Magická báseň – Elfové
Snad každý, komu se dostala do rukou kniha „Keltská magie“ (D.J.Conwayová), svůj pohledem alespoň na chvíli zaměřil na první text této skvělé knihy. Tím textem je totiž magická báseň „Elfové“.
D. J. Conwayová – Elfové
V kapradí stínu za svítání
já potkal jsem elfí paní.
V hedvábí, na hlavě květiny,
tam trávila dlouhé hodiny,
čekala, až se setmí.
A u ní v mechu jako kvítek
děťátko leží – malý skřítek.
Čílko jako sníh a vlasy vraní.
Na soumrak čeká elfí paní,
až přijde tma.
Tiše a skoro bez dechu
sedám si vedle do mechu
a stěží slova shledávám.
Paní mi praví: „díky vám,
když počkáte tu na soumrak.“
„Sešla jste z cesty?“ na to dím.
„Či je váš domov lesní stín
a přátelé v noci přijdou sem?“
Paní děťátku s úsměvem
zabzučí písničku.
A skřítek spí. Paní hovoří
o kouzlech na zemi i na moři.
Slova mi šeptá stará a hrozná.
„Jsou mocná, drahá, ta síla se pozná,
když řeknete je za noci.“
„Což smím je znát?“ já se ptám.
Paní se směje:“Říkám vám,
za to, že jste tak laskava,
toto je pravá zástava
mého přátelství.“
Vtom slyš! Přijíždí Elfí pán
mečem a dýkou přepásán,
purpurem hoří jeho šat
a z temných očí vane chlad.
Mé srdce strnulo.
Už padla tma a ptáci jsou tiší,
vyskočil měsíc na nebes výši.
Náhle jsem jako ztracená.
„Nic nebojte se, milá má,
jsme přece přátelé.“
S úsměvem zvedla pravici.
Čelenka stříbrem zářící
zableskla v světle měsíčním:
„Hej pane! Co bude darem tvým
pro tuto dívenku?“
Člověk je starý nepřítel,“
elfí pán příkře na to děl.
„Mýlíš se, pane můj, ó ne,
toto je dítě šlechetné,
hlídá nás.“
„Přece nám někdo z lidí přeje?“
zeptá se pán a hlas se chvěje
jako zvon z věže vzdálené.
„Ten prsten vemte ode mne,
je váš.“
Hledím na ten dar s tichou bázní.
Tajemná hudba lesem zazní,
když páni na koně nasednou.
Rozhlédnu se a najednou
jsem zase sama.
Elfové nejsou, lidé, tvrdí.
Ach, jak jsou na svou moudrost hrdí.
Mně jejich řeči nevadí,
kdykoli zajdu v kapradí,
já dobře vím…
Kámen v prstenu zajiskří,
zase jsou u mne všichni tři,
zas jsou u mě všichni tři,
zas slyším jejich sladký hlas,
a vidím oči, černý vlas,
ale jen já.
Vždyť kouzla jsou, já dobře vím.
Když nad krajinu padá stín,
tu cítím v srdci sílu země
a vděčím za to, co je ve mně,
svým elfům.
mart4
Views: 52