Léčba neklidem

Tak je tu zase nový rok a chci se Váma podělit o první povídku kterou jsem letos četla. Autorem je Hector Hugh Monro (1870-1916), pseudonym Saki.
Doufám že Vás pobaví stejně jako mě 🙂

REGINALDŮV VÝLET SE ZPĚVÁČKY

Nikdy, napsal Reginald svému nejmilejšímu příteli, nebud průkopníkem. Ranní ptáče všecko odskáče a osudem prvních křestanů jsou nejtlustší lvi.
Reginald svým způsobem průkopníkem byl.

Nikdo jiný z jeho rodiny neměl vlasy hrající do tiziánova ani hravý smysl pro humor. Zato měli na stole vždycky vázu s petrklíči. Z toho plyne, že nikdy nechápali Reginalda, který chodil pozdě k snídani, oždiboval topinku a vyjadřoval se neuctivě o všehomíru. Rodina pojídala kaši z ovesných vloček a věřila všemu, dokonce i předpovědi počasí.

Proto si rodina oddychla, když se farářova dcera ujala úkolu Reginalda převychovat. Jmenovala se Amabela; to byla jediná výstřednost, kterou si farář dovolil. Amabela byla považována za krasavici a intelektuálku; nikdy nehrála tenis, a říkalo se o ní, že přečetla Maeterlinckův Život včel. Když člověk v malém venkovském hnízdě nehraje tenis, a nadto čte Maeterlincka, patří nezbytně mezi intelektuály. Kromě toho byla dvakrát ve Fécampu, aby pochytila správnou francouzskou výslovnost od Američanů, kteří tam trávili léto. Měla tedy dostatečnou znalost světa, jakou je možno pokládat za užitečnou při jednání se světákem.

Z toho důvodu si rodina gratulovala, když se Amabela ujala převýchovy jejího svéhlavého člena.Amabela zahájila operaci tím, že svého nic netušícího žáka pozvala na svačinu do farní zahrady; věřila totiž na zdraví vliv přírodního prostředí, neboť´ nikdy nepoznala Sicílii, kde je tomu jinak.

A jako každá žena, která kdy kázala nutnost pokání vzpůrnému mladíkovi, zdůraznovala mu hříšnost planého života, jež se vždycky zdá daleko skandálnější na venkově, kde lidé vstávají se skřivánkem, aby se podívali, jestli se jim přes noc neurodila nová jahoda.

Reginald jí připomněl biblické polní kvítí, kteréž nepracuje aniž přede, a přece ani Šalamoun ve vší své slávě nebyl oděn tak skvěle jako ono. Ale to pro nás není příklad k následování, zalapala po dechu Amabela.

Bohužel si to nemůžeme dovolit. Kdybyste jen věděla, co z toho mám nesnází, když se snažím vyrovnat se polnímu kvítí v jeho umělecké prostotě!?
?Jste opravdu nezřízeně ješitný na svůj zevnějšek. Řádný život je neskonale důležitější než to, jak vypadáme.

Souhlasíte tedy se mnou, že jsou to dvě nesmiřitelné věci. Právě tak se nedá smířit řádný život s živým řáděním.

Amabela si začala uvědomovat, že sama rozhodnost vždycky k vítězství nestačí. S odvěkou houževnatostí svého pohlaví tedy zanechala frontálního útoku a jala se zdůraznovat svou práci mezi farníky, ve které jí nikdo nepomáhá, svou duševní osamocenost a svoje nesnáze a v pravou chvíli vyrukovala s jahodami se šlehačkou. Poslední argument na Reginalda zřejmě zapůsobil, a když mu jeho preceptorka navrhla, aby zahájil činorodý život tím, že jí pomůže dohlédnout na výroční výlet bukolických dítek z místního sboru chrámových zpěváčků, oči se mu zableskly nebezpečným nadšením člověka právě obráceného na víru.

Reginald však zahájil činorodý život sám a bez Amabely. Ani nejctnostnější ženy nejsou obrněny proti rose v trávě, takže Amabela ulehla s nastuzením. Reginald v tom spatřil zásah Prozřetelnosti; celý život snil o zrežírování výletu chrámových zpěváčků. Se strategickým přehledem zavedl své plaché svěřence s ostříhanými makovičkami k nejbližší lesní říčce, dovolil jim koupat se a pak se usadil na jejich odložené šatstvo a pohovořil s nimi o jejich bezprostředné budoucnosti, která měla podle jeho rozhodnutí záležet v bakchantském průvodu městečkem. Předvídavost mu vnukla, aby pro tu příležitost opatřil zásobu plechových píšt alek, ale objev kozla v blízkém sadu doplnil plán skvělým dodatečným vnuknutím. Vysvětlil svým svěřencům, že správně by měli být oděni v panteří kůži, ale za daných okolností dovolil vlastníkům pokankaných kapesníků, aby se přioděli jimi, což také vděčně učinili. Vzhledem k nedostatku času si Reginald uvědomil, že své třesoucí se neofyty nestačí naučit žádné hymně na počest Bakchovu, a tak je vypravil na cestu se známější, i když méně příhodnou hymnou abstinentí. Koneckonců, poznamenal, záleží na duchu, v jakém je věc míněna. Podle osvědčené etikety dramatických autorů o premiérách zůstal diskrétně v pozadí, zatímco procesí s nemírným ostychem a s kozlem vykročilo truchlivě k městečku. Zpěv odumřel dávno před tím, než průvod dorazil na hlavní třídu, ale žalostné kvílení píštalek vylákalo obyvatele na zápraží. Reginald tvrdil, že něco podobného viděl v obrázkových knihách, obyvatele však nic podobného neviděli nikdy v životě ? a také to otevřeně prohlašovali.

Rodina Reginaldovi nikdy neodpustila. Neměla prostě smysl pro humor.

Doelma


Archiv komentářů pro tento článek:

2002-01-15 22:02:26 Re: Léčba neklidem
:-)))))))))))))))))))))))))))))))))))))))Yana


Shlédnutí: 19

Napsat komentář