Zkus to (7)
Jen málo lidí na sklonku života může říct, že je nikdy nepotkala nějaká životní krize. Některé jsou menší, časem překvapivě rychle pominou, jiné jsou vážnější a dlouhotrvající. Pro někoho měla podobu nemoci, pro jiného tzv. nešťastné lásky, úmrtí někoho velice blízkého, nebo podobu vážného úrazu, náhlé nezaměstnanosti atd.<br>
Počet sebevražd dosáhl u nás v roce 2000 počet 1.649. Na jeden den roku připadá tedy průměrně 4,5 sebevraždy. Ze statistiky za léta 1996 až 2000 vyplývá, že nejvíce sebevražd bylo zaznamenáno ve věkové kategorii 45 až 49 let, z hlediska měsíců roku v květnu (pak následuje březen), z hlediska dnů v týdnu dominuje pondělí, z hlediska pohlaví převládají výrazně muži. Většina duchovních učení zastává názor, že
ŽIVOTNÍ KRIZE A ZKOUŠKY JSOU PŘÍLEŽITOSTMI PRO VNITŘNÍ ZMĚNU, PRO NOVÝ ŽIVOT, OSOBNÍ RŮST A POROZUMĚNÍ.
Historie dokládá, že životní krize je nejen příležitostí k růstu, ale nezřídka předchází většině duchovních prozření (viz Budha, Šavel na cestě do Damašku atd.). Krize v jedné oblasti života může přivodit prozření v jiné oblasti. Někteří říkají, že všechny krize jsou potenciálními zrozeními. Člověk, který překoná krizi se stává novým člověkem (neplatí to samozřejmě o každém). Pozitivní změny můžou být urychleny, pokud člověk čelí krizi pozitivním postojem.
Jak můžeme potenciálně změnit krizi v duchovní obrodu?<br>Aplikací 4 kroků:
<li>1. Krok: Přijměte svůj stav.
To neznamená rezignovat. Znamená to podívat se situaci do očí, neuhýbat před situací pštrosí taktikou. Je to jako v medicíně: aby byl postup léčení nemoci efektivní, je třeba nejdříve stanovit správnou diagnózu nemoci.
Je dobré si uvědomit, co horšího mohlo nebo může člověka potkat a tak se částečně smířit s nastalou situací. Tedy zrelativizovat svůj emoční přístup ke krizi.
<li>2. Krok: Převezměte odpovědnost za svoji situaci.
Duchovní lidé zastávají názor, že náhoda neexistuje. Vycházejí z teorie reinkarnace a karmy. Reinkarnace můžeme klidně brát jako pomůcku, abychom se alespoň částečně smířili s daným momentem. Spekulovat však, co špatného jsme v tomto nebo předešlém životě zaseli a teď sklízíme, však je zavádějící cesta. Mnohem důležitější je položit si otázku, jak se můžeme z této situace poučit.
<li>3. Krok: Najděte správný postoj k dané situaci.
Nelze použít nějaký paušální přístup, nějakou obecnou příručku a radu, ale zcela konkrétní a adekvátní přístup k dané situaci. Některá krize od nás vyžaduje aseritivitu, jiná daleko více laskavosti, porozumění, pokory.
Ptejme se, co od nás problém vyžaduje, jaký postoj se od nás očekává. Pak nebudeme pouhými oběťmi okolností.
<li>4. Krok: Neztrácejte naději!
Má pro nás cenu zlata. Dokud neztratíte naději budete se snažit změnit věci k lepšímu. Připravte se na nejhorší a doufejte v nejlepší. Bez naděje jsou všechny tři předchozí kroky k ničemu. Naděje je *voda, co nás drží nad vodou* (parafrázuji známou písničku Joža Ráža). Posiluje nás během krize a vede ze slepé uličky.
Views: 0