Porod jako umění lásky

(jaká by měla být porodní asistence)

Elisabeth Geiselová

(aneb PROČ BY TO V NAŠICH PORODNICÍCH NEŠLO TAKY? pozn. editora

Je to teprve velice nedávno, co věda umožnila vůbec klást tato dvě slova, porod a láska, vedle sebe. Po vydání prací Henci Goerové a Penny Simkinové vám sice nehodlám nabízet romantické pojednání, ale přesto bych vám ráda něco sdělila o tom, co v současnosti víme o schopnosti milovat už na samém počátku života.

Jak si však vůbec můžeme představit, že nejrůznější lékařské intervence neovlivňují vznik lásky a citové vazby mezi matkou a dítětem? Láska už není pouze tématem pro písničkáře, básníky a umělce. A netýká se ani pouze filosofie a náboženství. Je to rovněž téma pro porodní asistentky. Teprve během posledního desetiletí se láska stala také tématem pro vědce a badatele, kteří nám pomáhají pochopit fyziologickou bázi lásky. Samozřejmě, že tito lidé potřebují nové koncepce a nová slova, jako je náklonnost, utváření citové vazby, senzitivní období atd. Pokud se blíže podíváme na fyziologii porodu, bude nám jasné, že z endokrinologického hlediska je velice podobná fyziologii lásky.

Pod slovem “láska” zde rozumíme různé životní epizody, počínaje porodem (je nadějné, že náš příchod na svět je zároveň naším prvním láskyplným prožitkem) přes kojení a zamilovanost až po intimní styk. Neboli od lásky agapé (bezpodmínečné, nebeské) až po lásku eros (pozemskou, tělesnou). V každém ze zmíněných projevů lásky, od porodu po milostný styk, jsou však zapojeny tytéž hormony a reprodukují se podobné vzorce chování.

Podívejme se blíže na podobnosti mezi jednotlivými milostnými epizodami. Nejprve si musíme uvědomit, že se při nich do těla uvolňuje množství hormonů. Odkud se berou? Obecně nejčastěji pocházejí z hypofýzy neboli podvěsku mozkového, který je nejaktivnější součástí našeho organismu při jakékoliv “akutní” epizodě sexuálního života. Toto sdílíme s ostatními savci. Tato část mozku je autonomní a pracuje jako “kormidelní mechanismus” či “ovládací pult”, který řídí základní životní funkce, jako je termoregulace, hlad, žízeň, touha po sexu a rozmnožování (včetně mnoha nejrůznějších aspektů). I my lidé jsme savci, jenomže ve srovnání s jinými druhy savců máme mnohem rozsáhlejší neokortex (novou kůru mozkovou), jenž je centrem kultury, chování, intelektuálního a racionálního myšlení a navíc téměř všeho, čemu se učíme.

Problém, který máme se svým neokortexem, spočívá v tom, že po většinu doby, kdy je aktivní, má sklon tlumit biochemické reflexivní procesy, odehrávající se ve starších a hlouběji položených částech mozku. Například žaludek vám právě prostřednictvím těchto starších a hlubších částí mozku říká: “Jez! Mám hlad!” Ale váš neokortex mu odpoví: “Ne, ještě na to není vhodná doba, počkej, až se celá rodina sesedne ke stolu.” A vy se poté raději zdržíte představy, že byste se chtěl najíst teď hned a třeba sám, protože to je z mnoha kulturních důvodů nevhodné.<br><br>Jiný příklad: představte si rodící ženu, anebo ženu, která se právě s někým miluje. Cítí potřebu uvolnit se a prostě dělat cokoli, co se jí líbí, ale její neokortex jí v tu chvíli řekne: “Ovládej se! Takhle se nechovají dámy!” A ona se neuvolní a nechá se pod (svou vlastní) kontrolou, s mnoha důsledky, jaké si můžete poměrně snadno představit. Třeba dlouhý a obtížný porod, anebo milování bez vyvrcholení. Prioritou pro porod, stejně jako pro jiné epizody milostného života, by přitom mělo být snížení tlumivé aktivity neokortexu, který bychom v těchto chvílích měli nechat odpočívat. Jakmile jsme toho dosáhli, začne docházet ke změnám úrovně vědomí. Začneme zaujímat odlišné tělesné polohy a naše chování, jímž se projevujeme, a zvuky a hlasy, které vydáváme, už nejsou specificky lidské (psychologové tomu říkají regrese).

Porodní asistentka, která je zároveň fyzioložkou, tento okamžik vítá. Ví, co teď probíhá, a dokáže předvídat, že proces porodu bude od nynějška probíhat odlišně. Ale jak máme dosáhnout toho, aby náš neokortex začal odpočívat? Prostě si představte ty nejlepší podmínky a to nejpříjemnější okolí, jaké byste si přály mít pro krásné romantické milování. Dobré porodní asistentky vědí, že je to totéž prostředí, jaké potřebujete k harmonickému vyplavování “porodních hormonů” do svého organismu. Z fyziologického hlediska – a pozor, není to žert – je velice blahodárné tlumené osvětlení anebo porod při svíčkách. Víme totiž, že jasné světlo udržuje lidi bdělé a čilé, neboť stimuluje jejich mozek včetně neokortexu. To, jak působí tlumené světlo na jejich klienty, vědí ostatně i noční barmani…

Žádné cizí osoby (leda takové, k nimž má nastávající matka naprostou důvěru), žádní pozorovatelé, soukromí, příjemné (ale zas ne příliš velké) teplo, žádné kontrolování, jen pocit bezpečí, důvěry a víry ve spolehlivost společníka u porodu. To, co používají barmani kvůli dobrému obchodu, by měli znát i praktičtí porodníci kvůli dobrému průběhu porodu! (V tomto ohledu odkazuji rovněž na knihu MUDr. Michela Odenta “Znovuzrozený porod”, přeloženou až dosud do l9 jazyků včetně češtiny). Nebudu zde hovořit podrobně o endorfínech, přece se však alespoň letmo zmíním o tom, že se jedná o přirozené tělu vlastní prostředky našeho organismu proti bolesti a že jsou zároveň i naším vnitřním systémem odměn, který začne fungovat, když děláme cokoli pro ochranu druhu. K působení endorfínů lze počítat i extatické stavy a stavy závislosti (v dobrém slova smyslu – jejich prototypem je například citová závislost matky a dítěte). Nezmíním se podrobněji ani o prolaktinu, který vyvolává láskyplné ochranitelské chování. A jen letmo se zmíním o katecholaminech, které způsobují, že jste připravení setkat se s někým, a máte jasné, doširoka rozšířené zorničky. To platí jak pro vzájemný oční kontakt matky a dítěte,tak pro zamilování se na první pohled.

Soustředím se však podrobněji na “porodní hormon”, zvaný oxytocin. Znají ho dobře všichni praktičtí porodníci, protože vyvolává děložní kontrakce. Dnes však víme rovněž o tom, jak působí na lidské chování při jakékoliv epizodě sexuálního života. Během posledních deseti let zkoumali a pozorovali jeho účinek četní vědci a v autoritativních odborných časopisech o něm byly publikovány články. Dnes se mu říká “hormon lásky”, což je termín, který pro oxytocin razil Niles Newton už v l. polovině 20. století. Je to nejdůležitější hormon potřebný pro porod a zároveň je jedním z hormonů, které vyvolávají láskyplné, pečovatelské chování. Pokud se krev krysích matek, které právě porodily mláďata, injikovala do mozku panenských krysích samiček, začaly se tyto samičky chovat jako matky. Co by se asi stalo, kdyby porodničtí praktici zabránili většině žen rodit s pomocí tohoto hormonu ? Ale díky Bohu máme porodní asistentky (v České republice tedy spíše nemáme), které mohou odvrátit tuto katastrofu. Moderní porodní asistentka toho poměrně dost ví o porodech a o fyziologii lásky díky tomu, co se naučila (ale také díky své vlastní zkušenosti s tím, jaké to je milovat a být milována), a z tohoto důvodu je tou nejlepší advokátkou lásky a porodu.

** Dokáže vytvořit to nejlepší prostředí k harmonickému uvolňování porodních hormonů do organismu (jako například v západoevropských porodních centrech), a to znamená, že může pomoci rodící ženě k tomu, aby uvedla svůj neokortex do odpočinkového stavu. <

** Vyhýbá se situacím, v nichž by se matka cítila kontrolována, pociťovala úzkost nebo nepohodlí. Ví totiž, že studené prostředí, hněv či pocit bezmocnosti spouštějí v organismu produkci adrenalinu, která zase tlumí uvolňování oxytocinu, a tím prodlouží, ztíží a v některých případech i ohrozí porodní proces.

** Neklade žádné otázky ani nic nevysvětluje, protože to by mohlo nabudit a aktivovat rodiččin neokortex. Místo toho “přepne” na “maminkovský jazyk”, který konejší a uklidňuje.

** Tím, že provádí kvalitní,citlivá a neinvazívní pozorování, se stává odbornicí na chování rodičky. Zvuky, které rodička vydává, rytmus, v němž dýchá, poloha těla, kterou zaujímá a pohyby, které dělá, stejně jako frekvence děložních stahů, jsou pro trénovanou porodní asistentku-fyzioložku klíčem, s jehož pomocí správně zhodnotí pokrok v porodním procesu, aniž by ho narušovala.

** Nezděsí se, pokud se stane svědkyní toho, že se rodička dostává do transu, neboť si ho překládá do fyziologické “řeči” a říká si: “Tato žena dosáhla stavu změněného vědomí, vede si zcela po svém, zapomněla, jak by se oficiálně měla chovat, jedná zcela instinktivně a její neokortex je momentálně v klidovém stavu, neboť řízení celého procesu převzaly starší a hlubší mozkové struktury. Neměla bych ji rušit.”

Toto je precizní pozorování, neboť tento stav hormonální rovnováhy je křehký, nestabilní, a lze ho snadno ohrozit. Jak porod postupuje, vzrůstá množství oxytocinu, uvolňovaného do organismu. Čím blíže je okamžik, kdy dítě přijde na svět, tím vyšší je toto množství. Když ke konci dětská hlavička naráží na matčinu hráz, a matka si přizpůsobí svou polohu, aby mohla lépe tlačit, je už vyplavováno do jejího organismu veliké množství oxytocinu. Čas k zamilování se blíží. Vědecky vzdělaná porodní asistentka, taková, jež chce dát matce i dítěti šanci, aby se do sebe navždy vzájemně zamilovali, nezkracuje doby vytlačování dítěte prostě proto, že tomu nemůže čelit.

Nepokouší ji to, aby provedla nástřih hráze, mimo jiné také proto ne, že rodící žena při porodu, vedeném takouvouto porodní asistentkou, pravděpodobně zaujímá některou z poloh, která jí intuitivně lépe vyhovuje, a tudíž zřejmě neleží na zádech a nevystavuje svou napjatou hráz. Pravděpodobnější je spíše, že bude v podřepu, nebo naopak bude stát vzpřímená, případně může být na zemi na všech čtyřech, anebo může rodit do vody! Pomysleli jste někdy v takové situaci na rutinní porodní intervenci, jaké se dělávají, protože klinik-spoluúčastník porodu nemůže snést ženinu napjatou hráz, nastřihne ji, a tím jako by udělal řez i do ženina potenciálu milovat? <br><br>Pomysleli jste někdy na jakoukoli intervenci, která by ve svých dlouhodobých důsledcích narušila schopnost rodičky mít své dítě ráda? To se ale netýká pouze této konkrétní matky a tohoto konkrétního dítěte, nýbrž v širším měřítku i celé společnosti jako takové. Nicméně ta kapka oxytocinu do organismu, jež urychluje a iniciuje porod, nemá přímé důsledky na chování, nýbrž vyvolává především periferní efekt (v daném případě děložní stahy). Nejvyšší úroveň oxytocinu v organismu, vyšší, než při orgasmu, má matka krátce po porodu. Je to příhodné pro vypuzení placenty, pro involuci (zavinutí dělohy), ale nejdůležitější je to pro interakci mezi matkou a dítětem, pro navázání citové vazby mezi nimi, a následně i pro začátek kojení, neboť ještě během dalších 20 minut je hladina oxytocinu v organismu matky stejně vysoká jako při orgasmu.

Tyto složky interakce dvou milujících jedinců vytvářejí vzorec, který se později bude určitým způsobem opakovat ve všech ostatních vztazích, jež toto dítě posléze během svého života naváže. Zdá se, že rodící se dítě je rovněž schopné uvolňovat během porodu do svého organismu svůj vlastní oxytocin. A nejen to, nýbrž navíc zřejmě dokonce samo zahajuje celý proces porodu! To je další bod, který ukazuje, že porod a láska jsou nejniterněji propojeny.

Pomysleli jste někdy na ty hluboké souvislosti, jež zde před námi vyvstávají, pokud se císařským řezem vyhýbáme fyziologickému porodu, a pokud je kojení ztíženo, zkráceno, nebo znemožněno ? Přemýšlejte o tom nejen kvůli jednotlivcům, ale také v celospolečenských termínech – když to probíhá třeba tak, že děti jsou odebírány matkám a krmeny z láhve. Porod je citlivé období. Podle Konrada Lorenze to znamená, že to, co se odehraje během tohoto unikátního časového období,se neodehraje už nikdy poté a zároveň to nadlouho ovlivní celý život jedince.

Fyziologie nám rovněž ukazuje, nakolik tkví potenciál naší schopnosti milovat právě v samém počátku našeho života, tedy v porodu a v kojení, a nakolik je jak naše schopnost milovat, tak připravenost k tomu, abychom byli milováni, zakotvena ve vztahu matky a dítěte, tedy opět v tom nejranějším počátku. Prototypem lásky je mateřská láska. Porod a kojení jsou dvěma aspekty celku, který bychom mohli nazvat “láskyplný sexuální život”. Nelze narušovat tyto dva aspekty, aniž bychom tím zároveň narušili tento tak drahocenný celek. Bezpodmínečná láska, o níž sníme, nám dává pocit doteku věčnosti.Bezpodmínečná láska, kterou jsme, doufejme, prožili, a kterou chceme předat následující generaci, je až dodneška součástí našeho dědictví a hrála svou roli v rozvoji naší kultury, našeho náboženství i našeho hodnotového systému. Tato láska od srdce, jež vytváří náš postoj k životu, může být zachována porodními asistentkami, které respektují fyziologii. Zodpovědnost porodních asistentek dalece přesahuje dobrý výsledek porodu; dotýká se našeho potenciálu lidskosti a budoucnosti lásky.

Přeložil PhDr.Jakub Florian

Tento článek jsem s tichým svolením převzala ze serveru <a href=http://www.ham.oceany.cz>www.ham.oceany.cz</a>. Líbí se Vám a chtěli byste prožít narození svého potenciálního budoucího dítěte podobně, jak je popisováno v pěti bodech článku? Vězte, že ani jedna česká porodnice Vám to nezaručí, přestože i zde máme pár zařízení (jejich počet můžeme najít na prstech jedné ruky), které se tomuto ideálu blíží. Ve většině dalších přetrvávají postupy, které organizace WHO označila za nevhodné, nevhodně použité, či dokonce přímo škodlivé. Co s tím budeme dělat a kdy už bude konečně porod brán jako nádherný obřad a ne jako rutinní medicínská operace? Přemýšlejte.

Anežka


Archiv komentářů pro tento článek:

2002-03-08 10:40:36 Re: Porod jako umění lásky
Tak jsem si se zájmem přečetla článek, je fakt moc hezkej. Přestože je mně teprve 19, někdy přemýšlím nad tím, v jakých podmínkách budu rodit, až budu mít jednou děti. Z toho, co mi vyprávěla moje matka o jejím porodu se mi dělá na nic. Před časem jsem si na www.reflex.cz (nevím už, který to bylo číslo, ale na obálce byla Bridget Johnsonová)četla o domácím porodu jedné holky. Byla to nádhera, skutečnej obřad, ve vaně, klidu, s meditací. Zkuste si to přečíst taky!


2002-03-15 10:51:03 Re: Porod jako umění lásky
Jsem uz postarsi baba (26 let) a deti mit hodlam. Ten clanek je nadhernej a budu se snazit, aby to u mne bylo taky tak hezky! A jinak, kdo se o tuhle problematiku zajima, na serveru www.gyne.cz je dikuze o tom, jestli legalizovat porody doma. Ja jsem hlasovala rozhodne pro.
Tereza.


2002-04-16 17:15:25 Re: Porod jako umění lásky
clanek se mi moc libi,pred nedavnem jsem rodila podobnym zpusobem-az na nastrih hraze.Citila jsem se opravdu mimo..Porod sam o sobe neni tak strasnej


2002-04-25 13:24:54 Re: Porod jako umění lásky
Jo, porod může být v pohodě, pokud tě doktoři nechají na pokoji a necpou do tebe zbytečně žádný hormony, nechají tě rodit v poloze ve které chceš, neholí tě a neklystýrujou a hlavně na tebe pitomě nečumí pět vyvalenejch mediků. Já něco podobnýho zažila a už nikdy takový ponížení nechci zažít! Další porod proto plánuju buď doma, nebo se v případě komplikací vypravím do Vrchlabí, je to totiž porodnice, která podle průzkumu jediná v ČR dodržuje postupy WHO pro citlivé vedení porodu. Přečtěte si třeba na www.emimino.cz článek Jak mi ukradli porod - je nádhernej...

Alena













Shlédnutí: 27

Napsat komentář