Čistá kritika

Nejsem na tomto serveru dlouho, ale už dost věcí mi tu chybí.
Například CHAT, místo, kde si můžou lidé zajímající se o stejné téma “pokecat”. A zde, na sránce vyhraněné osobním “rituálům” mi opravdu chat velmi schází. Dále mi chybí třeba seznam registrovaných uživatelů, jejich stručná charakteristika, znamení, (případně e-mail) …
Vím, že kritizovat je snadné, ale nemám snad pravdu?

Mia Wallace

Ohlasy na e-mail: W.Mia@seznam.cz Vypocetni technika ve vycviku magu
Tenhle clanek vznikl puvodne pro fenomen.cz, ale jelikoz nejak asi ustrnul a spravce mi dosud neodpovedel, predkladam clanek zde (navic Ritual.cz jsem poznal pozdeji 🙂 )

A pro rejpaly: ne, nic jsem za to nedostal a napsal jsem to dobrovolne.
A muj puvodni cil, proc jsem tam vubec zacal chodit, byl ciste terapeuticky.

Hned na úvod bych chtěl poznamenat, že nejsem neurolog a celý článek je o mých osobních zkušenostech – pokud se tedy pletu v terminologii, omluvte to prosím, a dejte mi vědět, mail máte na konci článku.

Na stránkách fenomen.cz jsem se nedávno četl chválu na AVS přístroje, které mají uvést do transu. Nebudu polemizovat, protože jsem s danými přístroji neměl dosud nic do činění, ale spíše mne napadlo, že je vlastně škoda, že málokdo ví o velmi účinné metodě zvané EEG biofeedback, která se dá výtečně využít pro nácvik meditačních a magických technik.

Co je to biofeedback se daleko lépe dočtete v jiných článcích (odkazy dávám na konec), proto jen stručně:

EEG biofeedback je metoda zpětné vazby, v tomto případě pomocí počítače. Jestliže náš mozek pracuje správně, počítač vám to dá najevo. Zmatené? Krátce vysvětlím.

idský mozek pracuje v určitých hladinách a kmitech. Jedny určují útlum, jiné aktivitu, další pak napětí. Jednotlivé mozkové vlny se jmenují alfa, gama, delta, theta atd. Lidé s optimálně pracujícím mozkem, např. jogíni, piloti, kosmonauti atd. umějí svůj mozek používat daleko efektivněji, například se umějí dokonale koncentrovat a být přitom naprosto uvolněni. Téměř všichni dosáhli jejich mistrovství výcvikem, to znamená že mozek lze naučit pracovat lépe. Mozek se učí rád a dobře.

Proto se zrodil EEG biofeedback. Myšlenka spočívá v tom, že počítač pomocí elektrod snímá hodnoty jednotlivých hladin ve vašem mozku a pokud se blíží optimu, dá vám vědět. Mozek signál zachytí a ví, že v tom okamžiku pracoval správně, tudíž se snaží oné konstelace hladin opět dosáhnout – přirovnal bych to k principu sociálního odměňování a trestání (ona populární metoda “cukru a biče”).

V praxi to vypadá tak, že sedíte na židli, na ušních lalůčcích máte dvě svorky podobné kolíčkům na prádlo (ty snímají napětí), zezadu na hlavě jednu elektrodu, která se stará o snímání mozkových vln a uši vám kryjí sluchátka. Před vámi se odehrává počítačová hra – například vesmírná stíhačka, letící volným prostorem. Projevy vašeho mozku se automaticky promítají do hry, takže například když jste napjatí, stíhačka padá k zemi, když se správně soustředíte, stíhačka letí rychleji atd. Měřené hodnoty se také graficky znázorňují v podobě tří grafů pod oknem s hrou. Pokud je počítač spokojen s prací vašeho mozku, odmění vás přičtením bodu k vašemu skóre, doprovázené pípnutím ve sluchátkách.Obtížnost hry se dá pochopitelně nastavit. Jakákoliv změna vln v mozku se projeví okamžitě.

První dojem ze hry bude zřejmě zklamání, protože hru neovládáte přímo. Ano, vaše myšlenky nemají na hru žádný vliv, takže pokusy ovládat letadlo mentálními pokyny budou neúspěšné. Je to však správně, protože hra je grafickým “zrcadlem” toho, co se děje ve vašem mozku, takže vy se vlastně jen díváte, jak se váš mozek činí.

A co vám to tedy přinese? Co se naučíte tím, že dvakrát týdně zíráte na monotónní hru?

Oficiální prameny tvrdí, že celý proces zlepšuje práci mozku, dokáže potlačit EEG projevy epilepsie, dokáže naučit váš mozek lépe pracovat a mnoho dalšího. Léčí mnoho poruch, ale to by bylo na další příspěvek.

Jaký to má ale význam pro budoucí mágy a mistry meditace? Proč je vůbec tento článek na serveru o ezoterických vědách a záhadách, a ne třeba na doktorka.cz?

Nejen proto, že tam už tyto články jsou, ale i proto, že tato metoda se dá skvěle použít pro magický a meditační výcvik.

O několik řádků výše jsem napsal, že jste pouze pasivní divák. Ano, můžete jím být. Jenže tím se toho moc nenaučíte…

Soustředíte se na výše zmíněný graf nebo na hru samotnou. Tím si trénujete bodovou koncentraci. Musíte neustále hlídat vaši mysl, aby se skutečně soustředila. Na onom grafu pod herní obrazovkou se změna cíle soustředění nijak neprojeví. Počítač pouze registruje, že se na něco soustředíte, a nehlídá, na co. Ani nemůže, není to čtečka myšlenek. Je to na vás, abyste usměrňovali své myšlenky a vraceli je zpět k tréninku. Ujišťuji vás, že po půl hodině toho budete mít plné zuby. Na tom si zase cvičíte vůli, vytrvalost a schopnost překonávat únavu. Bez těchto vlastností nemáte v oblasti magie co dělat, tedy pokud to myslíte vážně.

Počítač vám hlídá uvolnění v okamžicích soustředění, což je také důležitá věc, umět se plně soustředit a být zároveň stoprocentně uvolněný. Obě elektrody na uších vám pouze kontrolují mentální napětí a svalovou tenzi v oblasti hlavy, např. zatínání zubů. Zbytek těla si musíte kontrolovat sami, takže se učíte procítit si vlastní tělo a znát ho, což se také hodí.

Rovněž původní cíl EEG feedbacku, tj. naučit váš mozek lépe pracovat, je také velké plus, u auta se také lépe jede s vyladěným motorem, o práci na vyladěném počítači ani nemluvím.

O účinnosti tohoto přístupu hovoří fakt, že lidé, věnující se meditacím, jogíni apod. si podobné přístroje kupují pro vlastní tréninky.Jeden mistr jógy, jehož jméno jsem už stihl zapomenout, údajně prohlásil:

“To, co jsem se já učil 20 let, se tady dá naučit za 20 sezení.”

Trochu nepřesné (viz dále), ale v podstatě to platí. Cvičení, co popisuji výše, přece děláte i bez EEG feedbacku. Tady máte i přímou odezvu a kontrolu chyb, kterých si třeba nevšimnete.

A největší klad – efekt zlepšení je trvalý, tedy i po skončení terapie. Zatím nevíme jak dlouho, metoda je poměrně nová, ale jsou známy případy trvání efektu i přes dvacet let.

Tolik k tomu, co může mág očekávat.

Ale přece jen ani tato výborná metoda není bez chyb. Nic není černobílé a každá mince má dvě strany. Co tedy neočekávat?

Neočekávejte změny po deseti sezeních. Průměrně 20-25 sezení trvá, než vůbec vašemu mozku dojde, co se po něm vlastně chce. U někoho je to více, u někoho méně. Teď ale hovořím pouze o změnách v EEG. Soustředění, vůle a sebekontrola se samozřejmě zlepšují stále – jedná se přeci o trénink. Za předpokladu, že aktivně spolupracujete.

Neočekávejte, že když si čas jen tak odsedíte, budete dobří. Znovu zdůrazňuji, biofeedback z vás neudělá mága, ani vám nenaleje do hlavy žádné schopnosti. Je to jen pomůcka pro zefektivnění vašeho úsilí a tvrdé práce. Nenahradí to hodiny cvičení. “Pouze” velmi zefektňuje trénink.

Neočekávejte, že se vaše EEG v případě poruchy mozku změní vždy. Někteří lidé na tuto léčbu prostě nereagují. Stává se to. Vím i o případu mladého kluka s lehkou mozkovou dysfunkcí (poruchy soustředění), u kterého žádné výsledky vidět nebyly. Na druhou stranu vím o mnoha případech, kdy biofeedback opravdu pomohl. Údajně si jeden pacient po pouhých čtyřech sezeních začal pochvalovat, jak se mu dobře spí. Terapeutický účinek se opravdu liší člověk od člověka, a nedá se to zjistit jinak než tím, že to zkusíte. Některým lidem se dokonce změní EEG a jejich lehká mozková dysfunkce nezmizí, jiní pozorují pronikavé zlepšení svých poruch v životě a EEG tvrdí opak. Tohle všechno se ale týká spíše terapeutického nasazení – na výcvik soustředění a uvolňování, tedy to, co je pro čtenáře tohoto článku důležité, to vliv nemá.

A konečně poslední negativum je cena. Smutné, ale je to tak, nic není zadarmo. Podrobný ceník viz na stránkách EEG biofeedbacku, stručný výtah: Dopoledne 300 Kč, odpoledne 400 Kč. Vstupní vyšetření a úvodní sezení 525 Kč. Při objednání 10 sezení naráz je 10% sleva. Sezení jsou v průměru dvakrát týdně.

Přitom cena vůbec není přemrštěná, jak by se mohlo stát. Pořizovací cena přístrojů je velmi vysoká, speciální software také není zadarmo a podobně.

Firma Galaxy prodává přístroje, které jsou o tři řády levnejší a používají ten samý princip. Proč si tedy nekoupit malý přístroj za šest tisíc?

Problém vidím v tom, že u nich se změna soustředění neměří elektrodou na hlavě (kterou čtou údaje přímo z mozku), ale odporem na kůži – tudíž reakční doba přístroje na chybu je asi dvě až pět vteřin, což už téměř pozbývá efektu zpětné vazby, tedy samotného principu. U EEG biofeedbacku máte reakci v desetinách sekundy, tedy zpětnou vazbu máte okamžitě. Navíc EEG biofeedback centrech jste pod dohledem neurologů a psychologů, kteří ví, jakou další strategii v terapii zvolit a na co se zaměřit, abyste za své peníze dostali co nejvíc.

A jaké mám zkušenosti s EEG biofeedbackem já?

Trpím lehkou mozkovou dysfunkcí – poruchy soustředění. Nedokážu se příliš dlouho soustředit na jednu věc, nedokážu příliš dlouho sedět na jednom místě bez hnutí. Několik let jsem si pohrával s myšlenkou zkusit to – jen se dokopat ke zjištění údajů a k návštěvě. Jednoho dne jsem se odhodlal – a nelituji.

Lépe spím. Dříve jsem často zadrhával v řeči (rovněž projev mé poruchy), nyní mluvím zřetelně lépe. Obřas mě sice překvapí návrat vady řeči, třeba dva dny mluvím sice rychle, ale bez koktání – pak náhle dvě až tři hodiny, někdy třeba celý den, začnu opět zadrhávat. Stejně či o maličko hůře než před léčbou. Pak opět porucha zmizí – a to náhle. Během (řádově) vteřin.Údajně to je normální, a musím potvrdit, že frekvence a délka těchto “flashbacků” se snižuje. Výjimečně se mi také stane, že si začnu plést slova a jejich významy, ale to jen opravdu výjimečně. Můj názor, že to je prostě projev faktu, že mozek mi jistým způsobem fungoval 25 let, teď se celý systém drah signálů “předělává” a proto nastávají občasné “výpadky sítě”, mi byl potvrzen s tím, že “je to sice velmi zjednodušeně řečeno, ale v podstatě to tak je.”

Pozoruji rovněž znatelné zlepšení soustředění a výsledků osobních tréninků meditace, vyprazdňování mysli atd. Domnívám se, že v tomto ohledu bude EEG feedback přínos pro každého bez výjimky, pokud bude aktivně spolupracovat.

Takže já nelituji, že jsem začal. Stálo mě to už hodně peněz, a ještě bude stát, ale léčebné účinky se u mě projevují a můj magický trénink se značně zefektivnil. A investice do mého mozku – neznám lepší možnost zúročení peněz než zlepšení zdraví a rozvinutí schopností.Už jen proto, že mi je nikdy a nikdo nevezme a mám je kdykoliv k dispozici.

A i zdraví lidé, kteří nemají mozkové dysfunkce či podobné poruchy, zjistí přínos spočívající v optimalizaci práce mozku. Znovu zde uvedu přirovnání k autu – můžete jezdit s nevyladěným motorem, ale s vyladěným se jede zřetelně lépe a efektivněji.

A to je to, co vám EEG feedback může dát. Vyladí vám váš motor, aby pracoval úsporněji a účinněji. Řídit už se musí naučit každý sám.

Jaroslav Posekaný
xaint@seznam.cz

Odkazy:

www.eegbiofeedback.cz – domovská stránka celého centra. Můžete se zde dočíst, jak EEG biofeedback funguje a co všechno léčí. Rovněž tu jsou kontakty na EEG biofeedback centra v celé republice, jen je nutné trochu hledat, stránka je sestavena poněkud chaoticky.

Mé zkušenosti s odbornou úrovní personálu a s jeho vstřícností a ochotou jsou kladné.

www.galaxy.cz – psychowalkmany a přístroje na bázi feedbacku (není to EEG feedback!). Personál se údajně chová vstřícně a příjemně, dokonce vás prý přístroj nechají vyzkoušet.

Velmi osobní povídání o lysohlávkách

Je podzim a někteří možná mají v různých skrýších dobře uloženy magické houby. Mnozí z nich vědí, jak s nimi správně nakládat, jiným by možná mohla pomoci moje subjektivní reportáž a několik rad…

***

Vlastně jsem ani nevěděl, co od Nich čekat. Prostě jsem Je zkusil. Byl jsem doma sám, což jsem považoval za ideální příležitost. Nikdy jsem neměl halucinace a moc mě zajímalo, jaké to je. Snědl jsem Jich asi třicet a pak jsem jen seděl a čekal. “Co jsme vám, kamarádíčkové, dali?

My jsme vám, kamarádíčkové, dali dary.
A proč jsme vám, kamarádíčkové, dali dary?
Abysme vám udělali radost…”
Jan Werich – Tři veteráni

Dá se říci, že se stalo něco úplně jiného, než jsem očekával. Připadal jsem si divně – až blbě, řekl bych – prožil si chvíle emocionálního návratu do dětství, také přišly příslovečné stíhy (“Proč, kvůli čemu tak hloupě hazarduješ?”… a podobně), moc příjemné to nebylo. Nejsilnějším pocitem byl pocit marnosti a zbytečnosti takového počínání. Ale tak rychle jsem to vzdát nechtěl.Věděl jsem, že jsem někde udělal chybu a tu bylo třeba napravit. Nakonec se naskytla příležitost.

Častokrát mi jedna má kamarádka vyprávěla o jednom lese na kraji města, magickém, pohádkovém lese jejího dětství a mládí. Navrhl jsem jí, že bychom jej mohli navštívit v vzít si tam houbičky. Odpověděla, že při intoxikaci lysohlávkami velmi špatně snáší lidskou společnost. Pak se ale zamyslela a dodala, že jsem možná jediný člověk, s nímž by do toho šla. Připouštím, že mě to velmi dojalo. Domluvili jsme se a jednoho prosincového dopoledne jsme se vypravili na výlet…

Našli jsme vhodné místo, “utábořili se”, rozdělali oheň (hořel mizerně) a snědli každý kolem dvaceti hub.

Chvíli se nedělo nic.

Pak si začala stěžovat, že je jí zima a začali jsme se trochu hádat, čí to byl vlastně blbý nápad. Věděli jsme, že ve stavu, který se k nám rychle blíží, nebudeme příliš schopni jít kamkoliv, kde bychom se mohli zahřát.

Potom prohlásila, že půjdeme do její oblíbené hospody. “Je tam, teplo a dají nám tam čaj…” kňourala. Navrhl jsem, že lepší bude uhasit oheň a chodit – a tak se zahřát.

S trochou zoufalství jsme koukali na oheň, který se právě konečně rozhořel (ale věděli jsme, že nás ani tak nezahřeje) a odhodlávali se jej uhasit. Definitivnost toho kroku nás děsila. Nakonec jsme to přece jen udělali a vyrazili jsme. Její touha jít do dotyčné hospody byla téměř neochvějná. Problém byl v tom, že po cestě jsme museli projít kolem zedníků, kteří na kraji lesa cosi stavěli, a kteří nás při cestě tam počastovali několika obhroublými výkřiky. To se nám ale vůbec nechtělo.

“Poď, obejdeme ďelňase!” navrhla s čertovským zablýsknutím v oku a vydala se hlouběji do lesa. A tak jsme šli.

To ještě účinky psilocibinu ještě zdaleka nedosáhly svého vrcholu, ale jeden charakteristický rys se už projevil – neschopnost udržet jakoukoli myšlenku dostatečně dlouho na to, aby se dala zrealizovat. Po chvíli jsme už přímo ukázkově bloudili.

“Kdepak bludný kořen – houbičky to byly!” zvolala a šli jsme dál.

Po chvíli už jí ani nebylo zima, myšlenka na hospodu byla definitivně opuštěna a všechny stíhy a nepříjemné pocity zmizely. Ocitli jsme se v absolutním jinde.

Putovali jsme lesem, snad jedním, snad stovkami lesů, a nacházeli desítky magických míst, zahalených stříbřitým vílím světlem. A byli jsme spolu. To bylo ještě mnohem krásnější. Rozuměli jsme si beze slov, viděli, cítili tu krásu kolem, bloudili jsme a nebloudili…

Celý svět v té chvíli sestával jen ze stromů a větví a neustávajících proměn světla a barev, blikotání a mihotání a… úžasu – společného ohromení tou nádherou.

Bezeslovnost toho poznání mi dovoluje psát o tom jen poeticky, a přece mi stále chybějí slova.Žádné stíhy, žádný strach… jen tichá tetelivá radost kdesi uvnitř, užaslý pohled dítěte, dříve nemyslitelné úhly pohledu a hlavně neochvějnost vědomí, že to všechno mělo smysl.

To vědomí přetrvalo.

Občas jsme si připadal jako skřítek, tak moc se všechno zvětšilo. Ne, neobjevily se žádné halucinace, které bych snad očekával. Viděl jsem jen to, co tam bylo, ale jinak. Možná jsme chodili v kruzích – ten les je ve skutečnosti docela malý – a přesto jsme stále znovu poznávali jeho krásu v desítkách různých variací. Pokud by někdo slyšel naše občasné rozhovory, nedávaly by mu příliš smyslu, ale my jsme si rozuměli. Přestože to celé trvalo asi tak tři hodiny, vnímání času se nám změnilo a tak jsme tam (subjektivně) strávili možná i trojnásobek té doby.

Když se začalo stmívat, vyšli jsme, vedeni světlem lamp, z lesa. Vliv drogy už nebyl tak silný, byli jsme i schopni snést blízkost jiných lidí a dokonce i “smysluplně” hovořit. Pomalu, beze spěchu, jsme se vydali do oné, dříve zmíněné, hospůdky.

Tam jsme strávili “dojezd”, popíjeli čaj a rekapitulovali. Chcete-li kdy houbičky zkoušet, střezte se příliš rychlého návratu k “normálu”. Právě chvíle doznívání jsou ideální pro rekapitulaci, stejně jako chvíle těsně po probuzení je nejlepším okamžikem pro zapamatování snu. Dbejte na to pečlivě, neboť nic jiného, než právě vzpomínka, vám nezůstane.

A tak jsme obešli dělníky. Myslím, že tak důkladně ještě nikdo nikoho neobešel…

Doporučení:

Nechci nikoho k ničemu navádět (přesto raději volím pseudonym), ale chcete-li už lysohlávky zkoušet, doporučuji (ale je to má osobní zkušenost, netvrdím, že platí všeobecně!):

1. Buďte v dobré psychické i fyzické kondici.
Depresivní stavy houbičkami nezaženete, spíše hrozivým způsobem zhoršíte.
Jste-li unavení, může se vám stát, že usnete a všechno promarníte.

2. Nebuďte sami.
Důvěřujte člověku, který bude s vámi. Pokud dotyčný nebude intoxikován (tedy bude dělat “hlídače”), měl by vědět, že se nemá snažit vás vytrhovat z vašeho stavu (uklidňovat při pláči a pod.), pokud neohrožujete sebe ani druhé. Přesto vás ale přítomnost sebetaktnějšího “nezhoubovaného” člověka bude rušit, neboť budete mít tendenci srovnávat svůj stav s jeho “normalitou”. Doporučuji spíše skutečný výlet ve dvou.

3. Pokud se rozhodnete být sami…
Měli byste mít předem jasno, proč to děláte, nepochybovat o tom. Také byste měli mít jistotu, že vás někdo nechtěný nepřekvapí (pokud takovou jistotu mít nebudete, příšerně vám to celý zážitek pokazí).

4. Doporučuji přírodu.
Interiér (alespoň na mě) působí klaustrofóbně.Nemusíte se příliš obavat, že si venku ublížíte. Houby vyvolávají tendenci přeceňovat (odtud také pravděpodobnost stíh), takže si budete dávat pozor i tam, kde byste to za střízliva nedělali. V tom jsou lysohlávky opakem alkoholu.
Na druhou stranu nemám zkušenosti se zážitky ve městě. Tam by mohlo být zvýšené nebezpečí nějaké nehody, neboť vnímate odlišně čas a vzdálenosti, což je evidentní problém např. při přecházení ulice.

5. Den je lepší než noc
Mimo jiné proto, že ve dne a za slunečního světla uvidíte tolik překrásných barevných variací, až vám budou oči přecházet. Noc může působit poněkud depresivně a monotónněji. Na druhou stranu – úplňková noc by stála za hřích…

Závěrem…

Houbičky jsou jako ti skřítkové z Werichovy pohádky Tři veteráni. Dávají nám – kamarádíčkům – dary. A je jen na nás, jestli nám přinesou radost a poznání, nebo nepříjemnou pachuť promarněného času.

Jo – a přečtěte si “Alenku”…

AUTOR TOHOTO TEXTU NEMÁ V ÚMYSLU KOHOKOLI NAVÁDĚT KE KONZUMACI ZAKÁZANÝCH OMAMNÝCH A PSYCHOTROPNÍCH LÁTEK.
JEJICH UŽÍVÁNÍ PROKAZATELNĚ POŠKOZUJE ZDRAVÍ A OD 1. 1. 1999 SE OSOBA, KTERÁ MÁ VE SVÉM DRŽENÍ JAKÉKOLI MNOŽSTVÍ TAKOVÉ LÁTKY VYSTAVUJE MOŽNOSTI TRESTNÍHO STÍHÁNÍ.

Jaroslav


Archiv komentářů pro tento článek:

2001-11-25 20:57:16 Re: Čistá kritika
Jo Chat neni spatnej napad :o)
Kartac

2001-11-26 11:00:23 Re: Čistá kritika
ano, ještě by to chtělo uvádět rodní čísla, adresy, IP adresy, stručné chrakteristiky, hodnocení domovních důvěrníků, posudky z pracoviště.... poslyš, nejsi od nástupkyně StB?

pokud jde o registrování...podívej se, jak cvrká diskuse na Františku Bardonovi nebo býv. SEVu po požadavku registrace


2001-11-26 12:09:20 Re: Čistá kritika
To se ti to povídá, když se ani nepředstavíš, pro každého nového člověka, který někam přijde, je fajn o lidech, kteří tam taky jsou něco vědět.
MiaW

2001-11-26 15:21:49 Re: Čistá kritika
K tomu ale nemůžeš nikoho přinutit! To za prvé. A za druhé: málokdo je natolik objektivní, aby o sobě napsal pravdu a nic než pravdu. Obvykle chce vypadat lépe, samozřejmě tajemněji, zasvěceněji. Za třetí: každý si může vymyslet několik pseudonymů, smyšlených jmen. Co proti tomu uděláš?


2001-11-27 20:59:53 Re: Čistá kritika
Tohle mi vůbec nevadí. Je mi jedno, jestli budu mít o lidech představu pravou, nebo takovou, jakou sami chtějí. Na internetu je možné skoro vše 🙂


2001-11-27 21:02:46 Re: Čistá kritika
To první jsem samozřejmě psala já.

Dík za důvěru, nedůvěřivý Anonyme.(použila bych :-), ale nevím, který přesně vystihuje mé pocity při psaní téhle věty 🙁 )
MiaW

2001-11-29 10:07:48 Re: Čistá kritika
Proč si tak zakládáš na svém jménu? Zamyslela jsi se někdy nad touto otázkou?
Není důležitý obsah, než forma?
Změnil se snad charakter lidské bytosti, která se ze Shickelgrubera přejměnovala na Hitlera, z Džugašviliho na Stalina, z Korbelové na Albrightovou, z Carmen Farkašové na Hanu Hegerovou, z Karola Wojtylu na Jana Pavla II atd. atd.?
pro Miu nedůvěřivý anonym



2001-12-01 19:34:56 Re: Čistá kritika
Jméno je důležité. Označuje člověka, dělá z něj právoplatnou bytost. Kdysi jsem četla příběh o člověku beze jména, probudil se se ztrátou paměti a chtěl vědět kdo je, kde je, kdy, jak, co, proč, ... Nikdo mu nedokázal nic říct, když nevěděl svoje jméno, nakonec spáchal sebevraždu, protože pro ostatní lidi vlastně vůbec neexistoval.
Ale zpět k tématu, na netu nabývá jméno nového rozměru, protože nic jiného o člověku z obrazovky PC na první pohled nepoznáš. Člověk si může jméno zvolit, a tak první dojem upravit dle svého přání.
Obsah je samozřejmě důležitější než forma, v tom stebou souhlasím. Změnou jména se člověk nemění, ale jméno je důležité, moc důležité.
Ani nevím jestli tu stále mluvím stále s tím jedním člověkem - anonymem.
MiaW

2001-12-03 10:14:12 Re: Čistá kritika
Já neříkal, že jméno není důležité. Jenom, že není to nejdůležitější. Na duchovní úrovni rozhodně ne. Když Ti astrolog dělá radix - horoskop, tak jej zajímá místo, datum a čas Tvého narození. Jméno si můžeš vymyslet, nic to na horoskopu nezmění. Můžeš mi oponovat numerologií, k písmenům jména se přirazují číselné hodnoty atd. atd. Ale uvaž: Změním si jméno a jsem hned jiný člověk? Opravdu JINÝ člověk? A co takhle různé abecedy, některé nemají vůbec určité písmeno (h v azbuce), některé mají navíc, různá diakritická znaménka (nabodeníčka v češtině, ocásky, tečky, dvoutečky apod. modifikující různá písmena v polštině, finštine atd.). A teď k těmto písmenům přiřazuj čísla: kdo zná jak to má být opravdu správně, které písmeno ke kterému číslu?
Abych rozptýlil tvé pochybnosti zda mluvíš se stejným anonymem, bude se podepisovat Ondřej Kvíčala.


2001-12-03 12:01:48 Re: Čistá kritika
Na internetu se Ondřej Kvíčala může podepsat každý. Proč vůbec nejsi registrovaný?
Numerologii jsem dřív zkoušela - neodpovídá ;-(
MiaW

2001-12-03 13:12:17 Re: Čistá kritika
jo chat...!:-)


2001-12-04 17:16:58 Re: Čistá kritika
Mate zajimavou diskusi.Rozhodne jsem pro jmeno,protoze at uz si sem napises jakekoliv,jsi to ty.Vzdycky je to tvuj obraz,voditko v realite:o). Denethor
Denethor

2001-12-05 19:15:12 Re: Čistá kritika
Dík za podporu 😉

Nevěděla jsem, že tohle taky někdo čte.
MiaW

2001-12-11 14:28:34 Re: Čistá kritika
Kde a hlavně PROČ bych měl být registrovaný? Uvaž: o slávu nestojím, na jménu si nezakládám, mít copyright na myšlenky nechci, ambice být guruem nemám. Jsem jednoduchý člověk. Snažím se v životě řídit zlatým pravidlem nedělej jiným to, co nechceš, aby dělali tobě. Pravda, ne vždy se mi to povede, ale vím, že to je ta správná cesta po které by měl člověk jít do budoucna.

Tvůj Ondřej Kvíčala


2001-12-11 19:45:21 Re: Čistá kritika
Samozřejmě tě nemůžu do ničeho nutit. Dělej jak myslíš.

P.S.: Už jsi četl můj nový článek?
MiaW

2001-12-12 09:03:51 Re: Čistá kritika
Neberu to tak, že mne do něčeho nutíš. Jenom si zkrátka nezakládám na tom, co Ty.

Který nový článek máš na mysli? Z 8.12. (Život a my)?

Tvůj Ondřej Kvíčala


2001-12-13 19:47:14 Re: Čistá kritika
Jaký jiný? Napsala jsem snad ještě neěco jiného?

A Můj Ondřej Kvíčala?
MiaW

2001-12-14 10:02:30 Re: Čistá kritika
Taky jsem psal nějaký příspěvek a byl zde uveřejněn až s 1 denním odstupem (zřejmě byl upravován a pak teprve vložen). Proto jsem si ověřoval, který článek máš na mysli, zda jsi tedy nepsala mezitím nějaký jiný, doposud nezveřejněný článek.

ad článek
Je to námět do několikadenní diskuse a vysvětlování. Na můj vklus je trochu neučesaný; ptáš se a zároveň si odpovídáš. Ale neber to jako kritiku, jen je těžké se v něm na něco primárně soustředit, najít hlavní myšlenku, hlavní článek. Proto jenom zkratkovitě: Již před 2,5 tis. lety řekl Budha (volně cituji), že život lidský není nic jiného než utrpení. Zjednodušil jsem to, proto Ti doporučuji si přečíst o Budhovi a jeho učení (tzv. 4 vznešené pravdy) trochu více, než jen tuto zprofanovanou větu. Již dříve hlásal a hlásá hinduismus, že jsme zde (rozuměj na tomto Světě forem), abychom se učili - že je to v podstatě škola. Z toho plyne, že navzdory všem ideologiím nikdy zde na Zemi nebude něco jako ráj. Žádné pečené holuby... Do té doby, než se vše naučíme, budeme chodit neustále do školy (reinkarnovat se), řešit úkoly, skládat zkoušky. Tedy žádná havaj. Můžeme si ale vybrat, zda se budeme učit dobrovolně, nebo nedobrovolně. Rozumný člověk se učí dobrovolně, respektuje zákon karmy (co zaseješ, to sklidíš) a nezneužívá dar svobodné vůle.

ad pravidlo demokracie
Formuloval bych jej jinak. Říká se tomu také zlaté pravidlo: Nečiň jiným lidem to, co nechceš, aby činili tobě.

ad morální pravidlo civilizovaných států
Nač vymýšlet a konstruovat nějaká další pravidla, když lze vše zastřešit jediným požadavkem: miluj svého bližního jako sebe sama... atd. Viz blíže křesťanské Desatero. Jsme děti jediného Stvořitele, proto jsme všichni bratři a sestry.

ad smrt
Nahlíženo duchovně, smrt není ani vítězstvím ani prohrou. Je to to, co nás (jako lidi) zákonitě POTKÁVÁ. Jenom z čistě materialistického (a egoistického) hlediska můžeme považovat smrt za vítězství nebo prohru.


2001-12-25 15:18:42 Re: Čistá kritika
Ještě k našemu tématu o jménech, sestra dostala k vánocum knížku citátů a přísloví(asi ji jí zabavim, je moc pěkná) a u hesla jméno jsem samozřejmě našla pár citátů potvrzujících tvá tvrzení, ale:

Jedno pěkné italské přísloví praví:
Bez jména novorozenec - ďáblův splozenec.

Nebo ještě hezčí japonské:
I kdybys v zrcadle sám sebe nepoznával, své jméno chraň jak zbraň.

A na závěr...
Jistý E. Feuchtersleben řekl:
Jen jeden názor je nesprávný, a to ten, že jeden názor je správný. 🙂


2001-12-25 15:21:37 Re: Čistá kritika
Sorry, ale já se opět zapoměla přihlásit. Tak abys věděl, že to předtim je ode mě.
MiaW

2001-12-26 14:10:29 Re: Čistá kritika
Nezapoměla ses přihlasit.Znam par lidí co jim přihlašovaní blbne(včetně mě).
Proč se bavíte o diskusi tady a ne tam kde probíhá?(Tvůj článek)
Já numerologii delal celkem dlouho.Ze začátku neseděla,ale je to s ní jako s tarotem.Muí se jí porozumět.

Denethor Grey
Denethor@email.cz


2001-12-26 14:15:17 Re: Čistá kritika
Tak a ja taky jeste k jménům.

Znám jednu starou legendu o muži,jemuž hned po narození ukradli jméno,a on byl nejen proklet, ale i požehnán. Celkem dobře ji přepracoval a stvárnil Roberl Holdstok v Bráně ze slonoviny,bráně z kosti.

Já věřím legendám a věřím, že vydání svého jména do rukou jiného, svěřuješ do jeho rukou i sebe a svůj osud.
Denethor


2001-12-26 18:20:56 Re: Čistá kritika
Tu knížku jsem četla, moc se mi líbila, dokonce celou řadu. Ale při diskusi jsem si na ni nějak nevzpoměla.:-(
MiaW

2001-12-26 18:33:31 Re: Čistá kritika
To já pracovala spíš s runama, než se mi jedna ztratila (měsíc a den po smrti babičky). Dodnes jsem neudělala náhradní a věštit s neúplným futharkem ... no nic. Nevěděla jsem, že tyhle diskuse, taky někdo čte
MiaW

2001-12-27 11:02:55 Re: Čistá kritika
Píšeš zapoměla přihlásit. Nic není náhoda! Podvědomí zaúřadovalo! Věděl jsem i bez toho, kdo to psal. Tak vidíš, jak je jméno ne/důležité! Podle Tvých slov (v jiných případech činů, názorů...) Tě identifikuji i bez uvedení jména.
Tvůj Ondřej Kvíčala


2001-12-27 11:05:29 Re: Čistá kritika
A co I-ťing? Nebo kyvadlo?
Za pokus to stojí.

Tvůj Ondřej Kvíčala


2001-12-27 19:20:21 Re: Čistá kritika
To je vidět, že mě už dost, znáš. Nevim, jestli mi to má lichotit nebo vadit.
Jak myslíš to nic není náhoda v tomhle případě?

MiaW

2001-12-28 10:04:18 Re: Čistá kritika
Není náhoda, žeses nepodepsala (zapoměla podepsat). I bez uvedení jména jsem věděl, kdo to píše. Takže tato situace byla vytvořena k tomu, abysis ověřila, že jméno opravdu není to nejdůležitější na člověku. Opakuji: jméno je důležité, nikoliv však to nejdůležitejší na lidské bytosti.

Tvůj Ondřej Kvíčala


2001-12-31 10:21:51 Re: Čistá kritika
Ještě bych chtěl doplnit sám sebe (14.12.) v těch morbidních oblastech:
Smrt je v jistém slova smyslu narozením do jiné úrovně bytí. Smrt je nový začátek a něco, na co bysme se mohli - pokud překonáme strach - teoreticky i těšit, až tento život skončí. Mezitím se ale snažme současný život prožívat plně a nedopustit, aby ho ničil strach ze smrti či něčeho podobného. Život je od toho, aby se žil, bez ohledu na to, v jaké jsme dimenzi.

Pozdravuje a v novém roce 2001 přeje hodně pohody, zdraví, štěstí a lásky
Tvůj Ondřej Kvíčala.


Shlédnutí: 6

Napsat komentář