O povaze lásky rozhoduje nezištnost

Úvod.

Všudepřítomná inflace slov o lásce je zvláštní charakteristikou nejen světských, ale i duchovních textu současnosti. O potřebě lásky s velkým L nás poučují prezidenti i žebráci, faráři i prostitutky, vegetariáni i konzumenti masa mrtvých zvířat, Lucie Bílá i Dan Nekonečný. Mnoho z těchto samozvaných gurů si však prostě jenom zaměňuje pojmy za dojmy; pletou si svou představu lásky se sobectvím. Lásky, včetně Boží mají plnou hubu, aniž by věděli, o čem mluví. Co by si měli uvědomit?

Jádro.

Co člověk nečiní nezištně, to činí sám pro sebe. Nezištnost je BOŽÍ LÁSKA. Vlastní zisk je LIDSKÁ LÁSKA.

Kdo svému bližnímu činí dobro jen tehdy, když mu tento za to děkuje a vychvaluje jeho dobré skutky, ten to nevykonal pro svého bližního, ale sám pro sebe. Dík a chvála jsou tedy potom jeho odměnou. Je tím již odměněn a od Boha už neobdrží žádnou odměnu.

Pouze nezištnost je Bohem odměňována. Nezištnost roste a zraje jen v tom člověku, který učinil první kroky ke Království nitra. Prvními kroky k tomu je kontrola myšlenek: Dosaď místo na sebe vztažených, negativních, hloubajících nebo vášnivých myšlenek, myšlenky pozitivní, nápomocné, radostné, ušlechtilé a myšlenky vztahující se na dobro v člověku a na vše, co člověka potkává.

Jsou-li tvé pocity bez očekávání a tvé myšlenky šlechetné a dobré, pak je v tvých slovech a ve tvých činech síla z Boha. Kdo dává nezištně, neptá se, zda se bližní také doví, co dal. Nezištný člověk dává. Ví, že Bůh, věčný Otec, nahlíží do srdce všech svých dětí a ví, že všechna dobrá, tedy nezištná díla budou v pravý čas zjevena tak, aby je poznali ti, kteří je mají vidět, aby se také stali nezištnými.

Závěr

Nezištnost nám vypovídá o pravé povaze lásky.

anonym 2003

Views: 0