenergie). Člověk totiž není bouřkový oblak, který se ad hoc objeví za bouřky, nabije se a při určitém potenciálu energie a příznivých podmínkách (vodivé spojení se zemí) vybije. Člověk je z určitého pohledu (ostatní přístupy teď pomíjím) homeostatický systém pracující také s vnitřními rezervami. Atd. atd. atd.
2002-12-02 19:30:52 Re: Energetické vybití je stejně důležité jako nabití
Začíná to tu nějak upadat. A kdysi tu bývaly tak skvělé články o magii.
Žlutý smerf
2002-12-03 03:23:24 Re: Energetické vybití je stejně důležité jako nabití
Kdy?
Červený fuku
2002-12-03 08:44:23 Re: Energetické vybití je stejně důležité jako nabití
Nedej na něj, vymýšlí si.
Červený bedrník
Views: 31
