PROČ ODCHÁZÍ LÁSKA?

Shlédnutí: 124

Současný způsob života vytvořil mnoho problémů, o nichž je přísně zakázáno diskutovat. A když se o problému nediskutuje, nevzniká ani jeho řešení. Po celém světě dochází k rodinným konfliktům, dokonce k bitkám a vzájemným vraždám mezi manželi. V takzvaných civilizovaných státech téměř osmdesát procent mladých lidí, kteří uzavřeli manželství, se vbrzku rozvádí. Rozvodovému řízení předchází negativní emoce a stresy, trápení dětí. Defakto po celém světě v průběhu tisíciletí dochází k nesčetnému množství lokálních konfliktů mezi lidmi, kteří se pokusili vytvořit láskyplný vztah. Je to utrpení nejen pro obě strany, ale také pro jejich děti.

Současnému člověku se tato situace předkládá jako danost. Prý je to přirozená věc: láska přichází a odchází.

Ale ukázalo se, že podobná situace je zákonitá jen pro lidi z umělého světa, pro skutečnou lidskou podstatu je však cizí.

Poustevnice z tajgy poprvé ukázala, že prvotní přitažlivost mezi mladými lidmi není láska. Je to jen impuls k zrození velkého citu, který vznikne při spojení tří aspektů.

Anastasia pověděla o těchto aspektech a ukázala tři starodávné obřady, které napomáhaly zrození skutečné lásky. Uvedl jsem je ve svých předchozích knihách. Musel jsem použít slovo „obřad”, protože v ruském jazyce jsem nenašel přesnější definici, jež by charakterizovala tyto rozumné činy dvou mladých lidí, kteří pocítili vzájemnou přitažlivost, a jejich rodičů.

Nicméně dané téma, stejně jako mnoho dalších, se ukázalo jako zakázané pro svobodná média. Co víc, pod vhodnými záminkami se začal očerňovat samotný pramen. Došlo až k tomu, že na prvním programu centrální Ruské televize v pořadu „Tajemná Anastasia” nějaké osoby prohlásily, že jakoby od čtení mých knih s výroky poustevnice z tajgy lidé přichází o rozum. Vždyť je to směšné!

Od čtení a prohlížení pornografických časopisů a agresivních thrillerů plných násilí lidé nepřichází o rozum, ale od filosofických úvah o lásce a o lidském způsobu života ano? Podobný postoj svědčí o tom, že v současné společnosti existují síly, které programují sociální kataklyzmata, a také lidé, kteří nechápou podstatu toho, co se odehrává, a jejichž prostřednictvím tyto síly fungují. A tyto lidi lze pochopit.

Představte si, co by se stalo, kdyby člověk, jenž si přečetl knihy z edice „Zvonící cedry Ruska”, začal tvrdit, že pomocí tří starodávných obřadů dnešní snoubenci během svatebního obřadu před očima všech příbuzných mohou za třicet minut vytvořit na pustém místě rodový statek se zahradou, která bude čítat kolem sta rostlin potřebných pro život člověka. Postavit dům s potřebnými hospodářskými staveními, umístit do nich zvířata, věrná jako v pohádce.

Člověka, jenž tvrdí něco podobného, by dnešní lidé, kteří nečetli mé knihy, měli za blázna nebo lehkověrného. Ale já se pokusím poodhalit mechanizmus, s jehož pomocí ve skutečnosti dochází k podobným „zázrakům”.

Dva mladí lidé, kteří pocítili vzájemnou přitažlivost, podle starodávných pravidel nebo obřadů, můžeme tomu říkat jakkoliv, šli na okraj vsi, vyhledávali pro sebe pozemek o velikosti ne méně než hektar, stavěli si menší chýši a společně do detailu a důkladně tvořili projekt svého budoucího rodového statku. Fakticky tvořili také prostor, v němž může přebývat energie lásky. V tomto projektu neoznačovali jen místo pro svůj budoucí dům a hospodářská stavení, ale také místo pro výsadbu každé rostliny. Tato tvůrčí práce mohla trvat od tří měsíců do roka. Když byl projekt ukončen, mladý pár obcházel příbuzné ze strany nevěsty a ze strany ženicha a zval všechny k účasti na svatebním obřadu. Při návštěvě příbuzných mladí mohli říci například následující: „Jak krásnou máte jabloň.” Tato slova napovídala pozvaným lidem, aby na obřad sňatku přinesli sazenici jabloně, která se zalíbila mladým. U někoho jiného třeba mohli pochválit zvířátko: „Jak temperamentní je vaše hříbátko.” Znamenalo to, že pozvaný člověk nemusel myslet na to, jaký dárek přinese novomanželům. Bylo mu jasné, že jim daruje hříbátko, atd.

V průběhu svatebního obřadu snoubenci jako by procházeli velkou životní zkouškou před očima svých příbuzných a přátel, vyprávěli o projektu svého statku a podrobně ukazovali, co a kde se bude nacházet. Když své vyprávění ukončili, dali znamení a všichni svatebčané umísťovali své živé dary přesně na to místo, které určili ženich a nevěsta.

Mladý pár s rozechvěním pozoroval velké společné dílo svých příbuzných a přátel. Po prožití velkého emocionálního vzplanutí byli novomanželé odvedeni každý do svého rodičovského domu, kde měli strávit dvě noci. Během této doby jejich příbuzní po částech přenesli na pozemek mladého páru předem připravená hospodářská stavení. Za druhého úsvitu on a ona budou spěchat na nově stvořený rodový statek na svou první manželskou schůzku. To, co se s nimi odehraje v novém domě, naplněném jen pozitivními emocemi a nevídanou energií lásky mezi mužem a ženou a lásky ke svému prostoru, je nepopsatelné.

Co by bylo, kdyby novomanželům Původních pramenů někdo řekl, že přijde doba, kdy sňatky budou probíhat zcela jinak.

Dva mladí lidé přijdou do nějaké budovy, podepíší se v nějaké knize a cizím autem, vyzdobeným stuhami, budou jezdit městem, které jim nepatří a nikdy patřit nebude. Pak si společně s pozvanými hosty sednou v nějaké restauraci, budou jíst stravu, připravenou cizíma rukama, pít vodku a hosté, kteří se již dostali do nálady, na ně budou křičet „Pusu !” a žádat, aby se veřejně líbali. A to je celé. Pak následuje takzvaná svatební noc a žádné příjemné vzpomínky, navíc neexistence prostoru, který by mohla zaplnit energie lásky.

„To není možné ! To se nikdy nestane !” řekli by novomanželé Původních pramenů. „Člověk je přece rozumná bytost, není žádné divoké zvíře, aby v zárodku ničil svou lásku, která zatím nenabrala sílu.”

Tak kdo ve skutečnosti přichází o rozum ? Rozhodnutí je na vás, vážení čtenáři. Na otázku, proč odchází láska, lze odpovědět následující.

K většině současných novomanželů skutečná plnohodnotná láska ani nepřichází, jelikož není prostor vhodný pro její existenci.

Co je to láska ? Je to cit, velká energie, schopná nadchnout člověka pro tvoření, zvětšovat jeho schopnosti, fyzické a duchovní síly. Je to rozumná energie, zaplňuje prostor, v němž se nachází dva zamilovaní lidé, a vytváří pro ně jediný celek – Prostor lásky.

A teď se podívejte k čemu dochází v současném životě. Snoubenci přichází na matriční úřad, aby uzavřeli manželství. Prostor úřadu není jejich prostorem. A rozumná energie lásky podobný prostor zaplnit nemůže. Jízda autem, často cizím, se pro energii lásky také nehodí. Zaplnit současný byt také nemůže. Přece energie lásky nebude laskat bezduché rozkládající se předměty. Dokonce v moderním novém bytě se každým okamžikem vše ničí a stárne. Energie lásky se nedokáže smířit s procesem ničení a přebývat v podobném prostoru.

Energie lásky potřebuje živý prostor zvelebený lidmi. V daném případě jsou to dva lidé, kteří pocítili vzájemnou přitažlivost. Nic jiného neexistuje. Důkazem toho jsou mnohočetná rozvodová řízení po celém světě.

Otázka, proč odchází láska, si zaslouží všestranné bádání a já plánuji věnovat tomuto tématu svou další knihu, v které povím o starodávné zemi, v níž lidé znali tajemství nepomíjející lásky. Dnešní vztah k lásce je vskutku nerozumný.

Z knihy: Anastasia
Autor: Vladimir Megre
Z edice knih Zvonící cedry Ruska

One thought on “PROČ ODCHÁZÍ LÁSKA?

Napsat komentář