Experimentální démonologie

PŘEDMLUVA:

Je tomu asi šest let, co jsem s jedním mladým přítelem podnikl vyvolávání démona. Zcela proti mému očekávání, neboť jsem choval velkou nedůvěru a silné pochybnosti, jsme dosáhli úžasných výsledků, takže jsem se dojmu z tohoto zážitku nemohl zbavit. Ale stále jsem váhal mezi vírou a pochybnostmi. Na jedné straně jsem měl dost důkazů pro skutečnost zážitku, na druhé straně jsem pokládal nějaký, byť i velmi složitý, klam za možný. Tak se stalo, že jsem se svým přítelem zkoušel taková vyvolávání ještě častěji. Ta však nyní stále zůstávala bez nejmenšího výsledku. Hodně jsem o této věci přemýšlel a neustal jsem, dokud jsem si nezjednal průkaznou jistotu. Po velkém úsilí jsem znovu docílil pozitivních výsledků. Moje experimentální spojení s vyvolanými fenomény pro mě bylo tak skutečné, že jsem navzdory neustálému zkoumání ještě dodnes nenašel výhrady k opravdové jsoucnosti projevivších se sil.

Za velkých obětí peněz, času i sil jsem důkladně prostudoval celou oblast okultismu, jakož i méně přístupné tajné nauky esoterických a zednářských lóží, pokud byly dosažitelné. Přesto jsem nikde nenašel žádné pojetí démonologie, které by uspokojovalo kritický rozum. Často jsem slyšel o stejných a podobných výsledcích jako byly moje a všude byla existence démonických sil v principu potvrzena, ale naprosté jasno se nedalo získat nikde. Jako ohlas na moje články v “Zentralblatt für Okkultismus” jsem dostal četné dopisy ze všech krajů Německa i ze zahraničí. Ač jsem to neočekával, mohl jsem konstatovat, že se studiu démonologie pokusně věnují také učenci a vysoce postavené osobnosti. Také oni mě ujistili, že se jim ještě nepodařilo vysvětlit pravou podstatu těchto jevů. Někdy měly tyto evokace při nedostatečné opatrnosti velmi neblahé následky pro experimentátora. Nedivím se tomu, neboť takových zkušeností jsem i já udělal na těle i na duši víc než dost. Jsou to jedny z nejsmutnějších kapitol mého života. Divím se jenom, že jsem vůbec vyvázl živ, protože temné síly, které jsem přivolal, ode mne nechtěly ustoupit. Živily se mojí životní a nervovou silou jako upíři. K tomu přibyly ještě osobní konflikty a rány osudu všeho druhu. Teprve postupně se mi podařilo tyto temné vlivy přemoci. Stejné zkušenosti mi často sdělili i akademicky vzdělaní badatelé.

Fenomény démonologie jsou tedy všude shledávány veskrze reálnými. Ale jsou skutečné pouze v principu a úkazy vznikají působením duševních sil našeho podvědomí nebo jsou to opravdové astrální bytosti? Vyřešit tuto hádanku je vyhrazeno budoucnosti. Každý ať uváží, že objasnění tohoto předmětu může sloužit jen všestranné experimentování a zveřejňování všech faktických materiálů spolu s vyvozenými závěry. Nebál jsem se zpřístupnit svoje zkušenosti širšímu okruhu. Možná se tak stanu pro mnoho lidí vítaným terčem útoků. Přesto nesleduji jiný cíl, než poskytnout hledajícím. základní kamínek, a přeji si jen, aby mezi kritiky byli i lidé, kteří znají tuto problematiku nejenom “z doslechu”.

Waldsee, v červnu 1926
Josef Dürr

1. Úvod:

Démonologie! Jaké slovo v dnešní době intelektuální a kulturní vyspělosti! Moderní vědec je přijímá se soucitným úsměvem, který u něj vyvolává všechno transcendentální. Dokonce i v táboře okultistů se tento obor tajných věd přijímá s velkou nedůvěrou a nezřídka je přímo odmítán. Není divu. Podrobí-li člověk literaturu pojednávající o tomto předmětu zkoušce, těžko se může ubrániti nedůvěře. Na jedné straně se podávají nesmyslné předpisy, jejichž praktické provedení je v našich moderních poměrech nemožné. Krom toho jsou tyto předpisy tak komplikované a zmatené, že při jejich přesném dodržování je vědomí experimentátora téměř nulové, a člověk se může velmi snadno stát obětí klamu a vlastních mediumistických schopností. Na druhé straně si “zasvěcení” autoři, kteří většinou sami nikdy pokusy neprováděli, dělají z dobrých a prostých čtenářů v řádcích i mezi řádky se zřejmým cynismem legraci. Práce, které o této problematice pojednávají jednodušeji a čestněji, nechávají právě ty nejdůležitější body nedotčené a mrhají energií na podružnosti.

Ale jako člověk již před tisíciletími věřil na styk s duchy, na zaklínání démonů a na faustovské smlouvy s pekelnými mocnostmi, tak ani v našem osvíceném čase nechybí lidé, kteří tuto víru a tradice pokládají za nepochybnou realitu. Víru v démony a snahu vstupovat ve spojení s nehmotnými bytostmi a silami nebyla ještě žádná doba schopna plně vyhladit, a když se to nějaké moci zdánlivě podařilo, doutnala jiskra pod popelem dál. Vždycky byli lidé, kteří dokázali střežit tajnou vědu i v kritických dobách, takže se zachovala od prastarých časů do dnešních dnů, a dnes znovu, bohužel také s mnoha zvrhlými výhonky, kvete a šíří se mezi všemi lidovými vrstvami. S výjimkou démonologie a pravého rosenkruciánství není dnes tak zvaná tajná věda už dlouho tajnou, protože o ní existuje četná objasňující literatura. Velevážená inkvizice dnes už nezabavuje žádné rukopisy a nevodí jejich autory s křížem a korouhví na hranici.

Zatímco v různých oblastech okultismu došlo ke zlepšení a zjednodušení, zastavila se démonologie (s výjimkou některých esoterických lóží) na úrovni šerého dávnověku. Ještě dnes je zcela temnou oblastí, protože se každý ostýchá k tomuto předmětu otevřeně přistoupit. Nechybějí sice badatelé, kteří v oblasti démonologie všestranně experimentují a získávají přitom obdivuhodné výsledky, ale tyto výsledky pronikají jen zřídka na veřejnost, protože pro každého, kdo otevřeně hájí realitu fenoménů a uznává je za skutečné zážitky, to znamená velké riziko. Materialistická osvěta, která nadsmyslové síly nechce uznat, je hned připravena označit za hlupáka nebo podvodníka každého, kdo se odváží za její okruh poznání. Čím prostěji a přirozeněji podává takový badatel svoje zkušenosti a zážitky, tím je podezřelejší a více napadaný, a to nejenom materialisticky zaměřenými skeptiky, jejichž přístup sice pramení ze slepého předsudku proti všemu nadsmyslovému, ale v základě je jejich upřímným přesvědčením, nýbrž v největší míře tak zvanými “také okultisty” a obchodníky s okultismem, kteří jsou nepříteli všeho prostého a jasného. Vážnost okultismu je většinou podkopávána ve vlastním táboře. Těmto lidem, kteří ve všech oblastech okultního vědění kráčejí ustavičně jen po povrchu a na druhé straně klamou pošetilé, se většinou podaří tuto povrchnost a nesmyslné tajnůstkářství přenést i na jiné a mimo to ještě sklidit uznání. Obchod s okultismem může naivnímu začátečníkovi a hledajícímu předkládat všechno, a jeho zisky jsou tím vyšší, čím komplikovaněji je rozpracován nějaký v podstatě úplně jednoduchý problém a čím více je něco přirozeného prezentováno s tajemným, těžko srozumitelným mysticismem. Pseudookultisté a obchodníci s okultismem jsou zhoubné bacily okultního hnutí. Ale stejně jako všechny bacily mohou vegetovat jen v bažinách a temnotách, tak zmizí i škůdci okultismu, když k řešení všech temných problémů přistoupí stále více povolaných badatelů. k tomu potřebujeme ten nejlepší faktografický materiál, který odolá každé kritické zkoušce i ze strany oficiální vědy.

Vzpomeňme si jen na začátky popularizování hypnotismu. Na jedné straně živily obchodně zdatné elementy pověru a víru v zázraky a důkladně využívaly nevědomosti širokých mas. Na druhé straně se poctiví badatelé neustále snažili navzdory ignorování a mnohým útokům oficiální vědy o objasnění a zjednodušení tohoto palčivě diskutovaného problému. Diskutování a publikování četných experimentálních výsledků přece jen nakonec přimělo vědecké kruhy k prozkoumání hypnotismu. Tak se stalo, že se “hokuspokusy” zájemců určitého okruhu zhroutily. Věda konečně rozlouskla dřívější skořápku omylů a pověr a dostala se k jádru.

Tak musí být také nakonec prozkoumán a rozřešen doposud obcházený problém démonologie. Pouze experimentální výzkumná práce mnoha průkopníků a zveřejňování a výměna zkušeností nám postupně přinesou poznání, do jaké míry jsou tyto fenomény opravdu nadsmyslovými bytostmi nebo autohypnotickými produkty fantasie. Na materiálu, který je dosud k dispozici, se ukáže, jestli jsou zjevy buď výsledkem nanejvýš komplikovaného výtvoru bdělé sugesce stejně jako nevědomého mediumistického oddělení vlastního astrálního těla nebo také opravdovými, mimo nás existujícími astrálními silami. Z dosavadních znalostí o démonologii bude vyloučen mnohý omyl v teorii i praxi, a také používané pomůcky budou moci být zjednodušeny a vylepšeny na astrologicko-kabalistickém základě. Všechny pomůcky a formule uváděné v dostupných návodech k pokusům se jeví v praxi často jako balast nebo nedokonalá slátanina.

Všestranná pozorná praxe povede časem k pravé cestě, z níž bude možno správně posoudit starý tradovaný materiál ve světle skutečné psychologie. Při výzkumu démonologie ve všech jejích fázích musí vždy tvořit podstatnou část praktický pokus, protože jinak člověk teoretizuje o věcech, které nezná, a žene se do osidel mysticismu. Cílem každého badatele musí být, aby se o skutečnosti nadsmyslových jevů přesvědčil vlastními pokusy. Z výsledků vlastních pokusů se i zde člověk nejlépe naučí znát zákonité souvislosti mezi příčinou a následkem, a je pak na něm, zda vstoupí do spojení s dobrými nebo zlými silami. Kdyby se každý okultista řídil tímto pravidlem, měli bychom zdravější názory a úsudky o celém okultismu již ve vlastním táboře, a nebyla by tam tak silně zastoupena pověra, jak je tomu mnohdy v případě neznalosti souvislostí mezi příčinou a následkem. Skutečnost hypnotismu nemůže dnes už žádný vzdělanec zpochybňovat, aniž by si zadal. jak dlouho bude ještě trvat, než to i s démonologií bude tak daleko?

Velkým kamenem úrazu, přes který se mnozí badatelé nemohou přenést, je postoj dnešní katolické církve vůči démonologii. Na jedné straně existenci nižších i vyšších duchovních bytostí uznává, na druhé straně se ale církev chová v duchu odpovídajícímu současnému vládnoucímu materialistickému trendu, neboť nadsmyslové fenomény naopak zase odmítá. Častěji se objevily oprávněné stížnosti, že samotní katoličtí kněží se spíše přikloní k tomu, aby někoho, kdo hledá pomoc ve zvláštní věci, zesměšnili, než aby mu byli nápomocni magií modlitby apod. Jmenovitě katolická církev vlastní bohatý materiál o všech druzích démonologie ze všech dob. V boji proti démonickým vlivům používala žehnání, která obsahují náboženské zaklínací formule pro tento účel.

V souvislosti s duchovními silami nabízí démonologie každé faustovské povaze splnění velkých i největších přání. Naproti tomu těm, kteří baží pouze po bohatství a blahobytu, plní i ta nejmenší přání na jejich účet. Zda může člověk získat všechno pozemské blaho skrze jednání a smlouvy s démony, lze těžko říci. Jisté ale je, že taková jednání a smlouvy, jestliže jsou astrálně nebo skutečně uzavřeny, skrývají v sobě pro lehkomyslného egoistu takový zdroj nebezpečí, o jakém ani nemá ponětí. Síly, které tímto způsobem přivolá, ho budou proti jeho vůli ovládat a uvrhnou ho do strašného duševního zmatku, v němž číhá šílenství a smrt.

V této oblasti by vůbec měly experimentovat pouze osoby, které jsou tělesně i duševně zcela zdravé. Ti, kteří se cítí povoláni osvětlit zde panující temnotu, se mohou pustit do práce, protože ve hře jsou problémy, jejichž konečné rozřešení je pro mnohé již dlouho potřebné.

2. Základy a názorné ukázky:

“Silná víra a mocná síla představivosti jsou dva sloupy, které podpírají bránu chrámu magie. Bez těchto dvou nelze v tomto chrámu nic učinit.”

Paracelsus

Vůle a víra jsou základní tvořivé síly veškeré magie. Již nejjednodušší sugesce jsou neúčinné, nejsou-li podepřeny těmito dvěma sloupy. Víra, přesvědčení o samozřejmém úspěchu v nějaké věci je už polovičním úspěchem. Ano, víra, ať už odůvodněná nebo falešná, je mocná síla, spočívá-li na intenzívní představivosti. Jsou jen vzácné výjimky, kdy i pochybovač dosáhne úspěchu. Často obdivuhodné výsledky, kterých dosahují prosté osoby při praktikování 6. a 7. knihy Mojžíšovy, mohou být způsobeny téměř jedině silnou vůlí a neotřesitelnou vírou praktikujících. Tyto úspěchy jsou vlastně obdivuhodné, protože víra je zde soustředěna na domněle rozhodující působení použitých pomůcek. Magické pomůcky, jak již říká jejich název, jsou jen nástroje, tedy pomocné síly nebo, správněji řečeno, více nebo méně nezbytné podružnosti. Probuzený duchovní člověk, adept, nepotřebuje při svých magických operacích žádné pomůcky, ale i on je přibírá jako vítané pomocné a podpůrné síly.

Všimněme si, že hlavní věcí jsou a zůstávají vlastní dušení síly; vůle, přesvědčení a soustředěná představa úspěchu. Navzdory tomu, že se zde mluví o imaginaci, nesmíme dosažené fenomény pokládat za imaga vlastní představivosti. Imaginace má být nasměrována pouze na nepochybný zdar experimentu, ne však na formu a jsoucnost samotného jevu, neboť by záhy došlo k vědomému nebo bezděčnému sebeklamu. Zjevení tohoto druhu by pak byla přirozeně výtvorem vlastní bdělé sugesce, i když těžko odlišitelným od skutečnosti. Takto jsou mnohé jevy produktem vědomých nebo nevědomých představ, resp. projevených myšlenek. Kdyby se pohlíželo na všechny fenomény démonologie jako na výtvory bdělé sugesce nebo halucinace, znamenalo by to vylévat vaničku i s dítětem. Kdyby démonologie nebo svět mimosmyslových bytostí a sil byly ve všem jen produktem lidské fantasie, mohla by pak všechna náboženství pověsit svoje snahy na hřebík a raději hlásat čirý materialismus. Tak daleko však přece jen ještě nejsme.
Dobré a zlé duchovní bytosti existují nejen symbolicky, ale opravdově, reálně. Tyto principy zasahují velmi silně do všedního života; lidstvo je takovým vlivům vystaveno víc než tuší. To jsou však ještě nerozřešené hádanky. Musíme proto objasnit, jak jsou tyto síly, s nimiž má člověk co do činění, uzpůsobeny.

Podle starých tradic sestává svět ze dvou silových polí, pozitivního a negativního; v duchovních relacích z dobrého a zlého principu. Protože se u těchto sil jedná pouze o čisté energetické principy, jsou nebytostné, a kde přijímají formu, je tato jen výtvorem lidských myšlenek a představ. Tyto principy, tak zvaná astrální rovina, jsou v nesčetných variacích formovány a zabydlovány všemi myšlenkami a představami každé živé bytosti. Každá myšlenka, každá představa se uskutečňuje nejprve na astrální rovině. Tisíciletí takto živených myšlenek a představ andělů a démonů vytvořily těmto principům určité formy, které existují v astrální říši jako neustálé energetické vibrace, a které ten, kdo na ně věří a přivolá je, v této formě může spatřit. Na této astrální rovině existují nesčetné vědomé i nevědomé výtvory sil myšlenek a představ mnoha živých bytostí. Odtud pocházejí skřítkové, víly, rusalky, sylfy a podobné bytosti v nesčetných variantách. Prostřednictvím myšlenkových sil odpovídajících jejich principu jsou podle přírodního zákona o přitahování podobného podobným přitahovány do dosahu lidí, kteří je vnímají astrálními smysly.

Pro lepší porozumění musíme pokládat zjevy astrální roviny za odrazy lidských myšlenek, ale – a na to pozor – pouze v jejich formě a různém působení, ne však v principu. Každá myšlenka, každá živá představa je formou energie. Energie je však nezničitelná, a tak existují všechny tyto energie dále, i když už dávno vymizely svému tvůrci z paměti. Pokud nejsou znovu živeny, časem se vytratí a vrátí se zase zpět k čistému principu. Podle prastarého učení Upanišád, Véd a Bhagavádgíty měla také lidská duše kdysi vzejít z praprincipu, dobrého nebo špatného, ve kterém nyní krouží. To je vchod do nirvány. Proto má člověk usilovat o dobrý princip, aby dosáhl blaženosti.

Tyto nauky jsou nejpravděpodobnější a neodporují zdravému rozumu. Zastánci ortodoxní teorie nebe a pekla nemohou ovšem tyto zdánlivě složité, ale v podstatě velmi jednoduché důsledky přijmout. Přesto to zatím nevadí. Neúnavný badatelský duch a faustovská touha po poznání se bude stále více přibližovat i těm nejvyšším světovým a životním problémům a nezastaví se před nimi, neboť lidská rasa ještě zdaleka nedosáhla posledního vrcholu svých možností.

Výše uvedené pojednání má poskytnout experimentátorovi pouze opěrné body a možnosti kombinací. Kritickým usilováním o pravdu dosáhne člověk postupně plného objasnění pravé podstaty nadsmyslových jevů.

Jak již bylo naznačeno, s jistotou předpokládáme, že se k objasnění všech nadsmyslových jevů dojde pouze prostřednictvím naší duševní síly. Platí to jak o astrálních, tak o sugescí docílených fenoménech. Kdo není pro démonologickou praxi dostatečně připraven a komu není účel a cíl jeho pokusů plně jasný, může natropit velké škody. Aby se člověk vyhnul častým těžkým poškození zdraví a duševním šokům a klamům, je nutné, aby každý pokus prováděl s největší opatrností, silou vůle, myšlenkovou jasností a bdělým vědomím, zkrátka za plné duchapřítomnosti. Ne vždy přesně kontrolovatelné akce podvědomí a jimi způsobené posuny vědomí mohou způsobit operatérovi stejně velké škody jako neobratná hypnóza. Mediumisticko-melancholické osoby – ačkoli právě ony docilují obdivuhodných úkazů – by zde neměly experimentovat vůbec, nebo pouze pod vedením jiné osoby, aby se nestaly obětí vlastních démonických myšlenek a představ, jejichž odrazy by na ně dopadly z astrální roviny. Každý, kdo nemá žádnou silnou protiváhu na obranu, spěje k jistému duševnímu i tělesnému úpadku.

Spiritisté budou ztotožňováním svých experimentálních úkazů s čistě mediálními duševními silami málo poučeni. Neměli by si však nevšímat toho, že zlatá nit pravdy se táhne všemi náboženstvími a poctivými systémy bádání. Dá se s určitostí tvrdit, že úkazy spiritismu jsou v podstatě a působení stejné jako zjevy démonologie. Realita je pro experimentátory tatáž. I tady se objevují fenomény, resp. vedlejší úkazy, jejichž vysvětlení pouhou sugescí je nedostačující. Jako řešení můžeme předpokládat inteligentní síly, které nejsou v žádném vztahu s intelektuálními schopnostmi evokatéra nebo média. Tzv. raport a dlouho trvající strašidelné úkazy nejsou žádnou vzácností. Širokým kruhům je dostatečně známo, že při spiritistických seancích vyvolaní duchové přinesli, resp. opatřili skutečně hmatatelné předměty. Stejně je tomu i při vyvolávání démonů. Existuje dostatek zpráv o skutečných s démony uzavřených paktech. Zde však nebudeme o této věci blíže pojednávat.

Ti, kteří budou s následujícími jednoduchými, pouze malému kroužku známými návody sami experimentovat, se dostatečně přesvědčí o skutečnosti všech dosud učiněných pozorování. Budou však téměř bez výjimky stále znovu narážet na pravděpodobnost astrální roviny, na které, podle tvrzení tajného učení, se zrcadlí a zanechávají tam stopy svých představ a myšlenek všechny svět obývající bytosti. Tam jsou po smrti jejich těl přitahovány duše všech živých bytostí a jsou tam dlouhý čas zadržovány aby – následujíce přírodního zákona postupného vývoje – přijaly vždy znova nové formy a nesly v těchto formách pochodeň života dál. Jejich dřívější zrcadlové obrazy, myšlenky a představy během mnoha staletí víc a víc blednou, takže je sebelepší jasnovidec nebo karmický badatel nemůže více zachytit. Některé výjimky se zachovávají téměř nekonečně dlouho, protože jim myšlenková energie žijících stále dodává novou energii.

Mnozí se teď, zeptají: Jsou všichni tak zvaní duchové ve spiritistických seancích pouze rozsáhlým zrcadlením a kmitáním myšlenek v astrální říši nebo to jsou skutečně duše zemřelých? Tuto otázku nelze snadno zodpovědět. Podle dosavadních každé kritice odolávajících pozorování musíme trvat na základní skutečnosti, že existují nadsmyslové síly a zjevení. Ke správné definici a k vysvětlení, které by uspokojilo kritický rozum, se člověk dopracuje teprve za pomoci všestranného experimentálního faktografického materiálu. Veškerým teoretizováním bez praktických pokusů, které dokazují skutečnost transcendentna, se pravdivému vysvětlení málo poslouží.

Procento osob, které se pro tyto experimenty zvláště hodí, nelze doposud stanovit. To, čeho dosáhne jeden s obrovskou investicí času a sil, se podaří druhému zdánlivě bez námahy. U méně vzdělaných osob se úspěch dostaví častěji, zatímco intelektuálové se marně namáhají. Lidé, kteří se zde jeví jako prospěšní, jsou každopádně stále vzácní. Komu se pokusy podle následujících jednoduchých návodů nepodaří, ten ani při ostatních, ještě tajemnějších a složitějších návodech nemůže očekávat žádný úspěch.

3. Praxe:
První experiment:

Nejdříve si opatříme tři staré nebo nové, pokud možno stejně veliké obruče ze sudů o dostatečně velkém průměru, aby se do nich pohodlně vešel člověk.

Dále vidličnatou lískovou větev o síle asi 1,5 cm dlouhou asi 25 až 30 cm.

Malé diference rozměrů nehrají roli, protože větev slouží pouze jako vodič energie. Dále je potřeba kousek nové nebo svěcené křídy. Byla-li použita, pak pouze k psaní znaků tří králů K + M + B na dveře, jak je to v mnoha katolických zemích zvykem.

Podmínkou je, aby byl měsíc v úplňku. Ten, kdo se již v magii orientuje, může na podporu těchto jednoduchých pomůcek použít jiných, resp. odpovídajících postupů. Uvedené plně postačí začátečníkovi k prvním pokusům, které budou, až na vzácné výjimky, při aspoň trochu dobrých dispozicích vždy úspěšné. Příliš mnoho složitých pomůcek při jednom experimentu představuje pro začátečníka tříštění sil místo jejich koncentrování. Když se experiment podaří, je možné odpovídající inteligence opětovně přivolat. Pokud někdo za sebou ještě nemá žádný úspěšný pokus, těžko by sám správně porozuměl obšírnému popisu působení těchto sil.

Následující obrázek představuje část první obruče. Křídou uděláme znamení kříže /1/. Pak následují značky č. 2-8 a pečeť č. 9, dále značky č. 0-18 a konečně kříž č. 19. Před počátečním a konečným křížem následují vždy pečetě č. 20 a 21. Prázdné místo vyplní kříže tak, aby první začal po pečeti č. 21 a poslední navazoval na pečeť č. 20.

Další dva kruhy se křídou popíší značkami +I+H+S+I+H+S —–. Asi 3 až 5 minut před půlnocí se obruče položí ve tvaru trojúhelníku na křižovatku. (Mělo by se na ní křižovat více cest.) Přední kruh musí ukazovat k jihovýchodu. Těsně před úderem dvanácté hodiny se postaví evokatér doprostřed předního kruhu a drží proutek za oba konce tak, aby jeho špička byla rovnoběžná s pečetí č. 9. Vyčkav posledního úderu hodin, začne hlasitým, zvučným hlasem evokaci: “Při Adonaji, nejmocnější síle Universa, zaklínám tě Astaroth (nebo jméno jiného volaného ducha), ihned se zjev!”

“Poroučím ti při své krvi, ihned se zjev!” “Astaroth, zaklínám tě silou Adonaje, poroučím ti při své krvi, ihned se zjev!”

Ačkoli fenomény vypadají někdy děsivě, nesmí se operatér bát. Trojúhelník zajišťuje dostatečnou ochranu, i když stíny dotírají na kruhy. Když se fantom přiblíží, je možno vyzvat démona, aby se učinil viditelným a aby mluvil, což se pak většinou stane. Další záleží na tom, jaký cíl experimentátor sleduje. Musí si dát pozor na hrozící nebezpečí a úklady a nesmí uzavřít s temnými silami smlouvu, která by ho dříve nebo později nenávratně strhla do strašlivého chaosu. Smí pouze ukojit svoji žízeň po vědění a musí usilovat, aby tyto síly ovládl pro svůj vlastní duchovní růst, nikoli aby jimi byl sám ovládán. Stává se zřídka, že by se při tomto pokusu nezjevil démon už při třetím vyvolávání. Někdy je však potřeba opakovat experiment po více nocí, než se dostaví výsledky.

Nelze podat jasný přehled možných překážek. Protože však jsou pro úspěch rozhodující duševní kvality evokatéra, je třeba hledat příčinu v první řadě ve vlastních duševních sklonech. Kdo se s neochabující trpělivostí stále snaží přijít věcem na kloub, objeví brzy každou chybu a odstraní všechny překážky. Zabrání se tak i záměně myšlenkového výtvoru se skutečným astrálním zjevem, takže nemůže dojít ke klamu. Experimentátor nechť nezapomíná, že podmínkami pro vyvolání démonického fantomu jsou pevná vůle a neotřesitelná důvěra ve vlastní sílu. Proti takovým démonickým silám a vlivům, u nichž hrozí, že začnou být nebezpečné, má evokatér silnou zbraň ve své vlastní pevné vůli a myšlenkách, kterou jim může čelit.

Propuštění:

Důležité je vyvolané síly opět propustit, jinak by mohly evokatérovi těžce uškodit. Propouštěcí formuli je třeba vyslovit i tehdy, když se při experimentu nedostavil žádný pozorovatelný výsledek. Evokatér mohl do své blízkosti přivolat temné síly, byt neviditelné. Slovo “Adonaj” působí nejjistěji. Také když je evokatér díky nějaké svojí neopatrnosti vyvolanými bytostmi zaskočen, přinese mu následující, třeba jen v duchu intenzívně vyslovená, formule vysvobození: “Adonaj je silnější všech bytostí, při Jeho jménu odejděte ode mne, zlé moci!”

Obvyklá propouštěcí formule je tato:

“Astaroth, děkuji ti za ochotu a prosím té, aby ses vrátila do své říše.”
“Zaklínám tě, Astaroth, při síle a moci Adonaje, opusť mne a mé okolí a zjev se, až tě znovu zavolám!”
Po tomto propuštění může operatér vystoupit z kruhu.


Druhý experiment

K tomuto pokusu je třeba dobrý, silný pergamenový papír o ploše asi 1,20 až 1,40 m2, který může být slepen i z více kusů. Dále si opatříme kuřidlo ze směsi dřeně bezu a listů šalvěje a zmagnetizujeme je. Je dobře přidat kadidlo, myrhu, aloe, levanduli a kapku krve obětovaného zvířete, kterým má být černé kotě nebo králík. Krev z drůbeže lze použít pouze v případě nouze.

Zvíře se usmrtí výstřelem nebo silným úderem a okamžitě se mu vbodne do srdce ostrý nůž. Vytékající krev se zachytí do čisté nádoby a rychle se míchá, aby se nesrazila. Do ještě teplé krve se přidají podle jejího množství 1 až 2 polévkové lžíce čistého vinného octa. Octa se nesmí přidat příliš mnoho, aby se krev neodbarvila. Takto upravená krev se nalije do lahvičky a asi minutu se důkladně protřepává. Uchovává se dobře zazátkovaná a používá se podle potřeby.

Velké problémy připraví mnohým experimentátorům kadidelnice. Přesto si ji člověk s trochou šikovnosti může zhotovit sám. Kadidelnice zhotovená podle následujícího návodu je jednoduchá, laciná, a přece upotřebitelná. Svému účelu neposlouží o nic hůře než koupená. Z kusu hustého drátěného pletiva se zhotoví nádoba. Udělá se rychle a bez velké šikovnosti prostě tak, že se všechny čtyři strany pletiva ohnou. Vznikne tak nižší nebo vyšší nádoba, podle toho, jakou ji chceme mít. Ohnuté hrany se uprostřed spojí silným vázacím drátem. Do všech čtyř rohů se připevní dráty o délce 45 cm,jejichž konce se nad nádobou dobře spojí kleštěmi. Pak se kleštěmi vícekrát otočí jako kdybychom pletli drátěné lano. Když jej získáme asi 6 až 8 cm, zahneme je do tvaru háku. Takto zhotovená kadidelnice se zavěšuje na napjatý provaz nebo za pomoci dostatečně dlouhého provazu na hák ve stropě.
Štětcem se na pergamen nakreslí následující pentagram tak velký, jak to plocha dovoluje. Kreslí se od bodu a doleva asi 1 cm silnou linkou. Střed pentagramu musí být tak velký, aby v něm mohl operatér pohodlně stát, aniž by se nohama dotýkal linek. Do každého rohu se stejně silnými linkami nakreslí jedno planetární znamení podle tohoto obrázku:

Je třeba dbát na to, aby tato planetární znamení byla nakreslena zřetelně. Nejlépe se to podaří, když se nejprve načrtnou tužkou a pak se obtáhnou krví. Na počátku experimentu se pentagram připevní připínáčky k podlaze. (V přírodě se v rozích zatíží kameny.) Přední špice pentagramu (a) musí být obrácena k jihovýchodu. Před ni zavěsíme kadidelnici se žhavým uhlím. Hnědé uhlí (též brikety) je lepší než dřevěné, ale musí být dobře rozžhavené, aby pokud možno nekouřilo. Na žhavé uhlí nasypeme kuřidlo. Pak se operatér postaví do pentagramu čelem k jihovýchodu a s napřaženýma rukama (prsty jsou ohnuté dolů) začne vyvolávání:

“Astaroth (nebo jiný duchu), prosím a zaklínám tě, ihned se zjev!”
“Zaklínám tě při své krvi, Astaroth, zjev se!”
“Při všemocných silách Universa, při moci a síle Adonaje, zjev se ihned!”

Fenomény se zpravidla dostaví okamžitě a jsou různé. Při pokusech tohoto druhu se většinou nepoužívají materializační kuřidla, protože se zjevení často objeví i bez nich. Někdy se k nim však musí sáhnout a po zprvu zbytečné námaze se přece jen dostaví úspěchy.

I zde záleží na evokatérovi, jakého druhu poznání chce dosáhnout a s jakými silami chce vstoupit do kontaktu. Tento pokus se dá různě kombinovat a lze jej kdykoli provést v místnosti nebo venku. Nejvhodnější je ale noc nebo aspoň místnost má být zatemněná. Doporučuje se červené (rubínové) světlo. Častěji se už stalo, že operatéři dosáhli pozitivního výsledku až po řadě pokusů. Jindy však proběhl tento jednoduchý pokus v badatelských lóžích i u mnohých laiků s fantastickým úspěchem. Vůbec zde uvedené pokusy mohou být ve své přesnosti a objektivitě sotva překonány.

S postavami lze často hovořit až půl hodiny. Člověk se jich může dotýkat a věří, že cítí skutečné tělo. Dostavují se často všechny ve spiritismu tak obdivované jevy, zvláště přínosy. Před zneužíváním těchto transcendentálních sil se co nejdůrazněji varuje. Rovněž pomíjíme experimenty z oblasti černé magie, protože jimi člověk přitáhne neznámé síly v takovém množství, že jej plně ovládnou. Ty pak s upíří lačností vysávají a ničí jeho vitalitu, až mu z jeho velkolepých duševních sil zůstane jen malý zbytek.

Formule pro propouštění démonů a na ochranu proti nim jsou stejné jako v prvním pokusu.

Třetí experiment

(Evokace podle Klavikulí)

Tento pokus se v praxi často ukázal jako nejlepší. Magická síla slova a znaku se při něm uplatňuje nejsilněji. Původní předpis je příliš obsáhlý a zdlouhavý. Proto vypouštíme to, co jsme po mnoha zkušenostech shledali přebytečným. Síla pomůcek je enormní a jejich účinek je zcela mimořádný.
Je potřeba kuřidlo ze směsi kadidla, myrhy, jalovčinek, listů šalvěje a levandule. Dále lískový prut, krevel, magnetovec a velký kus pergamenu.
V pátek za přibývajícího měsíce večer vyhledáme lískový prut silný asi 1 až 1,5 cm, který v sobotu ráno při východu slunce uřízneme (délka asi 25 až 30 cm) a konce vidliček zašpičatíme. Druhý konec je tupý. Doma pak rozžhavíme magnetovec a potřeme jím prut od konce ke špičkám, přičemž říkáme: “Při moci velkého Adonaje, Elohim, Ariel a Jehovy ti poroučím, abys mi přitáhl všechny bytosti a hmoty. Poroučím ti při své krvi dle mé vůle přitahovat a odmršťovat. Ve jménu Adonaj, Elohim, Ariel a Jehova. Amen.”

Vidličky se oříznou a na ně se napíší krví obětovaného zvířete tato jména:

+ Ariel + Jauna
+ Etinamus + Membrot

Potom na pergamen nejdříve tužkou načrtneme kresbu dle obrazu. Vnitřní trojúhelník musí mít strany 95 cm dlouhé, linky široké asi 1 cm. Nejprve se kreslí trojúhelník, pak kříž se šipkami, pak vnitřní kruh, který se dotýká vrcholů trojúhelníku, potom další dva kruhy vždy v deseticentimetrové vzdálenosti. Nakonec se vepíší slova a znaky podle směru šipek (viz obrázek). Bod a je stanovištěm operatéra, body b označují postavení svíček, bod c umístění kuřidla. Pro tento pokus je dobré přibrat dva pomocníky. Ti se postaví na body d.

Evokaci konáme v sobotu o půlnoci. Před touto chvílí vstoupí operatér s pomocníky do kruhu a zapálí svíčky a kuřidlo. Všichni zaujmou svá místa a při posledním úderu hodin začne operatér s důrazem pronášet pevným, jasným hlasem zaklínání. Prut drží v pravé ruce proti jihovýchodu:

“Pane všech vzpurných duchů, nejvyšší Lucifere, prosím tě, slyš mé zaklínání a rozkaž svému knížeti Lucifugovi, aby se objevil před mým kruhem. Prosím tě, kníže Belzebube, podpoř mé konání. Mocná kněžno Astaroth, spěj mi na pomoc a učiň, aby se mocný Lucifug objevil v lidské podobě a v příjemném zevnějšku před mým kruhem. Veliký Lucifugu, zjev se hned! Opusť ihned svou říši!”

Neobjeví-li se duch, pokračuje se po dvou minutách výhrůžněji:

“Kníže Lucifugu, zjev se okamžitě zde! Nepřijdeš-li dobrovolně, pak tě k tomu donutím mocí všemocného Adonaje, velikého, živého Boha, jeho Syna a sv. Ducha. Zjev se ihned, nebo celou věčnost budeš trápen silou slov Šalamounových klíčů, ovládajících pekelné duchy. Objev se ihned, nebo tě budu trápit mocnými slovy Šalamounových klavikulí. Zjev se při všemocném Tetragrammaton, Emmanuel, Erasim, Barcheon, Erfures, Irion, Ergonae, Esiton, Onera, Stimulak, Mojim a Jehova! Amen.”

Doporučuje se formuli předem napsat na papír, aby se při zaklínání mohla číst.
Nezjeví-li se duch, volá se nejvyšší Lucifer:

“Nejvyšší Lucifere, zaklínám tě, zjev se v této chvíli, při moci velkého Adonaje, Elohim a Jehova.”
Pak se vloží hůl špičkami do žhavého kuřidla a volá se:

“Lucifere, ihned se zjev!”

Čekáme dvě minuty, pak vytáhneme hůlku. Nezjeví-li se duch, opět ji vložíme do ohně. Volá se:

“Nuže, donutím tě při moci všemohoucího Adonaje, Elohim, Ariel, Jehova, Agla, Tagla, Manthon, Darios, Membrot, Vario, Pythona, Magot, Salfe, Tabot, Gnamus, Terrao, Coelis, Godens, Aquae, Gingua, Jauna, Etinamus a Zariatnatmik.”

Zjeví-li se démon, ihned ho odešleme, abychom nepropadli černé magii, těmito slovy: “Silou Adonaje jsi se zjevil přede mnou, děkuji ti. Opusť mne a vrať se do své říše. Poroučím se do ochrany Adonaje. Pochválen buď Ježíš Kristus. Amen!”

Vyhrožuje-li démon, řekne se:

“Adonaj je tisíckrát silnější než ty. Tvoje moc je zlomena Ježíšem Kristem.”

Zjevy, které se při tomto pokusu objevují, jsou velmi jasné. Na tomto místě je ještě třeba uvést, že při všech evokacích démonů se mohou projevit také zcela nechtěné následky. Operatér na ně vždy musí být připraven. Dokonce se už stalo, že démonické síly byly přivolány tím, že se experimentátor intenzívně zabýval svým záměrem a myšlenkami. Je prokázáno, že pozitivní myšlenkové vibrace mohou v magii způsobovat podobné úkazy, jaké jinak vznikají při obřadech a rituálech za použití pomůcek. Démony také přitahuje určitá morální pokleslost, zejména mravní zpustlost. Takovým způsobem života – podle přírodního zákona o přitahování podobného podobným – upadá člověk do harmonie s temnými silami. Není proto divu, když je takový člověk zvláště silně a téměř bez ochrany vydán všanc démonickým vlivům.

Naskýtá se otázka, jak je tomu ale u tzv. posedlých, kteří morálně nijak pokleslí nejsou. Podle tajného učení to může být způsobeno karmickou odplatou. Moderní psychologii je však takové vysvětlení vzdálené. Časem však bude muset i věda vyvodit z takových případů svoje závěry.


Čtvrtý experiment
Černé zrcadlo

S oblibou používaným a mnohokrát vyzkoušeným nástrojem pro vyvolání koncentrace je známé jednoduché černé zrcadlo. Nejlepší je, když si je člověk zhotoví sám. Kulaté vypouklé sklo se na konvexní (vypouklé) straně natře černým lakem, nechá se zaschnout a omyje se čistou pramenitou vodou. Pak se po vícero nocí vystavuje vlivu paprsků přibývajícího měsíce. Uchovává se zabalené do černého šátku. Zatímco křišťálová koule se hodí lépe pro jasnovidecké pokusy, je černé zrcadlo tím nejlepším prostředkem ke koncentraci na démonické fenomény. Tyto metody, které otevírají za pomoci koncentrace astrální svět, jsou exponovanou oblastí, do níž se může odvážit pouze člověk s plným vědomím a prostý pověrčivého strachu. Člověk se tu stane velmi snadno obětí vlastních démonických myšlenek. Pokus lze doporučit pouze odvážnému badateli. Experiment se koná v zatemněné místnosti a za červeného osvětlení. Experimentátor se posadí ke stolu a zrcadlo postaví proti sobě. Pak se soustředí na živé přání, aby se zjevily démonické síly. Často se již po čtvrthodinovém sezení objeví zvláštní, někdy příšerná zjevení, o nichž si může udělat představu pouze ten, kdo sám takto experimentoval.


Pátý experiment
Indické konopí

Indické konopí (Cannabis indica) se v experimentální démonologii všestranně používá. Zatímco dříve se kouřilo listí této rostliny, dává se dnes přednost mnohem intenzívněji působící z ní připravené tinktuře (Tinctura cannabis indica). Látky obsažené v této rostlině mohou v experimentátorovi nejen vyvolat narkózu, ve které vidí většinou jen předměty své vlastní fantasie, ale mohou i otevřít jeho astrální smysly a navodit tak skutečné spojení s astrálním světem.

Indické konopí, ať v kouři či v tinktuře, přivádí experimentátora do více či méně hlubokého stavu somnambulismu. Kdo má od začátku pokusu ve svých cílech a záměrech jasno, může s prospěchem využít abnormálních duševních stavů somnambulismu pro četné účely. Např. malíř, když je také pouze začátečníkem, tvoří v tomto stavu barevně i kompozičně pozoruhodná díla. Předpokladem pro takové dílo jsou samozřejmě určité duševní kvality. Plastické vidění a vnímání jevů v somnambulním stavu působí na podvědomí a povzbuzuje odpovídající nervová centra, která předávají astrální vize a obrazy do vědomí, kde jsou tyto vnímány stejně jako něco hmotného. Kdybychom měli uvádět všechny skutečné zážitky z této oblasti, překročilo by to rámec tohoto díla. Také zde se kladou nároky na badatelovu trpělivost a vytrvalost. Při těchto pokusech je obzvláště třeba vyvarovat se přepínání, protože jinak by mohlo dojít k poškození zdraví.

Pokusy s indickým konopím jsou tak jednoduché, že je může každý snadno provést. Pro pokusy se nejlépe hodí večerní hodiny. Experimentátor vypije najednou 5 až 8 kapek (podle konstituce) Can. ind. ve skleničce vody. Pak oblečený ulehne a uvolní všechny svaly. Přitom se soustřeďuje na živé přání vstoupit do kontaktu s démonickými silami a se samozřejmostí očekává úspěch pokusu. Musí přitom dávat pozor, aby bdělé vědomí nepřešlo ve snění. Ovládání nejrůznějším způsobem přicházejících fenoménů vyžaduje plné duchapřítomnosti.

Když je naše vědomí naplněno přesvědčením, že proti naší vůli nám žádná temná moc nemůže uškodit, můžeme klidně usnout. Fenomény se zde běžně dostavují asi po čtvrt až půlhodině. Kdo při pokusu usnul, bývá těmito silami často velmi hrubě probuzen. Na okraji nebo v nohou postele pak jasně zpozoruje éterickou hmotu se zeleně fosforeskujícíma očima. Démon má většinou divoký, rozzuřený obličej a chvíli zírá na experimentátora. Pak se k němu zvolna přibližuje a dotýká se nepříjemně ledovýma rukama jeho krku a obličeje. Nyní jde o to neztratit duchapřítomnost. Jakmile démon začne rdousit nebo si jinak nebezpečně počíná, zažene jej experimentátor ve jménu stokrát silnější moci Adonaje.

Je nápadné, že démon, který se zjeví při pokusech tohoto druhu, většinou experimentátora vyzývá, aby šel s ním, že mu ukáže všechno co si přeje vidět. Vliv vycházející z démona je tak silný, že se člověk cítí být (astrálně) vytahován ze svého těla. Tuto výzvu je třeba rázně odmítnout. Démon případně hrozí násilím. Tím se nedejme zastrašit, protože tyto bytosti nemohou člověka ovládnout proti jeho vlastní vůli. Může se ale stát, že člověk ztratí bdělé vědomí vlastní vinou. Vysloví-li pak slovo “Adonaj” nebo “Kristus”, ustoupí démon většinou za výhrůžek, které se pak téměř vždy vyplní. Kdyby člověk přijal démonovu výzvu k následování, pak je velmi pravděpodobné, že by zůstal ležet mrtev.

Experimentální démonologie si už vyžádala mnohé oběti. Malá dávka narkotika jako je Cannabis indica nemůže způsobit smrt. V takovém případě je příčina vždy nadsmyslová, ačkoli ji skeptikové hledají v různých věcech. Ve všech okultních skutečnostech, jejichž přítomnost nemůžeme svými hrubými smysly správně vnímat, se při rozhrnutí závoje, který dělí hmotnou sféru od astrální říše, doporučuje nejvyšší opatrnost. Nerozvážný postup může mít v magii za následek šílenství nebo dokonce smrt.


4. Astrální experiment:
Démon vlastního já:

V některých tajných lóžích se podle prastarého mysteria požaduje, aby neofyt, dříve než se mu dostane vyššího zasvěcení, byl konfrontován s démonem svého vlastního já.

V temném pokoji spoře osvětleném slabým červeným světlem a celém potaženém černým suknem stojí na podstavci ve tvaru klínu rakev. Vůdce uvede neofyta dovnitř a vyzve jej, aby si do rakve lehnul. Pak přiklopí víko. V něm je, právě proti obličeji, trojúhelníkový nebo kulatý otvor sloužící pro přívod vzduchu, skrze nějž neofyt vidí pouze čerň stěny. Od neofyta se požaduje, aby upíral zrak na černou stěnu tak dlouho jak je to možné a bránil se usnutí, pokud je to jen možné. Všem svým myšlenkám a dojmům má věnovat co největší pozornost. Dříve než vůdce odejde, řekne mu, že má jednat podle své vůle, a že může rakev i pokoj opustit, uzná-li to za nutné. Účelem mysteria je vytrvat, dokud se vůdce znovu neobjeví.

Zpočátku připadá neofytovi ticho, které tam vládne, tísnivé a nepříjemné. Červené světlo po určité době dohoří a zhasne, takže je záhy obklopen naprostou hrobovou tmou. Nicméně ví, že je v rukou Boha a dobrých lidí, a že se nemusí ničeho bát. Zatímco leží v hrobovém klidu rakve, táhnou mu hlavou různé vzpomínky na jeho uplynulý život. Vidí všechny svoje chyby a slabosti, které dříve často a snadno omlouval, ve zcela jiném světle. Stojí před jeho duší jako žalobci, a jeho nitra se proti jeho vůli začíná zmocňovat hrůza. Mnozí propadají v tomto okamžiku takovému úděsu, že chtějí uprchnout. Ale kdo přece statečně ,vytrvá a zamyslí se nad sebou, zvládl tak první stupeň zkoušky. Duše se opět uklidní. Ale při nepřetržitém zírání do černočerné tmy, která obklopuje neofyta jako plášť, se dostavují zcela zvláštní myšlenky a pocity. Postupně mu připadá, jako kdyby už neměl žádné živé tělo, jako kdyby z jeho údů zmizely všechny pocity. Tak zpozoruje zvláštní vlny, stoupání a klesání stínů před svýma očima, zrovna jako kdyby tma zkapalněla a pohybovala se jako černá pára. Potom se tu a tam objeví blikání. Ve tmě se vznášejí světelné body. Tatvy probleskují všemi barvami. Časem se ve vlnách tmy objeví prchavé, nevýrazné stíny. Smolně černá tma nyní přechází v černorudé, éterické mihotavé světlo. které se vždy znovu mění v temnotu. Tmou se rozlévá těžko definovatelná éterická vibrace, která postupně sílí. Zdá se, jako by v černé barvě bylo přimícháno něco červeného, a nyní toto červené stále více vystupuje.

Vtom zpozoruje neofyt v černorudém světle jiné pohyby. Není to však temně rudá atmosféra, která se pohybuje, nýbrž mnohem temnější tvary. Teď nastane strašlivý okamžik: Na neofyta se na okamžik zašklebí něco hrůzného, cosi mezi člověkem a zvířetem. Pak to zase zmizí a vynořují se jiné pitvorné tvary a obličeje, jako kdyby se člověk ocitl uprostřed reje čarodějnic. Neofyta znovu zachvátí hrůza a touha se osvobodit. Ale vtom všechny přízraky naráz zmizí a on je znovu obklopen černočernou tmou. Bude se za svůj strach stydět a rozhodne se, že nová zjevení bude sledovat s klidnou myslí. Brzy se ze tmy znovu vynoří červené světlo, tentokrát o něco světlejší. Znovu se objevují pitvorné tvary a ďábelské obličeje, a neofyta navzdory jeho předsevzetí opět zachvátí hrůza. Vše jako by se proměnilo v jedovatou hustou kaši, z níž na všechen život zavanulo smrtelným dechem. Nové zjevení a nový úlek. K rakvi se blíží něco slizovitého, mazlavého. Zdvíhá se to a klesá, hned se to roztahuje do délky, hned do šířky, a klouzá to nepříjemně hadími pohyby k nohám rakve. Tam se zdá, že to chvíli číhá, pak to vniká pod víko a pokrývá to nohy, kolena a celé neofytovo tělo, který v tomto okamžiku nemůže ani křičet ani se pohnout. Zdá se mu, že jej ta strašná bytost pohltí a umačká. Pokud mu tato bytost spočívá na prsou, působí jako můra. Brzy se dostane ke krku, a chladně a slizovitě olízne neofytovi obličej, aniž by se této odporné věci mohl bránit. Nakonec se část této éterické tekuté mazlavé hmoty zformuje do obličeje, který s jízlivým, pekelným smíchem zaútočí. Vtahuje neofytův dech, takže mu je, jako by mu nějaký upír vysával život. Neofyt se nemůže pohnout; je jako strnulý a zmocňuje se jej hrobový chlad. Pak většinou upadne na chvíli do bezvědomí. Když se mu vědomí vrátí, je strašidlo k jeho úleku stále ještě tady a s ďábelskou radostí se na něj šklebí. Postupné se jej zmocňuje bezmezná apatie a nakonec se vzdá svému osudu. Nyní se v něm ale probudí božský princip. Začne poznávat, že tato nevýslovná bytost je zlem v jeho vlastní povaze, jemuž svojí duševní energií propůjčil život a ztělesnil je, a že je teď jako jeho stvořitel musí ovládnout a zničit, aby jej samo nezničilo. Neofyt se uklidní a může strachu kurážné pohlédnout, do jeho pitvorného obličeje. Cítí, že se nemůže pohnout, aby postavil na odpor svoji vůli. Musí proto bojovat duševními zbraněmi. Hrůza je překonána v okamžiku, kdy neofyt pozná, že tato bytost vděčí za existenci pouze jeho vlastním zlým myšlenkám, pocitům a činům. Musí silně chtít, aby ustoupila, a ona se pak pomalu a zlostně stáhne. Jakmile síla vůle pouze na okamžik ochabne, snaží se bytost znovu dostat kupředu; neofyt tak musí stále znovu stavět. na odpor svoji pevnou vůli. Po delším duchovním zápase s touto strašnou bytostí opustí tato konečně neofytovo tělo a zmizí v temnotě. Po duševním vypětí je neofyt celý zbrocen studeným potem, ale může se zase volně hýbat.

Kolem něj je opět úplná tma. Připadá mu, jako kdyby tak už ležel mnoho hodin, ba celé dny, zatímco uplynul pouze krátký čas. Za pár minut se znovu objeví černorudá éterická mlha. Postupně se stává světlejší a světlejší, až se celá atmosféra zbarví oranžově. V tomto světle se vznášejí, poletují, plazí se a tančí různé tvary. Jsou stále pitvorné a ohyzdné, ale nevzbuzují už tak velký strach. Žádná z těchto forem nemůže nabýt tak hrozného zjevu jako předtím spatřené a přemožené strašidlo. Vždycky když je neofyt unaven, světlo zmizí a vystřídá je dokonalá tma. Neofyt z toho pozná, že se musí ovládat, neboť tato věc nepřichází zvenku. nýbrž je výtvorem jeho vlastních duševních sil, což teprve teď plně pochopí. Při každém novém napětí se světlo vrací, přičemž začíná přes temně červenou a oranžovou barvu přecházet ve žlutou, až je po vícero pokusech postupně vidět celá stupnice astrálních barev. Ve všech těchto barvách lze spatřit pohybující se tvary. Čím vyšší je barva podle stupnice, tím víc pozbývají zjevy pitvornosti a nestvůrnosti. Ve fialové barvě jsou to okřídlené bytosti, které vypadají jako motýli, sylfy a rusalky. Když neofyt potlačí i fialovou barvu, přejde tato náhle v hnědou, do níž se mísí všechny astrální barvy. Potom tato hněď světlá stejně jako ranní svítání; nejprve modrošedě, pak stále jasněji, až neofyta obklopí bílé stříbrné světlo. Tady vidí poprvé lidské postavy, ale neurčitých tvarů a étericky průhledné. Projevují se podivuhodné inspirace z vyššího světa, a čím déle se neofytovi daří podržet stříbrné světlo, tím čistší a dokonalejší mají obličeje. Před jeho vnitřním zrakem se rozprostírají líbezné krajiny, hory, údolí, lesy, studánky a jezera. Do astrálního spojení s ním vstupují známé i neznámé osoby a duchovní bytosti. Astrálně – reálné vize jeho duše jsou podivuhodné a zanechávají mocný dojem. Asi po třech hodinách – tak dlouho trvá experiment – se objeví vůdce a neofyta osvobodí. Po vylíčení jeho zážitků následuje další zasvěcení.
Tento pokus mohou podniknout pouze duševně zralé osoby s pevným charakterem. Duchovní nezralost by mohla způsobit na těle i na duši velké škody, protože objevivší se fantomy by nebyly ovládnuty a přemoženy. Démon vlastního já, kterého neofyt astrálně přitáhl a zhmotnil, by se od něj za těchto okolností neodpoutal, což by mohlo mít za následek šílenství a smrt. Přinejmenším by se stal terčem temných sil, které by časem podkopaly jeho vitalitu a dobrou mysl.

Tento častěji, zejména v okultních románech zmiňovaný experiment je, jak již bylo na začátku poznamenáno, ještě dnes důležitým mysteriem některých tajných lóží. Psali jsme o něm, abychom budoucímu badateli nabídli dobrý studijní materiál. Stejnému účelu slouží i v další kapitole vylíčené zážitky z autorových experimentů, jejichž posouzení přenecháváme poctivému a nezaujatému badateli.

5. Čtyři základní experimentální zážitky:
I.

Potom, co jsem se společně se svým přítelem W. zabýval nejprve hypnotismem, zaměřili jsme se na démonologii. Podle W-ova mínění bylo přece možné získat díky použití mých Mojžíšových a Faustových knih značné hmotné statky. I když jsme na známosti s duchy mysleli s tichou hrůzou, přece byla moje zvědavost i jeho touha tak silná, že jsme se brzy pustili do zaklínání. W. se snažil rozptýlit moje pochybnosti, protože zejména 6. a 7. kniha Mojžíšova, která zčásti obsahuje zřejmé nesmysly. mi vzala důvěru k těmto věcem. Můj společník byl ale skálopevně přesvědčen a vžil se do představy jistého úspěchu natolik, že ho od provedení našeho záměru nemohlo nic odradit.

V lednu 1919 jsme se do toho pustili. Jedna vykládačka karet v městě W..n, před nímž jsme našli vhodné místo, nám musela odhalit přibližný výsledek našeho podniku. W. ji zasvětil do našeho tajemství a slíbil jí v případě úspěchu značný dar. Ona, jak řekla, na takové věci nevěřila, ale přesto se potají pokřižovala a zrazoval nás, abychom s tím nezačínali. Přijali jsme její nabídku, abychom se u ní ubytovali. Protože jsme potřebovali vyrazit později, odešla paní a její synové mezitím spát, přičemž nám popřáli vše dobré spolu s dobře míněnou radou, abychom šli raději také do postele. Po jedenácté hodině jsme odešli z domu. Na jasné noční obloze svítil úplněk, sníh vrzal pod nohama a ledový severní vítr nás řezal do obličeje. Na křižovatku, kterou jsme si předtím vyhlédli, jsme položili tři obruče popsané znaky. Zima a obavy, že by všechno mohlo být zbytečné, mne málem přiměly k návratu. Konečně byl čas jednat. W. připravený k zaklínání se postavil do předního kruhu, zatímco já jako pozorovatel jsem se posadil trochu stranou na patník. S dvanáctým úderem hodin začal W. evokaci, která proběhla, aniž by se dělo něco pozorovatelného. Při druhém vyvolávání bylo slyšet vzdychání a praskání ve stromech podél cesty, jako kdyby chtěly puknout, a od lesa několikrát zazněl táhlý křik podobný sovímu. Jinak nebylo nic slyšet ani vidět. Nyní W.zavolal hlasitým, daleko se rozléhajícím hlasem potřetí. Ještě dříve než vyřkl poslední slovo, ozvalo se klepání, které bylo tak hlasité, že jsem si myslel, že vytrhne z klidu celé okolí. Tento strašný hluk trval asi půl minuty. Ve vzduchu to hučelo, z těsné blízkosti se ozýval soví křik, psi v okolí zuřivě štěkali a stromy sténaly a praskaly, ačkoli vítr ustal. Byly to vteřiny hrůzy. Od měsíce padaly tři koule o průměru asi 25 cm (zelená, červená a ohnivá), které se s hlasitým pisklavým zvukem rozplynuly ve vzduchu. Pak všechno kolem utichlo. Poté, co W. vícekrát volal nadarmo, udělal jsem pokus také já. Bylo slyšet pouze jedno zapraskání ve stromech. Všechno další úsilí zůstalo bez výsledku. Tak jsme se museli chtě nechtě vydat k domovu, což jsem velmi uvítal, protože jsem byl celý promrzlý a byl jsem rád, že se dostanu do postele.

Na spánek nebylo po tomto zážitku přirozeně ani pomyšlení. Všechny dojmy a zážitky ze zaklínání nám znovu táhly hlavou. Ráno jsme vyprávěli o svém dobrodružství naší hostitelce, která s úžasem a pochybnostmi usoudila, že jsme se oba stali obětí klamu. Myslela, že jsme večer během čekání pravděpodobně usnuli u stolu a pod vlivem našeho očekávání se nám všechno zdálo. Podle jejího názoru jsme celou událost prožili v podvědomí zatímco jsme spali, protože jsme přibližný průběh takového zaklínání předem znali. Shodnost našich zážitků by byla lehce vysvětlitelná přenosem myšlenek, protože jsme se oba koncentrovali na tutéž věc a byli jsme v duševním kontaktu. Smáli jsme se jejím domněnkám, protože jsme jako důkaz měli nejenom naše přesvědčení, ale také obruče, z nichž jsme nyní odstranili magické znaky.

II:

Po několika předchozích úspěšných evokacích jsem v červnu 1923 znovu podnikl jeden pokus. Zaklínání jsem začal v pentagramu podle odpovídajícího předpisu. Již po prvním zavolání bylo slyšet silný šustot jako když se mačká tvrdý papír. Přitom jsem slyšel šeptání mnoha hlasů. Do ucha mi zavanul horký dech a zaslechl jsem šepot: “Víc síly!”

Pak zase všechno utichlo. Všechny další namáhavé pokusy o navázání spojení zůstaly bez výsledku. Pak jsem vystoupil z pentagramu a v pokoji jsem se pustil do vykuřování magicky preparovanou šalvějí (Salvia officinalis). Postavil jsem kadidelnici na špici pentagramu a znovu jsem začal vyvolávání. Jako odpověď se asi za minutu začal ozývat vytrvalý ohlušující hukot podobný hukotu velkého vodopádu. Silný, bílý sloup kouře stoupal vzhůru. Zpočátku jsem myslel, že mě klame zrak, neboť se mi zdálo, že se v kouřovém sloupu objevují obrysy lidské postavy. Ale nebyl to žádný klam. Kouř zeslábl skoro jako řídká pára, a s plastičností nesrovnatelnou s živou skutečností stál přede mnou temný, celý v černém oděný muž. Měl lesklé černé vlasy s rovnou pěšinkou. Jeho bezvousý obličej snědé pleti působil velmi sympatickým dojmem. Jeho velké, temné oči na mne hleděly pevně, ne však upřeně. Přesto mě zachvátila chladná hrůza. Znovu se mi zdálo, že se klamu, a abych se o své domněnce přesvědčil, sáhl jsem po fantomu. Ten však nebyl žádnou představou. Moje ruka narazila na skutečné tělo, které bylo ale tak měkké, že jsem jím mohl prostrčit ruku. Téměř ve stejném okamžiku na mne začal fantom mluvit měkkým, melodickým hlasem. Musel jsem sebrat všechny síly, abych zvláštním zvukem jeho hlasu neupadl do hypnózy. “Proč mě trápíš? Neznáš propast strašných nebezpečí, které na sebe můžeš přivolat? Nuže mluv, čeho si žádáš?”

Na okamžik jsem byl polekán a zmaten. Ale brzy jsem se vzchopil a řekl jsem:

“Kdo jsi? Zaklínám tě při ……, řekni mi svoje jméno!”

Jsem ten, koho jsi volal…! (Těm, kteří jsou hlouběji seznámeni s touto problematikou, by mělo toto jméno být známo.)

“Chceš mi na moje otázky odpovídat čistou pravdu?”
“Bude-li to v mojí moci, rád!”
“Nemáte tedy moc nade vším?”
“Ne, pouze moc knížete je téměř neomezená. Proti jeho vůli jsme absolutní nic. Bez působící vůle Mistra jsme úplně prázdní.”
“Má Mistr také moc nad dušemi zemřelých?”

“Zčásti ano, stejně jako nad dušemi živých. Ale závisí to na duševních vlastnostech, na magnetických vlnách spřízněných energií.”
Měl jsem připraveny ještě jiné otázky, ale zmrzly mi na rtech. Postava se postupně rozplynula. Její rozplynutí však nesouviselo s kouřem, protože oheň strávil všechno kuřidlo už před drahnou chvílí. V pokoji se teď vznášel už jen slabý kouř.

Hleděl jsem stále jako přimražen na místo, kde předtím stál fantom. Navzdory tomu, že jsem tam už nic neviděl, s určitostí jsem cítil, že se na mne upírají dvě temné oči. Ale čím pozorněji jsem se o tom chtěl přesvědčit, tím nejasnější byl můj dojem. Z toho, co jsem viděl a slyšel, se mě zmocnilo nepopsatelné rozčilení. Napadlo mě přání, které jsem chtěl duchovi sdělit, totiž aby ke mně přivedl jednu známou osobu. K mému údivu však následovala odpověď na pouhé moje myšlenky: “To mohu, počkej deset minut!” Vyslovil jsem propouštěcí formuli a odstranil jsem všechny stopy svojí činnosti. Musel jsem rychle otevřít okno, protože v pokoji se válel štiplavý sirný kouř.

O pět minut později jsem vyšel na zahradu, abych se nadýchal čistého vzduchu a abych se uklidnil. Přitom jsem nedbal na čas, dokud mě nepozdravil můj přítel R. Byl ještě celý udýchaný rychlým během. Bez mého popudu mi hned vylíčil příčinu svého příchodu: “Protože jsem se dnes v poledne necítil úplně dobře, lehl jsem si do postele. Teď, ani ne před deseti minutami, mě něco popadlo a dost hrubě se mnou zatřáslo. Ujišťuji tě, že se mi nic nezdálo, protože jsem nespal, ačkoli jsem měl zavřené oči.

Vtom jsem uviděl naproti posteli nějakou postavu. (Popsal mi naprosto přesně výše uvedeného ducha.) Ze zjevení vyzařovalo cosi nepříjemně nutkavého. Pln zděšení jsem vyskočil z postele a rychle jsem se oblékl. Musel jsem ti to povědět, protože vím, že mě znáš a nevysměješ se mi, že fantazíruji. Měl jsem až do teď pocit, jako kdyby toto něco bylo za mnou. Teprve teď, když jsem u tebe, cítím se jako bych se zbavil noční můry.”
Odpověděl jsem R-ovi, že mě těší, že mě poctil svojí důvěrou. Tohle bylo přece něco víc něž pouhá telepatie!

III.

Poté, co jsem všechno připravil, vstoupil jsem do pentagramu a začal jsem zaklínání. Sotva jsem dokončil poslední větu, když se s prsknutím rozletěl do všech stran celý obsah kadidelnice.

“Co ode mě chceš?” ozval se tichý, ale nevlídný hlas. V kouřem zaplněném pokoji však nebylo nic vidět.
“Řekni mi kdo jsi a ukaž se mi!” odpověděl jsem.
“Jsem ten koho jsi volal, ale ukázat se nemohu!”
“Přeji si, aby ses mi viditelně zjevil. Co mám udělat, abych ti to umožnil?”
“Nechci se ti ukázat a neukážu se ti. Proti mojí vůli mě nikdo nedonutí!”
“Já tě ale nutím; při síle Adonaje, ukaž se mi!”

Okamžitě se začala tvořit žlutá mlhavá pára, která se rozšířila po celém pokoji. Ozval se ohlušující sykot a hned na to se z podlahy ozvalo silné dupání. S řinkotem se rozletělo sklo na jednom obrazu, který se mocně rozhoupal ze strany na stranu, až mohutnou ranou spadl na zem, takže bylo na střepy nejenom sklo, ale rozpadl se i rám. Hřmot jakoby od kroků obcházel kolem pentagramu. V žluté mlze probleskovaly různé barvy. Pak se tvořily tmavé, jako pěst veliké fantomy, které hned zase praskaly jako mýdlové bubliny. Z protější zdi zaznělo zavrčení jako od rozdrážděného psa a pak hlasité škrábání. Pohnul se druhý obraz a spadl na podlahu, kde se rozbil.

“Zaklínám tě, zjev se přede mnou klidně!”
“Nezjevím se; nech mě na pokoji nebo se ti strašně pomstím.”

Ozval se ohlušující rámus jako kdyby do podlahy tlouklo krupobití a trval asi minutu. Pak všechno utichlo. Žlutá mlha se rozptýlila. Vyslovil jsem zažehnávací formuli. Ozval se tichý šepot: “Ano, zjevím se, ale ne teď. Zavolej mě dnes v noci ve 12 hodin!”

Nyní jsem démona propustil, vyvětral jsem pokoj a zahladil jsem všechny stopy. Potom jsem prohlédl všechny předměty v pokoji, abych zjistil jejich poškození. Kromě rozbitých obrazů jsem našel všechno netknuté. Jen hodiny na zdi visely nakřivo a ukazovaly čas počátku zaklínání. Narovnal jsem je a chtěl jsem je nařídit na správný čas podle svých kapesních hodinek. K mému úžasu se však i ony zastavily téměř ve stejný čas, jen s dvouminutovým rozdílem. Přesvědčil jsem se, že oboje hodiny byly natažené, takže důvod jejich zastavení musel být jiný.

Pak následovalo další překvapení. Před pokusem jsem položil na psací stůl důležitý dopis, který jsem večer nutně musel donést na oštu. Dopis zmizel. Z vlastní zkušenosti vím, jak snadno člověk v zamyšlení něco založí; ale nyní jsem přesně věděl, že před pokusem ležel dopis na určitém místě. Navzdory tomu jsem jej však hledal na všech myslitelných místech. Ale všechno hledání bylo marné. Tak jsem musel chtě nechtě napsat dopis znovu. Večer, právě když jsem se vrátil z pošty, vybral jsem si ke studiu Grötzingerovu “Talismanickou démonologii”. Když jsem knihu otevřel, našel jsem ztracený dopis založený na místě, kde autor píše o pokusu, při kterém byl exorcista překvapen démonem, když se učil zpaměti formuli. Smysl této události jsem nemohl rozluštit. K tomu musím ještě poznamenat, že jsem tuto knihu už delší dobu nepoužil. Kdybych našel dopis na jiném místě, pokládal bych to jistě za nevědomé založení. Takto ale musela být příčina bez pochyb transcendentální.

IV.

Podniknout experiment ve 12 hodin v noci nebylo lehké, protože jeho průběh mohl vzbudit pozornost mojí matky a sousedů. Přesto jsem se rozhodl, že provedu zaklínání vzdor tomuto nebezpečí. Krátce před dvanáctou hodinou jsem učinil nezbytnou přípravu a položil jsem kuřidlo na žhavé uhlí. Sotva začal stoupat kouř, objevily se zcela zřetelně obrysy lidské postavy. Rychle jsem vskočil do pentagramu a čekal jsem co se bude dít. Bez jakékoli zaklínací formule se vytvořila zjevně plastická postava.

Nějaký hlas řekl: “Jsi udiven, že se zjevuji, aniž bys vyslovil formuli?”
“Kdo jsi?”, zeptal jsem se.
“Dr. N., chtěl sis moji přítomnost již častěji vynutit; teď jsem zde!”
“Chceš mi odpovědět na nějaké otázky?”
“Ano, tak dobře jak mohu!”

Fantom mezitím úplně zjasněl, takže jsem mohl vidět každý rys jeho tváře. Postava měla vrásčitý bezvousý obličej a šedé vlasy. Myslel jsem, že to není Dr. N., ten přece vypadá jinak, a chtěl jsem to duchovi říct.

V tom okamžiku se jeho postava i tvář zachvěla a přede mnou stál v černém fraku Dr. N., jak jsem jej znal z dřívějších pokusů. Jeho velké hnědé oči na mne hleděly s fascinujícím leskem, avšak dobromyslně. Na jeho holém, snědém obličeji se mihl jemný úsměv a svojí pěstěnou rukou si několikrát přejel po lesklých černých vlasech. Zjevné se bavil mým úžasem nad proměnou svého zevnějšku.

“Zjevím se tak, jak si představím!” řekl. “Nemohu ale dlouho otálet, nezdržuj mě tedy dlouho!”

“Jsou vaše zjevení totožná se zjeveními duchů při spiritistických seancích?”, zeptal jsem se. “To, co znáš jako démonologii, spiritismus a spiritus familiaris je jedno a to samé. Pouze silový princip a zjevy se mění podle principu živého magnetu, který je přitahuje. Tomu přece rozumíš?”
“Ano, ale jak je možné, že když si přeji zavolat určitého ducha, tak nepřijde nebo se zdráhá zjevit?”
“Neděláš to ostatním lidem právě tak?”

“Měl jsem za to, že musíte jednat podle vůle vašeho Mistra.”
“To musíme, ale přesto můžeme do značné míry dělat co chceme, pokud to není proti vůli našeho Mistra.”
“Pak se zjevujete jako škádliví duchové a strašidla při spiritistických seancích, stejně jako spiritus familiaris?”
“Ano, velmi často, když se nám zlíbí anebo jsme-li přitaženi!”
“Proč jsem byl vyzýván, abych opustil svoje tělo a následoval vás do vaší říše?”
“Aby ses jednou na všechno, co chceš vědět o našich sférách, mohl dosyta vynadívat!”
“Bál jsem se nebezpečí. Myslel jsem, že bych se do svého těla už nemohl vrátit. Démon, který to požadoval, se rozzuřil, když jsem se s ním zdráhal jít. Byl jsem proto přesvědčen, že bych se do svého těla už nikdy nevrátil.”
“Ne, do svého těla by ses už nevrátil, ale ze své vlastní svobodné vůle. Byl bys nám tisíckrát vděčný, kdybys nás následoval; ve svém těle nemůžeš všechno pochopit. Znamenalo by to vyplnění tvých největších přání; ale když se tomu bráníš, nemůžeme nic dělat!”
“Ano, uvrhli byste mě do temného zmatku, do pekla!”
“Ty blázne, ty přece ve svém nitru nevěříš ani na peklo ani na nebe, nýbrž pouze na zlý a dobrý princip, na lásku a nenávist. Také v netělesné říši vládne duch, a ten má svobodnou vůli usilovat o to, o co chce, ať už se rozvine k dobru nebo se přikloní ke zlu a znovu se vtělí, poté co se zbavil tělesnosti. Vyzkoušel jsi přece všechna náboženství a všude jsi našel zlatou nit pravdy. Zařiď, se podle toho!”
“Pak ale nejsi žádný ďábel, ale dobrý duch. Ale ve svém životě jsi přece byl černým mágem?”
“Pravdu o tom zkus vypátrat sám. Volají mě.”
Rychle jsem se ještě zeptal: “Přijdeš znovu, když tě zavolám?”
“Když budu moci a když to uznám za vhodné, ano!”
Postava se pomalu rozplývala, až zmizela. Zůstala zvláštní, ostrá, ne však nepříjemná vůně.
Příštího rána se mě matka ptala, s kým jsem se ještě tak pozdě v noci bavil. Neposlouchala, ale kromě mého hlasu slyšela ještě hlas někoho cizího. Dál se však neptala, což by pro mě mohlo být velmi trapné, protože pravdu bych jí byl nemohl říct.

Pokusy s indickým konopím:

Na základě podnětu zajímavého spisu Ph. Müha “Psychické síly” jsem udělal další tři pokusy s tinkturou z indického konopí. Nejprve jsem si vybral volné dny, abych byl pojištěn proti eventuálním nepříjemným vedlejším účinkům; o nichž Müh informuje. Za soumraku jsem si vzal 5 kapek tinktury ve sklenici oslazené vody. Potom jsem zamkl pokoj a lehl jsem si do postele. Nápoj zpočátku nepůsobil. Doufal jsem však v pozdější účinek a brzy jsem usnul. Usínal jsem s tak živým a intenzívním přáním přivolat a uvidět démona, jak jen bylo možné. Po hodině spánku mě náhle probudila silná rána do hlavy. V pokoji byla napůl tma, ale každý předmět bylo ještě vidět. Chtěl jsem vstát, a ačkoli bylo moje tělo těžké a nepohyblivé, přece jsem se v duchu cítil volný a nespoutaný. Kupodivu jsem vůbec nemyslel na to, že jsem dostal ránu a že se nemohu hýbat, přestože jsem to jasně pociťoval. S námahou jsem se upamatoval na to, že jsem chtěl dělat pokus. Náhle mě přepadla bezejmenná hrůza a rozhodl jsem se použít veškerou sílu vůle, abych neupadl do spánku nebo do bezvědomí. Vtom mi ovanul obličej ledově chladný dech, který mi zmrazil krev v žilách. Pokusil jsem se postavit, ale bezvýsledně. Olověná tíže nechtěla ustoupit. Když jsem se apaticky vzdal všeho usilování, vrátila se mi k mému nemalému překvapení schopnost pohybu. Od skříně se ozval tichý chechtot a v následujícím okamžiku vypadla ze skříně tlustá kniha a udeřila o zem. Po celém pokoji se šířila žlutá mlha, která stále houstla. Stíny velikosti ovčáckého psa se plížily po podlaze. V nohách postele vyrostl stín nadlidské velikosti. Zdálo se, že se podobá lidské postavě. Hustou mlhou probleskovala dvě zelená světýlka. Čím pozorněji jsem se na postavu díval, tím určitější jsem měl dojem, že vidím zlý, téměř nehybný obličej. Jako spoutaný jsem zíral stínu z očí do očí. Stín zhoustl a zároveň mě opět ovanul ledově chladný dech. Éterická rosolovitá hmota se dotkla mého krku. Dýchal jsem jen slabě a namáhavě.

Vtom jsem uslyšel hlas: “Přišel jsem, abych tě doprovodil do naší říše. Pojď a pohleď!”
Tělem mi proběhlo zvláštní šimrání. Bylo mi, jako kdyby moje tělo bylo něco mně známého, ale jako kdybych to nebyl já sám. Cítil jsem, že stojím vedle postavy u postele a dívám se do svého bledého obličeje.
“Ne! Ne!”, vykřikl jsem v duchu. “Dost! Dost!”
Náhle mi bylo jasné, v jakém nebezpečí jsem se ocitl.
“Budeš muset ať chceš nebo nechceš!” Odporná ruka stínu se mě znovu dotkla. V zoufalství jsem hlasitě zvolal:
“Při síle Adonaje, ne, nepůjdu s tebou!” Stín se zašklebil a chtěl se na mě vrhnout jako vzteklý buldok.
“Poroučím se do ochrany Adonaje!” vyrazil jsem ze sebe.
Stín se rozprskl a mlha se protrhla. Celý čas se mi nezdál být delší než hodina, a přece se právě začínalo rozednívat. Nezůstal jsem déle v posteli a hned jsem vstal. Cítil jsem se sice unavený a mdlý, ale moje myšlenky byly jasné. Venku jsem udělal pár dechových cvičení, abych se vzchopil. Namísto reakce, které jsem se obával, jsem se cítil stále lépe a svěžeji, takže ani ne za půl hodiny jsem mohl psát důležité dopisy. Ani později jsem nepocítil sebemenší nevolnost.

Podobná líčení mohou znít začátečníkovi absurdně a pohádkově. Sám jsem o tomto předmětu hovořil s mnoha psychology, dříve než jsem zveřejnil svoje zážitky. Subjektivně jsou tato zjevení reálná. Označil bych fenomény, k nimž při těchto pokusech dochází, za realizované myšlenky. Obtížněji je však vysvětlitelná okolnost, že se během pokusu otevřely dveře skříně a vypadla kniha. Konstatoval jsem to hodinu poté, co jsem vstal, protože jsem si na to teprve pak vzpomněl.

Vyslovení skeptikové v tom budou přirozeně vidět náhodu.

Dobrý průběh tohoto pokusu mě ihned povzbudil k dalšímu pokusu. Večer téhož dne jsem se brzy odebral do postele. Předtím jsem vypil sklenici vody se sedmi kapkami Cannabis indica. Nemohl jsem však usnout, jakkoli jsem se o to snažil. V myšlenkách se mi zrcadlily dojmy z minulé noci a vytrvale se vracely se všemi podrobnostmi. Vzdor dusnému teplému vzduchu mě mrazilo. V pokoji se ozvalo šumění jako když vítr šelestí větvemi. Záclony se rozevlály, ačkoli okno i dveře byly zavřené. Stolek se začal třást a pak kymácet. Z desky stolu se ozvaly tři silné rány a sklenice, kterou jsem na ni předtím postavil, se rozletěla na tři kusy. Stolek se s hlukem posunul asi o 20 cm. Pak zavládlo ticho. Při těchto úkazech jsem vyskočil z postele. Padla na mě zvláštní malátnost, takže jsem nemohl stát a únavou jsem se musel posadit na postel.
    Napjatě jsem vyčkával co bude dál, ale bylo ticho, až se náhle s mého psacího stolu skutálely dvě tužky. Pak následovalo totéž nepříjemné hihňání a šepotání, jaké jsem slyšel předchozí noci i dříve při podobných pokusech. Slunce se chýlilo k západu a v pokoji bylo ještě světlo. Vtom padl na peřinu velký temný stín. Nejprve jsem myslel, že je to klam, ale brzy jsem jasně uviděl temnou hmotu, jak stojí u mojí postele, do níž jsem si mezitím zase lehl. Stejně jako včera se na mne i teď upíraly dvě zelené blýskající oči. Postava přistoupila blíž a opět mi sáhla na krk rosolovitýma, ledově chladnýma rukama. Do obličeje mi zavanul studený dech. Postava zašeptala:
    “Jsi nyní připraven jít se mnou?”
    “Ne! Zavolej sem, prosím, Dr. N.”
    “Pojď se mnou, dovedu tě k Dr. N.”
    “Ne! Zavolej ho sem!”
    “To nechci udělat a neudělám. Přinutím tě ale, abys šel se mnou. Dnes mi neunikneš!”
    “Adonaj je silnější než ty a tobě podobní. Odejdi!”, řekl jsem.
    Démon doposud mluvil šeptem. Nyní odtáhl ruce a řekl temným chvějivým hlasem:
    “Odejdu. Potřetí mě ale nezavoláš beztrestně. Moje pomsta za tvé zdráhání tě nemine!”
    Postava se rychle rozplynula zanechavši po sobě nepříjemný těžký zápach. Bylo asi 8 hodin a ještě nebyla úplná tma. Znovu jsem vstal a šel jsem se na půl hodiny projít na vlahém nočním vzduchu, což mě velmi osvěžilo. V noci mě pronásledovaly děsivé, strašidelné sny.
    Jinak se neudálo nic, avšak v souvislosti s tímto pokusem byla moje matka a sousedé od této noci dlouho znepokojováni. V noci v matčině pokoji klepalo něco v nepravidelných intervalech, třikrát až čtyřikrát týdně, na dveře u skříně. V sousedově podkrovním pokoji bylo slyšet kroky i za bílého dne. Téměř každý, kdo v tomto pokoji přespal, byl znepokojován, a to i osoby, které o takových úkazech pochybovaly. Moje magická protiopatření neměla žádný účinek. Úkazy pak náhle přestaly samy od sebe a už se nevrátily.

Legacy


Archiv komentářů pro tento článek:

2002-05-10 00:47:13 Re: Experimentální démonologie...
Redakce Ritual.cz se omlouvá za kvalitu obrázků doplňujících tento předlouhý článek, ale tak jak nám byly předány, tak jsou zveřejněny.


2002-05-18 09:53:15 Re: Experimentální démonologie...
Uff, ten článek je ale dlouhej.Ale dobrej.Pochvala autorovi.
Arianda

2003-11-23 15:53:25 Re: Experimentální démonologie...
Hmmm je to moc dlouhý tohle fakt celé číst nebudu...


Shlédnutí: 42

Napsat komentář