Kauza Jidáš Iškariotský

Pokus o částečnou rehabilitaci.
Označení Jidáš se zabydlelo v našem jazyku jako synonymum podlého zrádce, věrolomného, bezcharakterního a falešného člověka. Pokud pomineme zlidovělou argumentaci moudrých českých hlav, že za všechno zlo můžou komunisté (přitom například sektu esejských lze nahlížet jako prototyp prvních komunistů), můžeme se propracovat i k trochu jinému pohledu na výše uvedenou biblickou postavu Jidáše Iškariotského (dále jenom JI). Tragičnost jeho postavy tím není nijak umenšena, jenom nabyde trochu lidštější rozměr. Zde je pokus o částečnou rehabilitaci JI. JI byl shledáván ostatními učedníky jako ctižádostivý šlechtic, hebrejský vlastenec blízký zélotům, jenž by byl Římany nejraději vyhnal z Judey. Byl nadšený Ježíšem a snil o osvobození Izraele od římského jha. JI tak jako jiní učedníci toužil a usiloval o lásku milovaného Ježíše. Byl každý den v Ježíšově blízkosti a svědkem většiny Ježíšových zázraků. Přál jsi dosazení Ježíše na trům za izraelského krále a aby mu mohl stát po boku.

Když se jednou nacházel Ježíš uprostřed skupiny farizejů a jeden z nich ho provokoval a zeptal se, zda je Syn Boží, Ježíš odvětil: Tys to řekl.
JI byl u toho a zažil, co pak následovalo. Farizejové obvinili Ježíše z bohorouhačství a začali házet kameny na Mistra. JI jako svědek toho začal přemýšlet o plánu, jak by mohl být Ježíš korunován na izraelského krále.

JI spravoval finance skupiny Ježíšových učedníků a nechal zhotovit královskou korunu. Jednou shromáždil učedníky a příznivce a ukázal jim korunu. Přinesl ji, aby ji milovanému Mistrovi nasadil na hlavu. Ježíš se v té chvíli ale najednou ztratil a koruna zůstala v rukou JI. Jidáš si pak řekl: Přinutím tě přijmout korunu. Když ti budou ubližovat a nadávat, změníš názor. Co jiného ti zbyde, když budou na tebe útočit? Budeš nucen postavit se a dokázat svou vládu a moc. Budeš znechucen falešností hříšníků a věřících a staneš se králem.

Úmyslem JI tedy nebylo zradit, ale přinutit Ježíše, aby se stal vůdcem Židů a vyhnal Římany ze země. Ježíš ale jasně prohlásil: Mé králoství není z tohoto světa. Pochopte to. Bohužel právě to JI nechtěl pochopit. Nechtěl pochopit, že Ježíš nemá žádný zájem o světskou moc.

JI nebyl podlý, věrolomný zrádce, ale neuvážený nadšenec, který miloval Ježíše. Ježíš přece umyl a políbil Jidášovy nohy tak jako ostatním učedníkům. A také Jidáše vyzval, aby šel a udělal, co měl udělat. Ježíš miloval Jidáše. Ale JI nemohl pochopit jeho učení. Ve skutečnosti jej chápalo jenom málo učedníků, zejména Jan, Filip a Jakub. Ostatní pochopili Ježíše později, až po sestoupení Ducha Svatého.

JI slyšel jenom to, co chtěl slyšet a co si mohl vyložit identicky se svými vlasteneckými plány a smýšlením.

Když si JI později uvědomil, že Mistr má být zabit – ukřižován, začal o něm vážně pochybovat. Domníval se, že Mistr ztratil veškeré své síly a nemůže se bránit ani před nelidským bitím, urážkami a kopáním. Když jej viděl nést kříž na Golgotu, na hlavě s korunou z trní, krvácejícího z ran po bití, začal JI pochybovat o vzkříšení. V zoufalství si v duševních mukách vzal život.

Označovat JI za podlého zrádce je příliš tvrdé. Stav, který jej přivedl k tomu, aby konal tak jako konal, lze snad označit za zmatenost. Ztratil zkrátka hlavu. JI vřele, nesmírně a egoisticky miloval Ježíše, svou zemi, svůj národ.

Podívejme se na dnešní svět – je rovněž plný takovýchto nacionalistických, řekněme …. nadšenců.

Anonym

Views: 18