Principy regresní terapie

Úvod

Následující teoretické informace jsou uvedeny ve velmi hrubé podobě, jelikož pojednání má sloužit cílům praktickým, nikoliv teoretickému osvětlení principů regresní terapie. Dále uvedené postupy pro praktickou regresi jsou univerzální a vyzkoušené.

Teorie

Průběh veškerého dění v životě je chronologicky se všemi detaily zaznamenáván a na tomto záznamu nelze nic měnit. Paměť lidského jedince zahrnuje i předporodní období a “minulé životy”. Pamatovány jsou i zdánlivě vyselektované podrobnosti. Pro zásadní životní situace platí obecné schéma či kostra, podle nějž tato situace vždy probíhá. Toto schéma je nazváno obvykle mýtem či archetypovou situací.
Veškeré obtíže, ať psychického nebo fyzického rázu, jsou zapříčiněny traumatizující událostí v minulosti. K traumatu dochází nevhodným propojením osobnostních předpokladů na straně jedné a situace, do níž se osobnost dostala na straně druhé. Sama traumatizující událost může být zdánlivě zapomenuta nebo v přítomnosti klientem posuzována jako nedůležitá.

Jednotlivé nepříjemné a obtěžující události či stavy mohou mít totéž schéma, jaké měla první traumatizující událost. Toto schéma se poprvé zapsalo vlivem prudkých emocí (=šoku) tak silně, že je bezděky stále opakováno. Čím déle opakování tohoto nezdravého schematu trvá, tím více je pociťováno jako problematické a tíživé. Tíživost schematicky prožívané situace se může projevit na úrovni psychické a/nebo fyzické (patologické). Odstranění obtíží je dosaženo odhalením prvotní traumatizující události, jejím opětovným prožitím a popřípadě vytvořením náhledu či korekce. To je možné pouze za předpokladu udržení vědomí “tady a teď” či náhledu na realitu jedné straně a emotivním prožitím za plného vědomí na straně druhé. K tomuto slouží opakování časových údajů.
Při dodržení dále uvedeného doporučeného postupu je terapie účinná bez ohledu na to, zda klient uvedeným předpokladům věří nebo ne.

2. Obvyklý postup:
Obecně:

Témata se stanovují jednotlivě podle potřeb klienta.
Téma si musí klient zvolit sám a stručně je slovně definovat.
Všeobecné informace k průběhu vlastního sezení – pro klienta:
Nechť se klient snaží co nejpřesněji reagovat na příkazy terapeuta. Nechť nekoná nic k čemu není vyzván.
Terapeutický systém je propracovaný a lze mu věřit. Nechť prosím klient poslechne svého terapeuta. Pokud se mu terapie z jakéhokoliv důvodu nelíbila, nechť příště zkusí terapeuta jiného, ale započatou práci je třeba dokončit i za horších podmínek.
Veškeré dění, které bude klient v mysli provádět, nechť slovně popisuje.
Události nechť klient prochází v první osobě, jako aktivní účastník prožívaného děje. Role pozorovatele v této části sezení není žádoucí a znemožňuje terapii.
Při průběhu vlastního sezení se bude klient nacházet v pozměněném stavu vědomí, avšak ne v hypnóze či jiném stavu oslabené vůle. Schopnosti paměti též nebudou pozměněny.

Stanovené téma lze vidět či prožít ve čtyřech úrovních:

1) “Já prožívám.”
Tak prochází klient skrz traumatizující události, do kterých se “řízením osudu” dostal jako hlavní hrdina.

2) “Vidím co prožívá jiná osoba.”
Tak klient prochází ty traumatizující události, kde nebyl v roli účastníka, ale pouze v roli svědka události. Například přihlížení smrti dítěte může být pro matku větším traumatem, než její vlastní smrt.

3) “Způsobil/a jsem někomu…”
Tak klient prochází takové traumatizující události, kde svým jednáním zapříčinil trauma někomu jinému. Například pokud někdo neúmyslně srazí autem dítě, může to být pro něj větší trauma, než pro samotnou oběť.

4) “Zkazil/a jsem si…”
Tak klient prochází ty události, kdy si trauma způsobil sám. Může jít o sebepoškozování a sebevraždy, ale i o prosté nerozumné jednání.
Všeobecné informace k průběhu vlastního sezení – pro terapeuta:
Pro ulehčení průběhu sezení naváže terapeut s klientem raport – sladí rytmus dechu a zrcadlově opakuje pohyby klienta.
Každé trauma musí klient prožívat ve své mysli tak dlouho, dokud se nevybije uložená emoce.
Změny emotivity a reaktivity při jednotlivých průchodech traumatizujících událostí slouží pro orientaci terapeuta.
Z průběhu sezení si terapeut dělá poznámky, které pomohou jednak směrování další terapie a jednak udrží jeho pozornost a vcítění do děje.
K dostatečnému počtu průchodů klíčové události u klienta je třeba terapeutovy trpělivosti – nesmí spěchat!

3. Regresní sezení a jeho průběh

Sezení začíná vstupním pohovorem, který je zaměřen na současný psychický, případně fyzický stav klienta a na problémy, které jsou pro něj aktuální. Tím je vědomí klienta uvedeno do žádoucího stavu a tera-peut je seznámen s jeho základní situací a reaktivitou. Během vstupního pohovoru nechť terapeut naváže raport.
Na základě pohovoru a rozhodnutí klienta je vybrána traumatizující situace, která bude sloužit jako vstup.
V průběhu terapeutického sezení klient dostává pokyny a dotazy, na které musí reagovat. Všichni terapeuti, zabývající se regresí, používají tentýž postup, proto lze považovat dále uvedený průběh za univerzální. Vyjímkou jsou terapeuti pracující s hypnózou. Tuto formu terapie nelze doporučit pro vážné nebezpečí ovlivnění klienta terapeutovými nevědomými přáními a potřebami. Terapie tak vůbec neproběhne a obtěžu-jící či traumatická situace nebo stav se posilují.

Průběh pokynů a odpovědí je tento:

První prožití traumatu:

1) Nalezněte událost, kdy jste …
Na tento příkaz nalezne klient ve své paměti nejstarší událost, která má vztah k vybranému tématu a na kterou si jasně vzpomíná.

2) Kdy to bylo?
Uvede dobu, kdy se daná událost stala. Nejedná se o přesné stanovení času, ale pouze o orientační údaj, který slouží k lepší orientaci klienta i terapeuta.

3) Jděte k té události!
Ve vzpomínce si klient všeobecně připomene probírané trauma.

4) Jak dlouho tato událost trvala?
Uvede časový úsek, po který daná událost trvala. Opět se nejedná o přesné vymezení času, ale pouze o orientační údaj, který má sloužit k dokonalejšímu vcítění do děje a k propojení vzpomínek s reálným světem.

5) Jděte na začátek té události!
Ve vzpomínce se přenese do okamžiku, který se vztahuje jako první k procházené události.

6) Co vidíte?
Uvede první věc, kterou jakoby svýma očima v dané události vidí.

7) Projděte od začátku událost až do jejího konce (stanovené doby)! V mysli projde klient stanovenou událost od jejího počátku až do jejího konce nebo do stanovené doby. Upamatuje se na všechny podrobnosti, které se v závislosti na danou událost vybaví. Co nejintenzivněji prožije všechny emoce, případně fyzické pocity, nebrání se jim.

8) Dobře …
Zde dostává klient prostor na sdělení pocitů a názorů všeho druhu.

9) Co se stalo ?
Klient stručně shrne průběh prožité události.
Druhé, případně další prožití traumatu:

5) Jděte znovu na začátek té události!
Klient se vrátí opět na začátek právě probrané události.

7) Projděte událost od začátku do konce!
Projde opět událost od jejího počátku až do konce nebo do stanovené doby. Zaměří se na další detaily, které se při průchodu události vynoří v paměti, a na změnu prožívaných emocí. O všech těchto změnách průběžně podrobně informuje terapeuta.

9) Co se stalo?
Zde klient stručně shrne veškeré změny, ke kterým došlo od minulého průchodu danou událostí.
Tímto způsobem bude danou událost procházet 4 – 10x do té doby, dokud si bude vybavovat další podrobnosti a dokud u něj bude docházet ke změnám při jejím průchodu. Počet průchodů stanovuje terapeut – řídí se emoční reaktivitou klienta. Klient nemůže sezení přerušit s tím, že již pokračovat nechce, tím by přišla terapie nazmar. Po časové ose se klient pohybuje od přítomnosti k minulosti, nepřeskakuje tam a zpět.

Po završení této fáze dostává klient otázku:

10) Je nějaká podobná časnější událost?
Na tento pokyn se přenese v mysli do minulosti a vyhledá tam událost obdobnou té, která byla právě procházena. Nebude se jednat o podobnost obsahovou, ale o somatickou, pocitovou nebo emoční. Obecně platí, že se nějaká událost sama bez snahy objeví, pokud se objevit má.

11) Je nějaký časnější počátek této události?
Klient si vzpomene a pak řekne, zda tato událost má nějaký dřívější začátek, než na který si prve vzpomněl. V případě, že si na něj vzpomene dostane instrukci:

12) Projděte událost od tohoto časnějšího počátku znovu až do konce!
Projde událost od časnějšího počátku. Dále jako v bodě 7.
Další postup je jako při procházení vstupní – první události.

Tímto způsobem je třeba projít jednotlivé události, až se dostane klient i terapeut k “prvotní události”, která způsobila – skutečně či zdánlivě – klientovy obtíže. (Zda tato situace způsobila obtíže skutečně, není pro terapii důležité, toto posouzení musí terapeut nechat na víře klienta). Tuto událost bude klient velmi emotivně a zřejmě i velmi nepříjemně prožívat tak dlouho, dokud všechny nepříjemné pocity docela nezmizí. Tím bude terapie daného problému ukončena.

Průběh vlastní terapie v jednom sezení trvá několik hodin (nejméně dvě, ale i pět či šest) podle konkrétních okolností, a obsah prožitků může být i značně nepříjemný. U závažnějších témat nemusí být cíle dosaženo v jednom sezení a je nutno provést sezení několik. V každém případě by klient měl po ukončení sezení zůstat v kontaktu s terapeutem a neprodleně se na něj obracet při jakémkoli zhoršení obtíží, které nemusí být sice zásadní nebo ohrožující, ale mohou signalizovat potřebu pokračovat v terapii.

4. Závěr

Tento návod je dostačující i pro laiky, aby si terapii vyzkoušeli mezi sebou. Pro začátek je lepší využít jednoduchý problém nebo obavu. Stejným způsobem jsou na kursech zaučováni i budoucí terapeuti – vzájemně jeden druhému provádí terapii.
Pozor! Pokud by se vynořily potíže, vyhledejte raději terapeuta školeného!
Zpracováno pro Ritual dle volně přístupných pramenů.

Lea


Archiv komentářů pro tento článek:

2001-12-04 09:34:37 Re: Principy regresní terapie

Podla mňa regresná terapia nevedie do minulých životov lebo pri terapi sa pracuje s podvedomím. Podvedomie=duša( astrálne a étericke telo. Astrálne a éterické telo sú nositeľmi osobnej pamäte JEDNEHO ŽIVOTA, po smrti sa rozpúšťaju s svetovej astralite a éteričnu. Do ďalšieho života sa prevteluje len DUCH, čiže Duchovne JA. DUCH=nadvedomie. Len cez nadvedomie sa dá zistiť pravý minulý život. Regresna terapia funguje na principe zníženia bežného vedomia a vystúpenia podvedomia do vedomia. Nadvedomie funguje cez zvýšenie intezity vnímania bežného vedomia. To čo v regrese je vidno, sú symbolické duševné obrazy podvedomých pocitov, myšlienok. Napriek tomu má regres terapeutickú hodnotu, len treba si presne uvedomiť podstatu tohoto javu. Určite však nevedie presne do min. životov. Ako dôkaz navrhujem takýto exaktný pokus. Nech pacient navštívi najmenej 10 najlepších regresných terapeutov a nech sa presne venujú príčinam určitého problému a idú do min. života. Garantujem vám že všetky minule životy sa budu líšiť. Tak ktorý terapeut má pravdu? Ani jeden.


2001-12-04 09:50:14 Re: Anonym
A i kdyby se všechny minulé životy lišily, tak to přeci není žádný důkaz vyvracející, že by to nebyly vzpomínky dotyčné bytosti. Každý má velmi mnoho životů ne?
Depmaster

2001-12-04 15:10:15 Re: Anonym
Hovorím o prípade keď budeme skúmať jeden konkrétny život. Alebo sledovať líniu životov idúcich po sebe. Tam sa budu vždy u rôznych terapeutov líšiť. Ja tvrdim že pomocou regresnej hypnózy sa neda získať zaručená istota o minulých životov. Ako terapia na čistenie podvedomia je OK. Ak chceme ale skúmať minule životy presne. To musíme isť cestou slnečnej jasnovidnosti. O tom bližšie je napr aj článok na www.matrix-2001.cz v sekci ezoterika od Davida Sulíka slnečná a mesačná jasnovidnosť 1,2.


2002-03-21 11:12:20 Re: Principy regresní terapie
mám v tom praxi, viz mystika.mysteria.cz/j.htm a mystika.mysteria.cz/slunce.htm Nemělo by se zapomínat, že vyšší Já jsou dost aktivní při řežii prožitků a ten nemusí odpovídat minulosti. Pak je tu problém napojených duší, můžeme prožívat jejich minulé životy atd.
romann

2002-04-19 14:04:47 Re: Principy regresní terapie

Hypnotická regrese. Moderní metoda, která je pro mnohé všelékem, zázračným prostředkem k napravení zdravotního stavu.
Jedna paní se obrátila na léčitele, který ji provedl hypnózou do minulého života – vzbudil v ní vzpomínky na minulé prožitky, při nichž se musela rozloučit s žitím v těle na zemi. Po uvědomění si tohoto postupně bolesti odezněly a ona žena si mohla opět užívat života jako dříve.
Co se událo? Lidský duch – žena, inkarnovaná kdysi do pozemské schránky utrpěla poranění. Každá nemoc je pouze projev ducha, který se snaží skrze tělo upozornit vědomí člověka, že něco nedělá dobře. Je to něco jako reakce soustavy duch – duše – tělo na chování, působení vědomí. Tedy ve skutečnosti byla tato žena upozorněna na své, z hlediska naplnění svého osudu nevhodné chování tím, že byla poraněna na určitém místě, části těla (která souvisí se stylem nevhodného směřování v chování). Protože si toto neuvědomila a trvala na svém postoji, došlo projevení nemoci – poranění až do konečného stadia ve formě nuceného odvolání ze života v pozemském těle. Následně, po čase k tomu nutném, se její duše opět inkarnuje do pozemského těla, a protože zde je obrovská příležitost pro učení se postojům a názorům, volí si pro osud napravení tam, kde naposledy chybovala. Ale zdejší život ve společnosti není ani trochu nápomocen tomu, aby si lidé uvědomovali více než vnímají svými pěti smysly, proto byla opět dovedena až do stavu, kdy se její zásluhou promarnily všechny příležitosti k nápravě. A proto se ozvala opět duše, žalujíce na toto znovu, stejnou nebo podobnou formou – tedy opět bolestí. Žena dostala poslední upozornění, že se má nad něčím zamyslet, že má nastoupit jinou cestu, než kterou šla dosud. Zde byla pro ni nachystána prožití, která by ji dovedla ke správnému poznání, napravení stavu. Místo toho do dění zasáhl léčitel. Ona žena mu dala plnou moc nad jejím dalším bytím a nebytím. On jí ukázal to, že kdysi už trpěla bolesti až ke smrti pro tutéž příčinu, projevující se tudíž ve stejné oblasti. Když žena došla k názoru, že její bolest je pouze pokračování minulé bolesti, a že se jí zbaví tím, že si toto uvědomí, nebylo už nutno, aby její duch skrze duši k ní takto promlouval, protože tímto postojem, vyvolaným pozemskými činy ženy i léčitele byly uzavřeny všechny cesty vedoucí k poznání, napravení stavu.
Takto popsaný děj vrhá jiné světlo na léčitele, psychology a jiné „pomáhající“, kteří se snaží něco dělat pro nemocné lidi s pomocí hypnózy. Svojí neznalostí, která samozřejmě neomlouvá, způsobují většinou neštěstí, boří stavby bytostných sil, pracně připravujících dění osudů. Svou činností se zatěžkávají vinou, sice neuvědomělou, ale ne o to menší. Proto si velice rozmyslete vy, kteří chcete pomáhat ostatním, jestli nedáváte lidem místo drahokamů poznání a pomocí pouze tížící kameny svých rozumových výplodů a názorů, nepodložených nezměnitelnými, nepodplatitelnými a nepřekonatelně pevnými zákonitostmi, platícími pro vše a pro všechny.

ivan

Zobrazeno: 14 x

Napsat komentář