Tušení Sou……čka

Článek Rosse Hedvička, který vyšel mj. i na Neviditelném psu, přeposílám v nezměněné podobě – tak jak jsem jej dostala od Rosse mailem. Věřím, že vás přivede k zamyšlení, byť i to bude zamyšlení trošku jiným směrem, než jakým se na tomto serveru obvykle ubíráme.

Všimněte si… Skutečnost může být někdy zvláštní, někdy fantastická, někdy nepochopitelná. Ale vždy k ní můžeme zaujmout postoj.

Posuďte sami:

SCI-FI: Tušení Sou…čka

Bylo 26. prosince 1978 a doktor Souček seděl ve své kanceláři v ošklivé budově na náměstíčku naproti obchodního domu Kotva a měl tušení. Nejen stínu a souvislosti, ale hlavně tušeni neblahé. On už jich za ty roky mel těch tušení pár, ale tohle vypadalo na velký průser.

Napřed ty stíny Američanů. Ale ty už byly pryč. Pak ty stíny jejich příbuzných, co se v Praze objevily před pul rokem. Ale to už nebyly stíny, ale úplně živí Američané s hromadou otravných otázek, že nakonec musel doktor Souček zavolat “nahoru”, aby “zamini” zavolalo na americkou ambasádu a aby otravné Američany šupem je poslali zase pryč i s jejich otázkami. A vůbec se okolo téhle věci, která byla vždy klasifikovaná jako “státní tajemství” – což je ještě lepší tajemství než obyčejně “přísně tajné!” začalo všechno nějak podivně hýbat.

Všechno začalo tehdy v Koreji. ČSSR tehdy vyslala kontingent vojáků, všechno prověření komunisté – oficiálně se tomu říkalo “Československa mise”, aby tam vybudovali nemocnici. Jenže v té nemocnici se dělaly pokusy na amerických válečných zajatcích. Mengele by blednul závistí. Všechno možné. Od obyčejných amputaci – jako co to s vojáčkem asi udělá? – až po zkoušení chemických a biologických zbraní. A různé ty drogy na hlavu – mind-altering drugs and mind-control drugs – zajatci pak ani nevěděli, kdo jsou a kde jsou a “šli jako ovce” jak pravil svědek. A když už nebyli k ničemu, tak cesta vedla do krematoria. To krematorium na spalování obětí tohoto “lékařského výzkumu” vybudovali taky příslušnici “československé mise”. Po provedeni “výzkumu” byli zajatci, kteří to nějak zvládli přežít, popraveni. Československé krematorium v Koreji běželo na plny výkon nepřetržitě cele měsíce.

Zajímavé bylo, že už tehdy – začátkem padesátých let – experimentovali čeští a sovětští “lékaři” s cocainem a heroinem. Joseph Douglass popisuje v knize Red Cocaine jak na amerických zajatcích byly zkoušeny různé dávky cocainu a heroinu za účelem vyvolaní “mini-infarktu” srdce, připadně celých sérií těchto “mini-infarktu”…

Výzkum to byl tak zajímavý, ze po změně válečné situace v Koreji se to cele přestěhovalo do nemocnice ve Střešovicích. Krematorium uz ani nebylo potřeba stavět – už bylo na miste. Generál Sejna později před americkým Congresem dosvedcil, ze řada pitevních zpráv z pitev těchto zajatců mu prošla rukama. A ještě i po úplném skončení války v Koreji bylo sto amerických zajatců, ve skupinách po dvaceti pěti dopraveno do Střešovic. Většina z nich prý byla odtud poslána do Sovětského svazu a pochopitelně už o nich nikdo nikdy neslyšel. A tak dodnes jsou v českých nemocnicích ve funkcích “primářů” a “docentů” i lidé, kteří to tehdy v padesátých a šedesátých letech jako mladí “lékaři” zažili a zúčastnili se – čeští Mengeleove…

Podobna situace se opakovala později ještě jednou – v šedesátých letech začali přilétat do Prahy američtí váleční zajatci z Laosu a Vietnamu. Autobusy se začerněnými skly je dopravovaly na místo určení – někteří už Prahu neopustili, někteří prý pokračovali zase do Moskvy. Sejna to odhadoval na dalších 200 zajatců.

Ale to už bylo dávno. Mezitím se doktor Souček na české veřejnosti proslavil autorstvím rady románu a publikaci v oblasti takzvané “vědeckofantastické literatury” – tedy sci-fi. Začalo to knížkou Cesty slepých ptáku v roce 1964, která se posléze stala trilogii a pokračovala knihou Runa Rider v roce 1967 a Sluneční jezero v roce 1968 – poslední dvě byly dokonce “zdramatizovány” jako fiktivní reportáž a vysílaný v českém rozhlase – sice to byl krotký plagiát triku Orsona Wellese, když v předvečer Halloweenu 1938 “zdramatizoval” pro radio hru H.G. Wellse “The War of the Worlds”, ale v Česku stejně nevěděli kdo byl Welles ani Wells, takže to bylo jedno.

Po osmašedesátém pokračoval Souček v čilém publikování, vzpomeňme jen namátkou “Operace KILL” z roku 1970, “Zájem galaxie” z roku 1973 a pak už přišlo velké dílo “Tušení stínu” v roce 1974, nasledováno publikaci “Tušení souvislosti” v roce 1978. A teď už mel Ludvik Souček napsáno i jeho nejnovější tušení a to “Tušení světla”. Zatím jen v manuskriptu.

Sekretářka donesla kávu a zavřela za sebou dveře. Souček se po chvíli napil, zalapal po dechu a s rachotem spadl z křesla za jeho psacím stolem. Byl to mohutný chlap se spoustou nadváhy. Sekretářka se podívala dovnitř a utíkala k telefonu. Po chvíli přišel zvenku s ruským přízvukem hovořící muž a poslal ji pryč. Obešel stůl k ležícímu Součkovi, který už se nehýbal, z kapsy vytáhl pouzdro s injekční stříkačkou a vyprázdnil ji do ležícího.

Oficiální oznámení znělo, že doktor Ludvík Souček, (1926 – 1978) autor velké řady publikaci z oblasti sci-fi, zemřel na následky infarktu. Víc nic. To víte, špatná životospráva, a taky hodně pil. Vyraz “mini-infarkt” nikde nezazněl. Asi nebyl českým “lékařům” znám. České veřejnosti zase nebylo známo, ze dr. Ludvík Souček byl účastníkem oné československé “mise” v Koreji a ze byl v době před smrtí opakovaně kontaktován rodinnými příslušníky amerických vojáků, kteří jsou dodnes klasifikováni jako MIA (Missing In Action).

Součkovo poslední dílo “Tušení světla”, které existovalo pouze v jediném exempláři, tak jak je autor napsal, záhadně zmizelo po jeho smrti v nakladatelství Albatros, kde mělo byt připravováno a přepisováno k vydání.

Nikdy nebylo nalezeno.

Pokračování příště…

 

U sci-fi povídek se sice nikdy žádné “zdroje” neuvádějí, ale to víte Češi jsou Češi, a bez zdroje uvěří jen Právu… takže tady máte par zdrojů k mému sci-fi:

(Odkazy na weby jsme při tomto uveřejnění smazali – ani jeden už není po dvaceti letech není v provozu.)

We will bury you, by Jan Sejna, 1982

Decision-Making in Communist Countries: An Inside View, by Jan Sejna

Red Cocaine: The Drugging of America and the West, by Joseph D. Douglass

New York: Edward Harle Limited, 1999 edition, 182 pages, paperback

 

Zuzana Antares

Shlédnutí: 12

Napsat komentář