Svět

Shlédnutí: 13

Celý svět je scéna.A muži, ženy, všichni jsou jen herci. Mají svá “vystoupí” a “odejde”. A jeden herec hraje v sedmi aktech až sedm úloh.

Nejpr nemluvňátko v peřince, vrnící a cintající.
Pak žáčka s torbou, s červánkovým líčkem,jenž, fňukaje a nerad, jako šnekse šourá do školy.

Pak zamilovaného,jenž vzdychá jako pec a tklivě “její”opěvá obočí.
Pak vojáka – karaj, karamba! – s kníry jako pardál, hráče a rváče lechtivého na čest, bublinu slávy lovícího v jícnech nabitých děl.

Pak pana sudího s kulatým bříškem dobře napapaným, s pohledem přísným, bradkou pěstovanou, omšelé průpovídky ronícího.

Tak hraje, hraje, až v šestém aktu přehraje na dědka. Má bačkory, na nose brýle, u opasku měšec, mladistvé spodky, ještě zachovalé, na něm plandají a mužný hlas mu směšně přeskakuje do fistulky a piští zas jak děcku.
Sedmý akt, jímž smutně napínavý děj se končí, je čiré zapomnění: pryč a pryč je zrak a sluch a čich a chuť a všechno.

William Shakespeare:

Jak se Vám líbí
monolog Jacquese

Auriel


Archiv komentářů pro tento článek:

2001-08-11 08:49:52 Re: Svět

Tohle se moc ve škole nenosí, protože by se k tomu muselo pracně vymýšlet, že mezitím je taková zvláštní tkanina, která přibývá, a to je život. A někdy se na ní dají vysledovat docela zvláštní znaky, které v těch rolích ani nebyly napsané.



2001-08-11 08:51:48 Re: Svět
Píšou tady odpovědět, tak odpovídám.
Pan Shakespeare si ty znaky rád četl , když o nich psal.


Napsat komentář