Druidové

Druidové, druidi kasta keltských kněží, věštců a obětníků. V 1. stol. př. n. l. tvořili mezikmenové sdružení v čele s doživotním představeným a měli velký vliv a privilegia. Rozhodovali na soudech, radili náčelníkům, zabývali se léčitelstvím a věštěním; v Irsku věštily i druidky (drusády).

Náboženské učení těchto kněží (druidismus) bylo tajné a přístupné jen zasvěceným, proto je o něm málo známo; zřejmě však zahrnovalo mnohé předkeltské šamanské tradice původních obyvatel. Druidové věřili v záhrobní život a převtělování duší, v existenci mnohých duchů a božstev (v nichž byly zosobněné přírodní jevy, totemistické představy a kmenové kulty), kterým nezřídka přinášeli i lidské oběti. Významným obřadem bylo odřezání jmelí z dubu zlatým srpem za měsíční noci (dub a jmelí měly sakrální význam).
Místem kultovních obřadů byly posvátné dubové háje. Jedním z hlavních center druidů byl ostrov Anglesey (Mona) u pobřeží Walesu.
Kněží se dělili do tří tříd, na bardy (pěvce-vypravěče), ovaty (lékaře a znalce přírodníchjevů) a druidy (teology a právníky). Po vpádu Římanů do Galie a Británie začal vliv druidů upadat; jejich organizace i kulty byly zakázány; v Irsku však přežil druidismus až do doby křesťanské. Od pol. 19. stol. docházelo k oživování druidských tradic i ve Skotsku, Walesu a Bretagni.

marilla

Views: 55