Bylo, nebylo

Před dlouhou, dlouhou dobou existoval ostrov, na kterém žily všechny pocity člověka: Dobrá Nálada, Smutek, Vědění? a kromě ostatních různých pocitů i Láska.
Jednoho dne se pocity dověděly, že se ostrov potopí. Každý si tedy připravil svou loď a odplouval z ostrova. Jen Láska chtěla čekat do poslední chvíle. Ještě než se ostrov potopil, prosila Láska o pomoc.
Na luxusní lodi plulo kolem Lásky Bohatství. Zeptala se: Bohatství, můžeš mne vzít s sebou??
?Ne, nemůžu. Mám na své lodi mnoho zlata a stříbra. Tady pro tebe není místo.
Tak se Láska zeptala Pýchy, která projížděla kolem na přenádherné lodi: Pýcho, můžeš mne vzít sebou??
Já tě, lásko, nemůžu vzít, odpověděla Pýcha. Tady je všechno perfektní. Mohla by si poškodit mou loď.
Láska se tedy zeptala Smutku, který jel kolem: Smutku, prosím, vezmi mě sebou?.
Ach lásko, řekl smutek, já jsem tak smutný, že musím zůstat sám…
Také Dobrá Nálada projela kolem lásky, ale byla tak spokojená, že ani neslyšela, že na ní Láska volá.
Najednou řekl nějaký hlas: Pojď Lásko, já tě vezmu. Byl to nějaký stařec, kdo promluvil. Když přijeli na pevninu, stařec odešel. Láska byla tak vděčná a šťastná, že se zapomněla zeptat na starcovo jméno.
Láska si uvědomila, že mu hodně dluží a zeptala se proto Vědění: Vědění, můžeš mi říct, kdo mi pomohl??
To byl čas, odpovědělo Vědění.
Čas??, zeptala se Láska. Proč mi pomohl čas??
A Vědění odpovědělo: Protože jen čas ví, jak důležitá je láska v životě.

anonym