O přelomu věků a lidské malichernosti

Když jsme 22. prosince 2000 jeli na jmelí do Rouchovan, vypadala situace ještě celkem klidně. Továrna na mraky v Dukovanech dýmala, jako by jí to působilo obzvláštní radost, takže ji v některých okamžicích a z určitých úhlů nebylo vidět. A jinde než nad elektrárnou bylo takřka jasno. Jak jinak, že, továrna na mraky přece vyrábí mraky. A Rouchovany jsou magické místo. Ale to by byl jiný příběh. V okamžicích, kdy jsme projížděli prázdnou mrazivou krajinou okolo chladících věží, právě zapadalo slunce. Na krvavě rudém západním nebi se temně červený sluneční kotouč halil do fialových pablesků, které se jako cáry rozsápané drapérie válely po celém jihozápadním obzoru, aby se pak mohly odrážet po zbytku oblohy do nepravidelných malebných obrazců.

To se vylévala fialová kala, barva sefiry Daath, a s ní na naši zem přicházel jed bytostí Odtamtud, z Cizího Světa. Jinak řečeno to bylo neklamné znamení toho, že se nejen bude něco dít, ale že to bude pořádná mela.

Ale i ti, kteří nejsou sběhlí v magii a v rozeznávání šestnácti kalas si mohli všimnout, že letos nastala zajímavá situace. V jediný okamžik o půlnoci 31.12. se završil nejen den, týden, měsíc a rok, ale i století a tisíciletí. Zajímavá shoda, že. Kdo ví něco o astrologii mohl zjistit i to, že končí poslední, saturnský rok sedmiletého cyklu, byť i by se v tomto případě dalo o datu spekulovat, protože astrologický rok začíná 21.3. Ale dnes to tak už nikdo nebere – konec roku je konec roku. Právě shodu konce cyklu a tisíciletí lze pokládat za nejpodstatnější.

Cyklus končí saturnským rokem. Ten sebou přináší dokončení započatých prací, završení dosavadních snah a zúčtování s předchozím obdobím. V saturnských rocích mívají události často dramatický spád – to tehdy, když jedinec či skupina jsou nuceni rychle dotáhnout to, nač si po celých sedm let nenašli čas a jsou tak dlužni sami sobě. Saturnský rok uzavírá etapu duchovního vývoje a přináší jednak bilanci a jednak plody sedmiletého úsilí. A i ty se mnohdy projeví překotně, náhlým zvratem nebo neočekávaným směrem vývinu událostí.

Tisíciletí se završuje hekticky. Kdykoliv totiž něco vrcholí, je to provázeno gradací úsilí, zmatkem a nečekanými vstupy událostí, které jakoby náhodou ruší kontinuální průběh našich prožitků. Na konci příběhů vrcholí děj, na konci roku narůstají zmatky, na konci pracovní doby lidé ožívají a plánují si zbytek dne.

Sečtením obou vlivů lze dojít k zajímavým závěrům. S prudce narůstající energií roste pravděpodobnost, že Saturn v posledních okamžicích starého věku ukáže každému, kde je jeho místo. Je proto dobré, pokud jste si připravili si na tyto chvíle práci, kterou jste chtěli dokončit, případně si uvědomili chyby, jichž se chcete zbavit. Byla to jedinečná příležitost, a nejenom to. Byla to i nutnost, protože kdo se nepokusil využít zvýšené hladiny energie, byl sám touto silou využit a jeho vědomí bylo podmaněno.

Nejpěknější ukázku zcela nečekané, nelogické a zvláštní situace jsme mohli sledovat přímo na televizních obrazovkách. A nejvyšší hodnota toho, co přinesl televizní spor, spočívala v možnosti sledovat dle dění v televizní redakci momentální výši, zabarvení, modulaci a intenzitu energie, která byla všude okolo nás. Jedinou podmínkou bylo zůstat nestranným pozorovatelem, nebýt součástí. Protože kdo se stal součástí, stal se energií, a nemohl proto sám energii využívat.
Ale konečně i to, jak to vypadat nemá, jsme mohli sledovat zase na TV obrazovce. Emoční výlevy obou stran ne příliš vhodné k prezentaci na veřejnosti, pravé jádro sporu zcela zakryté obecnými pravdami a vznosnými myšlenkami, které provolávala tu jedna, tu druhá strana. Nepříliš niterné a jen málo sebe-uvědomující postoje obou účinkujících stran sporu tak daly vyniknout jednostrannosti a zdůraznily spíše žabomyší aspekt sporu než jeho skutečnou důležitost. Aby ne. Zatímco se vzbouření redaktoři nechali pohltit archetypem a zcela ztratili sebe sama, byla druhá, oficiální strana zcela pod vlivem vlastní nadutosti.

Než uzavřu toto téma, nemohu nevzpomenout mnoha lidí, kteří v téže době prožívali svá vlastní dramata, mnohdy jen zdánlivě menší než to, které nám bylo veřejně prezentováno. Někteří prožili životní zlom, jiní se očistili od nepotřebného, další dovedli do konce to, s čím dlouho váhali – byť i za cenu obětí.
Všichni tito lidé byli také zasaženi vzdouvajícím se mořem síly. A někteří využili sílu pro sebe, jiní jí byli sami využiti.

V dávno minulých dobách bylo zvykem udržovat rituály. Jedním z rituálů byla velká oslava, zpravidla na počest některého z bohů. Během oslavy, obvykle trvající několik dnů a nocí, lidé proudili ulicemi nebo pobývali v přírodě, tancovali, zpívali, jedli, pili a bez zábran se milovali. A hlavně, hlavně byli spolu. Hlavní ozdravný účinek spočíval právě v pocitu sounáležitosti s ostatními.

A existoval jeden zákon. Nic, co z těchto oslav vzešlo, nebylo bráno vážně.
I my jsme letos orgiasticky a pospolu oslavili konec roku. Mnozí z nás stáli v ulicích, podepisovali petice a s napětím sledovali, jak “to” pokračuje. Jen málokdo se nepřidal na žádnou stranu sporu – což by zase tak nevadilo, ale nenajde se skoro nikdo, kdo by události nebral vážně.
Je to možná nečekané, možná nepříjemné, ale ony opravdu vážné nejsou. Jen my všichni, co potřebujeme rituály, abychom se uvolnili a zbavili stresů, si to nechceme připustit. To bychom si museli připustit i to, že potřebujeme rituály, že máme stresy a že jsme se nechali unést – ba co víc! Nechali jsme se i trošku oblafnout.

Škoda. Skutečná hodnota toho, co se nabízí i onoho, co se děje, je tím pominuta. Lidi byli vždycky slepí.

I mnoho těch, kdož prožili či ještě prožívají svá vlastní dramata, malá i velká, nevidí vždy jejich skutečný význam. Zastavují se u toho, co jim osobně připadá důležité. To podstatné tak má možnost se zase zamaskovat.
Nemáte nějakou nedořešenou záležitost?! Ještě to funguje! Ještě je to tady ?!
Napsáno 14.1.2001 v brzkých hodinách ranních při sledování parlamentních diskusí.

Zuzana Antares


Archiv komentářů pro tento článek:

2001-01-16 13:21:06 Re: O přelomu věků a lidské malichernosti
Je to fakt pravda - nejen to, že kolem Dukovan je nádherná obloha při zimním západu slunce, ale také to, že jsme zaslepení sami sebou a nejsme schopni se povznést a uvidět svoje trable a vše kolem z nadledu.
Tím však bohužel ale vzniká otázka, je-li opravdu vše tak nevážné, když to všichni berou příliš osobně. Mám pocit, jako by těch, co se dobře baví bylo jen nemnoho.
Ale nakonec, dobře jim tak!


2001-01-29 20:07:38 Re: O přelomu věků a lidské malichernosti
Nefandím stávkujícím, a na parlamentní diskuse taky ráda koukám :-), stoupá mi adrenalín kdýž se začnou hádat..to jsem takhle jednou viděla statistiku,v které zemi se v parlamentu hádaji nejvíc..hádejte! - V Japonsku. Dejte si to - tam se dokonce i někdy stává že se poperou :-)))
Doelma

2001-02-14 11:07:39 Re: O přelomu věků a lidské malichernosti
Tak já jsem se například celým sporem velice bavil. S kamarádkou jsme se shodli, že náš národ, stejně jako mnohé jiné národy Evropy, už z principu fandí rebelům a zbojníkům. Tak jsem zašli podpořit zbojníky na demonstraci, ale nějak jsme se nedokázali nechat strhnout k provolávání hesel či přišpendlení stužky. Spíš jsme pozorovali. Problém většiny byl v naprostém nedostatku nadhledu. Lidé, kteří psali sprosté SMSky těm na druhé straně, nic nepochopili...
Jaroslav

2001-12-08 14:09:04 Re: O přelomu věků a lidské malichernosti
Při tom to není o televizi ale o lidech.


2 komentáře: „O přelomu věků a lidské malichernosti

Napsat komentář