Smysl lidského bytí

Shlédnutí: 11

Pozorováním přírody lze rychle zjistit účelnost existence každého tvora, rostliny i ostatních ?neživých? součástí přírodního celku. Domnívá-li se někdo pro svoji momentální, a věřme jen dočasnou nevědomost, že existence člověka nemá smysl, nebo ji ve svých představách zužuje na samoúčelné, jen sobě samému sloužící existování, staví tím stejně nevědomě lidský druh níže, než mouchu či housenku, které v dokonale zorganizovaných procesech přírody mají vždy hned vícero a velmi smysluplných úloh. Už jen z této skutečnosti lze snadno odvodit, že přítomnost člověka v přírodě a venkoncem v celém stvoření při jeho vlastnostech a schopnostech zcela jistě nebude bez významu pro celek. Že člověk tento účel svého bytí tisíciletími poznenáhlu ztratil a v současnosti se ho snaží sám ze sebe tápavě a neúspěšně nalézt, nedává ještě oprávnění na domněnku, že lidské bytí je bez významu. Stejně tak je nutno brát s rezervou snahy, které přes svou upřímnost vychází ze stejné nevědomosti a své odpovědi halí do hávu nejasné rozplizlosti, která sice přináší slova, avšak bez uspokojivých odpovědí.

Smysluplné je proto pouze skutečné vědění, které dává přímé a jasné odpovědi na přímé otázky. Takové vědění a z něj vyplývající odpovědi na veškeré otázky lidského bytí včetně jeho smyslu však nemůže vyrůstat z nevědomosti a poctivé snahy o její tápavé odstranění, nýbrž pouze ze znalosti stvoření a jeho zákonů, poněvadž z jejich samočinného působení povstal svět, jest jimi udržován a byl jimi také dán účel a způsob použití všeho již od prapočátku.

Tato skutečnost jest jedním ze základních kamenů nově nastupujícího světového názoru, ve kterém již není místo pro lidské, byť poctivě myšlené názory, ale místo nich se opírá výlučně o znalost zákonů stvoření a z toho plynoucí ucelenou znalost souvislostí všech základních dějů. Bez této souhrnné znalosti souvislostí mohou být a také jsou vykládány jednotlivé děje libovolně dle toho kterého výkladce stejně, jako bez souhrnné znalosti člověka jako celku mohou být libovolně vykládány funkce jednotlivých buněk a tkání, což již není možné při znalosti celku. Jiný, jednodušší příklad: při skládaní nějakého obrazu z puclů je možné jednotlivé ?pucle? natáčet libovolně dle úsudku skládajícího a jejich dílčí seskupení do vícero poloh. Avšak konečné sestavení, možné jen při znalosti celkového obrazu, již nedovolí vložení konkrétního pucle jinak, než jediným a zcela konkrétním způsobem. Nastolení této skutečnosti v rovině duchovního poznání však není znesvobozujícím dogmatismem, jak se to snaží namluvit sobě i druhým zastánci dosavadní a svou podstatou vlastně dogmatické nevědomosti, nýbrž ukázání děje, daného zákony stvoření.
Po tomto malém odbočení vraťme se opět k účelu lidské existence, která se ve světle skutečného vědění před námi rozvine do krásného a smysluplného obrazu:

Člověk je svým složením a uzpůsobením zcela odlišný od ostatních tvorů. Na jedné straně má hrubohmotné tělo, na druhé straně však v něm nese to, co nemá žádný jiný tvor přírody: ducha (zvíře má jen duši). Díky tomuto spojení ducha a hmoty je člověk uschopněn přenášet do hmoty vjemy, impulsy a ideály ducha, činit je tím srozumitelným na pozemské rovině a jejich uskutečňováním také celou hmotnou úroveň tvořivě pozvedat a zušlechťovat, sám při tom prožívaje vjem naplnění a radosti ze smysluplné, krásu s užitkem přinášející činnosti. A to ve velkém stejně, jako v tom nejmenším. Už jen úklid pokojíku s cílem vědomé tvorby krásy spořádané místnosti přináší toto naplnění. Dalším z nespočetných příkladů může být přenášení vjemů hudby z jemnějších rovin jsoucna skrze notové zápisy a hudební nástroje do roviny hrubé hmoty a zpřístupnění jejich vnímání ostatním lidem, což přispívá k jejich obohacení i případnému povznesení, které se pak může všemožnými způsoby promítat do povznášení hmoty (např. přeměnu původně hrubého a nevzhledného kusu dřeva v hudební nástroj, jenž svým vzhledem potěší oko a zvukem sluch.

Neoddělitelným posláním lidského bytí nebo jeho jinou tváří jest rozvinutí a naplnění skutečného lidství. Být skutečně člověkem v plném významu tohoto pojmu jest tou nejvyšší metou, kterou člověk může a má dosáhnout. A také dosáhnout musí, má-li obstát v nadcházejícím dění, ve kterém zesílená činnost zákonů stvoření zachová jen to, co bude s nimi souladu. Dnešnímu převažujícímu počtu rozumově jednostranně zaměřených lidí je takový smysl a cíl života naprosto cizí a nepochopitelný. Ve své nevědomosti a vnitřní otupělosti tento jediný a správný cíl svého bytí ztratili.
Stane-li se někdo úspěšným podnikatelem, lékařem, umělcem, řemeslníkem a současně nerozvine k plnému květu své lidství, je úplně bez ceny. Přitom je naprosto bezvýznamné, zdali on sám sebe považuje za cenného nebo za takového platí pro své okolí.

Můžeme pozemsky zbudovat seberozsáhlejší díla, vyrobit sebevětší množství produktů. Nebudeme-li však přitom skutečně lidmi, nebude to k ničemu, neboť bude chybět to hlavní: lidský vztah člověka k člověku s plnou vřelostí, vstřícností, láskou a harmonickým spoluzachvíváním se.
Stát se skutečně člověkem vyžaduje mnohem více, než dosáhnutí úspěchu v kterékoliv pozemské činnosti. Teprve dosažení stupňů pravého lidství lze považovat za skutečný úspěch.

Dosažení toho je v prvé řadě podmíněno probuzením pevného chtění k dobru a čistotou myšlenek. To je opět neodlučitelné od rozvinutí citu, který jedině dělá člověka skutečně člověkem spolu se stále vědomějším vpravováním se do zákonů stvoření, což potom vytváří harmonické spoluzachvívání s přírodou, celým stvořením i lidmi. Zdraví, radost a štěstí jsou pak již jen přirozenými následky. V ne poslední řadě je takto stojící a usilující člověk podporován všemi silami stvoření, poněvadž ony jsou všetvůrčí vůlí nastaveny k podpoře všeho, co se s nimi spoluzachvívá.
Tento jen letmý popis jistě neposkytuje vyčerpávající odpovědi. Jest pouze impulsem pro vytrhnutí se z případné beznaděje i z matoucích přípovědí moudrých a ukázat vážně se snažícímu člověku směr pro vlastní zkoumání, jehož součástí spolu s vědomým prociťováním je také samostatné a přísně důsledné promyšlení všeho, s čím se na svých cestách poznání i života setkává. Spolu s tím pak také zvolna chápe, že odpovědi na otázky lidského bytí nemohou povstávat z tápání v mlze nevědomosti nahmatáváním jednotlivostí s dosazováním jejich souvislostí dle lidského myšlení, nýbrž ze znalosti celku, který jedině umožňuje správné vnímání souvislostí všech dějů.


Archiv komentářů pro tento článek:

2002-01-10 23:51:52 Re: Smysl lidského bytí.
Vím,že moje reakce je trochu opožděná,ale přesto.Napsal ste to hezky,ale co když Dušejiž nechce pobývat v těle člověka a volá po konci života,protože se třeba cítí unavená a nepotřebná,nebo neshledává život již dále potřebným.Co potom poradíte.Jakou má zvolit cestu,aby nespáchala hřích a nezatěžila svoji karmu,přestože se jí nechce dále žít,ač ba čistě teoreticky měla žít pro koho.Přesto je Duše unavená a připravena k dlouhému spánku,který přijde asi až za velmi dlouhou dobu.Co tedˇpovíte?


2002-01-11 14:09:01 Re: Smysl lidského bytí.
Zajimavy, taky jsem se teprve teď sem dohrabal skrz novější články.
Máte, pane Mésl, velkou víru v lidi. Vždycky obdivuju ty, co jsou takoví pozitivní. Jak Vy.
Sigurd

2008-03-26 13:20:29 Re: Smysl lidského bytí.
Podle šamanů Střední a Jižní Ameriky je zde každá bytost proto, aby po smrti její vědomí nakrmilo bytost, kterou nazývají Temné moře vědomí. Neustále prý k ní plynou chomáčky vědomí ze všech zemřelých bytostí. Většině se toto tvrzení jistě bude zdát nepřijatelné, už kvůli pocitu, že jsou zde kvůli nějakému vyššímu úkolu.
Harpie

Napsat komentář